2 Samuel 19
Bayịburu Izii (IZZ) vs VC
1 Tọbudu iya bụ; e je edooru Jiowabu sụ iya: “Eze bẹ agụkwa aphụ; bya ara ẹkwa Abụsalomu.”
1 E foram dizer a Joab: Eis que o rei chora e se lamenta por causa de Absalão.
2 Alwụ-kpe ono, ndu ojọgu lwụ-kperu mbọku ono bya aghaa ịgharaphu bụru ndu ojọgu ono g'ẹphe haa iphe aphụ; noo kẹle ẹphe nụmaru g'aasụje l'eze bẹ akwakwa ẹkwa nwa iya ono nwụhuru nụ ono.
2 E a vitória se transformou em luto naquele dia para todo o exército, porque o povo ouvira dizer que o rei estava acabrunhado de dor por causa de seu filho.
3 Ẹphe tọ nwẹhu zitachaa onwophẹ ezita pyoba l'ime mkpụkpu mbọku ono; g'ẹgube ono, ndu iphere dụ l'ẹphe gbaru ọso l'ọgu ezitajẹ onwophẹ ezita pyobata ono-a.
3 Por isso, o exército entrou na cidade em silêncio, como faria um exército coberto de vergonha por ter fugido ao combate.
4 Eze kpuchia onwiya iphe l'iphu chia mkpu ẹkwa sụ: “Gụbe nwa mu Abụsalomu! Oowa-e Abụsalomu nwa mu; nwa mu-ee!”
4 Entretanto o rei, cobrindo a cabeça, dizia em alta voz: Meu filho Absalão! Absalão, meu filho, meu filho!
5 Noo ya; Jiowabu bya ejepfu eze l'ime ụlo je asụ iya: “Nta-a bụ ndu nkengu, dzọru ngu ndzụ; dzọo ụnwu ngu; mẹ unyomu ngu; mẹ ụnwanyi, abụ-zidu unyomu ngu-a bẹ ị tụkoru meru iphe-iphere kpua ntanụ-a;
5 Veio então Joab à casa do rei, e disse-lhe: Tu cobres hoje de confusão a face de todos os teus servos que salvaram a tua vida, a vida de teus filhos e filhas, de tuas mulheres e concubinas.
6 Ọ bụru ndu ị dụ ashị bẹ i yeru obu; kpọ-chia ndu yeru ngu obu ashị. Umere ngu ntanụ-a mewaru o doo ẹnya l'ọ tọ dụdu iphe, ị gụberu ndu-ishi ndu ojọgu ngu; waa ndu-ozi ngu phẹ. Mu hụmawaru l'ẹhu gege agbẹ atsọ ngu ụtso ọme ọ -bụ lẹ Abụsalomu nọ ndzụ ntanụ-a; anyịbedua tụko g'anyi ha nwụshihukota.
6 Tu amas os que te odeiam e odeias os que te amam, e mostras que os teus chefes e teus servos nada valem para ti. Estou vendo que te darias por satisfeito, se Absalão vivesse e nós fôssemos todos mortos!
7 Ngwa; tụgbukwaa jepfu ndu-ozi ngu je eyeru phẹ njima. Mu gudekwa ẹpha Chipfu eriburu ngu angụ; l'ọ -bụru l'ị tị gbẹshiduru je; bẹ anyi a-wụfu-gbukwa gbado ngu; o to nwedu mẹ onye lanụ ịihumakwadu lẹ mgboru ngu l'ẹnyashi-a. Ọ bụru ono a-bya akakọta ngu atsụ l'ẹhu eme l'ẹjo-iphe, shikpọ teke ị bụ nwokorọbya nwụtaru ngu byasụ ntanụ-a.”
7 Vamos: sai e dirige aos teus servos palavras de reconforto, pois juro-te por Deus que, se não o fizeres, não ficará contigo esta noite homem algum. E isso seria para ti uma desgraça maior do que todas que vieram sobre ti desde a tua juventude!
8 Ọo ya bụ; eze bya agbẹshi pata oshi iya je anọdu l'ọnu ẹka eeshije abahụ lẹ mkpụkpu ono. A bya akọoru ndu ono sụ phẹ: “Unu lenu; eze nọkwa l'ọnu ẹka eeshije abata lẹ mkpụkpu-a.” Ndu ono tụko g'ẹphe ha wụ-pfuta iya.
8 Então levantou-se o rei e foi sentar-se à porta. Foi avisado a todo o exército: Eis que o rei está sentado à porta. E todo o exército veio apresentar-se a ele. Os israelitas tinham fugido cada qual para a sua casa.
9 Ndu Ízurẹlu g'ẹphe ha swọaha ụswo l'ipfu nọnu; ndu nọnu ẹphe epfugbaa; asụje: “Ọo eze bẹ nafụtaru anyi l'ẹka ndu ọhogu anyi; bya adzọta anyi l'ẹka ndu Filisitayinu. Obenu lẹ nta-a bẹ ọ gbafụru l'alị-a; ọ bụru opfu ẹhu Abụsalomu bẹ o gude gbafụ ọbu.
9 Em todas as tribos se discutia, dizendo: O rei que nos salvara das mãos de nossos inimigos e da mão dos filisteus, agora teve de fugir da terra diante de Absalão.
10 Abụsalomu-a, bụ onye ono, anyi wụru manụ l'ishi g'ọ bụru eze anyi ono-a byawanu anwụhu l'ọgu. Sụ-a; ?bụ gụnu meru g'o gude ọphu e te yedu ọnu g'ee-shi g'e duphuta eze azụ?”
10 Ora, Absalão, a quem tínhamos sagrado rei sobre nós, morreu no combate. Por que tardais em fazer voltar o rei?
11 Eze, bụ Dévidi bya ezia ozi g'e zia Zadọku yẹle Abyiyata, bụ ndu-uke Chileke sụ: “Unu jịedu ndu bụ ọgerenya ndu Jiuda sụ phẹ: ‘?Bụ gụnu meru g'o gude ọ bụru unubẹdua eme g'unu kperu azụ l'eme g'eze lwaphuta azụ l'ibe iya; l'ẹka iphemiphe, ndu Ízurẹlu l'ophu epfu rwuchawaru l'ẹka mụbe eze nọ l'ibe mu?
11 O rei Davi mandou aos sacerdotes Sadoc e Abiatar a seguinte mensagem: Eis o que direis aos anciãos de Judá: Por que seríeis vós os últimos a reconduzir o rei para a sua casa? E chegou aos ouvidos do rei o que se dizia em todo o Israel.
12 Unubẹdua bẹ bụ ụnwunna mu; mbụ lẹ mu l'unu tụkoru bụru anụ-ẹhu waa mee lanụ. Sụ-a; ?dẹnuhunu g'o gude; ọ bụru unubẹdua bụ ikpazụ lẹ g'ee-shi mee g'eze lwaphuta azụ?’
12 Vós sois meus irmãos, meus ossos e minha carne. Por que seríeis vós os últimos a reconduzir o rei?
13 Unu asụ Amasa lẹ mu sụru-a: ‘?Mu lẹ ngu ta abụdu anụ-ẹhu lanụ waa mee lanụ tọo? Ọo gụbedua bẹ mu e-gude dochia ẹnya Jiowabu g'ị bụru ishi ndu ojọgu mu shita ntanụ-a kwasẹru; ọ -dụdu nno; gẹ Chileke gwakwa mu ọchi; mbụ g'o mekwa mu ọphu ka njọ!’ ”
13 Direis em seguida a Amasa: Tu és meu osso e minha carne. Que Deus me trate com todo o rigor, se eu não te tornar para sempre o meu general em lugar de Joab.
14 Ọo ya bụ; o pfubuta ndu Jiuda; obu bya abụru phẹ nanụ. Ẹphe bya ezia sụ g'e zia eze sụ iya g'ẹphe lẹ ndu nkiya tụko lwatashịa.
14 Todos os homens de Judá sentiram unanimemente o seu coração voltar-se para o rei, e mandaram-lhe dizer: Volta com todos os teus!
15 Eze bya alwatashịa; lwaberu ẹnyimu Jiọ́danu. Teke ono bẹ ndu Jiuda jewaru anọdu lẹ mkpụkpu Gilugalu g'ẹphe gba iya ndzuta; g'ẹphe edughatawa iya rọ l'ẹnyimu Jiọ́danu.
15 O rei voltou. Chegando ao Jordão, eis que todo o Judá tinha acorrido a Gálgala para ir-lhe ao encontro e fazê-lo passar o Jordão.
16 Tọbudu iya bụ; Shimeyi; nwa Gera, bụ onye Benjiaminu kẹ mkpụkpu Bahurimu mekebeẹpho ẹgwegwa tsoru ndu Jiuda; ẹphe jeshia agba eze, bụ Dévidi ndzuta.
16 Semei, filho de Gera, o benjaminita de Baurim, com seus quinze filhos e os vinte servos, apressou-se a vir ao encontro do rei Davi.
17 Ndu ipfu Benjiaminu, ẹphe l'iya swị bẹ dụ ụnu labọ l'ụkporo iri; waa onye-ozi ọnu-ụlo Sọlu, bụ Ziba; yẹle ụnwu iya unwoke, dụ iri l'ise; waa ndu-ozi iya ụmadzu ụkporo. Ẹphe mee ẹgwegwa je agba eze ndzuta l'ọnenyimu Jiọ́danu l'ẹka ọ nọ.
17 Levava consigo mil homens de Benjamim, assim como Siba, servo da família de Saul, com seus quinze filhos e vinte servos. E correram rumo ao Jordão antes do rei,
18 Ẹphe rwughata ẹnyimu Jiọ́danu g'ẹphe kughata ndibe eze; tẹme waa g'ẹphe meeru eze iphe, ọ dụ iya g'e meeru iya.
18 e dispuseram tudo para fazer passar a família do rei e prestar-lhe todos os serviços que desejassem. Semei, filho de Gera, atirou-se aos pés do rei no momento em que ele ia passar o Jordão
19 sụ iya: “Pakwarụ haa; jiko nnajịuphu mu l'ẹka mu mesweru ngu. Te ejekwa anyata iphe, dụ ẹji, mụbe nwozi ngu meru gụbe nnajịuphu mu, bụ eze lẹ mbọku ono, i shi Jierúsalẹmu tụgbua ono. Eze; jiko wofukwa iya l'obu ngu.
19 e disse-lhe: Que o meu senhor não me impute culpa, nem guarde em seu coração a lembrança do crime que cometeu o teu servo no dia em que o rei, meu senhor, deixou Jerusalém.
20 Noo kẹle mụbe nwozi ngu maru-a lẹ mu meru iphe-ẹji; ọle ọ kwanụ mbẹdua bụ onye ivuzọ l'ọnulo Jiósẹfu l'ophu, byaru ntanụ-a bya agba gụbe nnajịuphu mu, bụ eze ndzuta.”
20 Teu servo reconhece o seu pecado, e por isso vim hoje, o primeiro de toda a casa de José, ao encontro do rei, meu senhor!
21 Ọo ya bụ; Abishayi; nwa Zeruya sụ: “Ọ gbaru g'e gude k'iphe-a gbua Shimeyi; noo kẹle ọo iphu bẹ o phuru onye Chipfu wụru manụ g'ọ bụru eze.”
21 Abisai, filho de Sarvia, tomou a palavra: Não se deverá antes matar Semei, por ter amaldiçoado o ungido do Senhor?
22 Dévidi sụ: “?Bụ gụnu bẹ mu l'unu jigba; unubẹ ụnwu Zeruya; meru g'o gude unu je a-bụru ndu etso mu opfu lẹ ntanụ-a? ?Ọ gbaru g'o nweru onye ee-gbu egbugbu l'alị Ízurẹlu ntanụ-a? ?Tọ lẹ mu ta amadụ l'ọo mbẹdua bụ eze ndu Ízurẹlu ntanụ-a?”
22 Que eu tenho convosco, ó filhos de Sarvia, respondeu Davi; para que vos comporteis no dia de hoje como meus inimigos? Porventura um só israelita há de ser morto num dia como o de hoje? Ignoro acaso que sou agora rei de Israel?
23 Ọo ya bụ; ọ sụ Shimeyi: “E tee gbudu ngu rọ ya.” Eze kwee ya ukwe ribuaru iya nte.
23 E disse a Semei: Não morrerás! E prometeu-lho com juramento.
24 Nwanwa Sọlu, bụ Mefiboshẹti tụgbukwapho jeshia eze ndzuta. Ọ tọ nwụbejeduru ọkpa iya ẹnya; ọphu ọ tọ kpụbotajeduru ẹ́jí-agba iya akpụbota; ọphu ọ sajẹduru uwe iya asasa e -shi mbọku ono, eze lụfuru tụgbua; jasụ mbọku, ọ lwaphutaru azụ l'ẹhu-guu.
24 Mifiboset, filho de Saul, desceu também ao encontro do rei. Não tinha lavado os pés nem as mãos, nem feito a barba, nem lavado as suas vestes, desde o dia em que o rei partira até o dia em que ele voltou em paz.
25 O shiẹpho Jierúsalẹmu bya gẹ ya gba eze ndzuta; eze jịa ya sụ: “Mefiboshẹti; ?bụ gụnu meru g'o gude ọphu i ti tsoduru mu tụgbua?”
25 Quando, pois, chegou de Jerusalém vindo ao encontro do rei, Davi disse-lhe: Por que não partiste comigo, Mifiboset?
26 Ọ sụ: “Gụbe nnajịuphu mu, bụ eze; eshinu mụbe nwozi ngu bụ ẹniyeni bẹ mu sụkwaru nwozi mu g'o doziaru mu nkapfụ-ịgara mu gẹ mu nọdu iya gbaru tsoru gụbe eze; obenu lẹ nwozi mu ono, bụ Ziba ghọru mu ụgho.
26 Meu senhor e rei, respondeu ele, o meu criado enganou-me. Pois eu, teu servo, dissera-lhe que me selasse a jumenta para que eu a montasse e partisse com o rei, porque o teu servo é paralítico.
27 Tẹme ọ byawa bya epfutọshia mụbe nwozi ngu l'ẹka gụbe nnajịuphu mu, bụ eze nọ. Ọle gụbe nnajịuphu mu, bụ eze bẹ dụ-a g'ojozi Chileke. Iphe, dụkpoe ngu phọ ree; mee ya.
27 Ele, porém, caluniou-me junto do rei, meu senhor. Mas o rei, meu senhor, é como um anjo de Deus; faze o que te parecer bom.
28 Iphe, shi rwube ndu ọnu-ụlo nna mu l'ophu bụ g'ẹphe nwụshihu l'iphu nnajịuphu mu, bụ eze; ọle e mecharu i woru mụbe Mefiboshẹti, bụ nwozi ngu dobe gẹ mu yịru lẹ ndu a-nọduje eri nri lẹ teburu nkengu gẹdegede. O to rwubeẹkwaru mu mẹ ililekpọo gẹ mu rajẹbaaru kpua gụbe eze.”
28 Toda a família de meu pai merecia a morte, diante do meu senhor e rei e, no entanto, admitiste o teu servo entre os que comem à tua mesa. Com que direito posso eu ainda suplicar ao rei?
29 Eze sụ iya: “?Bụ opfu ẹhu ngu bẹ ii-gudewarọ epfupfu? Mu sụwaru gẹ gụ lẹ Ziba kekaha alị ono!”
29 Para que tantas palavras?, respondeu o rei. Eu declaro que tu e Siba repartireis os bens.
30 Mefiboshẹti sụ eze: “Haa gẹ Ziba wotakọtaro iphemiphe; eshinu e mecharu gụbe nnajịuphu mu, bụ eze lwarwuta ibe ngu l'ẹhu-guu.”
30 Ele pode até mesmo ficar com tudo, replicou Mifiboset, uma vez que o rei, meu senhor, voltou em paz para a sua casa.
31 Bazịlayi kẹ Giladu bẹ shi lẹ mkpụkpu Rogelimu bya gẹ ya tsoru eze daa ẹnyimu Jiọ́danu; mbụ gẹ ya dughata iya ẹnyimu Jiọ́danu.
31 Berzelai, o galaadita, desceu de Rogelim e acompanhou o rei, escoltando-o até o Jordão.
32 Bazịlayi bẹ bụwaa ọgerenya shii. Ọ nọwaru ụkporo apha ẹno. Ọ bụ nwoke nweru iphe shii k'ọphu bụ l'ọo ya shi anụje eze nri teke ọ nọ lẹ Mahanayimu.
32 Era já muito velho, com oitenta anos. Sendo muito rico, abastecera o rei durante todo o tempo que esteve em Maanaim.
33 Eze sụ Bazịlayi: “Tsoru mu daa ẹnyimu-a; g'anyi je anọdu lẹ Jierúsalẹmu k'ọphu mu a-nọdu eleta ngu ẹnya ree.”
33 O rei disse-lhe: Vem comigo, e te sustentarei junto de mim em Jerusalém!
34 Bazịlayi sụ eze: “?Mu a-nọfua apha ole nta-a kẹ gẹ mu tsoru gụbe eze lashịa Jierúsalẹmu?
34 Mas Berzelai disse ao rei: Quantos anos viverei ainda, para que suba com o rei a Jerusalém?
35 Iphe, mu nọwaru nta-a bụkwa ụkporo apha ẹno. ?Mu makwaduru iphe, dụ ree waa iphe, dụ ẹji? Tọ ?mu adụ ike amakwaduru ụtso iphe, mu eri eriri; ọzoo ọphu mu angụ angụngu? Tọ ?mu adụ ike anụmakwadu olu-ebvu unwoke; ọzoo k'ụnwanyi? ?Bụ kẹ gụnu bẹ mụbe nwozi ngu a-bya abụru ivu-ẹrwa dụru gụbe nnajịuphu mu, bụ eze?
35 Tenho agora oitenta anos, e já não distingo entre o bom e o que não o é. Já não posso saborear o que como e o que bebo, e não ouço mais a voz dos cantores e cantoras. Por que iria o teu servo servir de peso ao rei, meu senhor?
36 Mụbe nwozi ngu bụa gẹ mu duribẹru ngu nwanshịi l'azụ ẹnyimu Jiọ́danu azụ iya ọphuu. ?Bụ kẹ gụnu bẹ gụbe eze e-gude bua mu obunggo ọphu ha ẹgube ono?
36 Teu servo só andou um pedaço de caminho com o rei, e por que lhe haveria o rei de dar semelhante recompensa?
37 Haarọ gẹ mụbe nwozi ngu lashịa k'ọphu mu a-nọdu lẹ mkpụkpu ẹka mu shi nwụhu; mbụ l'ẹka nọ-kube ilu nna mu waa kẹ ne mu ntse. Sụ-a; waa nwozi ngu, bụ Kimuhamu baa; g'o tsoru gụbe nnajịuphu mu, bụ eze dafụ azụ iya ọphuu; l'iimeeru iya iphe, dụkpoe ngu phọ ree.”
37 Deixa que teu servo volte, para morrer em minha cidade, junto ao túmulo de meu pai e de minha mãe. Eis, porém, o teu servo Camaão; ele irá com o rei, meu senhor: faze dele o que te parecer melhor.
38 Eze sụ iya: “Kimuhamu bẹ e-tsoru mu-a dafụ azụ iya ọphuu; ọ bụru iphe, dụ ngu ree bẹ mu e-meru iya. Ọzo bụru l'ọo iphe, ị sụkpoerupho gẹ mu meeru ngu bẹ mu e-meru ngu.”
38 Que ele venha comigo, respondeu o rei; far-lhe-ei tudo o que te agradar; e a ti também, conceder-te-ei tudo o que desejares de mim.
39 Ọo ya bụ; ndu ono l'ophu dafụkota azụ ẹnyimu Jiọ́danu azụ iya ọphuu; eze bya adafụkwapho. Eze bya eworu ọnu tsutsua Bazịlayi; gọru ọnu-ọma nụ iya. Bazịlayi lashịa ibe iya.
39 Todos passaram o Jordão diante do rei que permaneceu de pé. Davi beijou Berzelai, abençoou-o, e Berzelai voltou para a sua casa.
40 Eze bya adaa ẹnyimu ono jeshia mkpụkpu Gilugalu; Kimuhamu tsokwaru iya phọ. Ndu Jiuda l'ophu mẹ nkeru-ẹbo ndu Ízurẹlu tụko tsoru edu eze.
40 O rei chegou a Gálgala, e Camaão passou com ele. Todo o povo de Judá e a metade do povo de Israel acompanharam o rei.
41 Noo ya; iphe, bụ ndu Ízurẹlu l'ophu zahụ byapfuta eze bya asụ iya: “?Dẹnu g'o gude ụnwunna anyi phẹ, bụ ndu Jiuda bya eduta gụbe eze lẹ mpya; mbụ duta gụ lẹ ndibe ngu; mẹ ndu gụ l'ẹphe swị l'ophu dafụta azụ ẹnyimu Jiọ́danu?”
41 E eis que todos os homens de Israel vieram ter com o rei, dizendo-lhe: Por que te tomaram os nossos irmãos, os filhos de Judá, fazendo-te passar o Jordão com toda a tua família, quando são todos os homens de Davi que formam o teu povo?
42 Ndu Jiuda l'ophu tụko g'ẹphe ha yeeru ndu Ízurẹlu ọnu sụ phẹ: “Iphe, kparụ iya nụ bẹ bụ l'anyi l'eze bẹ ka abụbu. Sụ-a; ?bụ gụnu meru iphe, ẹhu eghu unu eghu lẹ k'iphe ono? ?O nweru iphe, shi eze l'ẹka anyi riru? Tọ; ?o nweru iphe, anyi natarụ g'ọ bụru nkanyi?”
42 Então responderam os filhos de Judá aos israelitas: É que o rei nos é mais próximo. Por que vos irritais com isso? Acaso temos comido algo do rei, ou tirado para. nós algum proveito?
43 Ọo ya bụ; ndu kẹ Ízurẹlu yeeru ndu Jiuda ọnu; sụ phẹ: “Ẹka anyi dụkwa l'ẹhu eze ugbo iri. Ọzo bụkpooru nụ l'anyi kakwa iya unu enweru. ?Dẹhunu g'o gude; ọphu unu agụbeduru anyi iphe? ?Tọ bụna anyịbedua vu ụzo wata epfu g'ee-shi g'e duphuta eze azụ?”
43 Mas os homens de Israel responderam aos de Judá: Temos dez partes no rei, além disso somos vossos irmãos mais velhos. Por que nos desprezastes? Não fomos nós os primeiros a tomar a palavra e a mandar chamar o nosso rei? Os homens de Judá falaram mais duramente ainda que os de Israel.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Samuel 19, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.