2 Samuel 15
Bayịburu Izii (IZZ) vs NTLH
1 Tọbudu iya bụ; Abụsalomu bya enweru ụgbo-ịnya; waa ịnya k'ẹkiya; waa unwoke ụkporo labọ l'iri, bụ ndu evutajẹru iya ụzo.
1 Depois disso Absalão mandou preparar para si um carro com cavalos e cinquenta homens para correrem na sua frente.
2 Ọ nọdu abụjeru o -rwua l'ọnmewa ụtsu; Abụsalomu agbẹshi je apfụru l'agụga gbororo eeshije bahụ l'ime mkpụkpu ono. Teke ọ bụ l'o nweru onye eje echiru eze ichi g'eze kpee opfu ono; Abụsalomu ekua ya jịa ya sụ: “?Bụ mkpụkpu awe bẹ i shi?” Onye ono asụ iya: “Nwozi ngu shikwa l'ipfu lanụ l'ime ipfu ndu Ízurẹlu.”
2 Ele se levantava cedo e ficava no portão da cidade, onde a estrada terminava. Quando uma pessoa chegava ali com algum caso para o rei Davi resolver, Absalão a chamava e perguntava de onde era. E, quando a pessoa respondia: “Senhor, eu sou de tal tribo de Israel”,
3 Onye ọbu -pfuchaa iphe ọ byaru; Abụsalomu asụ iya: “Iphe, i pfuru dụkwa ree; bya abụru iphe, pfụru ọto; obenu l'o to nwedu onye a-nọ-chi ẹnya eze nụma iphe, adaru unu.”
3 Absalão dizia: “Olhe! A lei está do seu lado, mas não há um representante do rei para ouvir o seu caso.”
4 Iphe ọzo, Abụsalomu epfujefua bụ: “Ọme ọ bụ l'ọo g'a họtaekwadu mu phọ gẹ mu bụru onye-ikpe l'alị-a; m'ọ bụjekwaru iphe, bụ onye wotaru mu opfu; ọzoo onye byaru echia mu ichi; mu ekpejeẹpho ikpe ono; kperu iswi-ọdu-mma nụ iya.”
4 Absalão também dizia: “Ah! Se eu fosse o juiz aqui! Então qualquer pessoa que tivesse uma questão ou um pedido poderia me procurar, e eu faria justiça.”
5 Nokwaphọ g'ọ bụjeru; ọ -dụru onye byapfutaru iya nụ gẹ ya phozeta l'iphu iya; kele iya ekele; l'ọ machịa ẹka; nmatachia onye ọbu akpa; tsutsua ya ọnu.
5 E, quando alguém chegava perto de Absalão para se curvar diante dele, ele o segurava, abraçava e beijava.
6 Noo gẹ Abụsalomu shi emeje iphe, bụ ndu Ízurẹlu, gude ikpe abya ibe eze bụ ono. O shi nno mee; ọ bụru yẹbedua bẹ ndu Ízurẹlu yeru obu.
6 Absalão fazia isso com todos os israelitas que iam pedir ao rei Davi que fizesse justiça, e assim ele conquistava o coração do povo de Israel.
7 Apha ẹno lachaẹpho; Abụsalomu sụ eze: “Jiko; hana mu gẹ mu je mkpụkpu Hẹburonu je emeeru Chipfu iphe, mu kweru iya ukwe iya.
7 Quatro anos depois, Absalão disse ao rei Davi: — Deixe-me ir à cidade de Hebrom para pagar uma promessa que fiz a Deus, o
8 Noo kẹle teke ono, mụbe nwozi ngu nọkwadu lẹ mkpụkpu Geshu l'alị Arámu bẹ mu kweru ukwe sụ: ‘Chipfu -mewaa mu lwaphuta azụ lẹ Jierúsalẹmu bẹ mu a-barụ iya ẹja.’ ”
8 Enquanto estava morando em Gesur, na Síria, eu prometi que, se o Senhor me trouxesse de volta a Jerusalém, eu o adoraria em Hebrom.
9 Eze sụ iya: “Jekwaa l'ẹhu-guu!” Ọo ya bụ; ọ tụgbua jeshia Hẹburonu.
9 — Vá em paz! — disse o rei. Aí Absalão foi a Hebrom.
10 Abụsalomu bya ezia ndu-ozi ẹphe je ejekọta lẹ mpya l'ipfu ndu Ízurẹlu l'ophu sụ phẹ: “Unu -nụmaepho ọda opu; unu tụa ụzu sụ: ‘Abụsalomu bụakwa eze lẹ Hẹburonu.’ ”
10 Mas enviou mensageiros a todas as tribos de Israel, para dizerem o seguinte: — Quando vocês ouvirem o toque de cornetas, digam: “Absalão se tornou rei em Hebrom!”
11 Ndu ẹphe lẹ Abụsalomu shi lẹ Jierúsalẹmu swịru bẹ dụ unwoke ụkporo iri. Ndu ono bẹ bụ ndu e ziru nzi g'ẹphe bya ẹbyaa. Ẹphe gude obu ìphóró jeshia; ọphu ẹphe amadụ iphe, anwụ nụ.
11 Duzentos homens saíram de Jerusalém com Absalão, como convidados; eles não sabiam nada daquele plano e foram com toda a boa-fé.
12 Abụsalomu gudekwadụ ngwẹja ono l'ẹka egwe; bya ezia g'e je ekuaru iya Ahitofẹlu, bụ onye mkpụkpu Gilo lẹ mkpụkpu iya bụ Gilo g'ọ bya. Ahitofẹlu ono bẹ bụ onye mgbazi Dévidi. Noo ya; ẹjo idzu ono, aachịru Dévidi kabaa eshihu ike; ndu awụ etso Abụsalomu nọdu aka shii eje.
12 Enquanto estava oferecendo sacrifícios , Absalão também mandou chamar Aitofel, da cidade de Gilo. Aitofel era um dos conselheiros de Davi. Assim a revolta contra o rei ficou mais forte, e os seguidores de Absalão aumentaram.
13 Tọbudu iya bụ; nwozi lanụ gbaru bya asụ Dévidi: “?Ị maru-a l'obu ndu Ízurẹlu l'ophu bụwaa l'ẹka Abụsalomu nọ bẹ ọ dụkota?”
13 Então veio um mensageiro e contou a Davi que os israelitas haviam passado para o lado de Absalão.
14 Dévidi bya epfuru yeru ndu-ozi iya g'ẹphe ha, bụ ndu yẹe ya tụkoru nọdu lẹ Jierúsalẹmu sụ phẹ: “Unu wụ-lihukwa g'anyi gbalachaa; ọdumeka bẹ ọ tọ dụkwa onye byaru l'anahụ Abụsalomu. Unu mekebe ẹgwegwa g'anyi tụgbua; a nọnyanu o mee ẹgwegwa gbabuta anyi bya emeru ẹjo-iphe kpua anyi; mbụ gude ogu-echi gbugbushia ndu mkpụkpu-a.”
14 Aí Davi disse a todos os seus oficiais que estavam com ele em Jerusalém: — Se queremos escapar de Absalão, temos de fugir logo. Vamos depressa; se não, ele vai nos alcançar aqui, vai nos vencer e matar todos os que estiverem na cidade!
15 Ndu ozi eze tụko sụ iya: “Ọo iphe, gụbe nnajịuphu anyi, bụ eze tụru ẹka l'ọo iphe, ee-me bẹ anyịbe ndu-ozi ngu e-mekọtaepho.”
15 — Sim. Nós, os seus servidores, estamos prontos para fazer tudo o que o senhor disser! — responderam eles.
16 Ọo ya bụ; eze tụgbua; ndibe iya l'ophu tsoru iya. Eze bya ahaa ụmadzu iri, bụ ụnwanyi, ndu ọphu abụ-zidu unyomu iya g'ẹphe letaru iya ẹnya l'unuphu.
16 Aí o rei saiu acompanhado por toda a sua família e pelos seus funcionários. Deixou somente dez concubinas para cuidarem do palácio.
17 Ọo ya bụ; eze tụgbua; waa ndu yẹe ya swịkota; ẹphe jekpọepho jerwua ẹka dụ ẹnya; tẹme ẹphe bebe dọshia.
17 Quando o rei e todo o seu povo estavam saindo da cidade, pararam na última casa.
18 Ndu ozi iya bya awụghakota iya; mbụ ndu Kereti; mẹ ndu Pẹleti; mẹ ụnu nemadzụ l'ụkporo iri ono, shi lẹ mkpụkpu Gatu tsoru iya phọ. Ẹphe ghata eze; vuta ụzo.
18 Todos os funcionários ficaram de pé diante do rei enquanto os queretitas e os peletitas desfilaram em frente dele. Os seiscentos soldados que o haviam seguido desde a cidade de Gate também passaram diante dele.
19 Tọbudu iya bụ; eze bya asụ Itayi, bụ onye Gatu: “?Bụ gụnu meru g'o gude i tsoru anyi? Laphukwa azụ lapfu eze, bụ Abụsalomu; kẹle ị bụ onye ọhozo; tẹme ị bụru onye akpụru lẹ ndzụ l'ibe unu.
19 Então Davi disse a Itai, o líder deles: — Por que é que você está indo com a gente? Volte e fique com o novo rei. Você é um estrangeiro, um refugiado que está longe da sua pátria.
20 ?Dẹnu g'ee-shi l'ọo-bụru gụbe onye byaru ụnyaphu bẹ bụwaa ntanụ-a mu abya emee g'i tsoru anyi ghapheaha aghaphe l'ẹbe abụ lẹ mu maru ẹka mu eje ala. Chịta ndibe unu laphu azụ. Gẹ Chipfu phụkwaaru ngu obu-imemini; goshi ngu l'ọ bụ onye apfụshije ike l'iphe, o pfuru.”
20 Você só viveu aqui pouco tempo. Então por que eu faria você seguir comigo? Eu não sei para onde vou. Volte e leve os seus companheiros. E que o amor e a fidelidade do Senhor estejam com você!
21 Noo ya; Itayi yeeru eze ọnu; sụ iya: “Eshinu Chipfu nọ ndzụ g'ọ nọ iya-a; tẹme gụbe nnajịuphu mu, bụ eze nọdu ndzụ g'ị nọ iya-a; bẹ bụkwa ẹka gụbe nnajịuphu mu, bụ eze nọ bẹ mụbe nwozi ngu a-nọdu; mẹ lẹ ndzụ; mẹ l'ọnwu.”
21 Porém Itai respondeu: — Ó rei, eu juro, em nome do
22 Dévidi sụ Itayi: “Ngwa; ghata vuru ụzo g'anyi je!” Ọo ya bụ; Itayi, bụ onye Gatu bya aghata; mẹ ndu yẹe ya swị; waa ụnwegirima, tso iya nụ.
22 — Muito bem! — respondeu Davi. — Então passe adiante! Itai foi em frente com todos os seus homens e os seus dependentes.
23 Noo ya; ụzu-ẹkwa nọdu atụ wọowoowoo l'alị ono l'ophu gẹ ndu ono tụkoru awụghagbaa. Eze waa ndu ono, yẹe ya swị ono je adaghaa nggele Kidirọnu; kwasẹru chebe ụzo echiẹgu.
23 Enquanto os seguidores de Davi saíam, o povo chorava alto. O rei atravessou o riacho de Cedrom, e todos os seus homens também, e foram na direção do deserto.
24 Abyiyata bya aghata; Zadọku ghatakwaphọ; mẹ ndu Lívayi l'ophu, bụ ndu pa okpoko ọgbandzu Chileke. Ẹphe bya apazeta okpoko Chileke ono dobe l'alị jeye teke ndu ono tụkoru wụfutakota lẹ mkpụkpu ono.
24 Zadoque, o sacerdote, estava com eles, e também os levitas , carregando a arca sagrada da aliança. Os levitas colocaram a arca no chão até que todo o povo acabou de sair da cidade. Abiatar também estava ali.
25 Eze sụ Zadọku: “Paphu okpoko Chileke ono azụ l'ime mkpụkpu ono. Ọ -bụru lẹ mu dụ Chipfu l'obu bẹ oo-duphuta mu-a azụ; mee gẹ mu hụmabaa okpoko Chileke ono ọzo; waa ẹka ono, ọonoduje ono.
25 Então o rei disse a Zadoque: — Leve a arca da aliança de volta para a cidade. Se o
26 Teke ọ bụ l'ẹhu ta tsọdu Chileke ụtso l'opfu ẹhu mu; wanaa mu-a baa; g'o mekwaa mu g'ọ dụ iya ree.”
26 Mas, se ele não está satisfeito, que faça comigo o que quiser!
27 Eze pfukwaarụpho Zadọku, bụ onye uke Chileke ono sụ iya: “?Tịi bụnaa onye aphụje ọphulenya? Laphushia azụ l'ime mkpụkpu ono l'ẹhu-guu; unu lẹ nwa ngu, bụ Ahimaazu; waa Jionatanu, bụ nwa Abyiyata.
27 E Davi continuou a falar com Zadoque: — Olhe! Leve seu filho Aimaás e também Jônatas, filho de Abiatar, e volte em paz para a cidade.
28 Mu a-nọdu kwabẹ l'ọkpa ẹnyimu Jiọ́danu l'ibe iya ọphu eerwuje iya erwurwu l'ụzo echiẹgu jasụ unu ezia ozi g'e zia mu.”
28 Enquanto isso, eu vou ficar esperando nos caminhos do deserto, até receber notícias de vocês.
29 Ọo ya bụ; Zadọku yẹe Abyiyata pata okpoko Chileke ono laphushia azụ lẹ Jierúsalẹmu je anọ-kirishia l'ẹka ono.
29 Então Zadoque e Abiatar levaram a arca de volta para Jerusalém e ficaram lá.
30 Dévidi tụgbua kwasẹru ara ẹkwa enyikota eli úbvú olivu. O kpuchia iphe l'ishi gbaru ọkpa ọto eje. Ndu ẹphe l'iya swị g'ẹphe ha tụko kpuchishikọta iphe l'ishi awụ etso iya; bya ara ẹkwa g'ẹphe ejekpọepho ono.
30 Davi subiu o monte das Oliveiras chorando; ele estava descalço e havia coberto a cabeça em sinal de tristeza. Todos os que o seguiam cobriram a cabeça e também choravam.
31 A bya epfuaru Dévidi sụ iya: “Ahitofẹlu bẹ tsokwa Abụsalomu achị ẹjo idzu ono.” Ọo ya bụ; Dévidi pfuru nụ Chileke sụ: “Jiko Chipfu; menaa gẹ mgbazi ono, Ahitofẹlu agbazi ono bụru iphe-mmanụ.”
31 Quando contaram a Davi que Aitofel havia passado para o lado de Absalão, ele disse: — Ó
32 Dévidi nyirwuẹpho mkpakpọnu úbvú ono, bụ ẹka aanọduje abarụ Chileke ẹja; ọ bya amaru Hushayi, bụ onye Akụ gbawa iya ndzuta. Uwe Hushayi gbajashịhucha agbajashịhu; tẹme o kporu ntụ kpua l'ishi.
32 Quando Davi chegou ao alto do monte, onde havia um lugar de adoração, o seu fiel amigo Husai, da família dos arquitas, foi encontrar-se com ele ali. Husai estava com as roupas rasgadas e tinha posto terra na cabeça em sinal de tristeza.
33 Dévidi sụ iya: “I -tsowaru mu bẹ ịi-bụkwaru ivu-ẹrwa dụru mu.
33 Davi lhe disse: — Não venha comigo, pois isso não me ajudará.
34 Ọ -bụru l'ị laphuru azụ lẹ Jierúsalẹmu je asụ Abụsalomu: ‘Mu a-bụru nwozi ngu gụbe eze; mbụ ẹgube ono, mu shi bụru nwozi nna ngu Dévidi phọ. Nta-a bẹ mu a-bụru nwozi ngu.’ I -mee nno; bẹ ii-yetarụ mu ẹka gbanwe ẹjo idzu ono, Ahitofẹlu achị ono.
34 Mas você poderá me ajudar, fazendo com que os conselhos de Aitofel fiquem sem efeito. Quando voltar à cidade, diga a Absalão: “Ó rei, eu agora vou servir o senhor como servia o seu pai.”
35 Zadọku yẹle Abyiyata, bụ ndu-uke Chileke bẹ unu l'ẹphe a-tụkona-a nọdu l'ẹka ono. Iphemiphe, ị nụmakporu l'ibe eze; pfujeru phẹ iya.
35 Os sacerdotes Zadoque e Abiatar vão estar lá, e você contará a eles tudo o que ouvir no palácio do rei.
36 Ụnwu phẹ ẹphenebo; mbụ Ahimaazu nwa Zadọku; waa Jionatanu nwa Abyiyata bẹ ẹphe l'ẹphe tụkoru nọdu l'ẹka ono. Iphe, bụkpoo iphe, Ị nụmaru zia phẹ g'ẹphe bya epfuaru mu iya.”
36 Os filhos deles, Aimaás e Jônatas, vão estar lá também, e você poderá me mandar por eles todas as informações que conseguir.
37 Ọo ya bụ; erwurwu, ọ̀nyà Dévidi, bu Hushayi erwu Jierúsalẹmu; Abụsalomu nọdu abatakpọepho abata l'ime mkpụkpu ono.
37 Então Husai, o conselheiro particular de Davi, foi e chegou à cidade justamente quando Absalão estava chegando lá.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Samuel 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.