1 Samuel 20
Bayịburu Izii (IZZ) vs NAA
1 Dévidi bya eshi lẹ Nayotu, dụ lẹ mkpụkpu Rama gbalaa jepfushia Jionatanu je asụ iya: “?Bụkpoo gụnu bẹ mu meru? ?Bụ gụnu bụ ẹjo-iphe, mu mekpọru? ?Bụ iphe-ẹji gụnu bẹ mu meru nna ngu, meru g'o gude ọ nọdu achọ ishi ndzụ mu?”
1 Então Davi fugiu da casa dos profetas, em Ramá, foi até o lugar onde Jônatas estava e lhe perguntou: — O que foi que eu fiz? Qual é a minha culpa? E qual é o meu pecado diante de seu pai, que procura tirar-me a vida?
2 Jionatanu sụ iya: “Tụswekwa! Ishi ngu tee tuphahụkwa. Lekpọdapho; nna mu ta adụkwa iphe, ọ byaru eme; ọphu o vuru ụzo pfuadaru mu iya; m'obeta ọ bụru iphe, ha shii ọzoo ọphu ha nwanshịi. ?Dẹnu g'o gude o je l'emeru mu ọwana lẹ mpya? Ọ tọo dụkwa nno!”
2 Jônatas respondeu: — Nada disso! Você não será morto. Meu pai não faz coisa nenhuma, nem grande nem pequena, sem primeiro me dizer. Por que, então, meu pai esconderia isso de mim? Não há nada disso.
3 Dévidi bya eria angụ sụ: “Nna ngu bẹ o doru ẹnya ree lẹ mu lẹ ngu dụ lẹ ree. O pfuwa iya hoohaa l'ime onwiya sụ: ‘Jionatanu ta abyadụ amaru iphe ya eme. Ọ -maru bẹ oo-ghu iya eghu.’ Ọle-a; eshinu Chipfu nọ ndzụ g'ọ nọ iya-a; gụbedua nọdu ndzụ g'ị nọ iya-a; bẹ bụkwapho g'ọ bụ ire-lanụ lẹ ndzụ mu tsọ-geewaru atsọ-geru.”
3 Então Davi respondeu enfaticamente: — Seu pai sabe muito bem que encontrei favor diante de você. Assim, ele resolveu que você não deve ficar sabendo disso, para não se entristecer. Mas tão certo como vive o
4 Jionatanu sụ Dévidi: “Iphe, ị sụkporu gẹ mu meeru ngu bẹ mu l'e-meru ngu.”
4 Jônatas disse a Davi: — Farei tudo o que você quiser que eu faça.
5 Ọo ya bụ; Dévidi sụ iya: “Lenu; echele bụkwa ọnwa ọ̀phúú; ọ gbaru gẹ mu l'eze tụko rigba nri. Ọle-a; haa mu gẹ mu je edomia onwomu l'ẹgu jasụ l'ụzenyashi nwarechi.
5 Davi disse a Jônatas: — Amanhã é a Festa da Lua Nova, em que sem falta deveria assentar-me com o rei para comer. Mas deixe que eu vá embora, para me esconder no campo, até a tarde do terceiro dia.
6 Ọ -bụru lẹ nna ngu kpajẹru ishi mu; sụ iya lẹ mụbe Dévidi bẹ rwọshikwaru ngu ike g'ị haa mu gẹ mu gbaru je Bẹtulehemu, bụ ibe anyi; kẹle eegwe ngwẹja, ndu ipfu anyi l'ophu eegweje aphagapha l'ẹka ono.
6 Se o seu pai notar a minha ausência, diga o seguinte: “Davi me pediu muito que o deixasse ir a toda pressa a Belém, sua cidade, porque lá será oferecido o sacrifício anual para toda a família.”
7 Ọ -bụru l'ọ sụru l'ọ dụa ree; l'ị maru lẹ mụbe nwozi ngu bẹ a-dzụ-a. Ọ -bụkwanu l'ẹhu ghuru iya eghu; l'ị maru l'ọoriru mu ẹjo ọriri.
7 Se ele disser: “Está bem”, então este seu servo terá paz. Porém, se ficar com muita raiva, saiba que ele já decidiu me fazer mal.
8 A -bya lẹ kẹ gụbedua; mejekwaru mụbe nwozi ngu iphe-ọma; noo kẹle mu lẹ ngu tụkokwaru nọdu l'iphu Chipfu gbaa ndzụ. O -nweru ẹjo-iphe, mu meru; gbukwaa mu l'onwongu. Kẹle-a ?bụ kẹ gụnu bẹ ii-gude kpụru mu je anụ nna ngu?”
8 Use, pois, de misericórdia para com este seu servo, porque você me fez entrar em aliança no Senhor com você. Mas, se sou culpado, mate-me você mesmo. Por que você me levaria ao seu pai?
9 Jionatanu sụ: “Tụswekwa! Ọ -bụru lẹ mu maru lẹ nna mu arịru ngu ẹjo ọriri; ?mu te epfuduru ngu iya tọo?”
9 Então Jônatas disse: — Nada disso! Se eu de algum modo soubesse que o meu pai está determinado a trazer esse mal sobre você, acha que eu não avisaria você?
10 Dévidi jịa ya sụ: “?Bụ onye e-pfukwanụru mu iya; m'ọ -bụru lẹ nna ngu yeru ngu iya ọnu karabaa?”
10 Então Davi perguntou: — Quem irá me avisar, se, por acaso, o seu pai lhe responder asperamente?
11 Jionatanu sụ: “Bya g'anyi je l'ẹgu ọbu.” Ọo ya bụ; ẹphe bya atụko jeshia l'ẹgu ono.
11 Jônatas respondeu: — Venha, vamos ao campo. E eles foram.
12 Jionatanu bya asụ Dévidi: “Gẹ Chipfu, bụ Chileke kẹ ndu Ízurẹlu bụkwaru onye-ekebe anyi; lẹ mu a-jịta nnana mu iphe ono ẹgube nta-a echele; ọzoo nwarechi. Ọ -bụru l'ọochiru ngu idzu ọma bẹ mu e-pfuru ngu iya-a g'ị maru.
12 Jônatas disse a Davi: — O
13 Ọ -bụkwanuru lẹ nna mu bẹ l'achọ g'o meka ngu iphe; gẹ Chipfu mekwaa mụbe Jionatanu ọphu ka njọ; m'ọ -bụru lẹ mu te emeduru g'ị maru; mbụ dufu ngu g'ị gbalaa l'ẹhu-guu. Tẹme gẹ Chipfu swikwaru ngu eswiru g'o shi swiru nna mu ono.
13 Mas, se meu pai quiser fazer mal a você, que o Senhor faça com Jônatas o que bem quiser, se eu não o avisar disso e não o deixar ir embora, para que você siga em paz. E que o Senhor esteja com você, como tem estado com o meu pai.
14 Ọle-a; jasụkpooru gẹ mu a-nọ-bekpọru ndzụ; goshijeẹkwa mu phọ n-yemobu, shi l'ẹka Chipfu; mbụ g'e shi ẹgube ono g'e te egbu mu.
14 E, se eu, então, ainda viver, use para comigo da bondade do Senhor , para que eu não morra.
15 Mbụ-a; gẹ n-yemobu ngu ono te ebuhukwa ebuhu l'ẹhu ndibe mu; m'o betakpọoru Chipfu wofukọtachaa ndu ọhogu gụbe Dévidi l'eli mgboko-a.”
15 Nem tampouco jamais afaste da minha casa a sua bondade; nem ainda quando o Senhor eliminar da face da terra todos os inimigos de Davi.
16 Ọo ya bụ; Jionatanu yẹe ọnu-ụlo Dévidi gbaa ndzụ. Ọ sụ: “Gẹ Chipfu jịkwaa ndu ọhogu Dévidi 'ọka-lẹ-aji.”
16 Assim, Jônatas fez aliança com a casa de Davi, dizendo: — Que o
17 Jionatanu bya emee gẹ Dévidi ribuaru iya nte; gude goshi iya l'o yeru yẹbe Jionatanu obu; noo kẹle Jionatanu yeru Dévidi obu g'o yeru onwiya.
17 Jônatas fez com que Davi jurasse de novo, pelo amor que lhe tinha, porque Jônatas o amava com todo o amor da sua alma.
18 Jionatanu bya asụ Dévidi: “Echele bẹ bụ ọbo-iphe k'ọnwa ọ̀phúú. A taa hụmadu ngu; oshi, ịinoduje egheru ọnu.
18 Jônatas disse a Davi: — Amanhã é a Festa da Lua Nova. Eles vão perguntar por você, porque o seu lugar estará vazio.
19 Teke o beru nwarechi; je anọdu l'ẹka phọ, i domijeru onwongu lẹ teke ono, iphe-a watarụ adada lẹ mbụ phọ. Nọdu kwabẹ l'agụga mkpuma ono, bụ Ezẹlu.
19 No terceiro dia, vá depressa ao lugar onde você se escondeu no dia do combinado e fique junto à pedra de Ezel.
20 Mu -bya bẹ mu a-gba ọnu apfụ ẹto l'ụzo ibiya ono; mbụ gbaa ya g'ọ bụ l'o nweru iphe, mu tụberu agbagba.
20 Atirarei três flechas para aquele lado, como quem atira ao alvo.
21 Teke ono bẹ mu e-zi nwata nwokoro sụ iya: ‘Tụgbua je achọo apfụ ono.’ Teke mu sụru iya g'ọ chịta apfụ ọbu; l'ọ kwa iya nọ iya l'ụzo ẹka ibiya ọphuu; fụtawaro teke ono; ono goshiru l'eshinu Chipfu nọ ndzụ g'ọ nọ iya-a bẹ ọ tọ dụdu iphe, bya l'eme ngu nụ.
21 Eis que mandarei o moço e lhe direi: “Vá, procure as flechas.” Se eu disser ao moço: “Olhe, as flechas estão para cá de você; traga-as”, então venha, Davi, porque, tão certo como vive o Senhor , você terá paz, e nada há que temer.
22 Teke bụkwanu lẹ mu sụru nwata nwokoro ono: ‘Lenu; apfụ ọbu bẹ dụkwadu ngu l'ụzo atatiphu!’ Ọo ya bụ; l'ị tụgbua; kẹle Chipfu bẹ dufuwaru ngu g'ị tụgbua.
22 Porém, se eu disser ao moço: “Olhe, as flechas estão mais para lá de você”, vá embora, porque o Senhor manda que você vá.
23 A -bya abya l'iphe ọphu anyi shi pfua; nyatakwa l'ọo Chipfu bụ onye-ekebe mu lẹ ngu jasụ l'ojejoje.”
23 Quanto àquilo de que eu e você falamos, eis que o Senhor é nossa testemunha para sempre.
24 Ọo ya bụ; Dévidi domia onwiya l'ẹgu. Ọ bya erwua g'ọbo ọnwa ọ̀phúú ono rwuru; eze bya anọdu gẹ ya ria nri ọbo-iphe ono.
24 Então Davi se escondeu no campo. E, sendo a Festa da Lua Nova, o rei se pôs à mesa para comer.
25 Eze nọdu l'ẹka ọonoduje lẹ mgboru igbulọ. Jionatanu nọdu anọ ghaaru iya iphu. Ábụna nọ-kube Sọlu lẹ mgburẹku. Obenu l'ẹka Dévidi anọduje dabyiru iphoro.
25 O rei sentou-se na sua cadeira, segundo o costume, no lugar junto à parede. Jônatas ficou na frente dele, e Abner sentou-se ao lado de Saul. Mas o lugar de Davi estava desocupado.
26 Ọphu Sọlu te nwedu iphe, o pfuru mbọku ono; kẹle ọ rịkwanuru sụ: “O nweruphọ g'ọ nwụru Dévidi ọphu ọ tọ dụdu nsọ. Sụ l'ọo-bụru phọ eviya l'ọo nsọ bẹ Dévidi ta adụdu.”
26 Porém, naquele dia, Saul não disse nada, pois pensava: “Deve ter acontecido alguma coisa com ele. Ele está cerimonialmente impuro. Certamente está impuro.”
27 O be lẹ nchitabọhu iya, bụ iya bụ mbọku k'ẹbo l'ọnwa ọ̀phúú ono; ẹka Dévidi anọduje dabyikwaru iphoro ọzo. Ọo ya bụ; Sọlu sụ nwatibe iya, bụ Jionatanu: “?Bụ gụnu meru iphe, nwatibe Jiesi ta abyadụru eri nri ụnyaphu ọzoo ntanụ?”
27 No dia seguinte, o segundo dia da Festa da Lua Nova, o lugar de Davi continuava desocupado. Então Saul perguntou a Jônatas, seu filho: — Por que o filho de Jessé não veio comer, nem ontem nem hoje?
28 Jionatanu sụ iya: “Dévidi rwọshikwaru mu ike gẹ mu haa ya gẹ ya je Bẹtulehemu.
28 Jônatas respondeu: — Davi me pediu, encarecidamente, que o deixasse ir a Belém.
29 Ọ sụru l'ọo gẹ ya je; kẹle ndu ipfu phẹ bẹ eegwe ngwẹja lẹ mkpụkpu phẹ; nwune iya sụkwanu gẹ ya bya. L'ọ -bụru lẹ ya dụ mu l'obu; gẹ ya jenụ gẹ yẹe unwune iya hụmagbabe. Noo iphe, meru g'o gude ọphu ọ tọ byaduru eri nri eze bụ ono.”
29 Ele me disse: “Peço que você me deixe ir, porque a nossa família tem um sacrifício na cidade, e um de meus irmãos insiste comigo para que eu vá. Portanto, se encontrei favor aos seus olhos, peço que me deixe partir, para que eu veja os meus irmãos.” Por isso, não veio à mesa do rei.
30 Teke ono Sọlu tukoshi Jionatanu ẹhu-eghu sụ iya: “Gụbe nwa, ẹjo nwanyị; mbụ nwa, nwanyị, ekwefuje ike nwụru-a! ?Ọ dụ ngu gẹ mu ta amadụ l'ị tụru íkè yeru nwatibe Jiesi; eme iphe-iphere ekpu unu lẹ ne, nwụru ngu nụ?
30 Então Saul ficou irado com Jônatas e lhe disse: — Seu filho de mulher vadia e rebelde! Você acha que eu não sei que você elegeu o filho de Jessé, para vergonha sua e para vergonha de sua mãe?
31 Lẹ gẹ nwatibe Jiesi a-nọ-bekpọru ndzụ lẹ mgboko-a bẹ ẹhu ngu mẹ alị-eze ngu ta abyakwa l'ekeru ekeru. Ngwa; zia g'e je ekuaru mu iya nta-a; kẹle ọ nwụhufutaje!”
31 Pois, enquanto o filho de Jessé viver sobre a terra, nem você estará seguro, nem seguro estará o seu reino. Por isso, mande buscá-lo, agora, porque deve morrer.
32 Jionatanu bya ajịa nna iya sụ: “?Bụ k'ishi gụnu bẹ ee-gude gbua ya? ?Bụ gụnu bẹ o meru?”
32 Então Jônatas perguntou a Saul, seu pai: — Por que ele deve morrer? O que foi que ele fez?
33 Sọlu woẹrupho arwa iya tụa ya gẹ ya nmagbua ya. Ọ tụswee ya. Jionatanu maẹkwarupho lẹ nna iya chịbuwaru l'oo-gbu Dévidi.
33 Então Saul atirou a sua lança contra Jônatas para matá-lo. Com isso Jônatas entendeu que, de fato, seu pai já havia decidido matar Davi.
34 Jionatanu gude ẹhu-eghu, enwu iya phuruphuru g'ọku l'ẹhu shi l'ẹka a nọ eri nri ono kwolihu lụfu. O gude aphụ k'iphe-iphere ono, nna iya eme ekpu Dévidi ono; ọphu o to riduru nri lẹ mbọku k'ẹbo l'ọnwa ọ̀phúú ono.
34 Por isso, Jônatas, com muita raiva, se levantou da mesa e, neste segundo dia da Festa da Lua Nova, não comeu pão, pois ficou muito sentido por causa de Davi, a quem seu pai havia insultado.
35 O be l'ụtsu iya; Jionatanu gbẹshi jepfushia Dévidi l'ẹgu g'ẹphe l'iya dzuda. O duta nwata nwokoro nshịi; ẹphe l'iya swịru.
35 Na manhã seguinte, Jônatas saiu ao campo, no tempo combinado com Davi, e levou consigo um rapazinho.
36 Ọ sụ nwata ono: “Gbagbụa je achọo apfụ-a, mu abya agbagba-a.” Nwata ono nọdu agbagbụkwadu; ọ gbaa apfụ ono l'ụzo atatiphu nwata ono.
36 Então disse ao seu rapaz: — Corra e busque as flechas que eu atirar. O rapaz correu, e ele atirou uma flecha, que fez passar além do rapaz.
37 Nwata bya erwu l'ẹka apfụ ono, Jionatanu gbaru phọ daru; o kua nwata oku sụ: “?Tọbudu l'ụzo atatiphu ngu bẹ apfụ ono darụ?”
37 Quando o rapaz chegou ao lugar da flecha que Jônatas havia atirado, Jônatas gritou atrás dele: — A flecha não está mais para lá de você?
38 Ọ rashịaru nwata ono ọ́rà ike sụ iya: “Mee ẹgwegwa! Lọbaru ije! Ta apfụkwaru apfụru!” Nwata ono tụruta apfụ ono; gbapfutashia nnajịuphu iya.
38 Jônatas gritou mais uma vez: — Vamos! Depressa! Não fique aí parado! O rapaz de Jônatas apanhou as flechas e voltou ao seu senhor.
39 Ọphu nwata ono amakpọdanu iphe, akọ nụ; gbahaẹpho Jionatanu yẹe Dévidi maru iphe, anwụ nụ.
39 O rapaz não entendeu coisa alguma, pois só Jônatas e Davi sabiam deste combinado.
40 Ọo ya bụ; Jionatanu chịru ngwọgu iya chiẹ nwata sụ iya: “Jewarọ; chịru iya chịlaa unuphu.”
40 Então Jônatas deu as suas armas ao rapaz que o acompanhava e lhe disse: — Vá, leve-as para a cidade.
41 Nwata ono tụgbuchaepho; Dévidi shi l'agụga mkpuma ono l'ụzo ndọhali bya bya ebuaru Jionatanu iphu l'alị ugbo ẹto. Ẹphe bya etsutsua onwophẹ ọnu; bya atụko chiswee ẹkwa; ọle Dévidi ka ara ẹkwa ọbu.
41 Quando o rapaz foi embora, Davi se levantou do lado do monte de pedras e se prostrou com o rosto em terra três vezes. E beijaram um ao outro e choraram juntos; Davi, porém, muito mais.
42 Jionatanu sụ Dévidi: “Laa l'ẹhu-guu; kẹle anyi gudewaa ẹpha Chipfu ribua nte lẹ mu lẹ ngu bẹ a-bụru ọ̀nyà. ‘Ọ kwa Chipfu bẹ bụ onye-ekebe mu lẹ ngu; mbụ mẹ oshilọkpa ngu waa oshilọkpa nkemu jasụ l'ojejoje.’ ” Ọo ya bụ; Dévidi tụgbushia; Jionatanu laphushia azụ l'unuphu.
42 Então Jônatas disse a Davi: — Vá em paz, porque ambos juramos em nome do
43 — ausente —
43 Então Davi se levantou e foi embora. E Jônatas voltou para a cidade.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Samuel 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.