Josué 14

Bayịburu Ikwo (IQW) vs NVI

Sair da comparação
NVI Nova Versão Internacional
1 Ọwaa ẹge e shi keeru ndu Ízurẹlu alị ndu Kénanu t'ọ bụru òkè-iphe ẹphe. Ndu, keshiru iya ẹphe bụ Eliyéza, bụ onye achịjeru Nchileke ẹja; Jóshuwa Nunu; mẹ ndu ishi ikfu ikfu ndu Ízurẹlu.
1 Foram estas as terras que os israelitas receberam por herança em Canaã, e que o sacerdote Eleazar, Josué, filho de Num, e os chefes dos clãs das tribos dos israelitas repartiram entre eles.
2 Alị ono bụ ẹnwa b'a tụshiru; gude keeru iya ndu ikfu tete lẹ nkere-ẹbo ya phụ; bụ iya bụ ẹge Ojejoje sụru Mósisu t'e mee ya phụ.
2 A divisão da herança foi decidida por sorteio entre as nove tribos e meia, como o Senhor tinha ordenado por meio de Moisés,
3 Mósisu wẹhawaru ikfu labụ ọphu lẹ nkere-ẹbo ya phụ alị nk'ẹphe l'ụzo ẹnyanwu-ahata Ẹnyimu Jọ́danu. Obenu l'ikfu kẹ Lívayi ta dụdu ọphu ọ wẹru ẹphe ẹge ọ wẹru ndu ọphu.
3 pois Moisés já tinha dado herança às duas tribos e meia a leste do Jordão. Mas aos levitas não dera herança entre os demais.
4 Ikfu Jósẹfu bẹ dụwa ikfu labụ. Ikfu labụ ono bụ ndu ikfu Manásẹ; mẹ ndu ikfu Ífuremu. Ndu Lívayi b'ẹ ta wẹdu alị. Ẹke a nụru ẹphe bụlephu mkpụkpu ẹke ẹphe e-buru eburu, bụ ẹke elu ẹphe a-kpajẹ nri.
4 Os filhos de José formaram as duas tribos de Manassés e Efraim. Os levitas não receberam porção alguma da terra; receberam apenas cidades onde viver, com pastagens para os seus rebanhos.
5 Tọ dụ iya bụ; ndu Ízurẹlu eworu alị ono keshia ẹge Ojejoje sụru Mósisu t'e keshia ya.
5 Os israelitas dividiram a terra conforme o Senhor tinha ordenado a Moisés.
6 Ya ndono; yo nweru unwoke, shi l'ikfu Júda wụ-kfuta Jóshuwa lẹ Gíligalu. Kálẹbu Jefune, bụ onye Kenazu asụ Jóshuwa: “?Ọ kwa l'ị marua iphe, Ojejoje kfuru nwozi iya, bụ Mósisu l'okfu-ẹhu nggụbe Jóshuwa; mẹ kẹ yẹbe Kálẹbu lẹ Kadẹ́shi-Baníya?
6 Os homens de Judá vieram a Josué em Gilgal, e Calebe, filho do quenezeu Jefoné, lhe disse: "Você sabe o que o Senhor disse a Moisés, homem de Deus, em Cades-Barnéia, sobre mim e sobre você.
7 Iphe, ya gbaru bụ ụkporo afa labụ teke nwozi Ojejoje; mbụ Mósisu zifuru yẹbe Kálẹbu; ya eshi lẹ Kadẹ́shi-Baníya bya ngge l'alị-a. Ya ejegee bya egude obu iya kọkotaru iya iphe, ya phụru.
7 Eu tinha quarenta anos quando Moisés, servo do Senhor, enviou-me de Cades-Barnéia para espionar a terra. Eu lhe dei um relatório digno de confiança,
8 Obenu l'ụnwunna iya; ndu ẹphe l'iya yị je bẹ lataru bya emee; meji atọfu ndu Ízurẹlu. Ọle yẹbedua gudelephu obu iya l'ọ ha etso ụzo Ojejoje, bụ Nchileke iya.
8 mas os meus irmãos israelitas que foram comigo fizeram o povo desanimar-se de medo. Eu, porém, fui inteiramente fiel ao Senhor, ao meu Deus.
9 Tọ dụ iya bụ; Mósisu anọdu mbọku ono gẹdegede kwee ya ụkwa; riru angụ yeru iya ẹya: ‘L'alị ono ẹke, ya dzọru ọkpa a-bụru nk'iya; bụru k'ụnwu iya jeye lẹ tutu yoyo; kẹle yẹbe Kálẹbu gude obu iya l'ọ ha etso Ojejoje, bụ Nchileke yẹbe Mósisu.’
9 Por isso naquele dia Moisés me jurou: ‘Certamente a terra em que você pisou será uma herança perpétua para você e para os seus descendentes, porquanto você foi inteiramente fiel ao Senhor, ao meu Deus’.
10 “Yọ bụleruphu ẹge ono, Ojejoje kweru yẹbe Kálẹbu ụkwa ono bụ ẹge o meru: bya edobe yẹbe Kálẹbu ndzụ jeye ya anọo ụkporo afa labụ l'afa ise; keshinu teke ono, o kfuru Mósisu iphe ono; mbụ teke ono, ndu Ízurẹlu shi awụ-phe l'echi-ẹgu ono. Ọwaa yẹbe Kálẹbu ntanụ-a; ya nọwaru ụkporo afa ẹno l'afa ise!
10 "Pois bem, o Senhor manteve-me vivo, como prometeu. E foi há quarenta e cinco anos que ele disse isso a Moisés, quando Israel caminhava pelo deserto. Por isso aqui estou hoje, com oitenta e cinco anos de idade!
11 Ọkpu shihukwaduru iya-a ike l'ẹhu ẹge o shihuru iya ẹya mbọku ono, Mósisu ziru iya ozi ono. Ọ kwa ẹge ike dụ-be iya mbọku ono; bụ ẹge ọ dụ iya ntanụ: k'ọphu bụ l'ẹ t'o nwedu m'ọ -dataru kẹ oje ọgu nta-a; ya te ejedu iya; jee lata.
11 Ainda estou tão forte como no dia em que Moisés me enviou; tenho agora tanto vigor para ir à guerra como naquela época.
12 Ọ kwa iya bụ t'ị nụ iya alị ugvu-a, Ojejoje kweru iya ụkwa iya mbọku ono ono. Ị nụru-a lẹ ndu Anaku bu l'ẹke ono teke ono; nụkwaaphu lẹ mkpụkpu ẹphe hatsụa nshinu; e gudekota ọkpo-mgbinyiku ụpho-mkpuma kpụ-phetakota mkpụkpu ẹphe mgburumgburu. Obenu lẹ Ojejoje a-gbaru mu-a mkpu; mu achịfu ẹphe; nata ẹphe alị ono ẹge ono, Ojejoje kfuru iya ono.”
12 Dê-me, pois, a região montanhosa que naquela ocasião o Senhor me prometeu. Na época, você ficou sabendo que os enaquins lá viviam com suas cidades grandes e fortificadas; mas, se o Senhor estiver comigo, eu os expulsarei de lá, como ele prometeu".
13 Tọ dụ iya bụ; Jóshuwa abya agọoru Kálẹbu Jefune ọnu; bya eworu Hẹ́buronu nụ iya t'ọ bụru òkè-iphe iya.
13 Então Josué abençoou Calebe, filho de Jefoné, e lhe deu Hebrom por herança.
14 Tọ dụ iya bụ; alị Hẹ́buronu adụbe teke ono bụru kẹ Kálẹbu Jefune, bụ onye Kenazu; kẹ l'o gude obu iya l'ọ ha tsoo Ojejoje, bụ Nchileke kẹ ndu Ízurẹlu.
14 Por isso, até hoje, Hebrom pertence aos descendentes de Calebe, filho do quenezeu Jefoné, pois ele foi inteiramente fiel ao Senhor, ao Deus de Israel.
15 Hẹ́buronu b'e shi ekuje Kiriyatu Arụba. Arụba ono bụ nwoke, bụ iya shi katsụa nshinu l'eri Anaku.
15 Hebrom era chamada Quiriate-Arba, em homenagem a Arba, o maior dos enaquins. E a terra teve descanso da guerra.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Josué 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.