Josué 14
Bayịburu Ikwo (IQW) vs ARIB
1 Ọwaa ẹge e shi keeru ndu Ízurẹlu alị ndu Kénanu t'ọ bụru òkè-iphe ẹphe. Ndu, keshiru iya ẹphe bụ Eliyéza, bụ onye achịjeru Nchileke ẹja; Jóshuwa Nunu; mẹ ndu ishi ikfu ikfu ndu Ízurẹlu.
1 Estas, pois, são as heranças que os filhos de Israel receberam na terra de Canaã, as quais Eleazar, o sacerdote, e Josué, filho de Num, e os cabeças das casas paternas das tribos dos filhos de Israel lhes repartiram.
2 Alị ono bụ ẹnwa b'a tụshiru; gude keeru iya ndu ikfu tete lẹ nkere-ẹbo ya phụ; bụ iya bụ ẹge Ojejoje sụru Mósisu t'e mee ya phụ.
2 Foi feita por sorte a partilha da herança entre as nove tribos e meia, como o Senhor ordenara por intermédio de Moisés.
3 Mósisu wẹhawaru ikfu labụ ọphu lẹ nkere-ẹbo ya phụ alị nk'ẹphe l'ụzo ẹnyanwu-ahata Ẹnyimu Jọ́danu. Obenu l'ikfu kẹ Lívayi ta dụdu ọphu ọ wẹru ẹphe ẹge ọ wẹru ndu ọphu.
3 Porquanto às duas tribos e meia Moisés já dera herança além do Jordão; mas aos levitas não deu herança entre eles.
4 Ikfu Jósẹfu bẹ dụwa ikfu labụ. Ikfu labụ ono bụ ndu ikfu Manásẹ; mẹ ndu ikfu Ífuremu. Ndu Lívayi b'ẹ ta wẹdu alị. Ẹke a nụru ẹphe bụlephu mkpụkpu ẹke ẹphe e-buru eburu, bụ ẹke elu ẹphe a-kpajẹ nri.
4 Os filhos de José eram duas tribos, Manassés e Efraim; e aos levitas não se deu porção na terra, senão cidades em que habitassem e os arrabaldes delas para o seu gado e para os seus bens. :
5 Tọ dụ iya bụ; ndu Ízurẹlu eworu alị ono keshia ẹge Ojejoje sụru Mósisu t'e keshia ya.
5 Como o Senhor ordenara a Moisés, assim fizeram os filhos de Israel e repartiram a terra.
6 Ya ndono; yo nweru unwoke, shi l'ikfu Júda wụ-kfuta Jóshuwa lẹ Gíligalu. Kálẹbu Jefune, bụ onye Kenazu asụ Jóshuwa: “?Ọ kwa l'ị marua iphe, Ojejoje kfuru nwozi iya, bụ Mósisu l'okfu-ẹhu nggụbe Jóshuwa; mẹ kẹ yẹbe Kálẹbu lẹ Kadẹ́shi-Baníya?
6 Então os filhos de Judá chegaram a Josué em Gilgal; e Calebe, filho de Jefoné o quenezeu, lhe disse: Tu sabes o que o Senhor falou a Moisés, homem de Deus, em Cades-Barnéia, a respeito de mim e de ti.
7 Iphe, ya gbaru bụ ụkporo afa labụ teke nwozi Ojejoje; mbụ Mósisu zifuru yẹbe Kálẹbu; ya eshi lẹ Kadẹ́shi-Baníya bya ngge l'alị-a. Ya ejegee bya egude obu iya kọkotaru iya iphe, ya phụru.
7 Quarenta anos tinha eu quando Moisés, servo do Senhor, me enviou de Cades-Barnéia para espiar a terra, e eu lhe trouxe resposta, como sentia no meu coração.
8 Obenu l'ụnwunna iya; ndu ẹphe l'iya yị je bẹ lataru bya emee; meji atọfu ndu Ízurẹlu. Ọle yẹbedua gudelephu obu iya l'ọ ha etso ụzo Ojejoje, bụ Nchileke iya.
8 Meus irmãos que subiram comigo fizeram derreter o coração o povo; mas eu perseverei em seguir ao Senhor meu Deus.
9 Tọ dụ iya bụ; Mósisu anọdu mbọku ono gẹdegede kwee ya ụkwa; riru angụ yeru iya ẹya: ‘L'alị ono ẹke, ya dzọru ọkpa a-bụru nk'iya; bụru k'ụnwu iya jeye lẹ tutu yoyo; kẹle yẹbe Kálẹbu gude obu iya l'ọ ha etso Ojejoje, bụ Nchileke yẹbe Mósisu.’
9 Naquele dia Moisés jurou, dizendo: Certamente a terra em que pisou o teu pé te será por herança a ti e a teus filhos para sempre, porque perseveraste em seguir ao Senhor meu Deus.
10 “Yọ bụleruphu ẹge ono, Ojejoje kweru yẹbe Kálẹbu ụkwa ono bụ ẹge o meru: bya edobe yẹbe Kálẹbu ndzụ jeye ya anọo ụkporo afa labụ l'afa ise; keshinu teke ono, o kfuru Mósisu iphe ono; mbụ teke ono, ndu Ízurẹlu shi awụ-phe l'echi-ẹgu ono. Ọwaa yẹbe Kálẹbu ntanụ-a; ya nọwaru ụkporo afa ẹno l'afa ise!
10 E agora eis que o Senhor, como falou, me conservou em vida estes quarenta e cinco anos, desde o tempo em que o Senhor falou esta palavra a Moisés, andando Israel ainda no deserto; e eis que hoje tenho já oitenta e cinco anos;
11 Ọkpu shihukwaduru iya-a ike l'ẹhu ẹge o shihuru iya ẹya mbọku ono, Mósisu ziru iya ozi ono. Ọ kwa ẹge ike dụ-be iya mbọku ono; bụ ẹge ọ dụ iya ntanụ: k'ọphu bụ l'ẹ t'o nwedu m'ọ -dataru kẹ oje ọgu nta-a; ya te ejedu iya; jee lata.
11 ainda hoje me acho tão forte como no dia em que Moisés me enviou; qual era a minha força então, tal é agora a minha força, tanto para a guerra como para sair e entrar.
12 Ọ kwa iya bụ t'ị nụ iya alị ugvu-a, Ojejoje kweru iya ụkwa iya mbọku ono ono. Ị nụru-a lẹ ndu Anaku bu l'ẹke ono teke ono; nụkwaaphu lẹ mkpụkpu ẹphe hatsụa nshinu; e gudekota ọkpo-mgbinyiku ụpho-mkpuma kpụ-phetakota mkpụkpu ẹphe mgburumgburu. Obenu lẹ Ojejoje a-gbaru mu-a mkpu; mu achịfu ẹphe; nata ẹphe alị ono ẹge ono, Ojejoje kfuru iya ono.”
12 Agora, pois, dá-me este monte de que o Senhor falou naquele dia; porque tu ouviste, naquele dia, que estavam ali os anaquins, bem como cidades grandes e fortificadas. Porventura o Senhor será comigo para os expulsar, como ele disse.
13 Tọ dụ iya bụ; Jóshuwa abya agọoru Kálẹbu Jefune ọnu; bya eworu Hẹ́buronu nụ iya t'ọ bụru òkè-iphe iya.
13 Então Josué abençoou a Calebe, filho de Jefoné, e lhe deu Hebrom em herança.
14 Tọ dụ iya bụ; alị Hẹ́buronu adụbe teke ono bụru kẹ Kálẹbu Jefune, bụ onye Kenazu; kẹ l'o gude obu iya l'ọ ha tsoo Ojejoje, bụ Nchileke kẹ ndu Ízurẹlu.
14 Portanto Hebrom ficou sendo herança de Calebe, filho de Jefoné o quenezeu, até o dia de hoje, porquanto perseverara em seguir ao Senhor Deus de Israel.
15 Hẹ́buronu b'e shi ekuje Kiriyatu Arụba. Arụba ono bụ nwoke, bụ iya shi katsụa nshinu l'eri Anaku.
15 Ora, o nome de Hebrom era outrora Quiriate-Arba, porque Arba era o maior homem entre os anaquins. E a terra repousou da guerra.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Josué 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.