Gênesis 44

Bayịburu Ikwo (IQW) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Ya ndono; Jósẹfu asụ onye ejeru iya ozi l'ụlo: “T'o yejishiaru ndu ono nri l'ẹda ẹphe; yetabe l'iya phụ ẹge ẹphe e-gudeghe.”
1 Depois disso José deu ao administrador da sua casa a seguinte ordem: — Encha de mantimento os sacos que esses homens trouxeram, o quanto puderem carregar, e ponha na boca dos sacos o dinheiro de cada um.
2 Wo iya: “T'o wota okoro mkpọla-ọcha kẹ yẹbe Jósẹfu ye l'ọnu ẹda onye kẹ nwata; mẹkwaphu okpoga, o gude bya ọkpata nri.” Yọ bya emee ya ẹge ono, Jósẹfu kfuru iya ono.
2 E, na boca do saco de mantimentos que pertence ao irmão mais moço, ponha o meu copo de prata, junto com o dinheiro que ele pagou pelo seu mantimento. O administrador fez tudo como José havia mandado.
3 Yo be l'ọnma-ẹwa ụtsu echile iya; a bya edube ndu ono; ẹphe alashia; ẹphe lẹ nkakfụ-ịgara ẹphe.
3 De manhã bem cedo os irmãos de José saíram de viagem, com os seus jumentos.
4 Ẹphe eshilephu lẹ mkpụkpu ono tụgbua; ọle ẹ to nwedua ẹge ẹphe jeberu; Jósẹfu asụ nwozi iya ono: “Tsopyabe ndu ono nta-a nta-a. Teke i gbakfuru ẹphe; nggu ajị ẹphe: ‘?Ẹge ọ dụ bẹ ẹphe gbe gude ẹjo iphe kfụa ụgwo ọhuma, e meru ẹphe?
4 Quando eles já tinham saído da cidade, mas ainda não estavam longe, José disse ao seu administrador: — Vá depressa atrás daqueles homens e, quando os alcançar, diga o seguinte: “Por que vocês pagaram o bem com o mal?
5 ?Tọ bụdu okoro, nnajiufu iya angụje mini ndọ-ọ; mbụ okoro oogudeje aphụ ẹnya-labụ? Iphe ono, unu meru ono bụkwa ishi iphe, dụ ẹji b'ọ bụ!’ ”
5 Por que roubaram o copo de prata do meu patrão? Ele usa esse copo para beber e para adivinhar as coisas. Vocês cometeram um crime.”
6 Onye ozi ono abya agbakfu ẹphe; bya ewotalephu iphe ono, Jósẹfu ziru iya ono kfuaru ẹphe.
6 Quando o administrador os alcançou e disse o que José havia ordenado,
7 Ẹphe asụ iya: “Onye nwe mu nụ; ?nanụ ẹge ọ dụ bẹ iikfu ẹge ono? Tẹ njọ gbakwa ẹgbudu; l'ọo ẹphebedua, bụ ndu ozi ngu e-je ome egbe iphe onanu!
7 eles responderam: — Por que o senhor está falando desse jeito? Nós não seríamos capazes de fazer uma coisa dessas!
8 Mkpọla-ọcha, ẹphe phụtsuaru l'ẹda ẹphe l'iche l'iche bẹ ẹphe shiru lẹ Kénanu wolataru unu. ?Nanụ ẹge ẹphe e-gbe bya eshi l'ụlo nnajiufu ngu zita mkpọla-ododo iya; m'ọ kwanụ mkpọla-ọcha iya?
8 Nós lhe trouxemos de volta do país de Canaã o dinheiro que encontramos na boca dos sacos de mantimentos de cada um de nós. Então por que iríamos roubar prata ou ouro da casa do seu patrão?
9 Ọ -bụru l'a chọru iphe ono; yo nweru ẹphebe ndu ozi ngu-a onye, a chọ-vuru iya l'ẹka; t'ishi onye ọbu lakwaa ya; ẹphebe ndu ọphu l'ẹphe ha aghọo ohu nggụbe onye nwe mu nụ.”
9 Se o senhor encontrar o copo com algum de nós, ele será morto, e nós ficaremos seus escravos.
10 Yọ sụ ẹphe: “L'ọ dụ mma; t'ọ dụ ẹge ono, ẹphe kfuru iya ono. Ọlobu l'ọo onye a phụru, gude iya nụ bẹ a-bụru iya ohu; unu bẹ ndu ọphu l'unu ha ta dụdu iphe eeme unu.”
10 O administrador disse: — Concordo com vocês, mas só aquele com quem estiver o copo é que será meu escravo; os outros poderão ir embora.
11 Onyenọnu abya apazitawaphu ẹda iya ẹgwegwa ono; tọhaa ya.
11 Então eles puseram depressa os sacos de mantimentos no chão, e cada um abriu o seu.
12 Onye ozi ono abya awata iya achọcho. Yo shi l'ẹda k'onye ọphu kakọta ọbu ọgurenya chọo ya jeye l'ẹda k'onye ọphu kakọta ọ bụ nwata. Yo rua l'ẹda kẹ Bénjaminu; je aphụa okoro ono l'ẹke ono.
12 O administrador de José procurou em cada saco de mantimentos, começando pelo do mais velho até o do mais moço; e o copo foi encontrado na boca do saco de mantimentos de Benjamim.
13 Ya ndono; ẹphe eworu uwe ẹphe lajashịa; bya apaa ivu ẹphe tukobetsua nkakfụ-ịgara ẹphe l'okpurukpu-azụ; yọ bụru ẹphe ọla azụ lẹ mkpụkpu ono.
13 Então os irmãos rasgaram as suas roupas em sinal de tristeza, colocaram de novo as cargas em cima dos jumentos e voltaram para a cidade.
14 Teke Júda yẹle unwunne iya rutaru bẹ Jósẹfu nọdukwadua l'ụlo. Ẹphe abya adashịa ya kpurumu kpurumu l'ifu.
14 Quando Judá e os seus irmãos chegaram à casa de José, ele ainda estava ali. Eles se ajoelharam na frente dele e encostaram o rosto no chão.
15 Jósẹfu ajị ẹphe ẹge ọ dụ bẹ ẹphe meru egbe iphe onanu? Wo ẹphe: “?Unu ta amadụ lẹ nwoke, dụ l'ọ bụ yẹbedua aphụje ẹnya labụ tọo.”
15 Aí José perguntou: — Por que foi que vocês fizeram isso? Vocês não sabiam que um homem como eu é capaz de adivinhar as coisas?
16 Júda asụ: “?Onye nwe mu nụ; ?bụ ngụnu bẹ ẹphe makwadụru, ẹphe e-kfuru ngu nta-a? ?Bụkwadu ngụnu bẹ ẹphe e-kfu? Nanụkwadu ẹge ẹphe e-shi dofu onwẹphe? Nchileke meekwaru t'iphe, dụ ẹji, ndu ozi ngu meru vọo. Nta-a bẹ ẹphe bụakwa ohu nggụbe onye ishi; ẹphebedua; mẹ onye a phụru okoro ono l'ẹka iya.”
16 Judá respondeu: — Senhor, o que podemos falar ou responder? Como podemos provar que somos inocentes? Deus descobriu o nosso pecado. Aqui estamos e somos todos seus escravos, nós e aquele com quem estava o copo.
17 Jósẹfu asụ ẹphe: “Tụswekwa! Lẹ ya te emekwa iya ẹge ono. L'ọ kwa onye ono, a phụru okoro ono l'ẹka ono a-bụru iya ohu. Unubẹ ndu ọphu; unu lakfu nna unu lẹ chịriru lẹ werere.”
17 José disse: — De jeito nenhum! Eu nunca faria uma coisa dessas! Só aquele que estava com o meu copo é que será meu escravo. Os outros podem voltar em paz para a casa do pai.
18 Ya ndono; Júda ejekfube Jósẹfu je asụ iya: “Onye nwe mu nụ; byiko; tẹ yẹbe nwozi ngu kfunuru yeru ngu. Ọ bụ oswi-okfu lẹ nggu lẹ Fero ha. Ọlobu; byiko; t'ẹhu be eghukwa ngu eghughu l'ẹke ya nọ.
18 Então Judá chegou perto de José e disse: — Senhor, me dê licença para lhe falar com franqueza. Não fique aborrecido comigo, pois o senhor é como se fosse o próprio rei.
19 Onye nwe mu nụ: ‘Ọ bụ nggụbedua bẹ jịru ayịbe ndu ozi ngu; ?mẹ ayi nweru nna; m'ọ bụ nwunne nwoke?’
19 O senhor perguntou: “Vocês têm pai ou outro irmão?”
20 Ayi asụ ngu lẹ nna ayi nọkwa-a; ọle ọ bụwa nwoke ọgurenya; l'o nweru nwata nwoke, a mụru iya lẹ nka. Nwunne nwata ono bẹ nwụhuwarunu; yọ bụwarua yẹbedua nkịnyi iya bẹ phọduru nụ lẹ ndu ọphu shi l'ẹpho nne iya; nna iya eyekwanuru iya obu nshinu.
20 Nós respondemos assim: “Temos pai, já velho, e um irmão mais moço, que nasceu quando o nosso pai já estava velho. O irmão do rapazinho morreu. Agora ele é o único filho da sua mãe que está vivo, e o seu pai o ama muito.”
21 “Tọ dụ iya bụ; nggu abya asụ ayịbe ndu ozi ngu t'ayi dutaru ngu nwata ono l'ẹke-a t'ị phụ.
21 Aí o senhor nos disse para trazer o rapazinho porque desejava vê-lo.
22 Ayi asụ nggụbe onye nwe mu nụ lẹ nwata ono te egbeshijekwa egbeshi l'ẹke nna iya nọ; l'o -gbeshi bẹ nna iya a-hakwa ishi.
22 Nós respondemos que ele não podia deixar o seu pai, pois, se deixasse, o seu pai morreria.
23 Obenu l'ị sụru ayịbe ndu ozi ngu: ‘L'ọ -bụru lẹ nwanna ayi kẹ nwata ono te etsodu ayi bya bẹ ayi ta aphụhekwa ngu ọdo.’
23 Mas o senhor disse que, se ele não viesse, o senhor não nos receberia.
24 L'ayi ruru ufu bẹ ayi jeru je ekfuaru nwozi ngu, bụ iya bụ nna ayi ẹge nggụbe onye nwe mu nụ kfuru.
24 — Quando chegamos à nossa casa, contamos ao nosso pai tudo o que o senhor tinha dito.
25 “Onye ozi ngu ono, bụ iya bụ nna ayi asụ ayi: ‘T'ayi tụgbua je azụtafua nri ọdo!’
25 Depois ele nos mandou voltar para comprarmos mais mantimentos.
26 Ayi asụ iya l'ayi te ejekwa; a gụfukwa lẹ nwanna ayi kẹ nwata ono tso ayi; kẹ l'ayi ta adụdu ike ọphu nwoke ono; l'ẹbe abụ lẹ nwanna ayi kẹ nwata ono tso ayi.
26 Nós respondemos: “Não podemos ir; não seremos recebidos por aquele homem se o nosso irmão mais moço não for com a gente. Nós só vamos se o nosso irmão mais moço for junto.”
27 “Onye ozi ngu ono, bụ iya bụ nna ayi asụ ayi: ‘L'ayi marua lẹ nyee ya mụtaru iya ụnwegirima unwoke labụ.
27 Então o nosso pai disse: “Vocês sabem que a minha mulher Raquel me deu dois filhos.
28 Onye lanụ bẹ ya ta phụhedu; ya asụ lẹ ya mawaru l'ọ bụ anụ-ẹgu-ẹgbudu bẹ fọ-gburu iya nụ. Keshinu teke ono bẹ ya ta phụkwa iya.
28 Um deles já me deixou; eu nunca mais o vi. Deve ter sido despedaçado por animais selvagens.
29 Wo ayi: L'ọ -bụru l'ayi dutafuaru onye ọwaa tụgbua; o -nweru iphe meru iya nụ bụnu iya bụ l'unu mewaru tẹ ya gude ishi ẹwo; gụa aphụ laa.’
29 E, se agora vocês me tirarem este também, e alguma desgraça acontecer com ele, vocês matarão de tristeza este velho.”
30 “Ọo ya bụ; ọ -bụru lẹ nwata ono te etsodu ayi laa; lakfu nwozi ngu ono, bụ iya bụ nna ayi ono; mbụ; ọ -bụru lẹ nna ayi ono, ndzụ iya yẹle kẹ nwata ono bụwa iphe lanụ ono;
30 — ausente —
31 -phụ ayi; ayi lẹ nwata ono ta yị lata; bẹ ọo-hakwa ishi. Iphe ọ bụ abụru l'ọo ayịbedua bẹ meru t'o gude nggụmaphu laa lẹ nka.
31 — ausente —
32 Mubẹ nwozi ngu, bụ Júda bẹ kwekwaru nna mu ụkwa l'ẹ tọ dụdu iphe e-me nwata-a. Mu sụru iya: ‘L'ọ -bụru lẹ mu te edulataduru iya ẹya; t'ọ taa mu ụta iya gbururu jeye lẹ gbururu.’
32 E tem mais: eu garanti ao meu pai que seria responsável pelo rapaz. Eu disse assim: “Se eu não lhe trouxer o rapaz de volta, serei culpado diante do senhor pelo resto da minha vida.”
33 “Ọo ya bụ; byiko tẹ mụbe nwozi ngu nọdunu l'ẹke-a bụru ngu ohu l'ọzori nwata ono; tẹ nwata ono tsoruru ụnwunna mu ndu ọphu la.
33 Por isso agora eu peço ao senhor que me deixe ficar aqui como seu escravo em lugar do rapaz. E permita que ele volte com os seus irmãos.
34 ?Nanụkpoo ẹge mu e-me lakfu nna mu; lẹ mu lẹ nwata ono ẹbe ayị? Byiko be emekwa tẹ mu phụ egbe aphụ ọwaa a-byakfuta nna mu ẹge-a!”
34 Como posso voltar para casa se o rapaz não for comigo? Eu não quero ver essa desgraça cair sobre o meu pai.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gênesis 44, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.