Atos 22
Bayịburu Ikwo (IQW) vs NTLH
1 “Unubẹ ụnwunna iya; mẹ nna iya phẹ: unu ngabẹ nchị tẹ ya dofu onwiya iphe-a l'ifu unu-o!”
1 — Meus senhores, irmãos e pais, escutem o que eu vou dizer a vocês em minha defesa!
2 Ẹphe anụa l'ookfu okfu Híburu; to nwehe onye mekwaduru m'ọo pyịmu. Pọlu awata oye ọnu l'okfu ono; sụ ẹphe:
2 Quando o ouviram falar em hebraico , eles ficaram mais quietos ainda. Então Paulo disse:
3 “Lẹ ya bụ onye Ju, a mụru lẹ Tásọsu Silísiya. Ẹke ya nọ vufuta bụ lẹ Jerúsalemu l'ẹke-a. Onye ziru iya ẹkwo bụ Gaméliyelu. Ọ kfụbe ọswa zishia ya ekemu ndiche ẹphe ike. Ọ kwa ẹge oovu unu ẹhu; mbụ iphe kẹ Nchileke ntanụ-a bụ ẹge o shi evu iya.
3 — Eu sou judeu, nascido em Tarso, na região da Cilícia, mas fui criado aqui em Jerusalém como aluno de Gamaliel. Fui educado muito rigorosamente dentro da lei dos nossos antepassados. Eu era muito dedicado a Deus, como todos vocês aqui também são.
4 Ndu etso Ụzo Nnajiufu ono bẹ ya shi akpashi ẹhu ike; mbụ shi egbutsujee ẹphe egbugbu. Ya shi egudeje unwoke ẹphe mẹ ụnwanyi ẹphe; tụa ẹphe mkpọro.
4 Persegui os que seguiam este Caminho e fiz com que alguns fossem condenados à morte. Prendi homens e mulheres e os joguei na cadeia.
5 Eze onye ishi ndu achịjeru Nchileke ẹja; mẹ ndu bụ ọgurenya ọgbo ikpe unu l'ẹphe ha bẹ a-gbakwa ekebe l'iphe-a, ya ekfu-wa bụ oswi-okfu. Ya jeru je anata ẹphe ẹkwo, e deru nụ ụnwunna ẹphe ndu Ju, bu lẹ Damásukọsu; bya ejeshia ẹke ono tẹ ya gudekota ndu kweru kẹ Jisọsu tụa ẹphe mkpọro; kpụta bya lẹ Jerúsalemu t'a hụ̀a ẹphe àhụ̀hù.”
5 O Grande Sacerdote e todo o Conselho Superior podem provar que estou dizendo a verdade, pois eu recebi cartas deles, escritas para os irmãos judeus que moram em Damasco. E fui até lá para prender os seguidores deste Caminho e trazê-los presos com correntes a Jerusalém, a fim de serem castigados.
6 “Ya ndono; ya atụgbua; rudelephu Damásukọsu l'ẹnyanwu abyawa ogvuru l'ishi; iphoro eshi l'igwe; bya enwua oswi kẹ vịii; nwuphee ya mgburumgburu.
6 E Paulo continuou: — Eu estava viajando, já perto de Damasco, e era mais ou menos meio-dia. De repente, uma forte luz que vinha do céu brilhou em volta de mim.
7 Ya adaa l'alị; nụa olu, eku iya nụ; sụ: ‘Sọlu! Sọlu! ?Bụ ngụnu meru iphe ịikpa iya ẹhu?’
7 Eu caí no chão e ouvi uma voz que me dizia: “Saulo, Saulo, por que você me persegue?”
8 “Ya ajị iya: ‘?Bụ onye b'ị bụ; Nnajiufu?’
8 — Então eu perguntei: “Quem é o senhor?”
9 Ndu yẹle iya yị aphụkota iphoro ono. Obenu l'ẹphe ta nụdu okfu ono, onye ono ekfu anụ iya ono.
9 — Os homens que viajavam comigo viram a luz, porém não ouviram a voz de quem falava comigo.
10 “Ya ajị iya: ‘Nnajiufu; ?bụ ngụnu bẹ ya e-me?’
10 Eu perguntei: “Senhor, o que devo fazer?” — E o Senhor respondeu:
11 Iphoro ono emee; ya atsụlahaa ị̀shì. Ndu yẹle iya yị akpụru iya l'ẹka; ẹphe abahụ lẹ Damásukọsu.
11 — Aquela luz brilhante tinha me deixado cego. Por isso os meus companheiros me pegaram pela mão e me levaram até Damasco.
12 “Ẹphe erua ẹke ono; yo nweru nwoke, ẹpha iya bụ Ananáyasu, Nchileke dụru lẹ nsọ. Oomekota iphe ekemu kfuru; bụru onye ndu Ju, bukota l'ẹke ono akwabẹru ugvu.
12 Havia ali um homem chamado Ananias. Ele era religioso, obedecia à nossa Lei , e todos os judeus que moravam em Damasco o respeitavam.
13 Yọ byakfuta iya bya evudonyabe iya; sụ iya: ‘Sọlu nwunne iya; ngwa; wata ọphu ụzo ọdo!’ Teke onophu; ya awatawaphụ ọphu ụzo; bya aphụa ya.
13 Esse homem veio me procurar, chegou perto de mim e disse: “Irmão Saulo, veja de novo!” — No mesmo instante comecei a ver de novo e olhei para ele.
14 Yọ sụ iya: ‘Lẹ Nchileke ndiche ẹphe; bẹ fọtawaru yẹbe Pọlu tẹ ya maru iphe, nọ yẹbe Nchileke l'uche; tẹ ya phụa onye ono, bụ iya nwẹnkinyi iya doberu ẹka ndoo ono; bya anụa iphe ookfu l'onwiya.
14 Então ele disse: “Saulo, o Deus dos nossos antepassados escolheu você para conhecer a vontade dele, para ver o seu Bom Servo e para ouvir o Servo falar com você pessoalmente.
15 L'iphe meru iphe ọ dụ ẹge ono bụ lẹ ya a-gbaru iya ọdzori l'ifu ndiphe mgburumgburu; kfuaru onyemonye ọbule iphe ono, ya phụru ono; mẹ ọphu ya nụru.
15 Pois você será testemunha dele para dizer a todos aquilo que você tem visto e ouvido.
16 Nta-a bụ; ?bụ ngụnu ọdo bẹ ya ngabẹru. Wo tẹ ya gbeshi t'e mee ya baputizimu; safu iya iphe dụ ẹji, ya meru; mẹ ya kfua lẹ ya natawaru Jisọsu; t'ọ bụru Nnajiufu iya.’
16 E agora não espere mais. Levante-se, peça a ajuda do Senhor e seja batizado, e os seus pecados serão perdoados.”
17 “Ya ndono; ya alaphushia azụ lẹ Jerúsalemu. Ya anọdu l'eze-ụlo Nchileke ẹke ya ekfu anụ Nchileke; phụa àphụ̀;
17 E Paulo terminou, dizendo: — Então eu voltei para Jerusalém. Quando estava orando no Templo, tive uma visão.
18 phụa Nnajiufu; yọ sụ iya: ‘Tẹ ya mee ẹgwegwa lụfu lẹ Jerúsalemu; kẹle ndu ẹke-a ta angakwa nchị l'iphe iikfu k'ẹhu iya.’
18 Vi o Senhor, e ele me disse: “Saia depressa de Jerusalém porque as pessoas daqui não aceitarão o que você vai dizer a meu respeito.”
19 Ya asụ iya: ‘Nnajiufu; ẹphe makọtaru ọhuma ọhuma ẹge ya shi ejeje l'ime ụlo-ndzuko ndu Ju je atụa ndu, woru onwẹphe ye ngu l'ẹka mkpọro; sụ t'e chia ẹphe iphe.
19 — Eu respondi: “Senhor, eles sabem muito bem que eu ia às sinagogas , e prendia os que criam em ti, e batia neles.
20 Teke e gburu onye ekebe ngu, bụ Sutívinu bẹ ya nọkwa l'ẹke ono; zụa mgbede l'egbugbu, e gburu iya dụ mma. Yọ bụru yẹbedua, bụ Pọlu nọ swiru uwe ndu, je je atụgbua ya nụ.’
20 Quando estavam matando Estêvão, que falava a respeito de ti, ó Senhor, eu estava ali, concordando com aquele crime. E até tomei conta das capas dos assassinos dele.”
21 Nnajiufu asụ iya tẹ ya tụgbua l'ije iya; lẹ ya e-zi yẹbe Pọlu ẹke teru ẹnya tẹ ya jekfu ndu ẹ-ta bụdu ndu Ju.”
21 — Aí o Senhor disse: “Vá, pois eu vou enviá-lo para bem longe; vou enviá-lo aos não judeus.”
22 Ndu ono adakpẹlephu nwanshị; gebe nchị l'iphe Pọlu ekfu; jeye yo kfulephu kẹ ndu ẹ-ta bụdu ndu Ju ono; ẹphe aswọ-lihu; sụ: “Unu wofu iya! Unu wofu iya! Unu gbua ya! Unu gbua ya! Ẹ tọ bụkwa onye gbaru k'ọno ndzụ!”
22 A multidão ficou ouvindo Paulo até que ele disse isso, mas aí eles começaram a gritar com toda a força: — Matem esse homem! — Ele não merece viver!
23 Ẹphe atụ wọwowo; gude uwe ẹphe l'ekpoka udzu agha l'imeli; ẹke ẹhu eghu ẹphe eghughu.
23 Eles gritavam, sacudiam as capas no ar e jogavam poeira para cima.
24 Eze onye ishi ndu sọja ono asụ tẹ ndu sọja kpụba Pọlu lẹ mbareke ndu sọja l'ẹke ono. Yọ sụ ẹphe t'ẹphe chia ya ẹchachi t'a maru: ?m'oo-kfu iphe kparu iphe ndu Ju adaji ẹge ono.
24 Então o comandante mandou que os seus soldados levassem Paulo para dentro da fortaleza. Mandou também que o chicoteassem para que ele contasse por que a multidão estava gritando contra ele.
25 A bya ekeebe Pọlu ẹgbu t'e chia ya ẹchachi ono; yọ sụ onye ishi ndu sọja lanụ, vudo l'ẹke ono: “Ekemu ndu Rómu; ?ọ sụru t'eechijee onye Rómu iphe l'ẹ be ekpe iya ikpe; maru iphe o meru?”
25 Porém, quando o estavam amarrando para chicoteá-lo, Paulo perguntou ao oficial romano que estava perto dele: — Será que vocês têm o direito de chicotear um cidadão romano, especialmente um que não foi condenado por nenhum crime?
26 Onye ishi sọja ono anụa ya bya ejekfube eze onye ishi ndu sọja ono; je asụ iya: “?Ị marua iphe ịibya ememe? ?Ị marua lẹ nwoke-wa bụ onye Rómu?”
26 Quando o oficial ouviu isso, foi falar com o comandante e disse: — O que é que o senhor vai fazer? Aquele homem é cidadão romano!
27 Eze onye ishi ndu sọja ono abya ejekfushia Pọlu; je ajị iya: “?Ị bụ onye Rómu l'oswiya?”
27 Então o comandante foi falar com Paulo e perguntou: — Me diga uma coisa: você é mesmo cidadão romano? — Sou! — respondeu Paulo.
28 Eze onye ishi ndu sọja ono asụ lẹ ya kfụkwaru oke okpoga bẹ ya bụderu onye Rómu.
28 Aí o comandante disse: — Eu também sou, e isso me custou muito dinheiro. Paulo respondeu: — Pois eu sou cidadão romano de nascimento.
29 Ndu ono, shi abya ọji Pọlu ajị ono ebuhaa ya ẹka. Eze onye ishi ndu sọja ono atsụlahaa egvu l'ọ nụru lẹ Pọlu bụ onye Rómu. Yọ bụru nwa Rómu b'ọ tụru mkpakọbe.
29 Imediatamente os homens que iam chicoteá-lo recuaram. E o próprio comandante ficou com medo ao saber que Paulo era cidadão romano e ele tinha mandado amarrá-lo.
30 Yo be lẹ nchi-ta-abọhu iya; eze onye ishi ndu sọja ono asụ t'a tọfu Pọlu mkpakọbe. Yọ bya ezia tẹ ndu ishi achịjeru Nchileke ẹja; mẹ ndu ọgbo ikpe ndu Ju l'ẹphe ha dzukota. Ẹphe edzukotalephu; yo duta Pọlu bya edobe ẹphe l'ifu. Iphe ọochokpoo abụru t'ọ maru ishi iphe kparu iphe ndu Ju guderu Pọlu.
30 O comandante queria saber com certeza por que os judeus estavam acusando Paulo. Então, no dia seguinte, mandou que tirassem as correntes que o prendiam e ordenou que os chefes dos sacerdotes e todo o Conselho Superior se reunissem. Depois mandou que trouxessem Paulo e o colocassem em frente deles.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.