2 Samuel 2
Bayịburu Ikwo (IQW) vs NVT
1 E metsua; Dévidi ejeshia ọkpata Ojejoje ishi tẹ ya maru: “?Mẹ ya a-la lẹ mkpụkpu lẹ Júda je eburu?”
1 Depois disso, Davi perguntou ao S enhor : “Devo voltar para alguma das cidades de Judá?”. “Sim”, respondeu o S Então Davi perguntou: “Para que cidade devo ir?”. “Para Hebrom”, disse o S
2 Dévidi atụgbua lashia ẹke ono yẹle unyomu iya ẹphe ẹbo; mbụ Ahinowamu kẹ Jézerilu; mẹ Abigelu kẹ Kamẹlu, bụ nwanyi ono, nji ya; mbụ Nebalu tụfuru ono.
2 Entao Davi partiu com suas duas esposas, Ainoã, de Jezreel, e Abigail, a viúva de Nabal, do Carmelo,
3 Dévidi achịtakwaphu ndu nk'iya, bụ iya bụ unwoke ono yẹle iya yị ono. Onyenọnu eduta ndibe iya; ẹphe eje eburu lẹ Hẹ́buronu mẹ l'edukfu edukfu, nọ-pheru iya mgburumgburu.
3 e também com os homens que o acompanhavam e suas famílias. Eles se estabeleceram nos povoados vizinhos a Hebrom.
4 Ndu Júda abyatashia Hẹ́buronu. Yọ bụru l'ẹke ono bẹ ẹphe nọ wụa Dévidi manụ l'ishi t'ọ bụru eze, chịa ndu Júda.
4 Então vieram os homens de Judá e ungiram Davi rei do povo de Judá. Quando Davi soube que os moradores de Jabes-Gileade haviam sepultado Saul,
5 Dévidi abya eyefu ndu ozi t'ẹphe je ezia unwoke Jábẹshi-Gíledu: “Tẹ Ojejoje gọru ọnu-ọma nụ ẹphe k'ugvu ono, ẹphe kwabẹru Sọlu, bụ nnajiufu ẹphe; woru iya lia ono.
5 enviou-lhes a seguinte mensagem: “Que o S enhor os abençoe por terem sido tão fiéis a Saul, seu senhor, e lhe terem dado um sepultamento digno.
6 Tẹ Ojejoje mekwaa t'ẹphe maru ẹge obu-ọma iya hatabe nshinu l'ẹke ẹphe nọ. T'o koshikwaphu ẹphe lẹ ya gbaru t'e gude ire iya ẹka l'ẹke ẹphe nọ! Yẹbedua, bụ Dévidi l'onwiya e-mekwaruphu ẹphe iphe-ọma; keshinu ọphu ẹphe maru mee iphe ọwaa.
6 Que, em troca, o S enhor seja fiel a vocês e os recompense com sua bondade. E eu também os recompensarei pelo que fizeram.
7 Ọo ya bụ; t'ẹka shihukwa ẹphe ike; ẹphe abụru ndu kwaru ẹnya; kẹle nnajiufu ẹphe; mbụ Sọlu bẹ nwụhuakwaru nụ; ndu ọnu-ụlo Júda awụwa iya manụ l'ishi tẹ ya bụru eze ẹphe.”
7 Agora que Saul está morto, peço que continuem a ser fortes e corajosos. E saibam que o povo de Judá me ungiu para ser seu novo rei”.
8 Ábụna Nẹru, bụ onye ishi ndu sọja Sọlu abya eduta nwatibe Sọlu, bụ Ishibosheti byatashia Mahanayimu;
8 Contudo, Abner, filho de Ner, comandante do exército de Saul, já havia levado Isbosete, filho de Saul, para Maanaim.
9 bya emee ya eze ndu Gíledu; ndu Ashuru; ndu Jézerilu; ndu Ífuremu; ndu Bénjaminu; mẹwaru ndu Ízurẹlu l'ẹphe ha.
9 Ali, proclamou Isbosete rei sobre Gileade, Jezreel, Efraim, Benjamim e sobre a terra dos assuritas e todo o restante de Israel.
10 Iphe Ishibosheti Sọlu gbaru bụ ụkporo afa labụ teke ọ dụberu bụru eze ndu Ízurẹlu. Iphe ọ chịru bụ afa labụ.
10 Isbosete, filho de Saul, tinha 40 anos quando começou a reinar sobre Israel, e reinou por dois anos. Enquanto isso, o povo de Judá permaneceu leal a Davi,
11 Dévidi eburu lẹ Hẹ́buronu; bụru eze ndu ọnu-ụlo Júda. Iphe, ọ chịru bụ afa ẹsaa l'ọnwa ishingu.
11 que fez de Hebrom sua capital e reinou sobre Judá por sete anos e meio.
12 Ya ndono; Ábụna Nẹru yẹle ndu ejeru Ishibosheti Sọlu ozi, shi Mahanayimu atụgbua jeshia Gíbiyọnu.
12 Certo dia, Abner, filho de Ner, conduziu as tropas de Isbosete, filho de Saul, de Maanaim para Gibeom.
13 Jóabu Zeruya yẹle ndu kẹ Dévidi atụgbua jekfushia ẹphe l'okpuru Gíbiyọnu. Yo nweru ndu ọphu dọru l'azụ okpuru ono azụ ọphu; ndu ọphu adọru l'azụ iya ọphu.
13 Ao mesmo tempo, Joabe, filho de Zeruia, saiu com as tropas de Davi e foi ao encontro deles na represa de Gibeom, onde os dois exércitos ficaram frente a frente, posicionando-se em lados opostos da represa.
14 Ábụna asụ Jóabu: “T'ụnwu-okorọbya-a haru gbeshi je akpasweru onwẹphe ẹka t'ayi phụ.”
14 Então Abner disse a Joabe: “Proponho que alguns de nossos guerreiros lutem em confronto direto diante de nós”. “Está bem”, respondeu Joabe.
15 Ẹphe awụ-lihu; a bya agụta ẹphe ụmadzu iri l'ẹbo l'ẹke iya kẹ ndu Bénjaminu yẹle Ishibosheti Sọlu; gụta ụmadzu iri l'ẹbo l'ẹke iya kẹ Dévidi.
15 Então foram escolhidos doze soldados de Benjamim para representar Isbosete, filho de Saul, e doze soldados para representar Davi.
16 Tọ dụ iya bụ; onyenọnu abya awọru ibe iya l'ishi; woru ogu-mbeke nmatsua ibe ẹphe lẹ mgberemẹku. Ẹphe adashịa; nwụshihukota l'ugbo lanụ. Ọ bụ iya meru iphe e gude kulahaa ẹke ono “Ẹgu Ogu-mbeke.” Ẹke ono bẹ nọ lẹ Gíbiyọnu.
16 Cada um agarrou seu adversário pela cabeça e cravou a espada um no lado do outro, e todos morreram juntos. Por isso, desde então, esse lugar em Gibeom é conhecido como Helcate-Hazurim.
17 Ọgu mbọku ono ekpohu ọku. Ndu kẹ Dévidi emekputa ndu kẹ Ábụna yẹle unwoke Ízurẹlu.
17 Seguiu-se nesse dia uma violenta batalha, na qual Abner e os homens de Israel foram derrotados pelos soldados de Davi.
18 Ụnwegirima Zeruya ẹphe ẹto nọkotakwa l'ẹke ono; mbụ Jóabu; mẹ Abishayi yẹle Ásahẹlu; ndu k'unwoke. Ásahẹlu bẹ eme kọrokoro l'ọbu mgbada.
18 Joabe, Abisai e Asael, os três filhos de Zeruia, participaram da batalha nesse dia. Asael, que era rápido como uma gazela,
19 Ásahẹlu achịpyabe Ábụna; k'ọphu bụ l'ẹ tọ ghachidu aghachi l'ẹke ọochi iya.
19 começou a perseguir Abner. Continuou decididamente em seu encalço, sem perdê-lo de vista.
20 Ábụna abya aghaa ẹnya phụ iya; jị iya: “Ásahẹlu; bụ nggu?”
20 Quando Abner olhou para trás e viu que ele se aproximava, perguntou: “É você, Asael?”.
21 Ábụna asụ iya: “T'ọ ghachi l'ẹka-ụtara iya; m'ọ bụ l'ẹka-ibyita iya; gude onye lanụ l'ụnwu-okorọbya ono nashịa ya ngwa-ọgu iya!” Obenu lẹ Ásahẹlu te kwedu haa ya achịchi.
21 “Saia do meu encalço!”, disse Abner. “Enfrente um dos soldados mais jovens e tome suas armas.” Mas Asael continuou a persegui-lo.
22 Ábụna abya anmaaru Ásahẹlu ọkwa ọdo; sụ iya: “Haa ya achịchi! Ya -gbuta ngu tụa l'alị nta-a; ?ya e-shi agha palia ifu apali l'ẹke nwunne ngu; mbụ Jóabu nọ?”
22 Mais uma vez, Abner o advertiu: “Pare de me perseguir! Não quero matá-lo. Como poderia encarar seu irmão Joabe?”.
23 Ọphu Ásahẹlu 'ekwedu haa ya achịchi. Ábụna ewotawaphu arwa iya sụa Ásahẹlu l'ẹpho; yo je alụfuta iya l'okpurukpazu. Yọ daa; nwụhu l'ẹke ono. Yọo bụje; onye -jetaru bya ebu ẹnya l'ẹke ono, Ásahẹlu daburu ono; yo ovudo.
23 Asael, porém, se recusou a dar meia-volta, e Abner lhe cravou no estômago a parte de trás da lança, que saiu pelas costas. Asael caiu morto no chão. E todos que passavam por ali paravam ao ver Asael caído e morto.
24 Jóabu yẹle Abishayi chịpyabe Ábụna. Yọ bụru l'ẹnyanwu-arịba-wa bẹ ẹphe chiruru iya l'ugvu Ama, nọ chee ifu lẹ Giya l'ụzo iya ọphu eeshije eje echi-ẹgu Gíbiyọnu.
24 Então Joabe e Abisai saíram em perseguição a Abner. O sol estava se pondo quando chegaram ao monte Amá, perto de Gia, no caminho para o deserto de Gibeom.
25 Unwoke Bénjaminu atụko kfụru Ábụna l'azụ. Ẹphe akpọo onwẹphe l'ẹkalanu; vudo l'eli ugvu lanụ.
25 Os soldados de Abner, da tribo de Benjamim, se reuniram no alto do monte para resistir ao ataque.
26 Ábụna abya ekua Jóabu; sụ iya: “?Bụ mma bẹ ayi e-gudewaru alụ-gbushi onwayi jeye? ?T'ị madụ l'oo-mekochaa bụru ayi aphụ. ?Bụ teke ole bẹ ii-kfuru ndu nke ngu t'ẹphe haa ọchi ụnwunna ẹphe?”
26 Então Abner gritou para Joabe: “Será que não há como evitar matarmos uns aos outros? Não vê que isso só resultará em amargura? Quando você vai ordenar que seus homens parem de perseguir seus irmãos israelitas?”.
27 Jóabu asụ: “Keshinu Nchileke nọ-ọ ndzụ ẹge ọ nọ iya-a; ndẹge ẹ t'i kfuru okfu; bẹ ndu-a ga a-chịkwa ụnwunna ẹphe ẹge ono jeye l'ụtsu.”
27 Joabe respondeu: “Só Deus sabe o que teria acontecido se você não tivesse falado, pois, se fosse preciso, nós os teríamos perseguido a noite toda”.
28 Tọ dụ iya bụ; Jóabu abya eworu ụpyoku gbua; ndu sọja ono akfụshi; ẹphe ta achịhe ndu Ízurẹlu ọdo; ọphu ẹphe 'etsohedu ẹphe ọgu ọdo.
28 Então Joabe tocou a trombeta e seus homens pararam de perseguir os soldados de Israel, e a batalha cessou.
29 Ábụna yẹle ndu nk'iya eshia Araba; jekota ije l'ẹnyashi mbọku ono; bya eswee Ẹnyimu Jọ́danu; jekota ije l'ụtsu iya lụfuta lẹ Mahanayimu.
29 Durante toda aquela noite, Abner e seus homens recuaram pelo vale do Jordão. Atravessaram o rio, marcharam a manhã inteira e só pararam quando chegaram a Maanaim.
30 Jóabu abya eshi ọchi Ábụna ono lata; bya edzua ndu nk'iya. Ụmadzu iri lẹ tete abụru ndu achọ achọcho lẹ ndu kẹ Dévidi; a gụfukwa Ásahẹlu.
30 Enquanto isso, Joabe e seus homens também voltaram da perseguição a Abner. Quando Joabe fez a contagem, viu que faltavam apenas dezenove homens, além de Asael.
31 Obenu lẹ ndu kẹ Dévidi gbukwanuru ụkporo madzụ iri l'ẹsato lẹ ndu ikfu Bénjaminu, bụ ndu kẹ Ábụna.
31 Os soldados de Davi, por sua vez, haviam matado 360 homens da tribo de Benjamim e dos demais soldados de Abner.
32 Ẹphe apata Ásahẹlu je elia l'ili nna iya lẹ Bẹ́tulehemu. Jóabu yẹle ndu nk'iya atụgbua l'ẹnyashi ono; yọ bụru lẹ nchi abọhu bẹ ẹphe jeruru Hẹ́buronu.
32 Joabe e seus homens levaram o corpo de Asael para Belém e o sepultaram no túmulo de seu pai. Então caminharam a noite toda e chegaram a Hebrom ao amanhecer.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Samuel 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.