2 Samuel 2
Bayịburu Ikwo (IQW) vs NTLH
1 E metsua; Dévidi ejeshia ọkpata Ojejoje ishi tẹ ya maru: “?Mẹ ya a-la lẹ mkpụkpu lẹ Júda je eburu?”
1 Depois disso Davi perguntou a Deus, o Senhor : — Devo ir e governar alguma das cidades de Judá? — Sim! — o — Qual delas? — perguntou ele. — Hebrom! — foi a resposta.
2 Dévidi atụgbua lashia ẹke ono yẹle unyomu iya ẹphe ẹbo; mbụ Ahinowamu kẹ Jézerilu; mẹ Abigelu kẹ Kamẹlu, bụ nwanyi ono, nji ya; mbụ Nebalu tụfuru ono.
2 Então Davi foi para Hebrom, levando consigo as suas duas esposas. Uma era Ainoã, da cidade de Jezreel, e a outra era Abigail, viúva de Nabal, da cidade de Carmelo.
3 Dévidi achịtakwaphu ndu nk'iya, bụ iya bụ unwoke ono yẹle iya yị ono. Onyenọnu eduta ndibe iya; ẹphe eje eburu lẹ Hẹ́buronu mẹ l'edukfu edukfu, nọ-pheru iya mgburumgburu.
3 Davi também levou os seus soldados com as suas famílias, e eles ficaram morando nas cidades vizinhas de Hebrom.
4 Ndu Júda abyatashia Hẹ́buronu. Yọ bụru l'ẹke ono bẹ ẹphe nọ wụa Dévidi manụ l'ishi t'ọ bụru eze, chịa ndu Júda.
4 Aí os homens de Judá foram a Hebrom e ungiram Davi como rei de Judá. Quando Davi soube que os moradores da cidade de Jabes, da região de Gileade, tinham sepultado Saul,
5 Dévidi abya eyefu ndu ozi t'ẹphe je ezia unwoke Jábẹshi-Gíledu: “Tẹ Ojejoje gọru ọnu-ọma nụ ẹphe k'ugvu ono, ẹphe kwabẹru Sọlu, bụ nnajiufu ẹphe; woru iya lia ono.
5 mandou que alguns homens fossem lá com a seguinte mensagem: — Que o
6 Tẹ Ojejoje mekwaa t'ẹphe maru ẹge obu-ọma iya hatabe nshinu l'ẹke ẹphe nọ. T'o koshikwaphu ẹphe lẹ ya gbaru t'e gude ire iya ẹka l'ẹke ẹphe nọ! Yẹbedua, bụ Dévidi l'onwiya e-mekwaruphu ẹphe iphe-ọma; keshinu ọphu ẹphe maru mee iphe ọwaa.
6 Que o Senhor seja bom e fiel para vocês! Por causa do que fizeram, eu também os tratarei bem.
7 Ọo ya bụ; t'ẹka shihukwa ẹphe ike; ẹphe abụru ndu kwaru ẹnya; kẹle nnajiufu ẹphe; mbụ Sọlu bẹ nwụhuakwaru nụ; ndu ọnu-ụlo Júda awụwa iya manụ l'ishi tẹ ya bụru eze ẹphe.”
7 Sejam fortes e valentes! Saul, o rei de vocês, morreu, e o povo de Judá me ungiu como rei deles.
8 Ábụna Nẹru, bụ onye ishi ndu sọja Sọlu abya eduta nwatibe Sọlu, bụ Ishibosheti byatashia Mahanayimu;
8 O comandante do exército de Saul, Abner, filho de Ner, havia fugido com Isbosete, filho de Saul, para Maanaim, no outro lado do rio Jordão.
9 bya emee ya eze ndu Gíledu; ndu Ashuru; ndu Jézerilu; ndu Ífuremu; ndu Bénjaminu; mẹwaru ndu Ízurẹlu l'ẹphe ha.
9 Lá, Abner fez Isbosete rei das terras de Gileade, Aser, Jezreel, Efraim e Benjamim; na verdade, ele o fez rei de todo o povo de Israel.
10 Iphe Ishibosheti Sọlu gbaru bụ ụkporo afa labụ teke ọ dụberu bụru eze ndu Ízurẹlu. Iphe ọ chịru bụ afa labụ.
10 Isbosete tinha quarenta anos de idade quando começou a reinar em Israel e reinou dois anos. Mas a tribo de Judá ficou fiel a Davi,
11 Dévidi eburu lẹ Hẹ́buronu; bụru eze ndu ọnu-ụlo Júda. Iphe, ọ chịru bụ afa ẹsaa l'ọnwa ishingu.
11 e ele a governou em Hebrom sete anos e meio.
12 Ya ndono; Ábụna Nẹru yẹle ndu ejeru Ishibosheti Sọlu ozi, shi Mahanayimu atụgbua jeshia Gíbiyọnu.
12 Abner e os oficiais de Isbosete foram de Maanaim para a cidade de Gibeão.
13 Jóabu Zeruya yẹle ndu kẹ Dévidi atụgbua jekfushia ẹphe l'okpuru Gíbiyọnu. Yo nweru ndu ọphu dọru l'azụ okpuru ono azụ ọphu; ndu ọphu adọru l'azụ iya ọphu.
13 Joabe, cuja mãe era Zeruia, e os oficiais de Davi foram encontrá-los perto da represa de Gibeão. Lá todos eles se sentaram, um grupo de um lado da represa e o outro do outro lado.
14 Ábụna asụ Jóabu: “T'ụnwu-okorọbya-a haru gbeshi je akpasweru onwẹphe ẹka t'ayi phụ.”
14 Então Abner disse a Joabe: — Deixe que alguns dos nossos moços enfrentem alguns dos seus, em uma luta armada. — Está bem! — respondeu Joabe.
15 Ẹphe awụ-lihu; a bya agụta ẹphe ụmadzu iri l'ẹbo l'ẹke iya kẹ ndu Bénjaminu yẹle Ishibosheti Sọlu; gụta ụmadzu iri l'ẹbo l'ẹke iya kẹ Dévidi.
15 Aí doze soldados, representando Isbosete e a tribo de Benjamim, lutaram contra doze soldados de Davi.
16 Tọ dụ iya bụ; onyenọnu abya awọru ibe iya l'ishi; woru ogu-mbeke nmatsua ibe ẹphe lẹ mgberemẹku. Ẹphe adashịa; nwụshihukota l'ugbo lanụ. Ọ bụ iya meru iphe e gude kulahaa ẹke ono “Ẹgu Ogu-mbeke.” Ẹke ono bẹ nọ lẹ Gíbiyọnu.
16 Cada um pegou o seu adversário pela cabeça e enfiou a espada no lado dele. E assim todos eles caíram mortos juntos. É por isso que aquele lugar perto da cidade de Gibeão é chamado de “Campo das Espadas”.
17 Ọgu mbọku ono ekpohu ọku. Ndu kẹ Dévidi emekputa ndu kẹ Ábụna yẹle unwoke Ízurẹlu.
17 Em seguida houve ali uma violenta batalha, e Abner e os israelitas foram derrotados pelos soldados de Davi.
18 Ụnwegirima Zeruya ẹphe ẹto nọkotakwa l'ẹke ono; mbụ Jóabu; mẹ Abishayi yẹle Ásahẹlu; ndu k'unwoke. Ásahẹlu bẹ eme kọrokoro l'ọbu mgbada.
18 Joabe, Abisai e Asael, os três filhos de Zeruia, estavam lá. Asael, que era tão ligeiro como uma gazela selvagem,
19 Ásahẹlu achịpyabe Ábụna; k'ọphu bụ l'ẹ tọ ghachidu aghachi l'ẹke ọochi iya.
19 começou a perseguir Abner, correndo atrás dele.
20 Ábụna abya aghaa ẹnya phụ iya; jị iya: “Ásahẹlu; bụ nggu?”
20 Abner olhou para trás e perguntou: — Asael, é você? — Sim, sou eu! — respondeu ele.
21 Ábụna asụ iya: “T'ọ ghachi l'ẹka-ụtara iya; m'ọ bụ l'ẹka-ibyita iya; gude onye lanụ l'ụnwu-okorọbya ono nashịa ya ngwa-ọgu iya!” Obenu lẹ Ásahẹlu te kwedu haa ya achịchi.
21 — Pare de me perseguir! — disse Abner. — Corra atrás de um dos soldados e pegue para você as coisas dele. Porém Asael continuou a persegui-lo.
22 Ábụna abya anmaaru Ásahẹlu ọkwa ọdo; sụ iya: “Haa ya achịchi! Ya -gbuta ngu tụa l'alị nta-a; ?ya e-shi agha palia ifu apali l'ẹke nwunne ngu; mbụ Jóabu nọ?”
22 Mais uma vez Abner disse: — Pare de me perseguir! Você está me forçando a matá-lo! Como é que eu poderia, depois, olhar o seu irmão Joabe nos olhos?
23 Ọphu Ásahẹlu 'ekwedu haa ya achịchi. Ábụna ewotawaphu arwa iya sụa Ásahẹlu l'ẹpho; yo je alụfuta iya l'okpurukpazu. Yọ daa; nwụhu l'ẹke ono. Yọo bụje; onye -jetaru bya ebu ẹnya l'ẹke ono, Ásahẹlu daburu ono; yo ovudo.
23 Porém Asael não parou de persegui-lo. Então Abner deu um golpe para trás com a sua lança. Ela entrou na barriga de Asael e saiu pelas costas. Ele caiu morto no chão, e todos os que chegavam paravam no lugar onde ele estava caído.
24 Jóabu yẹle Abishayi chịpyabe Ábụna. Yọ bụru l'ẹnyanwu-arịba-wa bẹ ẹphe chiruru iya l'ugvu Ama, nọ chee ifu lẹ Giya l'ụzo iya ọphu eeshije eje echi-ẹgu Gíbiyọnu.
24 Mas Joabe e Abisai continuaram a perseguir Abner e, quando o sol estava se pondo, chegaram ao monte de Amá, a leste da cidade de Giá, na estrada que vai para o deserto de Gibeão.
25 Unwoke Bénjaminu atụko kfụru Ábụna l'azụ. Ẹphe akpọo onwẹphe l'ẹkalanu; vudo l'eli ugvu lanụ.
25 Os soldados da tribo de Benjamim se reuniram novamente em volta de Abner e ficaram no alto de um morro.
26 Ábụna abya ekua Jóabu; sụ iya: “?Bụ mma bẹ ayi e-gudewaru alụ-gbushi onwayi jeye? ?T'ị madụ l'oo-mekochaa bụru ayi aphụ. ?Bụ teke ole bẹ ii-kfuru ndu nke ngu t'ẹphe haa ọchi ụnwunna ẹphe?”
26 Então Abner gritou para Joabe: — Será que vamos ter de continuar lutando para sempre? Você não vê que, no fim, não vai sobrar nada, a não ser amargura? Nós somos seus irmãos! Até quando você vai esperar para mandar que os seus soldados parem de nos perseguir?
27 Jóabu asụ: “Keshinu Nchileke nọ-ọ ndzụ ẹge ọ nọ iya-a; ndẹge ẹ t'i kfuru okfu; bẹ ndu-a ga a-chịkwa ụnwunna ẹphe ẹge ono jeye l'ụtsu.”
27 Joabe respondeu: — Juro pelo Deus vivo que, se você não tivesse falado, os meus soldados continuariam a perseguir vocês até amanhã cedo.
28 Tọ dụ iya bụ; Jóabu abya eworu ụpyoku gbua; ndu sọja ono akfụshi; ẹphe ta achịhe ndu Ízurẹlu ọdo; ọphu ẹphe 'etsohedu ẹphe ọgu ọdo.
28 Então Joabe tocou a corneta. Todos os seus soldados pararam de perseguir os israelitas, e a luta acabou.
29 Ábụna yẹle ndu nk'iya eshia Araba; jekota ije l'ẹnyashi mbọku ono; bya eswee Ẹnyimu Jọ́danu; jekota ije l'ụtsu iya lụfuta lẹ Mahanayimu.
29 Durante toda aquela noite, Abner e os seus soldados marcharam pelo vale do Jordão. Atravessaram o rio Jordão e, depois de marcharem toda a manhã do dia seguinte, chegaram à cidade de Maanaim.
30 Jóabu abya eshi ọchi Ábụna ono lata; bya edzua ndu nk'iya. Ụmadzu iri lẹ tete abụru ndu achọ achọcho lẹ ndu kẹ Dévidi; a gụfukwa Ásahẹlu.
30 Quando Joabe parou a perseguição, reuniu todos os seus soldados e viu que estavam faltando dezenove, além de Asael.
31 Obenu lẹ ndu kẹ Dévidi gbukwanuru ụkporo madzụ iri l'ẹsato lẹ ndu ikfu Bénjaminu, bụ ndu kẹ Ábụna.
31 Porém os soldados de Davi haviam matado trezentos e sessenta soldados de Abner, todos eles da tribo de Benjamim.
32 Ẹphe apata Ásahẹlu je elia l'ili nna iya lẹ Bẹ́tulehemu. Jóabu yẹle ndu nk'iya atụgbua l'ẹnyashi ono; yọ bụru lẹ nchi abọhu bẹ ẹphe jeruru Hẹ́buronu.
32 Aí Joabe e os seus soldados pegaram o corpo de Asael e o sepultaram no túmulo da sua família, em Belém. Então marcharam durante a noite inteira e, ao amanhecer, chegaram a Hebrom.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Samuel 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.