2 Samuel 19
Bayịburu Ikwo (IQW) vs NVT
1 Tọ dụ iya bụ; e je edooru Jóabu: “Lẹ Eze bẹ agụkwa aphụ; l'akwa ẹkwa Abusolomu.”
1 Logo chegou a Joabe a notícia de que o rei chorava e lamentava a morte de Absalão.
2 Ya ndono; ndu sọja Dévidi anụa mbọku ono l'eze gbe agụ aphụ nwa iya ono; k'ọphu bụ l'emekputa ono, ẹphe mekputaru mbọku ono gbe ghọwaaru ẹphe aphụ.
2 Quando o povo soube da grande tristeza do rei pela morte de seu filho, a alegria da vitória daquele dia se transformou em profundo pesar.
3 Ẹphe ezitatsua onwẹphe ezita mbọku ono; pyobatsua lẹ mkpụkpu ẹge ono, ndu iphere guderu l'ẹphe gbarụ ọso l'ọgu ezitaje onwẹphe ezita; pyobata ono.
3 Os soldados entraram na cidade sem chamar a atenção, como se estivessem envergonhados e houvessem fugido da batalha.
4 Eze ekpuchia onwiya iphe l'ifu chia mkpu; sụ: “Nggụbe nwa mu Abusolomu! Nwa mu Abusolomu; nwa mu-ee!”
4 O rei cobriu o rosto com as mãos e continuou a chorar: “Ah, meu filho Absalão! Ah, Absalão, meu filho, meu filho!”.
5 Ya ndono; Jóabu abya ejekfu eze l'ime ụlo je asụ iya: “?Bụ ndu nke ngu-a, dzọru ngu ndzụ; dzọo ụnwu ngu; dzọo unyomu ngu; dzọo nnufu ngu phẹ b'i mechishiru ifu ntanụ-a.
5 Então Joabe foi até o quarto do rei e disse: “Hoje salvamos sua vida e a vida de seus filhos e filhas e de suas esposas e concubinas. E, no entanto, o senhor age desse modo e nos faz sentir envergonhados.
6 Yọ bụru ndu kpọru ngu ashị b'i yeru obu; kpọ-chia ndu yeru ngu obu ashị. Umere ngu ntanụ-a mewaru; yo doo ẹnya l'ẹ to nwedu iphe, ị gụberu ndu ishi ndu sọja ngu; mẹ ndu ozi ngu phẹ. Ya phụwaru l'ẹhu ga atsọ ngu ẹna; ndẹge ọ bụ l'ọo Abusolomu nọ ndzụ ntanụ; ẹphebedua l'ẹphe ha achịko nwụshihukota.
6 Parece amar os que o odeiam e odiar os que o amam. Hoje deixou claro que todos os seus comandantes e soldados não significam nada para o senhor. Pelo visto, se Absalão tivesse sobrevivido e todos nós tivéssemos morrido, o senhor estaria satisfeito.
7 Ngwa-a; tụgbukwaa jekfu ndu ozi ngu; je eyeru ẹphe ọkpu ike-ike. Ya gude ẹpha Ojejoje eri angu; sụ; l'ị -tụgbudu je b'ẹ to nwekwa m'ọ bụ onye lanụ, a-nọdu swiru ngu l'ẹnyashi-a. Yọ bụru ono a-bụ ọ-ka-njọ l'iphe dakfutawaru ngu nụ keshinu ị bụ nwokorọbya jeye nta-a.”
7 Agora saia e vá parabenizar seus soldados, pois juro pelo S enhor que, se o rei não for, nem um só deles permanecerá aqui esta noite. Isso seria pior que todo o mal que já lhe aconteceu na vida”.
8 Tọ dụ iya bụ; eze egbeshi pata oshi iya je anọdu l'obu-edukfu mkpụkpu ono. A bya akọoru ndu sọja ono; sụ ẹphe: “T'ẹphe lekwa; l'eze nọkwa l'obu-edukfu mkpụkpu-wa.” Ndu ono chịko l'ẹphe ha wụ-kfu iya.
8 Assim, o rei saiu e se sentou à entrada da cidade, e quando se espalhou a notícia de que o rei estava ali, todos foram vê-lo. Enquanto isso, os israelitas haviam fugido para suas casas,
9 Ndu Ízurẹlu l'ẹphe ha aswọlahaa ụswo l'ikfu nọnu; ẹphe ekfugbaa: “L'eze bẹ nafụtaru ẹphe l'ẹka ndu ọhogu ẹphe; bya adzọfuta ẹphe l'ẹka ndu Filisutayịnu. Yo be nta-a; yọ bụru okfu ẹka Abusolomu b'o gude gbafụ l'alị-a.
9 e em todas as tribos de Israel houve muita discussão. O povo dizia: “O rei nos livrou de nossos inimigos e nos libertou dos filisteus, mas teve de fugir por causa de Absalão.
10 Ọdo abụru lẹ Abusolomu ono, ẹphe wụru manụ l'ishi t'ọ bụru eze ẹphe ono bẹ nwụhuakwaru l'ọgu. Nta-a bụ; ?bụ ngụnu meru iphe ẹ te eyedu ọnu l'ẹge ee-shi duphuta eze azụ?”
10 Agora Absalão, a quem ungimos para reinar sobre nós, está morto. Não devemos demorar para trazer o rei Davi de volta!”.
11 Eze, bụ Dévidi abya ezia ozi t'e je ezia Zadọku yẹle Abiyáta, bụ ndu achịjeru Nchileke ẹja; sụ ẹphe: “T'ẹphe jịtaedu ndu bụ ọgurenya ndu Júda: Iphe meru iphe ọ bụ ẹphebedua eme t'ẹphe kperu azụ l'ẹge ee-shi t'eze laphuta azụ l'ufu iya; l'ẹke iphemiphe ọbule, ndu Ízurẹlu l'ẹphe ha ekfu ruwaru yẹbe eze nchị l'ufu iya?
11 Então Davi enviou uma mensagem aos sacerdotes Zadoque e Abiatar: “Perguntem às autoridades de Judá: ‘Por que vocês demoram tanto para receber o rei de volta? Até eu já sei que todo o Israel deseja a minha volta.
12 Ẹphe l'iya tụko bụru ndu ọnu-ụlo lanụ; mbụ e -kee; e-kehe-ọdo. ?Nanụ ẹge ọ dụ, kparu iphe ọ bụ unubẹdua apa k'alata eze ẹkalanu?
12 Vocês são meus parentes, minha própria tribo, meu povo e minha raça! Então por que são os últimos a receber o rei de volta?’”.
13 Unu asụ Amasa lẹ ya sụru: ‘?Yẹle iya ta bụdunua mee lanụ; e -kee; e-kehe-ọdo? Ọ bụ yẹbedua bẹ ya e-gude dochia ẹnya Jóabu t'ọ bụru ishi ndu sọja tsube ntanụ tụgburu. Tẹ Nchileke gwakwaa ya ọchi; mbụ t'o mekwaa yẹbe eze ọphu ka njọ; m'ọ -bụru l'ẹ tọ dụdu ẹge ono.’ ”
13 E Davi pediu que dissessem a Amasa: “Você é meu parente, meu povo e minha raça. Que Deus me castigue severamente se, de hoje em diante, você não se tornar comandante de meu exército em lugar de Joabe”.
14 Yo kfua kfubuta ndu Júda; obu abya abụru ẹphe nanụ. Ẹphe abya ezia t'eze yẹle ndu nk'iya l'ẹphe ha chịko lata.
14 A mensagem de Davi convenceu todas as autoridades de Judá, e eles deram uma resposta unânime. Mandaram dizer ao rei: “Volte para nós e traga todos que estão com o senhor!”.
15 Eze abya alatashia; labebe Ẹnyimu Jọ́danu. Teke ono bẹ ndu Júda jewaru je anọdu lẹ Gíligalu t'ẹphe bya iya ndzuta; dughatawa iya rụ Ẹnyimu Jọ́danu.
15 Então o rei começou a viagem de volta para Jerusalém. Quando chegou ao rio Jordão, o povo de Judá foi a Gilgal para encontrar-se com ele e acompanhá-lo até o outro lado do rio.
16 Tọ dụ iya bụ; Shimeyi Gera, bụ onye Bénjaminu lẹ Bahurimu emekebe ẹgwegwa tsoru ndu Júda; ẹphe ejeshia eze, bụ Dévidi ndzuta.
16 Simei, filho de Gera, de Baurim, na terra de Benjamim, atravessou com os homens de Judá para dar as boas-vindas ao rei Davi.
17 Ndu ikfu Bénjaminu, ẹphe l'iya yị bẹ dụ ụnu madzụ labụ l'ụkporo madzụ iri; mẹ nwozi ọnu-ụlo Sọlu; mbụ Ziba yẹle ụnwu iya ndu k'unwoke, dụ iri l'ise; mẹ ndu ozi iya ụkporo madzụ. Ẹphe emekebe jekfushia eze lẹ Ẹnyimu Jọ́danu l'ẹke ọ nọ.
17 Estavam com ele mil homens da tribo de Benjamim, incluindo Ziba, servo da casa de Saul, e os quinze filhos e vinte servos de Ziba. Desceram apressadamente ao Jordão para receber o rei.
18 Ẹphe abya aghaa Ẹnyimu Jọ́danu t'ẹphe dulata ndibe eze; mẹ t'ẹphe meeru eze iphe, bụ iphe ọ chọru t'e meeru iya.
18 Atravessaram o rio, para ajudar a família do rei a chegar à outra margem e para fazer o que ele lhes solicitasse. Quando o rei estava prestes a atravessar o rio, Simei, filho de Gera, curvou-se diante dele e suplicou:
19 sụ iya: “Onye nwe mu nụ; pakwaru haa l'ẹke ya mesweru ngu. Be ejekwa ọnyata iphe, dụ ẹji, yẹbe nwozi ngu meru nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ mbọku ono, i shi Jerúsalemu tụgbua ono. Eze; byiko wofukwa iya l'obu ngu.
19 “Ó meu senhor, o rei, por favor, perdoe-me. Esqueça as coisas terríveis que seu servo disse quando o senhor saiu de Jerusalém.
20 Yẹbe nwozi ngu marua lẹ ya meru ẹji; ọlobu kwanụ yẹbedua bụ onye ivuzọ lẹ ndu ọnu-ụlo Jósẹfu l'ọ ha, byaru nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ ndzuta.”
20 Sei quanto pequei. Por isso vim aqui hoje, a primeira pessoa em todo o Israel a receber o meu senhor, o rei”.
21 Ya ndono; Abishayi Zeruya asụ: “L'ọ gbarụ t'e gude k'iphe-a gbua Shimeyi; kẹ l'ọ bụ iphu b'o phuru onye Ojejoje wụru manụ t'ọ bụru eze.”
21 Então Abisai, filho de Zeruia, disse: “Simei deve ser morto, pois amaldiçoou o rei ungido do S enhor !”.
22 Dévidi asụ: “?Bụ onye sụru t'unu yee ọnu unubẹ ụnwu Zeruya, meru iphe unu a-bya abụru ndu okfu iya ntanụ? ?Ọ gbarụ t'o nweru onye ee-gbu egbugbu l'alị Ízurẹlu ntanụ? ?Tọ bụ lẹ ya ta madụ l'ọ bụ yẹbedua bụ eze ndu Ízurẹlu ntanụ?”
22 “Quem pediu a opinião de vocês, filhos de Zeruia?”, disse Davi. “Por que agem como se fossem meus inimigos? Hoje não é um dia de execuções, pois hoje voltei a ser rei em Israel!”
23 Yọ bya eribuaru Shimeyi nte l'ẹ te egbudu iya.
23 Então, virando-se para Simei, Davi prometeu: “Sua vida será poupada”.
24 Nwanwa Sọlu; mbụ Mefiboshẹtu atụgbukwaaphu jeshia eze ndzuta. Keshinu mbọku ono, eze tụgburu ono jeye mbọku, ọ laphutaru azụ l'ẹhu-agu b'ẹ to letabua ẹnya l'ọkpa iya; ọphu ọ kpụbua ẹji-agba iya; to nwe uwe iya ọphu ọ sajeru asasa.
24 Mefibosete, neto de Saul, veio para encontrar-se com o rei. Desde que Davi havia saído de Jerusalém até o dia em que voltou em segurança, Mefibosete não tinha lavado os pés, nem feito a barba, nem lavado as roupas.
25 Yo be teke o shi Jerúsalemu bya eze ndzuta; eze ajị iya: “Mefiboshẹtu; ?bụ ngụnu meru iphe ẹ ti tsodu iya gbalaa?”
25 Quando ele chegou a Jerusalém, o rei lhe perguntou: “Por que você não veio comigo, Mefibosete?”.
26 Yọ sụ: “Nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ; okfu lẹ yẹbe nwozi ngu nọ ngwụru bẹ ya sụru nwozi iya t'o doziaru iya nkakfụ-ịgara iya tẹ ya nọdu iya gbatsoru nggụbe eze. Obenu lẹ nwozi iya; mbụ Ziba dephuru iya.
26 Ele respondeu: “Ó meu senhor, o rei, meu servo Ziba me enganou. Pedi que ele selasse meu jumento para que eu pudesse acompanhar o rei, pois, como o senhor sabe, sou aleijado.
27 Yọ byawa bya ekfutoshia yẹbe nwozi ngu l'ẹke nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ nọ. Obenu lẹ nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ bẹ dụ-wa l'ọ bụ ojozi Nchileke. Iphe, bụ iphe dụ ngu mma; nggu emee ya.
27 Ele, no entanto, falou mal de mim e disse que eu havia me recusado a vir. Mas sei que meu senhor, o rei, é como um anjo de Deus. Portanto, faça o que lhe parecer melhor.
28 Iphe, shi gbaa ndu ọnu-ụlo nna iya l'ẹphe ha bụ t'ẹphe nwụshihu l'ifu eze, bụ onye nwe mu nụ. Obenu l'i woru yẹbe Mefiboshẹtu, bụ nwozi ngu dobe tẹ ya tsoru lẹ ndu a-nọduje eri nri l'ụlo ngu gẹdegede. ?Bụ ngụnu ọdo bẹ ya e-gude ẹka l'arọ t'i meeru iya ngụnu ọdo?”
28 Meus parentes e eu só poderíamos esperar que o senhor mandasse nos matar. Contudo, o senhor me honrou ao permitir que eu comesse à sua mesa. Que mais eu poderia pedir?”.
29 Eze asụ iya: “Hawaru-o. Ya sụwaru tẹ nggu lẹ Ziba kekahu alị ono!”
29 “Não precisa continuar se explicando”, respondeu Davi. “Resolvi que você e Ziba dividirão sua terra igualmente entre si.”
30 Mefiboshẹtu asụ eze: “Haa tẹ Ziba wotakota iphemiphe ọbule; keshinu e metsuaru; nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ alaruta ufu ngu l'ẹhu-agu.”
30 “Dê tudo a ele”, disse Mefibosete. “Para mim, basta saber que meu senhor, o rei, voltou para casa em segurança.”
31 Bazilayi kẹ Gíledu bẹ shi lẹ Rogelimu bya tẹ ya tsoru eze daghaa Ẹnyimu Jọ́danu; vudoberu iya t'ọ lawaru.
31 Barzilai, de Gileade, havia descido de Rogelim para acompanhar o rei na travessia do Jordão.
32 Bazilayi bẹ bụwa ọgurenya; gbawa ụkporo afa ẹno. Ọ bụ nwoke, nweru iphe nshinu; shi anụje eze nri teke ọ nọ lẹ Mahanayimu.
32 Era bastante idoso — tinha 80 anos — e era muito rico. Foi ele quem providenciou alimento para o rei durante sua estada em Maanaim.
33 Eze asụ Bazilayi: “T'o tsoru iya daa ẹnyimu-wa; t'ẹphe je anọdu lẹ Jerúsalemu; k'ọphu ya a-nọdu eleta iya ẹnya.”
33 O rei disse a Barzilai: “Venha comigo para Jerusalém, e eu cuidarei de você”.
34 Bazilayi asụ eze: “?Ya a-nọfua afa ole nta-a; kẹ tẹ ya tsoru nggụbe eze la Jerúsalemu?
34 Barzilai, porém, respondeu: “Sou idoso demais para ir com o rei a Jerusalém.
35 Afa-a kweekwa iya ụkporo afa ẹno. ?Ya makwadụru iphe, dụ mma l'ọphu, dụ ẹji? ?Ya makwadụru ọtso-ẹna iphe, ya eri eriri; m'ọ bụ ọphu ya angụ angụngu? ?Ya a-dụkwadu ike ọnu olu-egvu unwoke; m'ọ k'ụnwanyi? ?Bụ kẹ ngụnu bẹ yẹbe nwozi ngu a-bya abụru ivu-ẹra nọduru nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ?
35 Tenho 80 anos e não consigo mais apreciar coisa alguma. A comida e a bebida já não têm sabor, e já não consigo ouvir a voz dos cantores. Seria apenas um peso para meu senhor, o rei.
36 ?Bụ kẹ ngụnu bẹ nggụbe eze e-gude eje iya obu obunggo, ha ẹge-a? Yẹbe nwozi ngu bụa tẹ ya dufu ngu azụ Ẹnyimu Jọ́danu azụ iya ọphu;
36 Atravessar o Jordão com o rei é honra suficiente para mim!
37 nggu ahaa yẹbe nwozi ngu tẹ la; k'ọphu ya a-nọdu l'alị ẹke ya shi; nwụhu l'ẹke e liru nne lẹ nna iya. Ọwaa nwozi ngu, bụ Kimuhamu ndọ-ọ; t'o tsoru nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ dafụ azụ iya ọphu; nggu e-meeru iya iphe, dụkpele ngu phụ mma.”
37 Depois, permita que eu volte para morrer em minha cidade, onde meu pai e minha mãe foram sepultados. Mas aqui está seu servo, Quimã; permita que ele vá com meu senhor, o rei, e receba o que o senhor quiser lhe dar”.
38 Eze asụ iya: “Lẹ Kimuhamu e-tsoru iya-a dafụ azụ iya ọphu; yọ bụru iphe, bụ iphe dụ ngu mma bẹ ya e-meru iya. Ọdo abụru l'ọ bụ iphe, ị sụkpeleruphu tẹ ya meeru ngu bẹ ya e-meru ngu.”
38 “Está bem”, concordou o rei. “Quimã virá comigo, e eu o ajudarei da maneira como você achar melhor. E farei por você qualquer coisa que me pedir.”
39 Ya ndono; ndu ono l'ẹphe ha adakọta azụ Ẹnyimu Jọ́danu azụ iya ọphu; eze abya adafụkwaaphu. Eze abya eworu ọnu tsutsua Bazilayi; gọru ọnu-ọma nụ iya. Bazilayi alashia l'ufu iya.
39 Assim, todo o povo atravessou o Jordão com o rei. Depois que Davi abençoou Barzilai e o beijou, Barzilai voltou para casa.
40 Eze adatsụa ẹnyimu ono jeshia Gíligalu; Kimuhamu etsoru iya. Ndu Júda l'ẹphe ha; mẹ nkere-ẹbo ndu Ízurẹlu awụru vudoberu eze.
40 O rei atravessou para Gilgal, levando Quimã consigo. Todo o povo de Judá e metade do povo de Israel o acompanharam.
41 Ya ndono; iphe, bụ ndu Ízurẹlu l'ẹphe ha azahụ byakfuta eze bya asụ iya: “?Nanụ ẹge ọ dụ bẹ unwunne ẹphe ndu Júda byaru bya eduta nggụbe eze lẹ mpya; mbụ duta nggụbe eze; mẹ ndibe ngu; mẹ ndu nggu l'ẹphe yị l'ẹphe ha daa azụ Ẹnyimu Jọ́danu?”
41 Contudo, os homens de Israel vieram queixar-se ao rei: “Os homens de Judá se apropriaram do rei e não nos deram a honra de ajudar a levar o senhor, sua família e todos os seus acompanhantes até o outro lado do Jordão”.
42 Ndu Júda l'ẹphe ha abya eyeeru ndu Ízurẹlu ọnu; sụ ẹphe: “L'iphe, kparụ iya nụ bụ l'ẹphe l'eze ka abụbu. Mbụ; ?nanụ ẹge ọ dụ bẹ oogbe eghu unu eghughu? ?O nweru iphe, shi eze l'ẹka, ẹphe riru? ?To nweru iphe iya, ẹphe nataru t'ọ bụru nk'ẹphe?”
42 Os homens de Judá argumentaram: “O rei é nosso parente próximo. Por que vocês estão irados? Não comemos à custa do rei nem recebemos favor especial algum!”.
43 Ya ndono; ndu kẹ Ízurẹlu asụ ndu kẹ Júda: “Ẹka ayi dụkwa l'ẹhu eze ugbo iri. Ọdo abụru l'ẹphe kakwa iya unu enwenwe. ?Nanụhunu ẹge ọ dụ bẹ unu ta gụbedu ẹphe iphe? ?Tọ bụdunua ẹphebedua vu ụzo wata okfu ẹge ee-shi t'e dulata eze?”
43 “Mas há dez tribos em Israel”, responderam os outros. “Portanto, temos dez vezes mais direito ao rei do que vocês. Que direito vocês têm de nos tratar com desprezo? Não fomos nós os primeiros a propor trazer nosso rei de volta?” A discussão continuou, e os homens de Judá falaram com ainda mais rispidez que os de Israel.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Samuel 19, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.