2 Samuel 19

Bayịburu Ikwo (IQW) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Tọ dụ iya bụ; e je edooru Jóabu: “Lẹ Eze bẹ agụkwa aphụ; l'akwa ẹkwa Abusolomu.”
1 Contaram a Joabe que o rei Davi estava chorando e se lamentando por causa de Absalão.
2 Ya ndono; ndu sọja Dévidi anụa mbọku ono l'eze gbe agụ aphụ nwa iya ono; k'ọphu bụ l'emekputa ono, ẹphe mekputaru mbọku ono gbe ghọwaaru ẹphe aphụ.
2 Assim, naquele dia, a alegria da vitória virou tristeza para toda a tropa de Davi porque eles souberam que o rei estava chorando a morte do seu filho.
3 Ẹphe ezitatsua onwẹphe ezita mbọku ono; pyobatsua lẹ mkpụkpu ẹge ono, ndu iphere guderu l'ẹphe gbarụ ọso l'ọgu ezitaje onwẹphe ezita; pyobata ono.
3 Eles voltaram e entraram na cidade em silêncio, como fazem os soldados que fogem da batalha, envergonhados.
4 Eze ekpuchia onwiya iphe l'ifu chia mkpu; sụ: “Nggụbe nwa mu Abusolomu! Nwa mu Abusolomu; nwa mu-ee!”
4 O rei havia coberto o rosto e gritava alto: — Ó meu filho! Meu filho Absalão! Absalão, meu filho!
5 Ya ndono; Jóabu abya ejekfu eze l'ime ụlo je asụ iya: “?Bụ ndu nke ngu-a, dzọru ngu ndzụ; dzọo ụnwu ngu; dzọo unyomu ngu; dzọo nnufu ngu phẹ b'i mechishiru ifu ntanụ-a.
5 Então Joabe foi à casa do rei e lhe disse: — Hoje o senhor humilhou os seus soldados, aqueles que salvaram a sua vida, a vida dos seus filhos e filhas e a vida das suas esposas e
6 Yọ bụru ndu kpọru ngu ashị b'i yeru obu; kpọ-chia ndu yeru ngu obu ashị. Umere ngu ntanụ-a mewaru; yo doo ẹnya l'ẹ to nwedu iphe, ị gụberu ndu ishi ndu sọja ngu; mẹ ndu ozi ngu phẹ. Ya phụwaru l'ẹhu ga atsọ ngu ẹna; ndẹge ọ bụ l'ọo Abusolomu nọ ndzụ ntanụ; ẹphebedua l'ẹphe ha achịko nwụshihukota.
6 O senhor odeia os que o amam e ama aqueles que o odeiam. E mostrou que os seus oficiais e os seus soldados não valem nada para o senhor. Eu estou vendo agora que o senhor ficaria muito feliz se hoje Absalão estivesse vivo e todos nós estivéssemos mortos.
7 Ngwa-a; tụgbukwaa jekfu ndu ozi ngu; je eyeru ẹphe ọkpu ike-ike. Ya gude ẹpha Ojejoje eri angu; sụ; l'ị -tụgbudu je b'ẹ to nwekwa m'ọ bụ onye lanụ, a-nọdu swiru ngu l'ẹnyashi-a. Yọ bụru ono a-bụ ọ-ka-njọ l'iphe dakfutawaru ngu nụ keshinu ị bụ nwokorọbya jeye nta-a.”
7 Vá agora e dê uma palavra de elogio aos seus soldados. Se não fizer isso, eu juro, em nome de Deus, o Senhor , que amanhã de manhã nenhum deles estará do seu lado. E esse seria o pior desastre de toda a sua vida.
8 Tọ dụ iya bụ; eze egbeshi pata oshi iya je anọdu l'obu-edukfu mkpụkpu ono. A bya akọoru ndu sọja ono; sụ ẹphe: “T'ẹphe lekwa; l'eze nọkwa l'obu-edukfu mkpụkpu-wa.” Ndu ono chịko l'ẹphe ha wụ-kfu iya.
8 Então o rei se levantou e foi sentar-se perto do portão da cidade. Os seus soldados souberam que ele estava lá e se reuniram todos em volta dele. Enquanto isso, todos os israelitas tinham fugido, cada um para a sua casa.
9 Ndu Ízurẹlu l'ẹphe ha aswọlahaa ụswo l'ikfu nọnu; ẹphe ekfugbaa: “L'eze bẹ nafụtaru ẹphe l'ẹka ndu ọhogu ẹphe; bya adzọfuta ẹphe l'ẹka ndu Filisutayịnu. Yo be nta-a; yọ bụru okfu ẹka Abusolomu b'o gude gbafụ l'alị-a.
9 E, em todo o país, eles começaram a brigar. Eles diziam: — O rei Davi nos livrou dos nossos inimigos. Ele nos livrou dos filisteus, mas agora fugiu de Absalão e saiu do país.
10 Ọdo abụru lẹ Abusolomu ono, ẹphe wụru manụ l'ishi t'ọ bụru eze ẹphe ono bẹ nwụhuakwaru l'ọgu. Nta-a bụ; ?bụ ngụnu meru iphe ẹ te eyedu ọnu l'ẹge ee-shi duphuta eze azụ?”
10 Nós escolhemos Absalão para ser o nosso rei, mas ele morreu na batalha. Então, por que não tentamos trazer o rei Davi de volta?
11 Eze, bụ Dévidi abya ezia ozi t'e je ezia Zadọku yẹle Abiyáta, bụ ndu achịjeru Nchileke ẹja; sụ ẹphe: “T'ẹphe jịtaedu ndu bụ ọgurenya ndu Júda: Iphe meru iphe ọ bụ ẹphebedua eme t'ẹphe kperu azụ l'ẹge ee-shi t'eze laphuta azụ l'ufu iya; l'ẹke iphemiphe ọbule, ndu Ízurẹlu l'ẹphe ha ekfu ruwaru yẹbe eze nchị l'ufu iya?
11 O rei Davi soube do que os israelitas estavam dizendo. Então enviou os sacerdotes Zadoque e Abiatar aos líderes de Judá para perguntarem o seguinte: — Por que vocês seriam os últimos a ajudar a trazer o rei de volta ao seu palácio?
12 Ẹphe l'iya tụko bụru ndu ọnu-ụlo lanụ; mbụ e -kee; e-kehe-ọdo. ?Nanụ ẹge ọ dụ, kparu iphe ọ bụ unubẹdua apa k'alata eze ẹkalanu?
12 Vocês são meus parentes, da minha própria carne e do meu próprio sangue; por que vocês seriam os últimos a ajudar a me trazer de volta?
13 Unu asụ Amasa lẹ ya sụru: ‘?Yẹle iya ta bụdunua mee lanụ; e -kee; e-kehe-ọdo? Ọ bụ yẹbedua bẹ ya e-gude dochia ẹnya Jóabu t'ọ bụru ishi ndu sọja tsube ntanụ tụgburu. Tẹ Nchileke gwakwaa ya ọchi; mbụ t'o mekwaa yẹbe eze ọphu ka njọ; m'ọ -bụru l'ẹ tọ dụdu ẹge ono.’ ”
13 Davi também mandou-os dizer a Amasa: — Você é meu parente. De agora em diante, você será o comandante do exército em lugar de Joabe. Que Deus me mate se eu não fizer isso!
14 Yo kfua kfubuta ndu Júda; obu abya abụru ẹphe nanụ. Ẹphe abya ezia t'eze yẹle ndu nk'iya l'ẹphe ha chịko lata.
14 Com essas palavras, o rei ganhou o coração de todos os homens de Judá, e eles mandaram lhe dizer que voltasse com todos os seus oficiais.
15 Eze abya alatashia; labebe Ẹnyimu Jọ́danu. Teke ono bẹ ndu Júda jewaru je anọdu lẹ Gíligalu t'ẹphe bya iya ndzuta; dughatawa iya rụ Ẹnyimu Jọ́danu.
15 Davi voltou e chegou até o rio Jordão. Os homens da tribo de Judá foram encontrá-lo em Gilgal, para acompanhá-lo na travessia do rio.
16 Tọ dụ iya bụ; Shimeyi Gera, bụ onye Bénjaminu lẹ Bahurimu emekebe ẹgwegwa tsoru ndu Júda; ẹphe ejeshia eze, bụ Dévidi ndzuta.
16 Ao mesmo tempo, Simei, o benjamita, filho de Gera, da cidade de Baurim, foi depressa ao rio Jordão para se encontrar com o rei Davi.
17 Ndu ikfu Bénjaminu, ẹphe l'iya yị bẹ dụ ụnu madzụ labụ l'ụkporo madzụ iri; mẹ nwozi ọnu-ụlo Sọlu; mbụ Ziba yẹle ụnwu iya ndu k'unwoke, dụ iri l'ise; mẹ ndu ozi iya ụkporo madzụ. Ẹphe emekebe jekfushia eze lẹ Ẹnyimu Jọ́danu l'ẹke ọ nọ.
17 Mil homens da tribo de Benjamim estavam com Simei. Também Ziba, que trabalhava para a família de Saul, foi ao Jordão com os seus quinze filhos e vinte empregados. Eles chegaram lá antes do rei
18 Ẹphe abya aghaa Ẹnyimu Jọ́danu t'ẹphe dulata ndibe eze; mẹ t'ẹphe meeru eze iphe, bụ iphe ọ chọru t'e meeru iya.
18 e atravessaram o Jordão para acompanhar a gente do rei na travessia do rio e fazer tudo o que o rei quisesse. Quando o rei estava se aprontando para atravessar o rio, Simei se jogou no chão, em frente dele,
19 sụ iya: “Onye nwe mu nụ; pakwaru haa l'ẹke ya mesweru ngu. Be ejekwa ọnyata iphe, dụ ẹji, yẹbe nwozi ngu meru nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ mbọku ono, i shi Jerúsalemu tụgbua ono. Eze; byiko wofukwa iya l'obu ngu.
19 e disse: — Ó rei, eu peço que perdoe o mal que lhe fiz no dia em que o senhor saiu de Jerusalém. Esqueça o que eu fiz; nunca mais pense nisso.
20 Yẹbe nwozi ngu marua lẹ ya meru ẹji; ọlobu kwanụ yẹbedua bụ onye ivuzọ lẹ ndu ọnu-ụlo Jósẹfu l'ọ ha, byaru nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ ndzuta.”
20 Eu sei que fiz uma coisa errada e é por isso que sou a primeira pessoa das tribos do Norte a vir encontrá-lo hoje.
21 Ya ndono; Abishayi Zeruya asụ: “L'ọ gbarụ t'e gude k'iphe-a gbua Shimeyi; kẹ l'ọ bụ iphu b'o phuru onye Ojejoje wụru manụ t'ọ bụru eze.”
21 Então Abisai, cuja mãe era Zeruia, disse: — Simei deveria morrer por ter amaldiçoado aquele que Deus escolheu como rei.
22 Dévidi asụ: “?Bụ onye sụru t'unu yee ọnu unubẹ ụnwu Zeruya, meru iphe unu a-bya abụru ndu okfu iya ntanụ? ?Ọ gbarụ t'o nweru onye ee-gbu egbugbu l'alị Ízurẹlu ntanụ? ?Tọ bụ lẹ ya ta madụ l'ọ bụ yẹbedua bụ eze ndu Ízurẹlu ntanụ?”
22 Mas Davi disse a Abisai e ao seu irmão Joabe: — Vocês, filhos de Zeruia, não têm nada a ver com isso! Vocês estão querendo me criar problemas? Agora eu sou o rei de Israel, e nenhum israelita será morto hoje.
23 Yọ bya eribuaru Shimeyi nte l'ẹ te egbudu iya.
23 E disse a Simei: — Eu juro que você não será morto.
24 Nwanwa Sọlu; mbụ Mefiboshẹtu atụgbukwaaphu jeshia eze ndzuta. Keshinu mbọku ono, eze tụgburu ono jeye mbọku, ọ laphutaru azụ l'ẹhu-agu b'ẹ to letabua ẹnya l'ọkpa iya; ọphu ọ kpụbua ẹji-agba iya; to nwe uwe iya ọphu ọ sajeru asasa.
24 Mefibosete, o neto de Saul, também desceu para ir ao encontro do rei. Ele não havia lavado os pés, nem aparado a barba, nem lavado as suas roupas desde o dia em que o rei tinha saído de Jerusalém até o dia em que voltou vitorioso.
25 Yo be teke o shi Jerúsalemu bya eze ndzuta; eze ajị iya: “Mefiboshẹtu; ?bụ ngụnu meru iphe ẹ ti tsodu iya gbalaa?”
25 Quando Mefibosete chegou de Jerusalém para se encontrar com o rei, este lhe perguntou: — Mefibosete, por que você não foi comigo?
26 Yọ sụ: “Nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ; okfu lẹ yẹbe nwozi ngu nọ ngwụru bẹ ya sụru nwozi iya t'o doziaru iya nkakfụ-ịgara iya tẹ ya nọdu iya gbatsoru nggụbe eze. Obenu lẹ nwozi iya; mbụ Ziba dephuru iya.
26 Ele respondeu: — Ó rei, o senhor sabe que sou aleijado. Eu mandei o meu escravo arrear o meu jumento, para que eu pudesse montar e ir com o senhor, mas o meu escravo me traiu.
27 Yọ byawa bya ekfutoshia yẹbe nwozi ngu l'ẹke nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ nọ. Obenu lẹ nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ bẹ dụ-wa l'ọ bụ ojozi Nchileke. Iphe, bụ iphe dụ ngu mma; nggu emee ya.
27 Ele lhe contou mentiras a meu respeito. Mas o senhor é como um anjo de Deus e sabe a verdade; portanto, faça o que achar melhor.
28 Iphe, shi gbaa ndu ọnu-ụlo nna iya l'ẹphe ha bụ t'ẹphe nwụshihu l'ifu eze, bụ onye nwe mu nụ. Obenu l'i woru yẹbe Mefiboshẹtu, bụ nwozi ngu dobe tẹ ya tsoru lẹ ndu a-nọduje eri nri l'ụlo ngu gẹdegede. ?Bụ ngụnu ọdo bẹ ya e-gude ẹka l'arọ t'i meeru iya ngụnu ọdo?”
28 Toda a família do meu pai merecia ser morta pelo senhor, mas o senhor me deu o direito de comer junto com o senhor. Eu não tenho o direito de lhe pedir mais nenhum favor.
29 Eze asụ iya: “Hawaru-o. Ya sụwaru tẹ nggu lẹ Ziba kekahu alị ono!”
29 O rei respondeu: — Não diga mais nada. Eu resolvi que a propriedade de Saul será dividida entre você e Ziba.
30 Mefiboshẹtu asụ eze: “Haa tẹ Ziba wotakota iphemiphe ọbule; keshinu e metsuaru; nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ alaruta ufu ngu l'ẹhu-agu.”
30 — Que Ziba fique com tudo! — respondeu Mefibosete. — Para mim é suficiente que o senhor tenha voltado em paz para casa.
31 Bazilayi kẹ Gíledu bẹ shi lẹ Rogelimu bya tẹ ya tsoru eze daghaa Ẹnyimu Jọ́danu; vudoberu iya t'ọ lawaru.
31 Barzilai, da cidade de Rogelim, que ficava na região de Gileade, também tinha vindo da sua cidade para acompanhar o rei na travessia do rio Jordão.
32 Bazilayi bẹ bụwa ọgurenya; gbawa ụkporo afa ẹno. Ọ bụ nwoke, nweru iphe nshinu; shi anụje eze nri teke ọ nọ lẹ Mahanayimu.
32 Barzilai era bem velho: tinha oitenta anos de idade. Era muito rico e, quando o rei esteve em Maanaim, ele o havia sustentado.
33 Eze asụ Bazilayi: “T'o tsoru iya daa ẹnyimu-wa; t'ẹphe je anọdu lẹ Jerúsalemu; k'ọphu ya a-nọdu eleta iya ẹnya.”
33 — Barzilai, — disse o rei — venha para Jerusalém e fique comigo, que eu o sustentarei.
34 Bazilayi asụ eze: “?Ya a-nọfua afa ole nta-a; kẹ tẹ ya tsoru nggụbe eze la Jerúsalemu?
34 Mas ele respondeu: — Eu não vou viver muito mais; por que iria para Jerusalém com o senhor?
35 Afa-a kweekwa iya ụkporo afa ẹno. ?Ya makwadụru iphe, dụ mma l'ọphu, dụ ẹji? ?Ya makwadụru ọtso-ẹna iphe, ya eri eriri; m'ọ bụ ọphu ya angụ angụngu? ?Ya a-dụkwadu ike ọnu olu-egvu unwoke; m'ọ k'ụnwanyi? ?Bụ kẹ ngụnu bẹ yẹbe nwozi ngu a-bya abụru ivu-ẹra nọduru nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ?
35 Já tenho oitenta anos e não tenho prazer em mais nada. Não sinto o gosto do que como ou bebo e já não posso ouvir a voz dos cantores. Eu seria somente um peso para o senhor.
36 ?Bụ kẹ ngụnu bẹ nggụbe eze e-gude eje iya obu obunggo, ha ẹge-a? Yẹbe nwozi ngu bụa tẹ ya dufu ngu azụ Ẹnyimu Jọ́danu azụ iya ọphu;
36 Não mereço uma recompensa tão grande como essa. Eu irei com o senhor só até um pouco depois do rio Jordão.
37 nggu ahaa yẹbe nwozi ngu tẹ la; k'ọphu ya a-nọdu l'alị ẹke ya shi; nwụhu l'ẹke e liru nne lẹ nna iya. Ọwaa nwozi ngu, bụ Kimuhamu ndọ-ọ; t'o tsoru nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ dafụ azụ iya ọphu; nggu e-meeru iya iphe, dụkpele ngu phụ mma.”
37 Deixe-me voltar para casa e morrer perto do túmulo dos meus pais. Mas aqui está Quimã, o meu escravo. Leve-o com o senhor e faça por ele o que achar melhor.
38 Eze asụ iya: “Lẹ Kimuhamu e-tsoru iya-a dafụ azụ iya ọphu; yọ bụru iphe, bụ iphe dụ ngu mma bẹ ya e-meru iya. Ọdo abụru l'ọ bụ iphe, ị sụkpeleruphu tẹ ya meeru ngu bẹ ya e-meru ngu.”
38 O rei respondeu: — Eu o levarei comigo e farei por ele tudo o que você quiser. E farei por você qualquer coisa que me pedir.
39 Ya ndono; ndu ono l'ẹphe ha adakọta azụ Ẹnyimu Jọ́danu azụ iya ọphu; eze abya adafụkwaaphu. Eze abya eworu ọnu tsutsua Bazilayi; gọru ọnu-ọma nụ iya. Bazilayi alashia l'ufu iya.
39 Então Davi e toda a sua gente atravessaram o rio Jordão. Ele beijou Barzilai e lhe deu a sua bênção, e Barzilai voltou para casa.
40 Eze adatsụa ẹnyimu ono jeshia Gíligalu; Kimuhamu etsoru iya. Ndu Júda l'ẹphe ha; mẹ nkere-ẹbo ndu Ízurẹlu awụru vudoberu eze.
40 O rei atravessou o rio acompanhado por todos os homens de Judá e pela metade dos homens de Israel. Dali foi para Gilgal, e Quimã seguiu com ele.
41 Ya ndono; iphe, bụ ndu Ízurẹlu l'ẹphe ha azahụ byakfuta eze bya asụ iya: “?Nanụ ẹge ọ dụ bẹ unwunne ẹphe ndu Júda byaru bya eduta nggụbe eze lẹ mpya; mbụ duta nggụbe eze; mẹ ndibe ngu; mẹ ndu nggu l'ẹphe yị l'ẹphe ha daa azụ Ẹnyimu Jọ́danu?”
41 Então todos os israelitas foram e disseram a Davi: — Ó rei, por que é que os nossos irmãos, os homens de Judá, se acharam com o direito de trazer o senhor, a sua família e a sua gente para este lado do rio Jordão?
42 Ndu Júda l'ẹphe ha abya eyeeru ndu Ízurẹlu ọnu; sụ ẹphe: “L'iphe, kparụ iya nụ bụ l'ẹphe l'eze ka abụbu. Mbụ; ?nanụ ẹge ọ dụ bẹ oogbe eghu unu eghughu? ?O nweru iphe, shi eze l'ẹka, ẹphe riru? ?To nweru iphe iya, ẹphe nataru t'ọ bụru nk'ẹphe?”
42 Os homens de Judá responderam: — Nós fizemos isso porque o rei é nosso parente. Será que isso é razão para vocês ficarem zangados? Será que o rei pagou pela nossa comida ou nos deu alguma coisa?
43 Ya ndono; ndu kẹ Ízurẹlu asụ ndu kẹ Júda: “Ẹka ayi dụkwa l'ẹhu eze ugbo iri. Ọdo abụru l'ẹphe kakwa iya unu enwenwe. ?Nanụhunu ẹge ọ dụ bẹ unu ta gụbedu ẹphe iphe? ?Tọ bụdunua ẹphebedua vu ụzo wata okfu ẹge ee-shi t'e dulata eze?”
43 Os israelitas disseram: — Nós temos dez vezes mais direito sobre o rei Davi do que vocês, embora ele seja seu parente. Por que é que vocês fizeram pouco caso de nós? Afinal de contas, nós fomos os primeiros a falar de trazer o rei de volta! Mas a resposta dos homens de Judá foi ainda mais violenta do que a dos homens de Israel.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Samuel 19, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.