2 Samuel 19

Bayịburu Ikwo (IQW) vs ARA

Sair da comparação
ARA Almeida Revista e Atualizada 1993
1 Tọ dụ iya bụ; e je edooru Jóabu: “Lẹ Eze bẹ agụkwa aphụ; l'akwa ẹkwa Abusolomu.”
1 Disseram a Joabe: Eis que o rei anda chorando e lastima-se por Absalão.
2 Ya ndono; ndu sọja Dévidi anụa mbọku ono l'eze gbe agụ aphụ nwa iya ono; k'ọphu bụ l'emekputa ono, ẹphe mekputaru mbọku ono gbe ghọwaaru ẹphe aphụ.
2 Então, a vitória se tornou, naquele mesmo dia, em luto para todo o povo; porque, naquele dia, o povo ouvira dizer: O rei está de luto por causa de seu filho.
3 Ẹphe ezitatsua onwẹphe ezita mbọku ono; pyobatsua lẹ mkpụkpu ẹge ono, ndu iphere guderu l'ẹphe gbarụ ọso l'ọgu ezitaje onwẹphe ezita; pyobata ono.
3 Naquele mesmo dia, entrou o povo às furtadelas na cidade, como o faz quando foge envergonhado da batalha.
4 Eze ekpuchia onwiya iphe l'ifu chia mkpu; sụ: “Nggụbe nwa mu Abusolomu! Nwa mu Abusolomu; nwa mu-ee!”
4 Tendo o rei coberto o rosto, exclamava em alta voz: Meu filho Absalão, Absalão, meu filho, meu filho!
5 Ya ndono; Jóabu abya ejekfu eze l'ime ụlo je asụ iya: “?Bụ ndu nke ngu-a, dzọru ngu ndzụ; dzọo ụnwu ngu; dzọo unyomu ngu; dzọo nnufu ngu phẹ b'i mechishiru ifu ntanụ-a.
5 Então, Joabe entrou na casa do rei e lhe disse: Hoje, envergonhaste a face de todos os teus servos, que livraram, hoje, a tua vida, e a vida de teus filhos, e de tuas filhas, e a vida de tuas mulheres, e de tuas concubinas,
6 Yọ bụru ndu kpọru ngu ashị b'i yeru obu; kpọ-chia ndu yeru ngu obu ashị. Umere ngu ntanụ-a mewaru; yo doo ẹnya l'ẹ to nwedu iphe, ị gụberu ndu ishi ndu sọja ngu; mẹ ndu ozi ngu phẹ. Ya phụwaru l'ẹhu ga atsọ ngu ẹna; ndẹge ọ bụ l'ọo Abusolomu nọ ndzụ ntanụ; ẹphebedua l'ẹphe ha achịko nwụshihukota.
6 amando tu os que te aborrecem e aborrecendo aos que te amam; porque, hoje, dás a entender que nada valem para contigo príncipes e servos; porque entendo, agora, que, se Absalão vivesse e todos nós, hoje, fôssemos mortos, então, estarias contente.
7 Ngwa-a; tụgbukwaa jekfu ndu ozi ngu; je eyeru ẹphe ọkpu ike-ike. Ya gude ẹpha Ojejoje eri angu; sụ; l'ị -tụgbudu je b'ẹ to nwekwa m'ọ bụ onye lanụ, a-nọdu swiru ngu l'ẹnyashi-a. Yọ bụru ono a-bụ ọ-ka-njọ l'iphe dakfutawaru ngu nụ keshinu ị bụ nwokorọbya jeye nta-a.”
7 Levanta-te, agora, sai e fala segundo o coração de teus servos. Juro pelo Senhor que, se não saíres, nem um só homem ficará contigo esta noite; e maior mal te será isto do que todo o mal que tem vindo sobre ti desde a tua mocidade até agora.
8 Tọ dụ iya bụ; eze egbeshi pata oshi iya je anọdu l'obu-edukfu mkpụkpu ono. A bya akọoru ndu sọja ono; sụ ẹphe: “T'ẹphe lekwa; l'eze nọkwa l'obu-edukfu mkpụkpu-wa.” Ndu ono chịko l'ẹphe ha wụ-kfu iya.
8 Então, o rei se levantou e se assentou à porta, e o fizeram saber a todo o povo, dizendo: Eis que o rei está assentado à porta. Veio, pois, todo o povo apresentar-se diante do rei. Ora, Israel havia fugido, cada um para a sua tenda.
9 Ndu Ízurẹlu l'ẹphe ha aswọlahaa ụswo l'ikfu nọnu; ẹphe ekfugbaa: “L'eze bẹ nafụtaru ẹphe l'ẹka ndu ọhogu ẹphe; bya adzọfuta ẹphe l'ẹka ndu Filisutayịnu. Yo be nta-a; yọ bụru okfu ẹka Abusolomu b'o gude gbafụ l'alị-a.
9 Todo o povo, em todas as tribos de Israel, andava altercando entre si, dizendo: O rei nos tirou das mãos de nossos inimigos, livrou-nos das mãos dos filisteus e, agora, fugiu da terra por causa de Absalão.
10 Ọdo abụru lẹ Abusolomu ono, ẹphe wụru manụ l'ishi t'ọ bụru eze ẹphe ono bẹ nwụhuakwaru l'ọgu. Nta-a bụ; ?bụ ngụnu meru iphe ẹ te eyedu ọnu l'ẹge ee-shi duphuta eze azụ?”
10 Absalão, a quem ungimos sobre nós, já morreu na peleja; agora, pois, por que vos calais e não fazeis voltar o rei?
11 Eze, bụ Dévidi abya ezia ozi t'e je ezia Zadọku yẹle Abiyáta, bụ ndu achịjeru Nchileke ẹja; sụ ẹphe: “T'ẹphe jịtaedu ndu bụ ọgurenya ndu Júda: Iphe meru iphe ọ bụ ẹphebedua eme t'ẹphe kperu azụ l'ẹge ee-shi t'eze laphuta azụ l'ufu iya; l'ẹke iphemiphe ọbule, ndu Ízurẹlu l'ẹphe ha ekfu ruwaru yẹbe eze nchị l'ufu iya?
11 Então, o rei Davi mandou dizer a Zadoque e a Abiatar, sacerdotes: Falai aos anciãos de Judá: Por que seríeis vós os últimos em tornar a trazer o rei para a sua casa, visto que aquilo que todo o Israel dizia já chegou ao rei, até à sua casa?
12 Ẹphe l'iya tụko bụru ndu ọnu-ụlo lanụ; mbụ e -kee; e-kehe-ọdo. ?Nanụ ẹge ọ dụ, kparu iphe ọ bụ unubẹdua apa k'alata eze ẹkalanu?
12 Vós sois meus irmãos, sois meu osso e minha carne; por que, pois, seríeis os últimos em tornar a trazer o rei?
13 Unu asụ Amasa lẹ ya sụru: ‘?Yẹle iya ta bụdunua mee lanụ; e -kee; e-kehe-ọdo? Ọ bụ yẹbedua bẹ ya e-gude dochia ẹnya Jóabu t'ọ bụru ishi ndu sọja tsube ntanụ tụgburu. Tẹ Nchileke gwakwaa ya ọchi; mbụ t'o mekwaa yẹbe eze ọphu ka njọ; m'ọ -bụru l'ẹ tọ dụdu ẹge ono.’ ”
13 Dizei a Amasa: Não és tu meu osso e minha carne? Deus me faça o que lhe aprouver, se não vieres a ser para sempre comandante do meu exército, em lugar de Joabe.
14 Yo kfua kfubuta ndu Júda; obu abya abụru ẹphe nanụ. Ẹphe abya ezia t'eze yẹle ndu nk'iya l'ẹphe ha chịko lata.
14 Com isto moveu o rei o coração de todos os homens de Judá, como se fora um só homem, e mandaram dizer-lhe: Volta, ó rei, tu e todos os teus servos.
15 Eze abya alatashia; labebe Ẹnyimu Jọ́danu. Teke ono bẹ ndu Júda jewaru je anọdu lẹ Gíligalu t'ẹphe bya iya ndzuta; dughatawa iya rụ Ẹnyimu Jọ́danu.
15 Então, o rei voltou e chegou ao Jordão; Judá foi a Gilgal, para encontrar-se com o rei, a fim de fazê-lo passar o Jordão.
16 Tọ dụ iya bụ; Shimeyi Gera, bụ onye Bénjaminu lẹ Bahurimu emekebe ẹgwegwa tsoru ndu Júda; ẹphe ejeshia eze, bụ Dévidi ndzuta.
16 Apressou-se Simei, filho de Gera, benjamita, que era de Baurim, e desceu com os homens de Judá a encontrar-se com o rei Davi.
17 Ndu ikfu Bénjaminu, ẹphe l'iya yị bẹ dụ ụnu madzụ labụ l'ụkporo madzụ iri; mẹ nwozi ọnu-ụlo Sọlu; mbụ Ziba yẹle ụnwu iya ndu k'unwoke, dụ iri l'ise; mẹ ndu ozi iya ụkporo madzụ. Ẹphe emekebe jekfushia eze lẹ Ẹnyimu Jọ́danu l'ẹke ọ nọ.
17 E, com ele, mil homens de Benjamim, como também Ziba, servo da casa de Saul, acompanhado de seus quinze filhos e seus vinte servos, e meteram-se pelo Jordão à vista do rei
18 Ẹphe abya aghaa Ẹnyimu Jọ́danu t'ẹphe dulata ndibe eze; mẹ t'ẹphe meeru eze iphe, bụ iphe ọ chọru t'e meeru iya.
18 e o atravessaram, para fazerem passar a casa real e para fazerem o que lhe era agradável. Então, Simei, filho de Gera, prostrou-se diante do rei, quando este ia passar o Jordão,
19 sụ iya: “Onye nwe mu nụ; pakwaru haa l'ẹke ya mesweru ngu. Be ejekwa ọnyata iphe, dụ ẹji, yẹbe nwozi ngu meru nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ mbọku ono, i shi Jerúsalemu tụgbua ono. Eze; byiko wofukwa iya l'obu ngu.
19 e lhe disse: Não me imputes, senhor, a minha culpa e não te lembres do que tão perversamente fez teu servo, no dia em que o rei, meu senhor, saiu de Jerusalém; não o conserves, ó rei, em teu coração.
20 Yẹbe nwozi ngu marua lẹ ya meru ẹji; ọlobu kwanụ yẹbedua bụ onye ivuzọ lẹ ndu ọnu-ụlo Jósẹfu l'ọ ha, byaru nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ ndzuta.”
20 Porque eu, teu servo, deveras confesso que pequei; por isso, sou o primeiro que, de toda a casa de José, desci a encontrar-me com o rei, meu senhor.
21 Ya ndono; Abishayi Zeruya asụ: “L'ọ gbarụ t'e gude k'iphe-a gbua Shimeyi; kẹ l'ọ bụ iphu b'o phuru onye Ojejoje wụru manụ t'ọ bụru eze.”
21 Então, respondeu Abisai, filho de Zeruia, e disse: Não morreria, pois, Simei por isto, havendo amaldiçoado ao ungido do Senhor ?
22 Dévidi asụ: “?Bụ onye sụru t'unu yee ọnu unubẹ ụnwu Zeruya, meru iphe unu a-bya abụru ndu okfu iya ntanụ? ?Ọ gbarụ t'o nweru onye ee-gbu egbugbu l'alị Ízurẹlu ntanụ? ?Tọ bụ lẹ ya ta madụ l'ọ bụ yẹbedua bụ eze ndu Ízurẹlu ntanụ?”
22 Porém Davi disse: Que tenho eu convosco, filhos de Zeruia, para que, hoje, me sejais adversários? Morreria alguém, hoje, em Israel? Pois não sei eu que, hoje, novamente sou rei sobre Israel?
23 Yọ bya eribuaru Shimeyi nte l'ẹ te egbudu iya.
23 Então, disse o rei a Simei: Não morrerás. E lho jurou.
24 Nwanwa Sọlu; mbụ Mefiboshẹtu atụgbukwaaphu jeshia eze ndzuta. Keshinu mbọku ono, eze tụgburu ono jeye mbọku, ọ laphutaru azụ l'ẹhu-agu b'ẹ to letabua ẹnya l'ọkpa iya; ọphu ọ kpụbua ẹji-agba iya; to nwe uwe iya ọphu ọ sajeru asasa.
24 Também Mefibosete, filho de Saul, desceu a encontrar-se com o rei; não tinha tratado dos pés, nem espontado a barba, nem lavado as vestes, desde o dia em que o rei saíra até ao dia em que voltou em paz.
25 Yo be teke o shi Jerúsalemu bya eze ndzuta; eze ajị iya: “Mefiboshẹtu; ?bụ ngụnu meru iphe ẹ ti tsodu iya gbalaa?”
25 Tendo ele chegado a Jerusalém a encontrar-se com o rei, este lhe disse: Por que não foste comigo, Mefibosete?
26 Yọ sụ: “Nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ; okfu lẹ yẹbe nwozi ngu nọ ngwụru bẹ ya sụru nwozi iya t'o doziaru iya nkakfụ-ịgara iya tẹ ya nọdu iya gbatsoru nggụbe eze. Obenu lẹ nwozi iya; mbụ Ziba dephuru iya.
26 Ele respondeu: Ó rei, meu senhor, o meu servo me enganou; porque eu, teu servo, dizia: albardarei um jumento e montarei para ir com o rei; pois o teu servo é coxo.
27 Yọ byawa bya ekfutoshia yẹbe nwozi ngu l'ẹke nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ nọ. Obenu lẹ nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ bẹ dụ-wa l'ọ bụ ojozi Nchileke. Iphe, bụ iphe dụ ngu mma; nggu emee ya.
27 Demais disto, ele falsamente me acusou a mim, teu servo, diante do rei, meu senhor; porém o rei, meu senhor, é como um anjo de Deus; faze, pois, o que melhor te parecer.
28 Iphe, shi gbaa ndu ọnu-ụlo nna iya l'ẹphe ha bụ t'ẹphe nwụshihu l'ifu eze, bụ onye nwe mu nụ. Obenu l'i woru yẹbe Mefiboshẹtu, bụ nwozi ngu dobe tẹ ya tsoru lẹ ndu a-nọduje eri nri l'ụlo ngu gẹdegede. ?Bụ ngụnu ọdo bẹ ya e-gude ẹka l'arọ t'i meeru iya ngụnu ọdo?”
28 Porque toda a casa de meu pai não era senão de homens dignos de morte diante do rei, meu senhor; contudo, puseste teu servo entre os que comem à tua mesa; que direito, pois, tenho eu de clamar ao rei?
29 Eze asụ iya: “Hawaru-o. Ya sụwaru tẹ nggu lẹ Ziba kekahu alị ono!”
29 Respondeu-lhe o rei: Por que ainda falas dos teus negócios? Resolvo que repartas com Ziba as terras.
30 Mefiboshẹtu asụ eze: “Haa tẹ Ziba wotakota iphemiphe ọbule; keshinu e metsuaru; nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ alaruta ufu ngu l'ẹhu-agu.”
30 Disse Mefibosete ao rei: Fique ele, muito embora, com tudo, pois já voltou o rei, meu senhor, em paz à sua casa.
31 Bazilayi kẹ Gíledu bẹ shi lẹ Rogelimu bya tẹ ya tsoru eze daghaa Ẹnyimu Jọ́danu; vudoberu iya t'ọ lawaru.
31 Também Barzilai, o gileadita, desceu de Rogelim e passou com o rei o Jordão, para o acompanhar até ao outro lado.
32 Bazilayi bẹ bụwa ọgurenya; gbawa ụkporo afa ẹno. Ọ bụ nwoke, nweru iphe nshinu; shi anụje eze nri teke ọ nọ lẹ Mahanayimu.
32 Era Barzilai mui velho, da idade de oitenta anos; ele sustentara o rei quando este estava em Maanaim, porque era homem mui rico.
33 Eze asụ Bazilayi: “T'o tsoru iya daa ẹnyimu-wa; t'ẹphe je anọdu lẹ Jerúsalemu; k'ọphu ya a-nọdu eleta iya ẹnya.”
33 Disse o rei a Barzilai: Vem tu comigo, e te sustentarei em Jerusalém.
34 Bazilayi asụ eze: “?Ya a-nọfua afa ole nta-a; kẹ tẹ ya tsoru nggụbe eze la Jerúsalemu?
34 Respondeu Barzilai ao rei: Quantos serão ainda os dias dos anos da minha vida? Não vale a pena subir com o rei a Jerusalém.
35 Afa-a kweekwa iya ụkporo afa ẹno. ?Ya makwadụru iphe, dụ mma l'ọphu, dụ ẹji? ?Ya makwadụru ọtso-ẹna iphe, ya eri eriri; m'ọ bụ ọphu ya angụ angụngu? ?Ya a-dụkwadu ike ọnu olu-egvu unwoke; m'ọ k'ụnwanyi? ?Bụ kẹ ngụnu bẹ yẹbe nwozi ngu a-bya abụru ivu-ẹra nọduru nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ?
35 Oitenta anos tenho hoje; poderia eu discernir entre o bom e o mau? Poderia o teu servo ter gosto no que come e no que bebe? Poderia eu mais ouvir a voz dos cantores e cantoras? E por que há de ser o teu servo ainda pesado ao rei, meu senhor?
36 ?Bụ kẹ ngụnu bẹ nggụbe eze e-gude eje iya obu obunggo, ha ẹge-a? Yẹbe nwozi ngu bụa tẹ ya dufu ngu azụ Ẹnyimu Jọ́danu azụ iya ọphu;
36 Com o rei irá o teu servo ainda um pouco além do Jordão; por que há de me retribuir o rei com tal recompensa?
37 nggu ahaa yẹbe nwozi ngu tẹ la; k'ọphu ya a-nọdu l'alị ẹke ya shi; nwụhu l'ẹke e liru nne lẹ nna iya. Ọwaa nwozi ngu, bụ Kimuhamu ndọ-ọ; t'o tsoru nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ dafụ azụ iya ọphu; nggu e-meeru iya iphe, dụkpele ngu phụ mma.”
37 Deixa voltar o teu servo, e morrerei na minha cidade e serei sepultado junto de meu pai e de minha mãe; mas eis aí o teu servo Quimã; passe ele com o rei, meu senhor, e faze-lhe o que bem te parecer.
38 Eze asụ iya: “Lẹ Kimuhamu e-tsoru iya-a dafụ azụ iya ọphu; yọ bụru iphe, bụ iphe dụ ngu mma bẹ ya e-meru iya. Ọdo abụru l'ọ bụ iphe, ị sụkpeleruphu tẹ ya meeru ngu bẹ ya e-meru ngu.”
38 Respondeu o rei: Quimã passará comigo, e eu lhe farei como for do teu agrado e tudo quanto desejares de mim eu te farei.
39 Ya ndono; ndu ono l'ẹphe ha adakọta azụ Ẹnyimu Jọ́danu azụ iya ọphu; eze abya adafụkwaaphu. Eze abya eworu ọnu tsutsua Bazilayi; gọru ọnu-ọma nụ iya. Bazilayi alashia l'ufu iya.
39 Havendo, pois, todo o povo passado o Jordão e passado também o rei, este beijou a Barzilai e o abençoou; e ele voltou para sua casa.
40 Eze adatsụa ẹnyimu ono jeshia Gíligalu; Kimuhamu etsoru iya. Ndu Júda l'ẹphe ha; mẹ nkere-ẹbo ndu Ízurẹlu awụru vudoberu eze.
40 Dali, passou o rei a Gilgal, e Quimã passou com ele; todo o povo de Judá e metade do povo de Israel acompanharam o rei.
41 Ya ndono; iphe, bụ ndu Ízurẹlu l'ẹphe ha azahụ byakfuta eze bya asụ iya: “?Nanụ ẹge ọ dụ bẹ unwunne ẹphe ndu Júda byaru bya eduta nggụbe eze lẹ mpya; mbụ duta nggụbe eze; mẹ ndibe ngu; mẹ ndu nggu l'ẹphe yị l'ẹphe ha daa azụ Ẹnyimu Jọ́danu?”
41 Eis que todos os homens de Israel vieram ter com o rei e lhe disseram: Por que te furtaram nossos irmãos, os homens de Judá, e conduziram o rei, e a sua casa através do Jordão, e todos os homens de Davi com eles?
42 Ndu Júda l'ẹphe ha abya eyeeru ndu Ízurẹlu ọnu; sụ ẹphe: “L'iphe, kparụ iya nụ bụ l'ẹphe l'eze ka abụbu. Mbụ; ?nanụ ẹge ọ dụ bẹ oogbe eghu unu eghughu? ?O nweru iphe, shi eze l'ẹka, ẹphe riru? ?To nweru iphe iya, ẹphe nataru t'ọ bụru nk'ẹphe?”
42 Então, responderam todos os homens de Judá aos homens de Israel: Porque o rei é nosso parente; por que, pois, vos irais por isso? Porventura, comemos à custa do rei ou nos deu algum presente?
43 Ya ndono; ndu kẹ Ízurẹlu asụ ndu kẹ Júda: “Ẹka ayi dụkwa l'ẹhu eze ugbo iri. Ọdo abụru l'ẹphe kakwa iya unu enwenwe. ?Nanụhunu ẹge ọ dụ bẹ unu ta gụbedu ẹphe iphe? ?Tọ bụdunua ẹphebedua vu ụzo wata okfu ẹge ee-shi t'e dulata eze?”
43 Responderam os homens de Israel aos homens de Judá e disseram: Dez tantos temos no rei, e mais a nós nos toca Davi do que a vós outros; por que, pois, fizestes pouco caso de nós? Não foi a nossa palavra a primeira para fazer voltar o nosso rei? Porém a palavra dos homens de Judá foi mais dura do que a palavra dos homens de Israel.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Samuel 19, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.