2 Samuel 18
Bayịburu Ikwo (IQW) vs VC
1 Tọ dụ iya bụ; Dévidi abya achịkobe ndu ono yẹle iya yị ono; bya afọo ndu ishi sọja kẹ ndu ọphu dụ ụnu labụ l'ụkporo iri iri; bya afọo ndu ishi sọja kẹ ndu ọphu dụ ụkporo ise ise.
1 Davi passou em revista as tropas que estavam com ele, e pôs à sua frente chefes de milhares e de centenas.
2 Dévidi abya eye ndu sọja ono t'ẹphe tụgbua. Nkere-ẹto lẹ ndu sọja ono bẹ bụ Jóabu bụ onye ishi ẹphe; nkere-ẹto ọdo abụru Abishayi Zeruya; mbụ nwunne Jóabu, bụ onye ishi ẹphe; nkere-ẹto ọdo abụru Itayi onye Gatụ bụ onye ishi ẹphe. Eze asụ ndu ono: “Lẹ yẹbedua l'onwomu a-lụfutakwaphu bya etsoru unu jeshia.”
2 Depois dividiu o exército em três grupos: confiou um terço a Joab, um terço ao seu irmão Abisai, filho de Sarvia, e um terço a Etai, o geteu. E disse às tropas: Eu também marcharei convosco.
3 Obenu lẹ ndu ono sụru iya: “L'ẹ tii tsokwa ẹphe; kẹ l'ọ -bụru l'ọ dataru k'ọgba ọso bẹ ndu ono ta akpakwa ishi. Ọ -bụru lẹ nkere-ẹbo l'ẹge ẹphe ha nwụshihu; bẹ ẹphe ta akpakwaphu ishi. Obenu lẹ nggụbedua nwẹnkinyi ngu kakwa ẹphebedua ugbo ụkporo. Iphe gbe kakwa mma kwa t'ị nọdu lẹ mkpụkpu tụru ike yeru ẹphe.”
3 Mas o povo respondeu-lhe: Não, tu não irás; pois se fugíssemos, não dariam atenção a isso, e mesmo que morra a metade de nós, isso não lhes importaria; tu, porém, vales por dez mil de nós. É melhor que fiques na cidade, para poder vir em nosso socorro.
4 Eze asụ ẹphe: “L'ọ kwa ẹge unu rịtakpeleru iya phụ bụ ẹge ya e-me iya.” Ya ndono; eze abya evudo l'iku obu-edukfu mkpụkpu ono; ndu ono l'awụ l'eswe: ndu ọphu dụ ụkporo ise ise; mẹ ndu ọphu dụ ụnu labụ l'ụkporo iri iri.
4 Farei, disse o rei, o que bem vos parecer. Postou-se então junto da porta, enquanto todo o exército saía formado em esquadrões de cem e de mil.
5 Eze anmaaru Jóabu; mẹ Abishayi; mẹ Itayi ọkwa; sụ ẹphe: “Unu gudekwa okfu ẹka kẹ yẹbedua haa ome nwokorọbya ono; mbụ Abusolomu iphe-kpangangangu.” Ndu ono l'ẹphe ha anụkota l'eze nmaru ọkwa ẹhu Abusolomu ye ndu ishi ndu sọja ono l'ẹka.
5 O rei deu esta ordem a Joab, a Abisai e a Etai: Por favor, poupai-me o jovem Absalão! Todo o povo ouviu a ordem que o rei deu aos chefes a respeito de Absalão.
6 Tọ dụ iya bụ; ndu ono awụru je etso ndu Ízurẹlu ọgu. Yọ bụru l'ọswa Ífuremu bẹ ẹphe nọ lụa ọgu ono.
6 Saiu o exército à campanha contra Israel e travou-se o combate na floresta de Efraim.
7 Ndu kẹ Dévidi alụ-gbua ndu sọja ndu Ízurẹlu l'ẹke ono. Ndu e gburu egbugbu mbọku ono aha nshinu. Ẹphe dụ ụkporo ụnu madzụ ugbo labụ l'ụnu madzụ iri.
7 Os israelitas foram batidos pela gente de Davi, e houve naquele dia uma grande carnificina de vinte mil homens.
8 Ọgu ono aghalihu dzuru alị ono l'ọ ha. Ndu ọphu nwụshihuru nụ l'ọswa ono mbọku ono kakwa ndu ọphu e gude ogu-mbeke gbushia.
8 O combate estendeu-se por toda a região, devorando a floresta naquele dia mais homens do que a espada.
9 Teke ono, aalụ ọgu ono bẹ Abusolomu yẹle ndu sọja kẹ Dévidi byaru bya ahadzu. Abusolomu l'agbakwa nụ ịnya-mulu iya. Ịnya-mulu ono agbaa je agbaba lẹ mkpuli eze achị. Achị ono ekota Abusolomu l'ishi; yo koru lẹ nphakata ẹkali achị ono l'akụ eregede. Ịnya-mulu ono agbachịa.
9 Absalão encontrou-se de repente em presença dos homens de Davi. Montava uma mula, e esta enfiou-se sob a folhagem espessa de um grande carvalho. A cabeça de Absalão prendeu-se nos galhos da árvore, e ele ficou suspenso entre o céu e a terra, enquanto a mula em que montava passava adiante.
10 Nwoke lanụ aphụa ya; je edooru iya Jóabu; sụ iya: “T'o lenu; lẹ ya phụkwaru Abusolomu; yo koru l'eli achị l'akụ eregede.”
10 Vendo isso, um homem informou a Joab, dizendo: Eu vi Absalão suspenso a um carvalho.
11 Jóabu ajị nwoke ono, kfuru iya iphe ono: “?Ị sụ l'ọo ngụnu? ?L'i gude ẹnya ngu phụ iya? ?Bụ ngụnu meru iphe ẹ ti chitadụ iya tọgbo l'alị l'ẹke ono. Teke ono; ya anụ ngu shẹkelu mkpọla-ọcha iri; mẹ akpọ, eekebutaje l'ukfu.”
11 Se o viste, respondeu Joab ao mensageiro, por que não o abateste no mesmo lugar? Eu me sentiria no dever de dar-te dez siclos de prata e um cinturão.
12 Nwoke ono asụ Jóabu: “M'o ruhuru a parụ shẹkelu mkpọla-ọcha, dụ ụnu labụ l'ụkporo iri nụ iya; bẹ ya ta ga ahalikwa ẹka denyi nwatibe eze; l'ẹke ayi nụkwaru-a ọkwa, eze nmaru ye nggu lẹ Abishayi; mẹ Itayi l'ẹka; sụ: ‘T'unu gudekwa okfu ẹka yẹbe eze gbochita nwokorọbya ono; mbụ Abusolomu.’
12 O homem respondeu: Ainda que me pusessem nas mãos mil siclos de prata, eu não levantaria a mão contra o filho do rei, porque o rei ordenou a ti, a Abisai e a Etai, em nossa presença, que lhe poupassem o jovem Absalão.
13 Ọ -bụru lẹ ya je etsebe onwiya l'ẹnya-mgbashị; woru Abusolomu gbua; bẹ eze ga amanụa; unu ezeeru onwunu; yẹbedua evuru iya.”
13 E se eu tivesse cometido esse atentado contra a vida do jovem, nada se ocultaria ao rei, e tu mesmo te terias esquivado.
14 Tọ dụ iya bụ; Jóabu asụ: “Ya ta anọduhekwa t'i gbu iya oge ẹge-a.” Yọ chịta arwa ẹto l'ẹka je anmaa Abusolomu l'ọkpoma teke ọ nọkwadu ndzụ l'eli achị ono.
14 Joab disse: Não tenho tempo a perder contigo. Tomou, então, três dardos na mão e plantou-os no coração de Absalão. E estando ele ainda vivo no carvalho,
15 Ụnwu-okorọbya iri, bụ ndu achịjeru Jóabu ngwa-ọgu anọ-phee Abusolomu mgburumgburu; woru iya gbugbua.
15 dez jovens escudeiros de Joab cercaram-no e deram-lhe os últimos golpes.
16 Ya ndono; Jóabu abya egude ụpyoku sephuta ẹphe azụ. Ẹphe ahaa ọchi ndu Ízurẹlu ono; kẹle Jóabu sụwaru t'ẹphe haa k'ọgu.
16 Joab tocou então a trombeta e o exército cessou de perseguir Israel, porque Joab deteve o povo.
17 Ẹphe abya apata odzu Abusolomu chee l'eze iduma, nọ l'ọswa l'ẹke ono; kpaa ikpo mkpuma kụbe iya. Ndu Ízurẹlu etsukahu; onyenọnu alashia nk'iya.
17 Tomaram Absalão e jogaram-no numa grande fossa no interior da floresta, erguendo em seguida sobre ele um enorme monte de pedras. Entrementes, todo o Israel fugira, indo cada qual para a sua casa.
18 Teke Abusolomu nọ ndzụ b'ọ pataru itso je egvube lẹ Nsụda Eze t'ọ bụru iphe, ee-gudeje anyata iya; kẹ l'ọ sụru: “Lẹ ya te nwedu nwata nwoke, ee-gudeje anyata iya.” Yo woru itso ono gụa onwiya. E shiwaru ẹge ono l'eku iya alaru Abusolomu byeye ntanụ.
18 Ora, Absalão quando ainda vivia, mandara erigir para si o monumento que se encontra no vale do Rei, porque dizia: Não tenho filhos para perpetuar a memória de meu nome. E deu o seu próprio nome ao monumento que se chama ainda hoje o monumento de Absalão.
19 Ya ndono; Ahimazu Zadọku asụ: “Tẹ ya gbagbụa je ezia eze lẹ Ojejoje nafụtaakwaru iya l'ẹka ndu ọhogu iya.”
19 Aquimaas, filho de Sadoc, disse: Vou correndo anunciar ao rei a boa nova de que o Senhor lhe fez justiça, livrando-o de seus inimigos.
20 Jóabu asụ iya: “L'ẹ tọ kwa nggụbedua b'ọ gbarụ oje ozi ozi-a ntanụ. Teke o beru mbọku ọdo; nggu eje. Ọ -bụru kẹ ntanụ b'ẹ tọ gbakwa ngu l'ejeje; kẹle nwatibe eze; bẹ nwụhukwaru nụ.”
20 Mas Joab disse-lhe: Não lhe levarás hoje essa notícia, mas outro dia; não hoje, porque morreu o filho do rei.
21 Ya ndono; Jóabu ezi nwoke Kúshi ono t'o je akọoru eze iphe, ọ phụru. Onye Kúshi ono abya ebuaru Jóabu ifu l'alị; gbagbụa; yọ bụru iya ejeje.
21 E dirigindo-se a um cusita: Vai ter com o rei, disse-lhe, e anuncia-lhe o que viste. O cusita prostrou-se diante de Joab e partiu correndo.
22 Ahimazu Zadọku abya ekfuaru Jóabu ọdo; sụ iya: “T'ọ haaru tẹ ya gbatsoru onye Kúshi ono; ọphu e-me nụ; t'o mee.”
22 Aquimaas, porém, filho de Sadoc, insistiu: Seja como for, mas deixa-me ir também atrás do cusita. E Joab: Por que queres correr, meu filho? Essa mensagem de nada te aproveitaria.
23 Yọ sụ Jóabu: “Lẹ ya jefutaje; m'o -ruhuru ngụnu me.”
23 Em todo caso, eu correrei. Corre, disse-lhe Joab. Aquimaas foi correndo pelo caminho da planície e passou à frente do cusita.
24 Teke ono bẹ Dévidi nọ lẹ mgbaku ẹke eeshije abata lẹ mkpụkpu ono; ọwaa ọnu ẹke ọphu eeshije aalụfu alụfu. Onye nche enyihu eli ụpho-mkpuma, e gude kpụa ọnu ẹke ono je evudo l'imeli imeli iya. Onye nche ono ejeshia ole ẹnya; phụa nwoke, agbakpẹlephu ọso nwẹnkinyi iya.
24 Davi estava sentado entre as duas portas. A sentinela que tinha subido ao terraço da porta, sobre a muralha, levantou os olhos e viu um homem que vinha correndo sozinho.
25 Onye nche ono ekua eze oku; kfuru iya ẹya. Eze asụ: “Ọ -bụru l'ọ yị nwẹnkinyi iya; bẹ bụ ozi, dụ mma bẹ ọobya ezizi.” Nwoke ono agbakwaphu abya.
25 Gritando, anunciou-o ao rei, que disse: Se ele vem só, traz alguma boa nova. Entretanto, o homem se aproximava.
26 Ya ndono; onye nche ono atụfu ẹnya phụa nwoke ọdo, agbakwaphu abya. Yo kua onye nche obu-edukfu mkpụkpu ono; sụ iya: “Tọ lenu; l'onye ọdo agbakwa abya; yẹbedua nwẹnkinyi!”
26 A sentinela viu então outro homem que corria; e gritou do alto da porta: Vejo outro homem que vem correndo sozinho. Também esse traz alguma boa nova.
27 Onye nche ono asụ: “Onye k'ọdungu phụ; bẹ ọso iya gbe dụ iya l'ọ bụ kẹ Ahimazu Zadọku.”
27 A sentinela: Pela maneira de correr do primeiro, só pode ser Aquimaas, filho de Sadoc. O rei: É um homem de bem: traz boas notícias.
28 Ya ndono; Ahimazu abya ekua eze; sụ iya: “L'iphe dụkwa-a mma!” Yo fuzita; buaru eze ifu l'alị; sụ iya: “T'ajaja bụru kẹ Ojejoje, bụ Nchileke ngu! O wofuwaru ndu ono, paliru ẹka t'ẹphe gbua nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ ono.”
28 Aquimaas, chegando, disse ao rei: Salve! e prostrou-se diante dele com a face por terra. Depois ajuntou: Bendito seja o Senhor, teu Deus, que te entregou os homens que ergueram a mão contra o rei, meu senhor.
29 Eze ajị iya: “?To nwedunu iphe, meru nwokorọbya ono; mbụ Abusolomu?”
29 O rei disse: Tudo vai bem para o jovem Absalão? Eu vi um grande tumulto, respondeu Aquimaas, no momento em que Joab enviava o teu servo, mas ignoro o que se tenha passado.
30 Eze asụ iya: “Ghachi; vudo l'ẹke-a.” Yọ bya aghachi; vudo l'ẹke ono.
30 O rei disse-lhe: Põe-te aqui ao lado e espera. Ele afastou-se e esperou ali.
31 Onye Kúshi ono abyaruta bya asụ: “Nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ; ọkpobe-ozi abya-o! Ntanụ-a bẹ Ojejoje nafụtakotawaru ngu l'ẹka ndu ono, wụ-lihuru tso ngu okfu ono.”
31 Então chegou o cusita, dizendo: Saiba o rei, meu senhor, da boa nova: O Senhor te fez hoje justiça contra todos os que se tinham revoltado contra ti.
32 Eze ajị onye Kúshi ono: “?To nwedunu iphe, meru Abusolomu?”
32 O rei disse ao cusita: Tudo vai bem para o jovem Absalão? E o cusita respondeu: Sejam como esse jovem os inimigos do rei, meu senhor, e todos os que se levantam contra ti para te fazer mal!
33 Iphe ono erua eze l'ẹhu nshinu; yọ tụgbua jeshia l'ụlo ọphu a kpụru l'eli ẹke, eeshije abata mkpụkpu ono je anọdu ralahaa ẹkwa. Teke ooje l'abya b'ọ sụru: “Nggụbe nwa mu Abusolomu; nwa mu-ee! Nwa mu Abusolomu! Ọ gẹga aka mu mma l'ọ bụ mu nwụhuru; tẹ nggụbedua nọdu. Nggụbe nwa mu Abusolomu! Nwa mu-ee; nwa mu-ee!”
33 Então o rei comoveu-se, subiu ao quarto que estava por cima da porta e pôs-se a chorar. E enquanto ia, dizia assim: Meu filho Absalão, meu filho, meu filho Absalão! Por que não morri em teu lugar? Absalão, meu filho, meu filho!
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Samuel 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.