2 Samuel 13
Bayịburu Ikwo (IQW) vs NVT
1 Nwatibe Dévidi; mbụ Abusolomu nweru nwunne iya nwanyi, aza Táma. Táma amashi mma ike. A nọnyaa; nwatibe Dévidi kẹ nwoke, aza Amụnonu abya eyeru Táma obu.
1 Absalão, filho de Davi, tinha uma irmã muito bonita chamada Tamar. Amnom, outro filho de Davi, apaixonou-se por ela.
2 Ẹhu abọhu Amụnonu l'okfu ẹhu nwanna iya ono; mbụ Táma; k'ọphu bụ l'iphe-ememe guderu iya. Iphe, kpọru Amụnonu abụru ẹge oo-shi tẹ yẹle Táma zẹe; kẹle Táma bẹ nwoke ta achịkahubua ọkpa.
2 Amnom ficou tão obcecado por Tamar que adoeceu. Ela era virgem, e Amnom imaginou que seria impossível possuí-la.
3 Amụnonu bẹ nweru ọnya iya, aza Jonadabu Shimeya. Jonadadu bụ nwa nwunne Dévidi; bụru onye ẹregede.
3 Contudo, Amnom tinha um amigo muito astuto, seu primo Jonadabe. Ele era filho de Simeia, irmão de Davi.
4 Yọ bya ajị Amụnonu: “?Bụ ngụnu kparu iphe ọ bụ nggụbe nwatibe eze abụje: o -rua l'ụtsu mbọku-mbọku; nggu anwụpyashihu ẹge-a? Kanụru iya iphe ọbu.”
4 Certo dia, Jonadabe disse a Amnom: “Qual é o problema? Por que o filho do rei parece tão abatido todos os dias?”. Amnom lhe respondeu: “Estou apaixonado por Tamar, irmã de meu irmão Absalão”.
5 Jonadabu asụ iya: “Je azẹru l'oshi-azẹe ngu; meje l'ẹhu ta dụdu ngu mma. Nna ngu -bya lẹ ngu phụ ajịji; nggu asụ iya l'ịiro iya t'ọ haa nwanna ngu; mbụ Táma t'ọ bya anụ ngu nri. T'ọ nọdu l'ẹke iile iya ẹnya; mee nri ọbu; gude ẹka iya nụa ngu iya.”
5 “Faça o seguinte”, disse Jonadabe. “Deite-se e finja que está doente. Quando seu pai o visitar, peça-lhe que deixe Tamar vir e preparar algo para você comer. Peça que ela prepare o alimento aqui mesmo, para que você a veja e ela o sirva.”
6 Amụnonu ekwe je azẹru l'ọbu onye ẹhu ẹ-ta dụdu mma.
6 Então Amnom se deitou e fingiu que estava doente. Quando o rei foi vê-lo, Amnom lhe pediu: “Por favor, permita que minha irmã Tamar venha e prepare dois bolos aqui mesmo, para que eu a veja e ela os sirva para mim”.
7 Tọ dụ iya bụ; Dévidi ezia t'e je l'ufu je ezia Táma; t'o je l'ụlo nwanna iya; mbụ Amụnonu je emee nri; nụ iya t'o ria.
7 Davi concordou e mandou Tamar ir à casa de Amnom preparar algo para ele comer.
8 Táma atụgbua jeshia l'ụlo nwanna iya; mbụ Amụnonu. Yo rua; Amụnonu azẹwa azẹe. Táma abya ekpota ntụ iphe, eegudeje eme akara bya agwọkobe iya; bya eshi iya ghee akara.
8 Quando Tamar chegou à casa de Amnom, foi até o lugar onde ele estava deitado, para que ele pudesse vê-la preparar a massa. Então ela assou os bolos, conforme ele tinha pedido.
9 Yọ bya achịru akara ono ye l'efere woru nụ iya. Amụnonu ajịka iya atata; sụ iya t'ọ chịshia iphe, bụ ndu, nọ l'ẹke ono t'ẹphe gbeshi! Ẹphe alụfukota.
9 Contudo, quando ela colocou a bandeja diante de Amnom, ele se recusou a comer. “Saiam todos daqui”, disse ele a seus servos. E todos saíram.
10 Amụnonu asụ Táma: “T'o wobata nri ọbu l'ime mkpura; yo gude ẹka iya nụje iya ẹya tẹ ya ria.” Ya ndono; Táma apata akara ono, o gheru ono wojeru nwanna iya; mbụ Amụnonu l'ime mkpura iya.
10 Então Amnom disse a Tamar: “Agora traga os bolos ao meu quarto e dê-me de comer”. Tamar fez conforme ele pediu.
11 Táma ewolilephu nri ono nụ iya t'o ria; Amụnonu azụpyabe iya; sụ iya: “Bya tẹ nggu l'iya zẹe; nwanna iya.”
11 Quando, porém, ela lhe ofereceu a comida, ele a agarrou e exigiu: “Venha para a cama comigo, minha irmã!”.
12 Táma asụ iya: “Wawakwa; nwanna iya! Be egudekwa iya ike! Ẹ te emejekwa ẹgbe iphe ono l'alị Ízurẹlu! Be emekwa ẹjo akpamara ọwananu.
12 “Não, meu irmão! Não me violente!”, exclamou Tamar. “Isso não se faz em Israel! Não faça essa loucura!
13 A -bya l'ẹhu nk'iya; ?bụ awe bẹ ya a-nọdu wofu onwiya iphe-iphere iya. Tẹmanu bẹ nggụbedua l'onwongu a-dụlephu l'ọ bụ onye tso lẹ ndu ono, eme éswé l'alị Ízurẹlu ono. Byiko; kfunuru yeru eze; ẹ tọo jịkakwa t'ẹ b'ị lụ iya.”
13 Como eu poderia viver com tamanha vergonha? E você cairia em desgraça em Israel! Por favor, fale com o rei, e ele permitirá que você se case comigo!”
14 Yo kfua nta; kfua imo; Amụnonu ta ngarụ iya nchị. Yo gude iya k'ẹhuka raa; kẹ l'ọ ka iya ike.
14 Mas Amnom não quis ouvi-la e, como era mais forte que ela, violentou-a.
15 E metsua; Táma abya adụ Amụnonu ashị k'ẹji. Mbụ l'ashị, ọ kpọru iya byaru bya aka obu, o shi yeru iya. Amụnonu asụ iya: “T'o gbeshi; lụfu!”
15 Então a paixão de Amnom se transformou em profundo desprezo, e seu desprezo por ela foi mais intenso que a paixão que havia sentido. “Saia daqui!”, gritou para ela.
16 Táma ajịka; sụ iya: “Waawa! L'achịchi ọwaa, ịichi iya tẹ ya lụfu nta-a bẹ kakwa ẹji; karia ọphu i mewaru iya.” Amụnonu ta angaru iya nchị;
16 “Não, não!”, respondeu Tamar. “Mandar-me embora agora seria pior do que o mal que você me fez.” Amnom, porém, não quis ouvi-la.
17 kua onye ejeru iya ozi; sụ iya: “T'ọ kpụfuru iya nwanyi-a l'ifu; yọ guchia ibo ono; swọ-budo iya l'etezi!”
17 Chamou seu servo e ordenou: “Ponha esta mulher para fora daqui e tranque a porta!”.
18 Onye ozi iya ono abya enwufu Táma; guchibodo iya ye l'etezi swọbe iphe l'ibo ono. Táma bẹ yeru uwe-nlọkpuru, nweru ẹka ogologo; kẹ l'ọ bụ egbe uwe ono bẹ ụnwada eze ndu ọphu nwoke ta chịkahubua ọkpa eyeje.
18 O servo a pôs para fora e trancou a porta. Tamar vestia uma túnica longa, como era costume naqueles dias entre as filhas virgens do rei.
19 Táma ekpota ntụ kpua onwiya l'ishi; woru uwe-nlọkpuru ono, o yeru ono gbajashịa; chịru ẹka kwẹe l'ishi; raru ẹkwa lashia.
19 Então rasgou sua túnica, jogou cinzas sobre a cabeça e, cobrindo o rosto com as mãos, foi embora chorando.
20 Nwunne iya; mbụ Abusolomu aphụa ya bya ajịa ya: “?Ọ dụ lẹ nwanna ngu; mbụ Amụnonu mebyiwaru ngu? Nọdu nwandoo nwunne mu. Nwanna ngu b'ọ bụ; be evukwaru iphe ono l'obu.” Táma eje eburu lẹ kẹ nwunne iya Abusolomu; nọdu l'ọ -bụ nwanyi, e bufuru ebufu.
20 Seu irmão Absalão a viu e perguntou: “É verdade que Amnom esteve com você? Bem, minha irmã, é melhor ficar quieta, pois Amnom é seu irmão. Não se aflija com isso”. Então Tamar, como uma mulher desolada, foi morar na casa de seu irmão Absalão.
21 Eze Dévidi anụlephu iphe, meru nụ; ẹhu agbanwuhu iya ọku.
21 Quando o rei Davi soube o que havia acontecido, ficou furioso.
22 Abusolomu adahụ Amụnonu nkịchi; to kfujehe okfu eyeru iya; m'ọ bụ k'ọma; m'ọ bụ k'ẹji. Yọ kpọo Amụnonu ashị kẹ l'o guderu nwunne iya; mbụ Táma k'ẹhuka raa.
22 E, embora Absalão não tivesse dito nada a Amnom a esse respeito, odiou Amnom profundamente pelo que ele havia feito à sua irmã.
23 Afa labụ eswetsua teke ndu akpụjeru Abusolomu atụru iya ẹji nọ lẹ Bálụ-Házọ l'ókè ẹphe lẹ ndu Ífuremu. Abusolomu ezia iphe bụ ụnwu eze; ndu k'unwoke t'ẹphe dzua l'ẹke ono.
23 Dois anos depois, quando as ovelhas de Absalão estavam sendo tosquiadas em Baal-Hazor, perto de Efraim, Absalão convidou todos os filhos do rei para uma festa.
24 Abusolomu ejekfu eze l'onwiya je asụ iya: “Lẹ yẹbe nwozi ngu bẹ ndu akpụje atụru ẹji byakwaru ozi. Ya arọ nggụbe eze tẹ nggu lẹ ndu ozi ngu yịnuru bya.”
24 Foi até o rei e disse: “Meus tosquiadores estão trabalhando. Gostaria que o rei e seus servos celebrassem essa ocasião comigo”.
25 Eze asụ iya: “Waawa; nwa iya. L'ẹphe ta achịkodu bya; kẹ l'ẹphe a-bya abụru ivu-ẹra nọduru ngu.” Yọ rọo ya nta rọo ya imo; to kwe lẹ ya e-je. Yọ bụ-chiaru ọnu b'ọ gọru nụ iya.
25 Mas o rei respondeu: “Não, meu filho. Se todos nós fôssemos, seria um peso para você”. Embora Absalão insistisse, o rei se recusou a ir, mas abençoou Absalão.
26 Abusolomu abya asụ iya: “Ọ -bụru l'ẹ tịi byadụ; byiko tẹ nwanna iya; mbụ Amụnonu tsokwaru ẹphe bya!”
26 “Está bem”, disse Absalão. “Se o senhor não pode vir, permita que meu irmão Amnom vá conosco.” “Por que Amnom?”, perguntou o rei.
27 Abusolomu arọo ya; rọshia ike; yo kweta tẹ Amụnonu yẹ l'ụnwu eze ndu k'unwoke ndu ọphu tsoru iya je.
27 Mas Absalão continuou a insistir até que, finalmente, o rei concordou em deixar seus filhos, incluindo Amnom, irem à festa.
28 Abusolomu asụ ndu ozi iya: “T'ẹphe tọ-nwube ẹnya maru teke Amụnonu ngụwaru mẹe; yo gudewa iya. Ya -sụ unu t'unu chitsua Amụnonu; unu chigbua ya. Unu ba atsụkwa egvu. ?Tọ bụdu yẹbedua bẹ ziru iya unu tọo. T'obu shihu unu ike; unu be etekwa etete.”
28 Absalão disse a seus homens: “Esperem até Amnom estar bêbado; então, quando eu ordenar, matem-no. Não tenham medo. A responsabilidade é minha. Sejam corajosos e valentes!”.
29 Ya ndono; ndu ozi Abusolomu emee Amụnonu ẹge e ziru ẹphe. Ụnwu eze; ndu k'unwoke awụ-lihu; onyenọnu; yọ kfụ-kobe ịnya-mulu iya; gbalaa.
29 Assim, quando Absalão deu o sinal, eles mataram Amnom. Os outros filhos do rei montaram em suas mulas e fugiram.
30 Ẹphe anọdukwaduru l'esu-ụzo; ozi egbe ruwanu Dévidi nchị lẹ Abusolomu gbushikotaakwaru ụnwu eze; ndu k'unwoke l'ẹphe ha; l'ẹ to nwekwa ẹphe m'ọ bụ onye lanụ phọduru nụ.
30 Quando ainda estavam a caminho de Jerusalém, a notícia chegou a Davi: “Absalão matou todos os filhos do rei; não restou um sequer com vida!”.
31 Eze ezilihu; ye ẹka l'uwe iya lawaa ya. Yọ bya agwọshita l'alị; zẹru. Ndu ozi iya, vudonyabe iya nụ l'ẹke ono atụko uwe ẹphe lawashịkwaaphu.
31 O rei se levantou, rasgou suas roupas e lançou-se no chão. Seus conselheiros também rasgaram suas roupas.
32 Jonadabu Shimeya, bụ nwa nwunne Dévidi asụ eze: “Tẹ onye nwe mu nụ; ba arịkwa l'ụnwu-eze l'ẹphe ha b'e gbugewaru. Ọ kwa Amụnonu kpụu bẹ nwụhuru nụ. Ọ kwa iphe Abusolomu shihawa rịta keshinu mbọku ono, Amụnonu guderu nwunne iya nwanyi; mbụ Táma k'ẹhuka raa ono ndono.
32 Nesse momento, Jonadabe, filho de Simeia, irmão de Davi, chegou e disse: “Não pense, meu senhor, que todos os filhos do rei foram mortos! Foi apenas Amnom! Absalão tramava isso desde que Amnom violentou sua irmã Tamar.
33 Tẹ nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ; ba achịkwaru uche ye l'a sụru l'ụnwu-eze gvụru. Ọ kwa Amụnonu kpụu bẹ nwụhuru nụ.”
33 O meu senhor, o rei, não deve acreditar que todos os seus filhos estão mortos! Apenas Amnom morreu”.
34 Abusolomu bụ ọwaa yehawaruru ọkpa l'ọso gbalaa-wa.
34 Enquanto isso, Absalão fugiu. Então a sentinela sobre o muro de Jerusalém viu muita gente descendo o monte pela estrada que vinha do oeste.
35 Jonadabu asụ eze: “Lenu; l'ụnwu nggụbe eze alaakwa. Ọ kwa ẹge yẹbe nwozi ngu kfuru iya bụ ẹge ọ mụru.”
35 E Jonadabe disse ao rei: “Veja! Lá estão eles! São os filhos do rei voltando, como eu tinha dito”.
36 Ekfuge, ookfuge l'iya phụ; ụnwegirima eze; ndu k'unwoke ono awụbata; bya atụa ụzu-ẹkwa. Eze yẹle ndu ozi iya l'ẹphe ha akwaa ẹkwa; kwashịa ya ike.
36 Logo eles chegaram, chorando e soluçando, e o rei e todos os seus servos choraram amargamente com eles.
37 Abusolomu agbalaa lakfushia Talumayi Amihudu; mbụ eze ndu Geshu. Dévidi anọdu l'akwa ẹkwa nwa iya ono mbọku-mbọku.
37 Davi chorou muitos dias por seu filho Amnom. Absalão fugiu para a terra de Talmai, filho de Amiúde, rei de Gesur,
38 Abusolomu agbaru laa Geshu; je anọo afa ẹto l'ẹke ono.
38 onde permaneceu por três anos.
39 A nọnyaa; obu Abusolomu emelahaa eze, bụ Dévidi; kẹ l'o nwewaru obu lẹ k'anwụhu Amụnonu nu.
39 E o rei Davi, conformado com a morte de Amnom, abandonou a ideia de perseguir Absalão.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Samuel 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.