2 Samuel 13
Bayịburu Ikwo (IQW) vs ARA
1 Nwatibe Dévidi; mbụ Abusolomu nweru nwunne iya nwanyi, aza Táma. Táma amashi mma ike. A nọnyaa; nwatibe Dévidi kẹ nwoke, aza Amụnonu abya eyeru Táma obu.
1 Tinha Absalão, filho de Davi, uma formosa irmã, cujo nome era Tamar. Amnom, filho de Davi, se enamorou dela.
2 Ẹhu abọhu Amụnonu l'okfu ẹhu nwanna iya ono; mbụ Táma; k'ọphu bụ l'iphe-ememe guderu iya. Iphe, kpọru Amụnonu abụru ẹge oo-shi tẹ yẹle Táma zẹe; kẹle Táma bẹ nwoke ta achịkahubua ọkpa.
2 Angustiou-se Amnom por Tamar, sua irmã, a ponto de adoecer, pois, sendo ela virgem, parecia-lhe impossível fazer-lhe coisa alguma.
3 Amụnonu bẹ nweru ọnya iya, aza Jonadabu Shimeya. Jonadadu bụ nwa nwunne Dévidi; bụru onye ẹregede.
3 Tinha, porém, Amnom um amigo cujo nome era Jonadabe, filho de Simeia, irmão de Davi; Jonadabe era homem mui sagaz.
4 Yọ bya ajị Amụnonu: “?Bụ ngụnu kparu iphe ọ bụ nggụbe nwatibe eze abụje: o -rua l'ụtsu mbọku-mbọku; nggu anwụpyashihu ẹge-a? Kanụru iya iphe ọbu.”
4 E ele lhe disse: Por que tanto emagreces de dia para dia, ó filho do rei? Não mo dirás? Então, lhe disse Amnom: Amo Tamar, irmã de Absalão, meu irmão.
5 Jonadabu asụ iya: “Je azẹru l'oshi-azẹe ngu; meje l'ẹhu ta dụdu ngu mma. Nna ngu -bya lẹ ngu phụ ajịji; nggu asụ iya l'ịiro iya t'ọ haa nwanna ngu; mbụ Táma t'ọ bya anụ ngu nri. T'ọ nọdu l'ẹke iile iya ẹnya; mee nri ọbu; gude ẹka iya nụa ngu iya.”
5 Disse-lhe Jonadabe: Deita-te na tua cama e finge-te doente; quando teu pai vier visitar-te, dize-lhe: Peço-te que minha irmã Tamar venha e me dê de comer pão, pois, vendo-a eu preparar-me a comida, comerei de sua mão.
6 Amụnonu ekwe je azẹru l'ọbu onye ẹhu ẹ-ta dụdu mma.
6 Deitou-se, pois, Amnom e fingiu-se doente; vindo o rei visitá-lo, Amnom lhe disse: Peço-te que minha irmã Tamar venha e prepare dois bolos à minha presença, para que eu coma de sua mão.
7 Tọ dụ iya bụ; Dévidi ezia t'e je l'ufu je ezia Táma; t'o je l'ụlo nwanna iya; mbụ Amụnonu je emee nri; nụ iya t'o ria.
7 Então, Davi mandou dizer a Tamar em sua casa: Vai à casa de Amnom, teu irmão, e faze-lhe comida.
8 Táma atụgbua jeshia l'ụlo nwanna iya; mbụ Amụnonu. Yo rua; Amụnonu azẹwa azẹe. Táma abya ekpota ntụ iphe, eegudeje eme akara bya agwọkobe iya; bya eshi iya ghee akara.
8 Foi Tamar à casa de Amnom, seu irmão, e ele estava deitado. Tomou ela a massa e a amassou, fez bolos diante dele e os cozeu.
9 Yọ bya achịru akara ono ye l'efere woru nụ iya. Amụnonu ajịka iya atata; sụ iya t'ọ chịshia iphe, bụ ndu, nọ l'ẹke ono t'ẹphe gbeshi! Ẹphe alụfukota.
9 Tomou a assadeira e virou os bolos diante dele; porém ele recusou comer. Disse Amnom: Fazei retirar a todos da minha presença. E todos se retiraram.
10 Amụnonu asụ Táma: “T'o wobata nri ọbu l'ime mkpura; yo gude ẹka iya nụje iya ẹya tẹ ya ria.” Ya ndono; Táma apata akara ono, o gheru ono wojeru nwanna iya; mbụ Amụnonu l'ime mkpura iya.
10 Então, disse Amnom a Tamar: Traze a comida à câmara, e comerei da tua mão. Tomou Tamar os bolos que fizera e os levou a Amnom, seu irmão, à câmara.
11 Táma ewolilephu nri ono nụ iya t'o ria; Amụnonu azụpyabe iya; sụ iya: “Bya tẹ nggu l'iya zẹe; nwanna iya.”
11 Quando lhos oferecia para que comesse, pegou-a e disse-lhe: Vem, deita-te comigo, minha irmã.
12 Táma asụ iya: “Wawakwa; nwanna iya! Be egudekwa iya ike! Ẹ te emejekwa ẹgbe iphe ono l'alị Ízurẹlu! Be emekwa ẹjo akpamara ọwananu.
12 Porém ela lhe disse: Não, meu irmão, não me forces, porque não se faz assim em Israel; não faças tal loucura.
13 A -bya l'ẹhu nk'iya; ?bụ awe bẹ ya a-nọdu wofu onwiya iphe-iphere iya. Tẹmanu bẹ nggụbedua l'onwongu a-dụlephu l'ọ bụ onye tso lẹ ndu ono, eme éswé l'alị Ízurẹlu ono. Byiko; kfunuru yeru eze; ẹ tọo jịkakwa t'ẹ b'ị lụ iya.”
13 Porque, aonde iria eu com a minha vergonha? E tu serias como um dos loucos de Israel. Agora, pois, peço-te que fales ao rei, porque não me negará a ti.
14 Yo kfua nta; kfua imo; Amụnonu ta ngarụ iya nchị. Yo gude iya k'ẹhuka raa; kẹ l'ọ ka iya ike.
14 Porém ele não quis dar ouvidos ao que ela lhe dizia; antes, sendo mais forte do que ela, forçou-a e se deitou com ela.
15 E metsua; Táma abya adụ Amụnonu ashị k'ẹji. Mbụ l'ashị, ọ kpọru iya byaru bya aka obu, o shi yeru iya. Amụnonu asụ iya: “T'o gbeshi; lụfu!”
15 Depois, Amnom sentiu por ela grande aversão, e maior era a aversão que sentiu por ela que o amor que ele lhe votara. Disse-lhe Amnom: Levanta-te, vai-te embora.
16 Táma ajịka; sụ iya: “Waawa! L'achịchi ọwaa, ịichi iya tẹ ya lụfu nta-a bẹ kakwa ẹji; karia ọphu i mewaru iya.” Amụnonu ta angaru iya nchị;
16 Então, ela lhe disse: Não, meu irmão; porque maior é esta injúria, lançando-me fora, do que a outra que me fizeste. Porém ele não a quis ouvir.
17 kua onye ejeru iya ozi; sụ iya: “T'ọ kpụfuru iya nwanyi-a l'ifu; yọ guchia ibo ono; swọ-budo iya l'etezi!”
17 Chamou a seu moço, que o servia, e disse: Deita fora esta e fecha a porta após ela.
18 Onye ozi iya ono abya enwufu Táma; guchibodo iya ye l'etezi swọbe iphe l'ibo ono. Táma bẹ yeru uwe-nlọkpuru, nweru ẹka ogologo; kẹ l'ọ bụ egbe uwe ono bẹ ụnwada eze ndu ọphu nwoke ta chịkahubua ọkpa eyeje.
18 Trazia ela uma túnica talar de mangas compridas, porque assim se vestiam as donzelas filhas do rei. Mesmo assim o servo a deitou fora e fechou a porta após ela.
19 Táma ekpota ntụ kpua onwiya l'ishi; woru uwe-nlọkpuru ono, o yeru ono gbajashịa; chịru ẹka kwẹe l'ishi; raru ẹkwa lashia.
19 Então, Tamar tomou cinza sobre a cabeça, rasgou a túnica talar de mangas compridas que trazia, pôs as mãos sobre a cabeça e se foi andando e clamando.
20 Nwunne iya; mbụ Abusolomu aphụa ya bya ajịa ya: “?Ọ dụ lẹ nwanna ngu; mbụ Amụnonu mebyiwaru ngu? Nọdu nwandoo nwunne mu. Nwanna ngu b'ọ bụ; be evukwaru iphe ono l'obu.” Táma eje eburu lẹ kẹ nwunne iya Abusolomu; nọdu l'ọ -bụ nwanyi, e bufuru ebufu.
20 Absalão, seu irmão, lhe disse: Esteve Amnom, teu irmão, contigo? Ora, pois, minha irmã, cala-te; é teu irmão. Não se angustie o teu coração por isso. Assim ficou Tamar e esteve desolada em casa de Absalão, seu irmão.
21 Eze Dévidi anụlephu iphe, meru nụ; ẹhu agbanwuhu iya ọku.
21 Ouvindo o rei Davi todas estas coisas, muito se lhe acendeu a ira.
22 Abusolomu adahụ Amụnonu nkịchi; to kfujehe okfu eyeru iya; m'ọ bụ k'ọma; m'ọ bụ k'ẹji. Yọ kpọo Amụnonu ashị kẹ l'o guderu nwunne iya; mbụ Táma k'ẹhuka raa.
22 Porém Absalão não falou com Amnom nem mal nem bem; porque odiava a Amnom, por ter este forçado a Tamar, sua irmã.
23 Afa labụ eswetsua teke ndu akpụjeru Abusolomu atụru iya ẹji nọ lẹ Bálụ-Házọ l'ókè ẹphe lẹ ndu Ífuremu. Abusolomu ezia iphe bụ ụnwu eze; ndu k'unwoke t'ẹphe dzua l'ẹke ono.
23 Passados dois anos, Absalão tosquiava em Baal-Hazor, que está junto a Efraim, e convidou Absalão todos os filhos do rei.
24 Abusolomu ejekfu eze l'onwiya je asụ iya: “Lẹ yẹbe nwozi ngu bẹ ndu akpụje atụru ẹji byakwaru ozi. Ya arọ nggụbe eze tẹ nggu lẹ ndu ozi ngu yịnuru bya.”
24 Foi ter Absalão com o rei e disse: Eis que teu servo faz a tosquia; peço que com o teu servo venham o rei e os seus servidores.
25 Eze asụ iya: “Waawa; nwa iya. L'ẹphe ta achịkodu bya; kẹ l'ẹphe a-bya abụru ivu-ẹra nọduru ngu.” Yọ rọo ya nta rọo ya imo; to kwe lẹ ya e-je. Yọ bụ-chiaru ọnu b'ọ gọru nụ iya.
25 O rei, porém, disse a Absalão: Não, filho meu, não vamos todos juntos, para não te sermos pesados. Instou com ele Absalão, porém ele não quis ir; contudo, o abençoou.
26 Abusolomu abya asụ iya: “Ọ -bụru l'ẹ tịi byadụ; byiko tẹ nwanna iya; mbụ Amụnonu tsokwaru ẹphe bya!”
26 Então, disse Absalão: Se não queres ir, pelo menos deixa ir conosco Amnom, meu irmão. Porém o rei lhe disse: Para que iria ele contigo?
27 Abusolomu arọo ya; rọshia ike; yo kweta tẹ Amụnonu yẹ l'ụnwu eze ndu k'unwoke ndu ọphu tsoru iya je.
27 Insistindo Absalão com ele, deixou ir com ele Amnom e todos os filhos do rei.
28 Abusolomu asụ ndu ozi iya: “T'ẹphe tọ-nwube ẹnya maru teke Amụnonu ngụwaru mẹe; yo gudewa iya. Ya -sụ unu t'unu chitsua Amụnonu; unu chigbua ya. Unu ba atsụkwa egvu. ?Tọ bụdu yẹbedua bẹ ziru iya unu tọo. T'obu shihu unu ike; unu be etekwa etete.”
28 Absalão deu ordem aos seus moços, dizendo: Tomai sentido; quando o coração de Amnom estiver alegre de vinho, e eu vos disser: Feri a Amnom, então, o matareis. Não temais, pois não sou eu quem vo-lo ordena? Sede fortes e valentes.
29 Ya ndono; ndu ozi Abusolomu emee Amụnonu ẹge e ziru ẹphe. Ụnwu eze; ndu k'unwoke awụ-lihu; onyenọnu; yọ kfụ-kobe ịnya-mulu iya; gbalaa.
29 E os moços de Absalão fizeram a Amnom como Absalão lhes havia ordenado. Então, todos os filhos do rei se levantaram, cada um montou seu mulo, e fugiram.
30 Ẹphe anọdukwaduru l'esu-ụzo; ozi egbe ruwanu Dévidi nchị lẹ Abusolomu gbushikotaakwaru ụnwu eze; ndu k'unwoke l'ẹphe ha; l'ẹ to nwekwa ẹphe m'ọ bụ onye lanụ phọduru nụ.
30 Iam eles ainda de caminho, quando chegou a notícia a Davi: Absalão feriu todos os filhos do rei, e nenhum deles ficou.
31 Eze ezilihu; ye ẹka l'uwe iya lawaa ya. Yọ bya agwọshita l'alị; zẹru. Ndu ozi iya, vudonyabe iya nụ l'ẹke ono atụko uwe ẹphe lawashịkwaaphu.
31 Então, o rei se levantou, rasgou as suas vestes e se lançou por terra; e todos os seus servos que estavam presentes rasgaram também as suas vestes.
32 Jonadabu Shimeya, bụ nwa nwunne Dévidi asụ eze: “Tẹ onye nwe mu nụ; ba arịkwa l'ụnwu-eze l'ẹphe ha b'e gbugewaru. Ọ kwa Amụnonu kpụu bẹ nwụhuru nụ. Ọ kwa iphe Abusolomu shihawa rịta keshinu mbọku ono, Amụnonu guderu nwunne iya nwanyi; mbụ Táma k'ẹhuka raa ono ndono.
32 Mas Jonadabe, filho de Simeia, irmão de Davi, respondeu e disse: Não pense o meu senhor que mataram a todos os jovens, filhos do rei, porque só morreu Amnom; pois assim já o revelavam as feições de Absalão, desde o dia em que sua irmã Tamar foi forçada por Amnom.
33 Tẹ nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ; ba achịkwaru uche ye l'a sụru l'ụnwu-eze gvụru. Ọ kwa Amụnonu kpụu bẹ nwụhuru nụ.”
33 Não meta, pois, agora, na cabeça o rei, meu senhor, tal coisa, supondo que morreram todos os filhos do rei; porque só morreu Amnom.
34 Abusolomu bụ ọwaa yehawaruru ọkpa l'ọso gbalaa-wa.
34 Absalão fugiu. O moço que estava de guarda, levantando os olhos, viu que vinha muito povo pelo caminho por detrás dele, pelo lado do monte.
35 Jonadabu asụ eze: “Lenu; l'ụnwu nggụbe eze alaakwa. Ọ kwa ẹge yẹbe nwozi ngu kfuru iya bụ ẹge ọ mụru.”
35 Então, disse Jonadabe ao rei: Eis aí vêm os filhos do rei; segundo a palavra de teu servo, assim sucedeu.
36 Ekfuge, ookfuge l'iya phụ; ụnwegirima eze; ndu k'unwoke ono awụbata; bya atụa ụzu-ẹkwa. Eze yẹle ndu ozi iya l'ẹphe ha akwaa ẹkwa; kwashịa ya ike.
36 Mal acabara de falar, chegavam os filhos do rei e, levantando a voz, choraram; também o rei e todos os seus servos choraram amargamente.
37 Abusolomu agbalaa lakfushia Talumayi Amihudu; mbụ eze ndu Geshu. Dévidi anọdu l'akwa ẹkwa nwa iya ono mbọku-mbọku.
37 Absalão, porém, fugiu e se foi a Talmai, filho de Amiúde, rei de Gesur. E Davi pranteava a seu filho todos os dias.
38 Abusolomu agbaru laa Geshu; je anọo afa ẹto l'ẹke ono.
38 Assim, Absalão fugiu, indo para Gesur, onde esteve três anos.
39 A nọnyaa; obu Abusolomu emelahaa eze, bụ Dévidi; kẹ l'o nwewaru obu lẹ k'anwụhu Amụnonu nu.
39 Então, o rei Davi cessou de perseguir a Absalão, porque já se tinha consolado acerca de Amnom, que era morto.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Samuel 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.