1 Reis 2
Bayịburu Ikwo (IQW) vs NTLH
1 Yo rudelephu teke Dévidi a-nwụhu; yo kee ekpe nụ nwatibe iya Sólomọnu; sụ iya:
1 Quando estava chegando o dia da morte de Davi, ele deu conselhos ao seu filho Salomão. Davi disse:
2 “Nta-a bẹ oge nka-ezekuna nk'iya ruwaru, bụ iphe dụru onyemonye ọbule. Shihukwa ike; nggu ekoshije l'ị bụ nwoke.
2 — Está chegando o dia da minha morte. Portanto, seja corajoso e seja homem!
3 Mejekwa iphe, Ojejoje, bụ Nchileke ngu ele ẹnya iya; mbụ t'i tsoru ụzo iya; nggu emeje iphe, ọ tọru ọkpa iya; mẹ ekemu iya; mẹ ome-l'alị iya; mẹ iphe, o kfuru; ẹge ono, e deru iya l'ẹkwo ekemu Mósisu ono; k'ọphu bụ l'iphe, bụ iphe, iime ememe; mẹ ẹkemeke ọbule, i yeru ọkpa a-bụjeru ngu ụpete;
3 E faça aquilo que o Senhor , seu Deus, manda. Obedeça a todas as suas leis e mandamentos, como estão escritos na Lei de Moisés. Assim você será bem-sucedido aonde quer que for e em tudo o que fizer.
4 k'ọphu Ojejoje e-medzu iphe ono, o kweru mu ụkwa iya: ‘L'ọ -bụru l'ụnwu mu kwabẹru onwẹphe ẹnya; gude obu ẹphe; mẹ ndzụ ẹphe l'ọ ha vudoshia ike l'etsotso ono, ẹphe etso iya ono; b'ẹ to nwedu l'ẹka akụfu ngu l'aba-eze ndu Ízurẹlu.’
4 Se você obedecer ao Senhor Deus, ele cumprirá a promessa que me fez. Ele me prometeu que os meus descendentes governariam Israel enquanto obedecessem cuidadosamente e fielmente aos seus mandamentos, com todo o seu coração e com toda a sua alma.
5 “Ọdo bụ; l'ị maru iphe, Jóabu Zeruya meru mu. Mbụ iphe ono, o meru ụmadzu labụ, bụ ndu ishi ndu sọja Ízurẹlu; mbụ Ábụna Nẹru; mẹ Amasa Jeta. O gburu ẹphe; l'ọ bụ ndu e gburu l'ọgu; gude gwata ụgwo ọchi, ẹphe gburu l'ọgu. Yo gbe bụru mbẹdua bya evuru ọchi ẹphe; mẹ mburọnu iya.
5 — Além disso, você sabe o que Joabe, cuja mãe é Zeruia, me fez. Ele matou os dois comandantes do exército de Israel, isto é, Abner, filho de Ner, e Amasa, filho de Jéter. Você sabe como, em tempo de paz, ele os matou para vingar as mortes que eles haviam causado em tempo de guerra. Joabe matou homens inocentes, e agora eu sou o responsável pelo que ele fez e estou sofrendo as consequências.
6 Gude mmamiphe ngu maru iphe, ii-me iya. Ọlobu; be ekwekwa t'ọ kaa nka nwụhu anwụhu ugboshi.
6 Você sabe o que deve fazer. Não deixe que ele tenha morte natural.
7 “A -bya l'ụnwu Bazilayi kẹ Gíledu; mejekwaru ẹphe ọhuma. T'ẹphe tsokwaru lẹ ndu a-nọduje eri nri lẹ nke ngu; kẹ l'ọ bụ ẹge ẹphebedua mekwaru mu phụ ndono teke ono, mu shi agbalaru nwanna ngu, bụ Abusolomu.
7 — Mas seja bondoso para os filhos de Barzilai, que é de Gileade, e deixe que eles comam à sua mesa, pois foram bons para mim quando eu estava fugindo do seu irmão Absalão. Davi continuou:
8 “Onye ọdo bụ Shimeyi Gera kẹ Bahurimu l'alị Bénjaminu. Ọ bụ yẹbedua kọru mu ẹjo ọnu mbọku ono, mu jeru Mahanayimu ono. Teke ọ byakfutaru mu lẹ Jọ́danu; bẹ mu gude ẹpha Ojejoje ribuaru iya angụ lẹ mu te egudedu ogu-mbeke gbua ya.
8 — E não esqueça Simei, filho de Gera, da cidade de Baurim, no território da tribo de Benjamim. Ele me amaldiçoou duramente no dia em que fui a Maanaim. Porém, quando eu me encontrei com ele perto do rio Jordão, jurei em nome do Senhor que não o mandaria matar.
9 Obenu; ba ahakwa iya nta-a tẹ b'ị nụ iya aphụ. Ị bụ onye maru iphe. Ị marua iphe, ii-me; t'o gude ishi-ẹwo lọkaa mee laa maa.”
9 Mas você é um homem sábio e não deve deixar que ele fique sem castigo. Você sabe o que deve fazer para que ele morra.
10 Tọ dụ iya bụ; Dévidi abya anwụhu lakfushia nna iya phẹ; e lia ya lẹ Mkpụkpu Dévidi.
10 Davi morreu e foi sepultado ao lado dos seus antepassados na Cidade de Davi .
11 Iphe, Dévidi chịru l'alị Ízurẹlu bụ ụkporo afa labụ. Ọ chịru afa ẹsaa lẹ Hẹ́buronu; bya achịa ụkporo afa l'afa iri l'ẹto lẹ Jerúsalemu.
11 Ele foi rei de Israel quarenta anos. Governou sete anos em Hebrom e trinta e três anos em Jerusalém.
12 Sólomọnu abya anọdu l'aba-eze nna iya, bụ Dévidi. Alị-eze iya abya angụru angụru; shihu ike.
12 Salomão ficou no lugar de Davi, o seu pai, como rei, e o seu governo se fortaleceu muito.
13 Ya ndono; Adónịja Hagitu abya ejekfu Betisheba, bụ nne Sólomọnu. Betisheba ajị iya: “?Bụ-a k'ọma b'ị byaru?”
13 Então Adonias, filho de Hagite, foi visitar Bate-Seba, a mãe de Salomão. Ela perguntou: — A sua visita é de amigo? — É, sim! — respondeu ele.
14 sụ iya: “L'o nweru iphe, ya byaru ngu ekfuru.”
14 E continuou: — Eu quero lhe dizer uma coisa. — Diga! — disse ela.
15 Adónija abya awata iya ekfukfu; sụ iya: “L'ị maru l'ọ bụ yẹbedua b'ọ gbaru tẹ ya bụru eze. Ndu Ízurẹlu l'ẹphe ha abụru yẹbedua bẹ ẹphe shi ele ẹnya l'ọ bụ iya a-bụru eze. Obenu l'e mekochaaru; iphe agbanwee; yọ bụru nwanna iya b'ọ laru l'ẹka; kẹ l'ọ bụ Ojejoje bẹ meru t'ọ bụru nk'iya.
15 E Adonias disse: — A senhora sabe que sou eu quem deveria ser o rei e que todos esperavam isso em Israel. Mas as coisas aconteceram de modo diferente, e o meu irmão se tornou rei porque essa era a vontade de Deus, o
16 Nta-a b'o nweru iphe lanụ, ya eme tẹ ya rọta ngu. Ba ajịkakwa.”
16 Agora vou lhe fazer só um pedido e peço que a senhora me atenda. — O que você quer? — perguntou Bate-Seba.
17 Adónija asụ iya: “Byiko; kfunuru eze, bụ Sólomọnu t'o dee ya Abishagu kẹ Shúnemu t'ọ bụru nyee ya. L'ẹ tọo jịkakwa m'i -kfuaru iya ẹya.”
17 E ele disse: — Peça ao rei Salomão que me dê Abisague, a moça de Suném, para ser minha mulher. Eu sei que Salomão não deixará de atender um pedido seu.
18 Betisheba asụ iya: “L'ọ dụ mma. Lẹ ya e-kfurua yeru eze l'okfu ẹhu ngu.”
18 — Está bem! — respondeu ela. — Eu vou falar com o rei por você.
19 Ya ndono; Betisheba atụgbua jekfu Sólomọnu tẹ ya kfuaru iya okfu ẹhu Adónịja. Eze egbeshi je iya ndzuta; rua bya ebyishiru iya ikpere; metsua bya anọ-zita l'aba-eze iya; zi; e je apata aba-eze doberu nne iya ono; yọ nọdu iya l'ẹka-ụtara.
19 Então Bate-Seba foi falar com o rei em favor de Adonias. Salomão se levantou para recebê-la e se inclinou diante dela. Depois sentou-se no seu trono e mandou que trouxessem um trono para Bate-Seba, e ela se sentou do lado direito do rei.
20 Betisheba bya asụ: “O nweru iphe, ha nwanshị, ya eme tẹ ya rọo ngu. Byiko; ba ajịkakwa.”
20 Aí Bate-Seba disse: — Tenho um pequeno pedido para lhe fazer. Por favor, não recuse. E o rei disse: — Pode pedir, minha mãe. Eu não recusarei.
21 Betisheba asụ iya: “T'e dunuru Abishagu kẹ Shúnemu nụ nwanna ngu; mbụ Adónịja t'ọ bụru nyee ya.”
21 Bate-Seba disse: — Dê Abisague em casamento ao seu irmão Adonias.
22 Eze, bụ Sólomọnu asụ nne iya: “?Bụ kẹ ngụnu b'ị sụru t'e duru Abishagu kẹ Shúnemu nụ Adónịja? I ga asụfuanu t'a haaru iya alị-eze-wa; keshinu ọphu ọ bụ nwanna mu k'ọgurenya; mbụ t'a haaru iya yẹle Abiyáta, bụ onye achịjeru Nchileke ẹja mẹ Jóabu Zeruya!”
22 — Por que é que a senhora está pedindo Abisague para Adonias? — perguntou Salomão. — A senhora deveria pedir que eu dê a ele também o reino. Afinal, Adonias é o meu irmão mais velho, e o sacerdote Abiatar e Joabe estão do lado dele!
23 Ya ndono; eze, bụ Sólomọnu egude ẹpha Ojejoje ribua angụ; sụ: “Kamẹnu; m'ọ -bụru l'ishi Adónịja ta aladu l'iphe ono, o kfuru ono!
23 Aí Salomão jurou pelo Senhor Deus assim: — Que Deus me castigue, e em dobro, se eu não fizer Adonias pagar com a vida por ter feito esse pedido!
24 Ojejoje bụ onye meru mu; mu anọdu l'aba-eze nna mu, bụ Dévidi; bya emee tẹ ọnu-ụlo mu; bụru ẹke ndu eze e-shije lụfuta; bụ iya bụ ẹge ono, o kweru ụkwa iya ono. Kamẹnu; Adónịja ta awafụkwa ntanụ.”
24 O Senhor Deus me firmou no trono do meu pai Davi; ele cumpriu a sua promessa e deu o reino a mim e aos meus descendentes. Juro pelo Deus vivo que Adonias morrerá hoje mesmo!
25 Eze, bụ Sólomọnu ezifu Benáya Jehoyada; yo je eworu Adónija gbugbua.
25 Então o rei deu ordem a Benaías, e ele foi, atacou Adonias e o matou.
26 A bya lẹ kẹ Abiyáta, bụ onye achịjeru Nchileke ẹja; eze asụ iya: “La ẹke i shi lẹ Anatọtu. Iphe gbaru ngu nụ bụ t'ị nwụhu; ọbu lẹ ya tee gbudu ngu nta-a; kẹ l'ọ bụ ngu pataru Okpoko Ọgba-ndzụ Nnajiufu, bụ Nchileke l'oge kẹ nna mu, bụ Dévidi; nggu etsoru nna mu jekota iphe-ẹhuka, byakfutakotaru iya nụ.”
26 Depois o rei Salomão disse ao sacerdote Abiatar: — Vá para as suas terras em Anatote. Você merece morrer, mas eu não vou mandar matá-lo hoje porque você, quando estava com o meu pai Davi, era o encarregado da
27 Ya ndono; Sólomọnu ewofu Abiyáta t'ẹ b'ọ bụhe onye achịjeru Nchileke ẹja kẹ Ojejoje. E shi ẹge ono; okfu, Ojejoje kfujeru lẹ Sháyilo l'okfu ẹhu ọnu-ụlo Elayi eree.
27 Depois Salomão dispensou Abiatar do serviço de sacerdote de Deus e assim fez com que acontecesse o que o Senhor Deus tinha dito em Siló a respeito do sacerdote Eli e dos seus descendentes.
28 Jóabu anụlephu iphe, mụru nụ; gbaba l'ụlo-ẹ́kwà Ojejoje je akwẹe ẹka lẹ mpo ẹnya-ngwẹja Ojejoje; kẹle Jóabu shi etso Adónịja; ọle ẹ to tsobua Abusolomu.
28 Joabe soube do que aconteceu. (Ele havia passado para o lado de Adonias, porém não havia passado para o lado de Absalão.) Então fugiu para a Tenda da Presença do Deus e ficou segurando nas pontas do altar .
29 A bya ekfuaru eze, bụ Sólomọnu lẹ Jóabu bẹ gbakwaru laa l'ụlo-ẹ́kwà Ojejoje; mbụ vudo-kube ẹnya-ngwẹja. Sólomọnu ezifu Benáya Jehoyada t'o je egbua ya.
29 Contaram ao rei Salomão que Joabe havia fugido para a Tenda e estava ao lado do altar. Aí ele mandou um mensageiro perguntar a Joabe por que havia fugido para o altar. Joabe respondeu que havia fugido para o Senhor Deus porque estava com medo de Salomão. Então Salomão mandou que Benaías fosse matar Joabe.
30 Benáya ejeshia l'ụlo-ẹ́kwà Ojejoje ono je asụ Jóabu: “L'eze sụkwaru t'ị lụfuta l'ẹke ono!”
30 Benaías foi até a Tenda de Deus e disse a Joabe: — O rei mandou você sair daí. — Não saio! — respondeu Joabe. — Eu morrerei aqui. Então Benaías voltou e contou ao rei o que Joabe tinha dito.
31 Eze asụ iya: “T'o mee ya ẹge ya kfuru. Gbua ya; nggu elia ya; k'ọphu bụ l'ọchi ndu ono, o gbushiru l'ẹ b'ọ dụ iphe, ẹphe meru ono ta atụkoduru yẹle ndu ọnu-ụlo nna iya l'ishi.
31 Aí Salomão ordenou: — Faça o que ele disse. Mate-o e sepulte-o. Assim nem eu nem os descendentes do meu pai Davi seremos mais considerados culpados pelo que Joabe fez quando matou homens inocentes.
32 Ojejoje e-mee t'ụgwo ọchi ndu ono, o gbushiru ono tukoru iya l'ishi. Mbụ ọchi ụmadzu labụ ono, o tsoru ọgu gbushia; l'ẹ ba ama; mbụ nna mu, bụ Dévidi. Ndu ono, o gbushiru ono; mbụ Ábụna Nẹru, bụ onye ishi ndu sọja Ízurẹlu; Amasa Jeta, bụ onye ishi ndu sọja Júda. Ndu ono bẹ kakọta iya odobe-ẹka-ndoo; ka iya mma.
32 O Senhor Deus castigará Joabe pelos assassinatos que cometeu sem o conhecimento do meu pai Davi. Sem o meu pai saber, Joabe matou dois homens que eram inocentes e que eram melhores do que ele: Abner, comandante do exército de Israel, e Amasa, comandante do exército de Judá.
33 T'ọchi ẹphe tukokwaru Jóabu; mẹ iphe, bụ eri iya l'ishi jeye lẹ tutu yoyo. Obenu lẹ Dévidi; mẹ eri iya; mẹ ọnu-ụlo iya; mẹ aba-eze iya bẹ Ojejoje a-nụ ẹhu-agụ jeye lẹ tutu yoyo.”
33 O castigo pelo assassinato desses dois homens cairá para sempre sobre Joabe e sobre os seus descendentes. Mas o Senhor sempre dará prosperidade aos descendentes de Davi que forem reis depois dele.
34 Tọ dụ iya bụ; Benáya Jehoyada atụgbua je eworu Jóabu gbua. E je elia ya l'ufu iya l'echi-ẹgu.
34 Então Benaías foi até a Tenda de Deus e matou Joabe. Ele foi sepultado na sua propriedade, em campo aberto.
35 Eze abya ewota Benáya Jehoyada dochia ẹnya Jóabu t'ọ bụru onye ishi ndu sọja; bya eworu Zadọku, bụ onye achịjeru Nchileke ẹja dochia ẹnya Abiyáta.
35 O rei pôs Benaías como comandante do exército no lugar de Joabe e colocou o sacerdote Zadoque no lugar de Abiatar.
36 Tọ dụ iya bụ; eze bya ezia; e je ekua Shimeyi. Yọ sụ iya: “T'ọ kpụa ụlo lẹ Jerúsalemu buru.” Wo iya: “T'ẹ b'ọ dụkwa teke oo-shi ẹke ono lụfu.”
36 Depois o rei Salomão mandou buscar Simei e disse: — Faça uma casa para você aqui em Jerusalém. Fique morando nela e não saia da cidade.
37 Wo iya: “T'o dokwaa ya ẹnya lẹ mbọku, ọ lụfuru; daa nggele Kídirọnu; bẹ aa-chọkwa iya achọcho; ọchi iya atụ-koru iya l'ishi.”
37 E fique sabendo que, no dia em que você sair e atravessar o ribeirão Cedrom, você será morto, e a culpa será somente sua.
38 Shimeyi asụ eze: “L'iphe, o kfuru dụ mma. Ọ bụ ẹge nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ kfuru bụ ẹge mụbe nwozi ngu e-me.” Shimeyi abya eburu lẹ Jerúsalemu; bua ya ogologo.
38 — Está bem, ó rei! — respondeu Simei. — Eu prometo fazer o que o senhor está mandando. E ele ficou morando em Jerusalém por muito tempo.
39 A bya anọo afa ẹto; ohu Shimeyi adụ ụmadzu labụ gbafụ gbakfushia Akishi Maaka, bụ eze ndu Gatu. A bya ekfuaru iya Shimeyi; sụ iya: “Ohu ngu phẹ nọkwa lẹ Gatụ.”
39 Acontece que, três anos depois, dois escravos de Simei fugiram e foram procurar refúgio com o governador da cidade de Gate, que era Aquis, filho de Maacá.
40 Shimeyi egbeshi bya edozia nkakfụ-ịgara iya gbagbụa; yọ bụru iya oje Gatu lẹ kẹ Akishi je elee ẹnya ohu iya phẹ ono. Yo je eduta ndu ohu iya phẹ ono lẹ Gatụ.
40 Simei ficou sabendo; por isso, selou o seu jumento e foi até Gate falar com Aquis a fim de procurar os seus escravos. Ele os achou e os levou de volta para casa.
41 E je ekfuaru Sólomọnu lẹ Shimeyi shiakwa lẹ Jerúsalemu jee Gatụ; latawa azụ.
41 Quando Salomão soube do que Simei havia feito,
42 Eze abya ezia; e je ekuaru iya Shimeyi. Shimeyi erua; eze asụ iya: “?Ya te emedunua ngu-a t'i gude ẹpha Ojejoje ria nte; bya anmaaru ngu ọkwa; t'o dokwaa ngu ẹnya: lẹ mbọku, i shi l'ẹka-a lụfu; jee ẹke ọdo; bẹ aa-chọkwa ngu achọcho? ?Tị kfuduru iya: ‘L'ọ dụkwa ngu-a mma; l'ẹ to nwedu ẹke ii-lụfu eje?’
42 mandou buscá-lo e disse: — Eu fiz você jurar em nome do
43 ?Bụhunu ngụnu meru iphe ẹ ti mehedu iphe, i riburu Ojejoje angụ l'ii-meru iya; mẹ ekemu ono, ya tụru nụ ngu ono?”
43 Então por que é que você quebrou o seu juramento feito em nome do Senhor e desobedeceu à minha ordem?
44 Eze abya asụkwaphu Shimeyi: “I gude-a obu ngu maru ẹjo iphe, i meru nna mu, bụ Dévidi. Nta-a bẹ Ojejoje e-wota ẹjo iphe ono, i meshiru ono tukobe ngu l'ishi.
44 Você sabe muito bem de todo o mal que fez a Davi, meu pai. O Senhor Deus fará com que a sua maldade caia sobre você mesmo,
45 Ọbu lẹ yẹbedua, bụ eze; bẹ Ojejoje aa-gọru ọnu-ọma nụ; aba-eze Dévidi angụru angụru l'ifu Ojejoje jeye lẹ tutu yoyo.”
45 porém me abençoará e fará com que o reino de Davi fique seguro para sempre.
46 Eze abya ezi Benáya Jehoyada; yo je egbua Shimeyi.
46 Aí o rei deu ordem a Benaías, e ele saiu, atacou Simei e o matou. E assim Salomão controlou completamente a situação do seu governo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Reis 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.