1 Reis 2
Bayịburu Ikwo (IQW) vs NAA
1 Yo rudelephu teke Dévidi a-nwụhu; yo kee ekpe nụ nwatibe iya Sólomọnu; sụ iya:
1 Quando se aproximava o dia da morte de Davi, ele deu ordens a Salomão, seu filho, dizendo:
2 “Nta-a bẹ oge nka-ezekuna nk'iya ruwaru, bụ iphe dụru onyemonye ọbule. Shihukwa ike; nggu ekoshije l'ị bụ nwoke.
2 — Eu vou pelo caminho de todos os mortais. Portanto, tenha coragem e seja homem!
3 Mejekwa iphe, Ojejoje, bụ Nchileke ngu ele ẹnya iya; mbụ t'i tsoru ụzo iya; nggu emeje iphe, ọ tọru ọkpa iya; mẹ ekemu iya; mẹ ome-l'alị iya; mẹ iphe, o kfuru; ẹge ono, e deru iya l'ẹkwo ekemu Mósisu ono; k'ọphu bụ l'iphe, bụ iphe, iime ememe; mẹ ẹkemeke ọbule, i yeru ọkpa a-bụjeru ngu ụpete;
3 Guarde os preceitos do Senhor , seu Deus, andando nos seus caminhos, guardando os seus estatutos, os seus mandamentos, os seus juízos e os seus testemunhos, como está escrito na Lei de Moisés. Assim, você será bem-sucedido em tudo o que fizer e por onde quer que você for,
4 k'ọphu Ojejoje e-medzu iphe ono, o kweru mu ụkwa iya: ‘L'ọ -bụru l'ụnwu mu kwabẹru onwẹphe ẹnya; gude obu ẹphe; mẹ ndzụ ẹphe l'ọ ha vudoshia ike l'etsotso ono, ẹphe etso iya ono; b'ẹ to nwedu l'ẹka akụfu ngu l'aba-eze ndu Ízurẹlu.’
4 e o Senhor confirmará a promessa que me fez, dizendo: “Se os seus filhos guardarem o seu caminho, andando diante de mim fielmente, de todo o seu coração e de toda a sua alma, nunca lhe faltará sucessor ao trono de Israel.”
5 “Ọdo bụ; l'ị maru iphe, Jóabu Zeruya meru mu. Mbụ iphe ono, o meru ụmadzu labụ, bụ ndu ishi ndu sọja Ízurẹlu; mbụ Ábụna Nẹru; mẹ Amasa Jeta. O gburu ẹphe; l'ọ bụ ndu e gburu l'ọgu; gude gwata ụgwo ọchi, ẹphe gburu l'ọgu. Yo gbe bụru mbẹdua bya evuru ọchi ẹphe; mẹ mburọnu iya.
5 — Você também sabe o que me fez Joabe, filho de Zeruia, e o que fez com os dois comandantes do exército de Israel, com Abner, filho de Ner, e com Amasa, filho de Jéter. Ele os matou e, em tempo de paz, vingou o sangue derramado em tempo de guerra, manchando com ele o cinto que trazia nos lombos e as sandálias nos pés.
6 Gude mmamiphe ngu maru iphe, ii-me iya. Ọlobu; be ekwekwa t'ọ kaa nka nwụhu anwụhu ugboshi.
6 Portanto, faça segundo a sabedoria que você tem e não permita que ele morra em paz com idade avançada.
7 “A -bya l'ụnwu Bazilayi kẹ Gíledu; mejekwaru ẹphe ọhuma. T'ẹphe tsokwaru lẹ ndu a-nọduje eri nri lẹ nke ngu; kẹ l'ọ bụ ẹge ẹphebedua mekwaru mu phụ ndono teke ono, mu shi agbalaru nwanna ngu, bụ Abusolomu.
7 Mas seja bondoso com os filhos de Barzilai, o gileadita, e que eles estejam entre os que sentam à sua mesa para comer, porque estiveram ao meu lado quando eu fugia por causa do seu irmão Absalão.
8 “Onye ọdo bụ Shimeyi Gera kẹ Bahurimu l'alị Bénjaminu. Ọ bụ yẹbedua kọru mu ẹjo ọnu mbọku ono, mu jeru Mahanayimu ono. Teke ọ byakfutaru mu lẹ Jọ́danu; bẹ mu gude ẹpha Ojejoje ribuaru iya angụ lẹ mu te egudedu ogu-mbeke gbua ya.
8 — Eis que você também terá de lidar com Simei, filho de Gera, filho de Benjamim, de Baurim, que me lançou uma terrível maldição no dia em que eu ia a Maanaim. Porém ele veio ao meu encontro junto ao Jordão, e eu, pelo Senhor , lhe jurei, dizendo que não o mataria à espada.
9 Obenu; ba ahakwa iya nta-a tẹ b'ị nụ iya aphụ. Ị bụ onye maru iphe. Ị marua iphe, ii-me; t'o gude ishi-ẹwo lọkaa mee laa maa.”
9 Mas, agora, não o tenha por inocente, pois você é um homem sábio e bem saberá o que deve fazer com ele para que ele seja sepultado com os cabelos brancos manchados de sangue.
10 Tọ dụ iya bụ; Dévidi abya anwụhu lakfushia nna iya phẹ; e lia ya lẹ Mkpụkpu Dévidi.
10 Davi morreu e foi sepultado na Cidade de Davi.
11 Iphe, Dévidi chịru l'alị Ízurẹlu bụ ụkporo afa labụ. Ọ chịru afa ẹsaa lẹ Hẹ́buronu; bya achịa ụkporo afa l'afa iri l'ẹto lẹ Jerúsalemu.
11 Davi reinou sobre Israel durante quarenta anos: sete anos em Hebrom e trinta e três em Jerusalém.
12 Sólomọnu abya anọdu l'aba-eze nna iya, bụ Dévidi. Alị-eze iya abya angụru angụru; shihu ike.
12 Salomão assentou-se no trono de Davi, seu pai, e o seu reino se fortificou muito.
13 Ya ndono; Adónịja Hagitu abya ejekfu Betisheba, bụ nne Sólomọnu. Betisheba ajị iya: “?Bụ-a k'ọma b'ị byaru?”
13 Então Adonias, filho de Hagite, foi até Bate-Seba, mãe de Salomão. Ela perguntou: — É de paz a sua vinda? E ele respondeu: — Sim, é de paz.
14 sụ iya: “L'o nweru iphe, ya byaru ngu ekfuru.”
14 E acrescentou: — Tenho uma coisa para lhe dizer. Ela disse: — Fale.
15 Adónija abya awata iya ekfukfu; sụ iya: “L'ị maru l'ọ bụ yẹbedua b'ọ gbaru tẹ ya bụru eze. Ndu Ízurẹlu l'ẹphe ha abụru yẹbedua bẹ ẹphe shi ele ẹnya l'ọ bụ iya a-bụru eze. Obenu l'e mekochaaru; iphe agbanwee; yọ bụru nwanna iya b'ọ laru l'ẹka; kẹ l'ọ bụ Ojejoje bẹ meru t'ọ bụru nk'iya.
15 Então Adonias disse: — A senhora bem sabe que o reino era meu e que todo o Israel esperava que eu reinasse. Mas o reino se transferiu e veio a ser de meu irmão, porque do
16 Nta-a b'o nweru iphe lanụ, ya eme tẹ ya rọta ngu. Ba ajịkakwa.”
16 Agora um só pedido lhe faço e peço que não me seja recusado. Ela lhe disse: — Fale.
17 Adónija asụ iya: “Byiko; kfunuru eze, bụ Sólomọnu t'o dee ya Abishagu kẹ Shúnemu t'ọ bụru nyee ya. L'ẹ tọo jịkakwa m'i -kfuaru iya ẹya.”
17 Então Adonias disse: — Peço que a senhora fale com o rei Salomão, que não recusará um pedido seu, para que ele me dê por mulher Abisague, a sunamita.
18 Betisheba asụ iya: “L'ọ dụ mma. Lẹ ya e-kfurua yeru eze l'okfu ẹhu ngu.”
18 Ao que Bate-Seba respondeu: — Está bem, eu falarei por você ao rei.
19 Ya ndono; Betisheba atụgbua jekfu Sólomọnu tẹ ya kfuaru iya okfu ẹhu Adónịja. Eze egbeshi je iya ndzuta; rua bya ebyishiru iya ikpere; metsua bya anọ-zita l'aba-eze iya; zi; e je apata aba-eze doberu nne iya ono; yọ nọdu iya l'ẹka-ụtara.
19 Então Bate-Seba foi até o rei Salomão, para falar-lhe em favor de Adonias. O rei se levantou para recebê-la e se inclinou diante dela. Depois se assentou no seu trono e mandou pôr uma cadeira para a sua mãe, e ela se assentou à sua direita.
20 Betisheba bya asụ: “O nweru iphe, ha nwanshị, ya eme tẹ ya rọo ngu. Byiko; ba ajịkakwa.”
20 Então Bate-Seba disse: — Só um pequeno pedido lhe faço e peço que não me seja recusado. E o rei disse: — Pode pedir, minha mãe, porque não recusarei um pedido seu.
21 Betisheba asụ iya: “T'e dunuru Abishagu kẹ Shúnemu nụ nwanna ngu; mbụ Adónịja t'ọ bụru nyee ya.”
21 Bate-Seba disse: — Peço que Abisague, a sunamita, seja dada por mulher a Adonias, seu irmão.
22 Eze, bụ Sólomọnu asụ nne iya: “?Bụ kẹ ngụnu b'ị sụru t'e duru Abishagu kẹ Shúnemu nụ Adónịja? I ga asụfuanu t'a haaru iya alị-eze-wa; keshinu ọphu ọ bụ nwanna mu k'ọgurenya; mbụ t'a haaru iya yẹle Abiyáta, bụ onye achịjeru Nchileke ẹja mẹ Jóabu Zeruya!”
22 Então o rei Salomão disse à sua mãe: — Por que a senhora pede Abisague, a sunamita, para Adonias? Peça também para ele o reino, porque é meu irmão mais velho. Sim, para ele, e também para o sacerdote Abiatar e para Joabe, filho de Zeruia.
23 Ya ndono; eze, bụ Sólomọnu egude ẹpha Ojejoje ribua angụ; sụ: “Kamẹnu; m'ọ -bụru l'ishi Adónịja ta aladu l'iphe ono, o kfuru ono!
23 E o rei Salomão jurou pelo Senhor , dizendo: — Que Deus me castigue, se Adonias não falou esta palavra contra a sua própria vida.
24 Ojejoje bụ onye meru mu; mu anọdu l'aba-eze nna mu, bụ Dévidi; bya emee tẹ ọnu-ụlo mu; bụru ẹke ndu eze e-shije lụfuta; bụ iya bụ ẹge ono, o kweru ụkwa iya ono. Kamẹnu; Adónịja ta awafụkwa ntanụ.”
24 E agora, tão certo como vive o Senhor , que me estabeleceu e me fez assentar no trono de Davi, meu pai, e me edificou casa, como tinha dito, Adonias morrerá no dia de hoje.
25 Eze, bụ Sólomọnu ezifu Benáya Jehoyada; yo je eworu Adónija gbugbua.
25 E o rei Salomão enviou Benaia, filho de Joiada, para atacar Adonias. Ele o atacou e foi assim que Adonias morreu.
26 A bya lẹ kẹ Abiyáta, bụ onye achịjeru Nchileke ẹja; eze asụ iya: “La ẹke i shi lẹ Anatọtu. Iphe gbaru ngu nụ bụ t'ị nwụhu; ọbu lẹ ya tee gbudu ngu nta-a; kẹ l'ọ bụ ngu pataru Okpoko Ọgba-ndzụ Nnajiufu, bụ Nchileke l'oge kẹ nna mu, bụ Dévidi; nggu etsoru nna mu jekota iphe-ẹhuka, byakfutakotaru iya nụ.”
26 E ao sacerdote Abiatar o rei disse: — Vá para Anatote, para os seus campos, porque você é homem digno de morte. Hoje, porém, não o matarei, porque você levou a arca do
27 Ya ndono; Sólomọnu ewofu Abiyáta t'ẹ b'ọ bụhe onye achịjeru Nchileke ẹja kẹ Ojejoje. E shi ẹge ono; okfu, Ojejoje kfujeru lẹ Sháyilo l'okfu ẹhu ọnu-ụlo Elayi eree.
27 Salomão expulsou Abiatar, para que não mais fosse sacerdote do Senhor , cumprindo, assim, a palavra que o Senhor tinha dito a respeito da casa de Eli, em Siló.
28 Jóabu anụlephu iphe, mụru nụ; gbaba l'ụlo-ẹ́kwà Ojejoje je akwẹe ẹka lẹ mpo ẹnya-ngwẹja Ojejoje; kẹle Jóabu shi etso Adónịja; ọle ẹ to tsobua Abusolomu.
28 Quando esta notícia chegou a Joabe — porque Joabe tinha se desviado para seguir Adonias, embora não tivesse se desviado para seguir Absalão —, ele fugiu para o tabernáculo do Senhor e pegou nas pontas do altar.
29 A bya ekfuaru eze, bụ Sólomọnu lẹ Jóabu bẹ gbakwaru laa l'ụlo-ẹ́kwà Ojejoje; mbụ vudo-kube ẹnya-ngwẹja. Sólomọnu ezifu Benáya Jehoyada t'o je egbua ya.
29 E alguém foi dizer ao rei Salomão que Joabe havia fugido para o tabernáculo do Senhor e estava junto ao altar. Então Salomão enviou Benaia, filho de Joiada, dizendo: — Vá atacá-lo.
30 Benáya ejeshia l'ụlo-ẹ́kwà Ojejoje ono je asụ Jóabu: “L'eze sụkwaru t'ị lụfuta l'ẹke ono!”
30 Benaia foi ao tabernáculo do Senhor e disse a Joabe: — Assim diz o rei: “Saia daí.” Ele respondeu: — Não saio! Vou morrer aqui. Então Benaia voltou com a resposta ao rei, dizendo: — Assim falou Joabe e foi isso que ele me respondeu.
31 Eze asụ iya: “T'o mee ya ẹge ya kfuru. Gbua ya; nggu elia ya; k'ọphu bụ l'ọchi ndu ono, o gbushiru l'ẹ b'ọ dụ iphe, ẹphe meru ono ta atụkoduru yẹle ndu ọnu-ụlo nna iya l'ishi.
31 E Salomão ordenou: — Faça o que ele disse. Mate-o e sepulte-o, para que você tire de mim e da casa de meu pai a culpa do sangue que Joabe derramou sem razão.
32 Ojejoje e-mee t'ụgwo ọchi ndu ono, o gbushiru ono tukoru iya l'ishi. Mbụ ọchi ụmadzu labụ ono, o tsoru ọgu gbushia; l'ẹ ba ama; mbụ nna mu, bụ Dévidi. Ndu ono, o gbushiru ono; mbụ Ábụna Nẹru, bụ onye ishi ndu sọja Ízurẹlu; Amasa Jeta, bụ onye ishi ndu sọja Júda. Ndu ono bẹ kakọta iya odobe-ẹka-ndoo; ka iya mma.
32 Assim, o Senhor fará recair a culpa de sangue de Joabe sobre a cabeça dele, porque atacou dois homens mais justos e melhores do que ele e os matou à espada, sem que Davi, meu pai, o soubesse. Ele matou Abner, filho de Ner, comandante do exército de Israel, e Amasa, filho de Jéter, comandante do exército de Judá.
33 T'ọchi ẹphe tukokwaru Jóabu; mẹ iphe, bụ eri iya l'ishi jeye lẹ tutu yoyo. Obenu lẹ Dévidi; mẹ eri iya; mẹ ọnu-ụlo iya; mẹ aba-eze iya bẹ Ojejoje a-nụ ẹhu-agụ jeye lẹ tutu yoyo.”
33 Assim, o sangue destes recairá sobre a cabeça de Joabe e sobre a cabeça da sua descendência para sempre; mas a Davi, à sua descendência, à sua casa e ao seu trono, o Senhor dará paz para todo o sempre.
34 Tọ dụ iya bụ; Benáya Jehoyada atụgbua je eworu Jóabu gbua. E je elia ya l'ufu iya l'echi-ẹgu.
34 Então Benaia, filho de Joiada, atacou Joabe e o matou; e ele foi sepultado em sua casa, no deserto.
35 Eze abya ewota Benáya Jehoyada dochia ẹnya Jóabu t'ọ bụru onye ishi ndu sọja; bya eworu Zadọku, bụ onye achịjeru Nchileke ẹja dochia ẹnya Abiyáta.
35 O rei pôs Benaia, filho de Joiada, como comandante do exército em lugar de Joabe, e, como sacerdote, colocou Zadoque em lugar de Abiatar.
36 Tọ dụ iya bụ; eze bya ezia; e je ekua Shimeyi. Yọ sụ iya: “T'ọ kpụa ụlo lẹ Jerúsalemu buru.” Wo iya: “T'ẹ b'ọ dụkwa teke oo-shi ẹke ono lụfu.”
36 Depois o rei mandou chamar Simei e lhe disse: — Construa uma casa para você em Jerusalém e fique morando aí. Não saia daí, nem para um lugar nem para outro.
37 Wo iya: “T'o dokwaa ya ẹnya lẹ mbọku, ọ lụfuru; daa nggele Kídirọnu; bẹ aa-chọkwa iya achọcho; ọchi iya atụ-koru iya l'ishi.”
37 Fique sabendo que, no dia em que você sair e passar o ribeiro de Cedrom, certamente será morto; então o seu sangue cairá sobre a sua cabeça.
38 Shimeyi asụ eze: “L'iphe, o kfuru dụ mma. Ọ bụ ẹge nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ kfuru bụ ẹge mụbe nwozi ngu e-me.” Shimeyi abya eburu lẹ Jerúsalemu; bua ya ogologo.
38 Simei disse ao rei: — Está bem. Este seu servo fará o que o rei, meu senhor, ordenou. E Simei ficou morando em Jerusalém por muito tempo.
39 A bya anọo afa ẹto; ohu Shimeyi adụ ụmadzu labụ gbafụ gbakfushia Akishi Maaka, bụ eze ndu Gatu. A bya ekfuaru iya Shimeyi; sụ iya: “Ohu ngu phẹ nọkwa lẹ Gatụ.”
39 Mas, ao final de três anos, dois escravos de Simei fugiram para Aquis, filho de Maaca, rei de Gate. E foram contar isso a Simei, dizendo: — Eis que os seus escravos estão na cidade de Gate.
40 Shimeyi egbeshi bya edozia nkakfụ-ịgara iya gbagbụa; yọ bụru iya oje Gatu lẹ kẹ Akishi je elee ẹnya ohu iya phẹ ono. Yo je eduta ndu ohu iya phẹ ono lẹ Gatụ.
40 Então Simei se levantou, preparou o seu jumento e foi até Gate, para junto de Aquis, em busca dos seus escravos. Simei foi e trouxe de Gate os seus escravos.
41 E je ekfuaru Sólomọnu lẹ Shimeyi shiakwa lẹ Jerúsalemu jee Gatụ; latawa azụ.
41 Salomão foi avisado de que Simei tinha ido de Jerusalém a Gate e que já havia voltado.
42 Eze abya ezia; e je ekuaru iya Shimeyi. Shimeyi erua; eze asụ iya: “?Ya te emedunua ngu-a t'i gude ẹpha Ojejoje ria nte; bya anmaaru ngu ọkwa; t'o dokwaa ngu ẹnya: lẹ mbọku, i shi l'ẹka-a lụfu; jee ẹke ọdo; bẹ aa-chọkwa ngu achọcho? ?Tị kfuduru iya: ‘L'ọ dụkwa ngu-a mma; l'ẹ to nwedu ẹke ii-lụfu eje?’
42 Então o rei mandou chamar Simei e lhe disse: — Eu não fiz você jurar pelo
43 ?Bụhunu ngụnu meru iphe ẹ ti mehedu iphe, i riburu Ojejoje angụ l'ii-meru iya; mẹ ekemu ono, ya tụru nụ ngu ono?”
43 Por que, então, você não guardou o juramento do Senhor , nem a ordem que lhe dei?
44 Eze abya asụkwaphu Shimeyi: “I gude-a obu ngu maru ẹjo iphe, i meru nna mu, bụ Dévidi. Nta-a bẹ Ojejoje e-wota ẹjo iphe ono, i meshiru ono tukobe ngu l'ishi.
44 E o rei disse mais a Simei: — Você sabe muito bem e o seu coração reconhece todo o mal que fez a Davi, meu pai; por isso o
45 Ọbu lẹ yẹbedua, bụ eze; bẹ Ojejoje aa-gọru ọnu-ọma nụ; aba-eze Dévidi angụru angụru l'ifu Ojejoje jeye lẹ tutu yoyo.”
45 Mas o rei Salomão será abençoado, e o trono de Davi será mantido diante do Senhor , para sempre.
46 Eze abya ezi Benáya Jehoyada; yo je egbua Shimeyi.
46 O rei deu ordem a Benaia, filho de Joiada, e ele saiu, atacou Simei e o matou. E assim se firmou o reino sob o domínio de Salomão.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Reis 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.