1 Reis 18

Bayịburu Ikwo (IQW) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 A nọokwaru ọphu baru ishi; l'afa k'ẹto k'ọphu ẹjo mkpọ-anwụ ono byaru; Ojejoje abya ekfuru yeru Elayija; sụ iya: “Je eworu onwongu koshi Éhabu; ya e-me tẹ mini chia lẹ mgboko.”
1 Passado muito tempo, foi a palavra de Deus dirigida a Elias no terceiro ano, nestes termos: Vai apresentar-te diante de Acab, eu vou fazer chover sobre a terra.
2 Ya ndono; Elayija ejeshia je eworu onwiya koshi Éhabu.
2 Elias partiu e foi apresentar-se a Acab. A fome devastava violentamente a Samaria.
3 Éhabu abya ekua Obedáya, bụ onye ishi, eletaru iya ufu-eze ẹnya. Obedáya bụ onye Ojejoje dụru lẹ nsọ nshinu;
3 Acab mandou chamar Abdias, seu intendente. Abdias era um homem fervoroso adorador do Senhor.
4 kẹle teke Jézebẹlu shi egbushi ndu nkfuchiru Ojejoje bẹ Obedáya chịtaru ẹphe ụkporo madzụ ise je edomishia l'ọgba. O doru ẹphe ụkporo madzụ labụ l'ụmadzu iri iri l'ọgba lanụ; l'anụ ẹphe nri; mẹ mini angụngu.
4 Quando Jezabel massacrou os profetas do Senhor, Abdias tomou cem profetas e escondeu-os em duas cavernas, cinqüenta numa e cinqüenta noutra, onde lhes tinha providenciado o que comer e beber.
5 Éhabu asụ Obedáya: “T'ayi jegbakota alị-a l'ẹke nwogvu; mẹ nsụda nsụda nọtsua; kẹ l'o nweru ẹge ọo-dụ; ayi aphụa ẹke iru-ẹswa nọ; shi ẹge ono dzọta ịnya ayi; mẹ ịnya-mulu ayi ndzụ; t'ẹku ayi ba agvụ l'ọ ha.”
5 Acab disse-lhe: Percorre a terra; vai a todas as fontes e a todas as torrentes; talvez encontremos erva para conservar a vida aos cavalos e aos burros, evitando assim abater uma parte de nossos animais.
6 Ẹphe abya ekee alị ono ẹge ẹphe e-shi jegbakota iya. Éhabu eshia ẹkalanua; Obedáya eshia ẹka iya ọphu.
6 E repartiram entre si a terra para percorrê-la. Acab foi por um lado, sozinho, e Abdias tomou uma direção contrária.
7 Obedáya ejenyaa; yẹle Elayija abya edzuda. Obedáya ahụbelekwa iya phụ ama; byishi ikpere; sụ iya: “Onye nwe mu nụ, bụ Elayija! ?Bụ nggu ndọ-ọ?”
7 Enquanto Abdias caminhava, eis que veio Elias ao seu encontro. Abdias reconheceu-o e prostrou-se com o rosto por terra, dizendo: És tu, meu senhor Elias?
8 Elayija asụ iya: “L'ọ kwa iya. Tụgbua je ekfuru onye nwe-ngu nụ lẹ Elayija nọkwa l'ẹke-a.”
8 Sim, sou eu. Vai dizer ao teu amo: Elias está aí.
9 Obedáya asụ iya: “?Bụ egbe ẹjo iphe ngụnu bẹ ya meru; meru iphe iime t'i nwuru yẹbe nwozi ngu ye Éhabu l'ẹka; t'o gbua?
9 Abdias replicou: Que pecado cometi eu, para que entregues assim o teu servo nas mãos de Acab, para ele me matar?
10 Ojejoje, bụ Nchileke ngu, nọkwa ndzụ; bụru onye ekebe iya l'ẹ to nwekwa mba; mẹ ali-eze, nnajiufu iya te eziada t'e je ngu achọcho. Mba; m'ọ bụ alị-eze ọphu sụru l'ẹ tị nọdu lẹ nk'ẹphe; yọ nụa ẹphe nte t'ẹphe ria l'ẹphe ta phụdu ngu.
10 Pela vida de Deus, não há nação, nem reino aonde meu amo não te tenha mandado buscar. E diziam: Elias não está aqui; e ele fazia jurar reino e povo que não te haviam achado.
11 Yọ bụru iya b'ị byaru nta-a bya asụ tẹ ya je ekfuru onye nwe mu nụ lẹ nggụbe Elayija nọ l'ẹke-a.
11 E agora tu me dizes: Vai dizer ao teu amo: Elias está aí.
12 ?Ya maru ẹke Ume Ojejoje a-paru ngu je edobe teke ya haru ngu l'ẹke-a tụgbua. Ya -jelephu je ekfuaru iya Éhabu; yo rua; tọ phụhe ngu bẹ oo-gbukwa iya. Lẹ yẹbe nwozi ngu, Ojejoje shi keshinu ya bụ nwokoro dụtaru lẹ nsọ.
12 Mas quando eu me apartar de ti, o Espírito do Senhor te levará para não sei onde, e Acab, informado por mim, não te encontrando, matar-me-á. Ora, o teu servo teme o Senhor desde a sua juventude.
13 Onye nwe mu nụ ?tị nụbunua iphe, ya meru teke ono, Jézebẹlu shi egbushi ndu nkfuchiru Ojejoje ono; mbụ ẹge ya domiru ụkporo ndu nkfuchiru Ojejoje ise l'ọgba? Ya domishiru ẹphe ụkporo madzụ labụ l'ụmadzu iri iri l'ọgba lanụ; l'anụ ẹphe nri; mẹ mini.
13 Porventura não foi dito ao meu senhor o que eu fiz quando Jezabel massacrava os profetas do Senhor? Escondi cem deles, cinqüenta numa caverna e cinqüenta noutra, e os sustentei ali.
14 Yọ bụru nta-a b'ị bya asụ tẹ ya tụgbua je ekfuru onye nwe mu nụ lẹ Elayija nọ l'ẹke-a. Oo-gbukwa iya!”
14 E agora tu me dizes: Vai dizer ao teu amo: Elias está aí! Ele me matará!
15 Elayija asụ iya: “Ojejoje, bụ Ọkaribe-Kakọta-Ike nọdu-a ndzụ ẹge ọ nọ iya-a; mbụ onye ono, ya ejeru ozi ono; bẹ ya koshifutaje Éhabu onwiya ntanụ.”
15 Elias respondeu-lhe: Pela vida do Senhor dos Exércitos a quem sirvo, hoje mesmo me apresentarei diante de Acab.
16 Ya ndono; Obedáya atụgbua jekfushia Éhabu je ezia ya ẹya. Éhabu ejekfushia Elayija.
16 Abdias correu para junto de Acab e deu-lhe a nova. Acab saiu ao encontro de Elias.
17 Éhabu aphụlephu Elayija; sụ iya: “?Bụ nggu ndọ-ọ; nggụbe onye ono, akpa ndu Ízurẹlu ẹhu-a?”
17 Ao vê-lo, Acab lhe disse: Eis-te aqui, o perturbador de Israel!
18 Elayija asụ iya: “L'ẹ to bụkwa yẹbedua akpa ndu Ízurẹlu ẹhu. Ọ bụchikwaa nggụbedua; nggu lẹ ndibe nna ngu phẹ; kẹ l'unu haru ome ekemu Ojejoje; tsolahaa Bálụ.”
18 Não sou eu o perturbador de Israel, respondeu Elias, mas tu, sim, e a casa de teu pai, porque abandonastes os preceitos do Senhor e tu seguiste aos Baal.
19 “Ngwaa; zia t'e je ekua ndu Ízurẹlu l'ẹphe ha t'ẹphe byakfuta iya lẹ Ugvu Kamẹlu. Chịta ụnu madzụ l'ụkporo madzụ labụ l'ụmadzu iri ono, bụ ndu nkfuchiru Bálụ; mẹ ụnu madzụ ọphu, bụ ndu nkfuchiru Ashera ono; mbụ ndu ono, Jézebẹlu anụ nri ono t'ẹphe bya.”
19 Convoca, pois, à montanha do Carmelo, junto de mim, todo o Israel com os quatrocentos e cinqüenta profetas de Baal e os quatrocentos profetas de asserá, que comem à mesa de Jezabel.
20 Tọ dụ iya bụ; Éhabu abya ezia; e je ekua ndu Ízurẹlu l'ẹphe ha; mẹ ndu nkfuchiru Bálụ; ẹphe edzua lẹ Ugvu Kamẹlu.
20 Mandou Acab avisar a todos os israelitas e reuniu os profetas no monte Carmelo.
21 Elayija abya evudo ndu Ízurẹlu ono l'ẹphe ha l'ifu; sụ: “?Bụ jeye teke ole bẹ obu a-bọ-beru unu ẹbo ẹge-a? Ọ -bụru l'ọ bụ Ojejoje bụ Nchileke; unu tsonuru iya. Teke bụ l'ọo Bálụ bụ iya; unu etsonuru iya.”
21 Elias, aproximando-se de todo o povo, disse: Até quando claudicareis dos dois pés? Se o Senhor é Deus, segui-o, mas se é Baal, segui a Baal! O povo nada respondeu.
22 Elayija asụ ndu ono: “L'ọ bụ yẹbedua kpụu bẹ phọduru nụ lẹ ndu nkfuchiru kẹ Ojejoje. Obenu lẹ ndu nkfuchiru kẹ Bálụ bẹ dụ ụnu madzụ l'ụkporo madzụ labụ lẹ madzụ iri.
22 Elias continuou: Eu sou o único dos profetas do Senhor que fiquei, enquanto os de Baal são quatrocentos e cinqüenta.
23 T'a kpụtaru ayi oke-eswi labụ. T'ẹphebedua hata oke-eswi lanụ; gbua; bọkashia ya; doo l'eli nkụ. Ọlobu t'ẹphe ba amụkwaru ọku ye iya. Yẹbedua e-gbua oke-eswi lanụ ọphu; bọkashia ya; doo l'eli nkụ; ya ta amụkwaru ọku ye iya.
23 Dê-se-nos, portanto, um par de novilhos: eles escolherão um, fá-lo-ão em pedaços, e o colocarão sobre a lenha, mas sem meter fogo por baixo; eu tomarei o outro novilho e pô-lo-ei sobre a lenha, sem meter fogo por baixo.
24 Unu akpọ-ku agwa unu; tẹ yẹbedua kpọ-ku Ojejoje. Onye ọphu gude ọku za oku; a maru l'ọ bụ iya bụ Nchileke.”
24 Depois disso, invocareis o nome de vosso deus, e eu invocarei o nome do Senhor. Aquele que responder pelo fogo, esse será reconhecido como o {verdadeiro} Deus. Todo o povo respondeu: É boa a proposta.
25 Elayija asụ ndu nkfuchiru Bálụ: “Unu vuru ụzo hata oke-eswi lanụ gbua; keshinu ọphu unu ha l'igwe. Unu akpọ-kua agwa unu; ọlobu; unu ba amụkwaru ọku ye iya.”
25 Então disse Elias aos profetas de Baal: Escolhei vós primeiro um novilho e preparai-o, porque sois mais numerosos, e invocai o vosso deus, mas não ponhais fogo.
26 Ẹphe abya akpụta oke-eswi lanụ l'oke-eswi, a nụru ẹphe; gbua.
26 Eles tomaram o novilho que lhes foi dado e fizeram-no em pedaços. Em seguida, puseram-se a invocar o nome de Baal desde a manhã até o meio-dia, gritando: Baal, responde-nos! Mas não houve voz, nem resposta. E dançavam ao redor do altar que tinham levantado.
27 Yo be l'eswe; Elayija ajalahaa ẹphe ewena; sụ ẹphe: “Unu kushifua ya oku ike; kẹ l'ọ kwa agwa b'ọ bụ. ?A maru; ?m'ọ nọ l'oke ọriri; ?t'ọ bụ l'oome iphe; ?t'ọ bụ l'o jeru iphe. A maru; ?bụ mgbẹnya bẹ ooku; t'unu kutee ya.”
27 Sendo já meio-dia, Elias escarnecia-os, dizendo: Gritai com mais força, pois {seguramente!} ele é deus; mas estará entretido em alguma conversa, ou ocupado, ou em viagem, ou estará dormindo... e isso o acordará.
28 Ẹphe awata iya ọrashi ike; gude mma; mẹ arwa l'egvujashị onwẹphe l'ẹge ome-l'alị ẹphe dụ; jeye mee awụshilahaa ẹphe l'ẹhu.
28 Eles gritavam, com efeito, em alta voz, e retalhavam-se segundo o seu costume, com espadas e lanças, até se cobrirem de sangue.
29 Ẹphe echia mkpu ono jeye ẹnyanwu abya eswee l'echi ishi; chia ya jeye teke aachịje ẹja urẹnyashi; to nwe ọphu meru nụ; to nwe onye yeru ẹphe ọnu; ọphu o nwekwanu onye geberu ẹphe nchị.
29 Passado o meio-dia, enquanto continuavam em seus transes proféticos, chegou a hora da oblação. Mas não houve voz, nem resposta, nem sinal algum de atenção.
30 Tọ dụ iya bụ; Elayija asụ ndu ono l'ẹphe ha: “Unu kpịrita iya ntse.” Ẹphe akpịrita; jekfube iya. Elayija abya edozia ẹnya-ngwẹja Ojejoje, e shi nwutsushia enwutsushi;
30 Então Elias disse ao povo: Aproximai-vos de mim, e todos se aproximaram. Elias reparou o altar demolido do Senhor.
31 bya apata mkpuma iri l'ẹbo. Mkpuma iri l'ẹbo ono nọ-chiru ẹnya ikfu iri l'ẹbo ụnwu Jékọpu; mbụ onye ono, Ojejoje kfujeru: “L'ẹpha iya a-bụru Ízurẹlu ono.”
31 Tomou doze pedras, segundo o número das doze tribos saídas dos filhos de Jacó, a quem o Senhor dissera: Tu te chamarás Israel.
32 Yo gude mkpuma ono kpụtaru Ojejoje ẹnya-ngwẹja. Yọ bya egvua nsụ, ha ụsa gvuphee ẹke ono mgburumgburu.
32 E erigiu com essas pedras um altar ao Senhor. Fez em volta do altar uma valeta, com a capacidade de duas medidas de semente.
33 Yọ bya edoo nkụ ẹge ọo-dụ; bya egbua oke-eswi ono bọkashia; doo l'eli nkụ ono; sụ: “Unu je ekujishia mini l'ite-mini ẹno; bya awụa l'eli ngwẹja-ukfuru-a; mẹ lẹ nkụ-wa.”
33 Dispôs a lenha e colocou sobre ela o boi feito em pedaços.
34 Yọ sụ ẹphe: “Unu je ekutafua ya k'ugbo ẹbo” Ẹphe eje ekutafua k'ugbo labụ.
34 E disse: Enchei quatro talhas de água e derramai-a em cima do holocausto e da lenha. Depois disse: Fazei isso segunda vez. Tendo-o eles feito, disse: Ainda uma terceira vez. Eles obedeceram.
35 Mini ono eshi l'eli ẹnya-ngwẹja ono; bya eji nsụ ono, e bupheru mgburumgburu ono ejiji.
35 A água correu em volta do altar e a valeta ficou cheia.
36 Oge teke eegwoje ngwẹja urẹnyashi erulephu; Elayija, bụ onye nkfuchiru Ojejoje abya akpụrita ntse; sụ: “Nggụbe Ojejoje, bụ Nchileke kẹ Ébirihamu; kẹ Áyizaku; mẹ kẹ Ízurẹlu; menua t'a maru ntanụ l'ọ bụ nggu bụ Nchileke lẹ Ízurẹlu; mẹ t'a maru lẹ ya bụ nwozi ngu; mẹ l'iphe-a, ya meru-wa bẹ bụ iphe, ị sụru tẹ ya mee.
36 Chegou a hora da oblação. O profeta Elias adiantou-se e disse: Senhor, Deus de Abraão, de Isaac e de Israel, saibam todos hoje que sois o Deus de Israel, que eu sou vosso servo e que por vossa ordem fiz todas estas coisas.
37 Zanụa ya oku nggụbe Ojejoje; zanụa ya oku; k'ọphu ndu-a a-maru l'ọ bụ nggụbe Ojejoje bụ Nchileke; bụru nggu bụ onye e-me tẹ egomunggo ẹphe laphuta azụ.”
37 Ouvi-me, Senhor, ouvi-me: que este povo reconheça que vós, Senhor, sois Deus, e que sois vós que converteis os seus corações!
38 Ọku eshiwaphu Ojejoje l'ẹka bya ekepyashia ngwẹja ono; kee nkụ ono; kee mkpuma ono; kee ẹja, nọ l'alị; mbụ kee kee mini ono, jiru nsụ ono.
38 Então, subitamente, o fogo do Senhor baixou do céu e consumiu o holocausto, a lenha, as pedras, a poeira e até mesmo a água da valeta.
39 Ndu ono l'ẹphe ha aphụ iphe ono; dashịa kpurumu kpurumu; rashịa; sụ: “Ọ bụ Ojejoje bụ Nchileke-o! Ọ bụ Ojejoje bụ Nchileke!”
39 Vendo isso, o povo prostrou-se com o rosto por terra, e exclamou: O Senhor é Deus! O Senhor é Deus!
40 Elayija asụ ẹphe: “Unu nwụkoo ndu nkfuchiru Bálụ ono. Unu be ekwekwa t'o nweru ẹphe onye ọphu e-pyofu nụ!” Ẹphe anwụkoo ẹphe; Elayija achịta ẹphe jeshia lẹ nsụda Kishọnu je eworu ẹphe gbushia l'ẹke ono.
40 Elias disse-lhes: Tomai agora os profetas de Baal; não deixeis escapar um só deles! Tendo-os o povo agarrado, Elias levou-os ao vale de Cison e ali os matou.
41 Ya ndono; Elayija asụ Éhabu: “Tụgbua je eria nri; nggu angụa iphe; kẹ l'ẹphu oke mini aphụakwa.”
41 Então Elias disse a Acab: Vai, come e bebe, porque já ouço o ruído de uma grande chuva.
42 Éhabu atụgbua tẹ ya je eria; ngụa. Elayija eje enyihu eli eli Ugvu Kamẹlu; je efurita; kpupyabe ifu lẹ mgbaku ikpere iya.
42 Voltou Acab para comer e beber, enquanto Elias subiu ao cimo do monte Carmelo, onde se encurvou por terra, pondo a cabeça entre os joelhos.
43 Yọ sụ nwozi iya: “Tụgbua nta-a je eleedu ẹnya l'ụzo eze ẹnyimu.”
43 Disse ao seu servo: Sobe um pouco, e olha para as bandas do mar. Ele subiu, olhou {o horizonte} e disse: Nada. Por sete vezes, Elias disse-lhe: Volta e {olha}.
44 Yo be lẹ k'ẹsaa ya; nwozi iya ono asụ iya: “Lenu; urukpu, habelephu l'ọbu ẹka madzụ bẹ shikwa l'eze ẹnyimu ono akpụ-lihu.”
44 Na sétima vez o servo respondeu: Eis que, sobe do mar uma pequena nuvem, do tamanho da palma da mão. Elias disse-lhe: Vai dizer a Acab que prepare o seu carro e desça, para que a chuva não o detenha.
45 A nọtalephu nwanshị; igwe erua eruru; jihu uji; phẹrephere awata ephephe; oke mini awata achịchi. Éhabu agbaru lashia Jézerilu.
45 Num instante, o céu se cobriu de nuvens negras, soprou o vento e a chuva caiu torrencialmente. Acab subiu ao seu carro e partiu para Jezrael.
46 Ike Ojejoje abya Elayija l'ẹhu; yọ chịta uwe iya; kee onwiya; gbagbụa je evuru Éhabu ụzo rua Jézerilu.
46 A mão do Senhor veio sobre Elias, o qual, tendo cingido os rins, passou adiante de Acab e chegou à entrada de Jezrael.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Reis 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.