1 Crônicas 21
Bayịburu Ikwo (IQW) vs VC
1 Tọ dụ iya bụ; Sétanu egbeshi tẹ ya mebata ndu Ízurẹlu; bya akpalia Dévidi t'ọ gụa ndu Ízurẹlu ọgu.
1 Levantou-se Satã contra Israel, e excitou Davi a fazer o recenseamento de Israel.
2 Dévidi asụ Jóabu mẹ ndu ishi ndu sọja: “Unu je agụa ndu Ízurẹlu ọgu; tsube lẹ Besheba je akpaa lẹ Dánu. Teke unu gụtsuaru iya; unu abya akarụ iya; k'ọphu ya a-maru ẹge ẹphe ha.”
2 Disse Davi a Joab e aos chefes do povo: Ide, fazei o recenseamento dos israelitas desde Bersabéia até Dã e fazei-me um relatório, para que eu saiba o número deles.
3 Jóabu asụ iya: “Tẹ Ojejoje mekwaa tẹ ndibe iya ka l'igwe ugbo ụkporo ise; karia ẹge ẹphe ha nta-a. Nggụbe eze, bụ onye nwe mu nụ; ?ndu-a ta bụdunua ndu ozi ngu? ?Nanụ ẹge e meru bẹ onye nwe mu nụ achọ t'o mee ẹge-a? ?Bụ ngụnu meru iphe ọ bụ yẹbedua bẹ gbe l'emeta iphe, ikpe a-nma ndu Ízurẹlu?”
3 Respondeu Joab: O Senhor multiplique seu povo cem vezes mais! Não são todos eles, ó rei, meu senhor, os servos de meu senhor? Por que, no entanto, exige meu senhor isso? Por que sobrecarregar Israel de um pecado?
4 Okfu eze adagbunua kẹ Jóabu. Jóabu alụfu je atụko Ízurẹlu l'ọ ha jegbakota; bya alaphuta azụ lẹ Jerúsalemu.
4 Mas o rei persistiu na ordem que dera a Joab. Joab partiu e percorreu todo o Israel, depois retornou a Jerusalém.
5 Jóabu abya akọoru Dévidi ẹge ndu ono, ọ gụru ọgu ono hakọta. Ndu kẹ Ízurẹlu l'ẹphe ha dụ ụkporo ụnu unwoke ugbo ishingu l'unwoke iri l'ẹsaa l'ụnu iri, bụ ndu adụje ike paa ogu-mbeke. Ndu kẹ Júda dụ ụkporo ụnu unwoke ugbo labụ l'unwoke iri l'ẹsato l'ụnu iri l'ise, bụkwaphu ndu adụje ike paa ogu-mbeke.
5 E entregou a Davi a lista do recenseamento do povo: havia em todo o Israel um milhão e cem mil homens aptos para o manejo da espada, e, em Judá, quatrocentos e setenta mil.
6 Ọbule ẹ tọ gụkobekwa ndu ikfu Lívayi; mẹ ndu ikfu Bénjaminu; kẹ l'iphe ono, eze kfuru ono ta dụdu iya mma.
6 Não fez o recenseamento da tribo de Levi nem de Benjamim, porque a ordem do rei lhe repugnava.
7 Iphe ono, ọ sụru t'e mee ono abụru iphe, dụ Nchileke ẹji; yo gude iya nụa ndu Ízurẹlu aphụ.
7 Deus não viu isso com bons olhos e feriu Israel.
8 Dévidi abya asụ Nchileke: “Lẹ ya mewaru iphe, dụ ẹji, ha nshinu shita l'iphe-a, ya meru-wa. Ọle ya arọ ngu t'i wofunu iphe, dụ ẹji ono, nwozi ngu meru ono; kẹ l'ọ bụ eswe bẹ yẹle iya meru.”
8 Davi disse a Deus: Pequei gravemente agindo de tal maneira. Agora dignai-vos perdoar a iniqüidade de vosso servo, porque agi em completa insensatez.
9 Ojejoje ekfuru yeru Gádu, bụ onye aphụjeru Dévidi àphụ̀; sụ iya:
9 Então o Senhor dirigiu-se a Gad, vidente de Davi, nesses termos:
10 “T'o je asụ Dévidi lẹ Ojejoje sụru: ‘Lẹ ya kpọberu iya ụzo iphe ẹto. T'ọ hata ọphu ya e-me iya.’ ”
10 Vai dizer a Davi: Eis o que diz o Senhor: Eu te proponho três coisas; escolhe uma delas e eu ta farei.
11 Gádu abya ejekfu Dévidi je asụ iya: “Ọwaa iphe, Ojejoje ekfu: ‘T'ọ hata nanụ.
11 Gad foi ao encontro de Davi e lhe disse: Eis o que disse o Senhor:
12 ?Ọ hataru ẹjo-ẹgu, a-nọ afa ẹto? ?Tọo tẹ ndu ọhogu iya phẹ gude ọnwa ẹto; mee ẹphe ụmuruku; gude ogu-mbeke gbushia ẹphe? ?T'ọ hataru ogu-mbeke kẹ Ojejoje abalị ẹto, bụ iya bụ oge ẹjo mgbọnwu a-bya l'alị-a; ojozi Ojejoje atụko alị Ízurẹlu l'ọ ha mebyishia? Nta-a; bụkwa t'o kpebua iphe, ya e-je ekfuaru onye ziru iya nụ.’ ”
12 Escolhe: ou três anos de fome, ou três meses durante os quais fugirás de teus inimigos e serás atingido por sua espada, ou ainda três dias em que a espada do Senhor ou a peste maltratarão a terra, e o anjo do Senhor devastará todo o território de Israel. A ti compete ver agora que resposta devo dar àquele que me enviou.
13 Dévidi asụ Gádu: “Ọ kwa oke iphe-ẹhuka byakfutaru iya ẹge-a. Tẹ ya dabachikwaa l'ẹka Ojejoje; kẹ l'obu-imiko iya parụ ẹka. Tẹ ya ba adabakwa l'ẹka madzụ.”
13 Estou, respondeu Davi, numa cruel angústia. Ah! Caia eu nas mãos do Senhor, porque imensa é sua misericórdia; mas que eu não caia nas mãos dos homens!
14 Tọ dụ iya bụ; Ojejoje alọru mgbọnwu nụ ndu Ízurẹlu. Ndu nwụshihuru nụ dụ ụkporo ụnu madzụ ugbo ẹsato l'ụnu iri l'ise.
14 E o Senhor mandou a peste a Israel. Em Israel tombaram setenta mil homens.
15 Ojejoje ezia ojozi ono t'o je emebyishia Jerúsalemu. Ojozi ono awatalẹphu ome iphe e ziru iya; yo rua Ojejoje l'obu; yọ sụ ojozi ono: “L'o dzuwaru! Sephu ẹka ngu azụ.” Teke ono bẹ ojozi Ojejoje ono nọwa l'ẹke Ọnanu, bụ onye Jebusu anọduje etsu balị iya.
15 Deus enviou a Jerusalém um anjo para destruí-la. Enquanto ele a assolava, o Senhor, que olhava, compadeceu-se desse mal, e disse ao anjo destruidor: Basta! Retira agora tua mão! Ora, o anjo do Senhor achava-se perto da eira de Ornã, o jebuseu.
16 Dévidi abya apalia ẹnya; phụ ojozi Ojejoje ono l'ẹke oovudo lẹ mgbaku igwe yẹle alị; mịfuta ogu-mbeke mabẹ lẹ Jerúsalemu. Teke ono bẹ Dévidi yẹle ndu bụ ọgurenya tụko yegbaa uwe-aphụ; ẹphe adashịa kpube ifu l'alị.
16 Davi, tendo levantado os olhos, viu o anjo do Senhor que estava entre o céu e a terra, com uma espada desembainhada em sua mão, dirigida contra Jerusalém. Então Davi e os anciãos, cobertos de sacos, prostraram-se com o rosto por terra.
17 Dévidi asụ Nchileke: “L'ọ kwa yẹbedua bẹ tụru ekemu t'a gụa ndu-a ọgu. Mbụ l'ọo yẹbedua bẹ meru iphe, dụ ẹji. Ya mewaru iphe, ẹ-ta dụdu mma. ?Ụnwu atụru-wa mehunuru ole? Byiko; Ojejoje, bụ Nchileke iya; iphe, ya arọ ngu bụ; t'ọ bụru yẹbedua yẹle ụnwunna iya; bẹ ịi-dabẹ ẹka l'ẹhu. Be ekweshinu tẹ mkpakẹhu-wa nọduru ndibe ngu.”
17 E Davi disse a Deus: Não fui eu que mandei fazer o recenseamento do povo? Fui eu que pequei, fui eu que fiz esse mal. Mas essas ovelhas, que fizeram elas? Senhor, meu Deus, que vossa mão caia, portanto, sobre mim e sobre a casa de meu pai para castigar, mas não sobre vosso povo.
18 Tọ dụ iya bụ; ojozi Ojejoje ono asụ Gádu t'o je ekfuru Dévidi t'o je emeeru Ojejoje ẹnya-ngwẹja l'ẹke ono, Ọnanu, bụ onye Jebusu etsuje balị ono.
18 O anjo do Senhor mandou Gad dizer a Davi que subisse à eira de Ornã, o jebuseu, para lá levantar um altar ao Senhor.
19 Tọ dụ iya bụ; Dévidi atụgbua jeshia ẹge ono, Gádu gude ẹpha Ojejoje kfuaru iya ẹya ono.
19 Davi lá subiu, de acordo com a ordem dada por Gad da parte do Senhor.
20 Teke ono bẹ Ọnanu etsu witu. Yọ ghakọbe bya aphụ ojozi ono; ụnwegirima iya; ẹphe ẹno, ẹphe l'iya tụko nọdu l'ẹke ono eworu onwẹphe domishia.
20 Ornã, voltando-se, viu o anjo, e ele com seus quatro filhos esconderam-se: estava, naquela ocasião, debulhando trigo.
21 Dévidi abya ejekfushia Ọnanu. Ọnanu elee ẹnya; bya aphụ Dévidi l'ẹke ooje abya; shi l'ẹke ọono l'etsu witu ono lụfuta; je ebuaru iya ifu l'alị.
21 Quando Davi chegou perto de Ornã, este o viu; saiu da eira e se prosternou diante de Davi, com o rosto contra a terra.
22 Dévidi asụ Ọnanu: “Nụnu iya alị-a, bụ ẹke iitsuje witu tẹ ya meeru Ojejoje ẹnya-ngwẹja; k'ọphu mkpakẹhu ono e-buhu l'ẹke ndu-a nọ. Ree ya ẹya tẹ ya kfụ-dzua ngu ụgwo iya.”
22 Davi disse-lhe: Cede-me o terreno de tua eira, para nela construir um altar ao Senhor; cede-o a mim pelo seu valor em dinheiro, para que o flagelo se retire de cima do povo.
23 Ọnanu asụ Dévidi: “T'o wota iya rụ. Tẹ yẹbe eze, bụ onye nwe mu nụ melekwaphu iphe, dụ iya mma. Ya a-nụ eswi, ee-gude gwoo ngwẹja-ukfuru; bya anụ iphe, eegudeje etsu witu; nụ witu t'e gude gwoo ngwẹja nri. Iphe ono l'ọ ha bẹ ya a-nụkota.”
23 Ornã respondeu: Toma-o; que meu senhor, o rei, faça o que lhe parecer bom. Vê: dou os bois para o holocausto, os carros para lenha, e o trigo para a oblação; tudo te dou.
24 Eze, bụ Dévidi asụ Ọnanu: “Wawakwa. Ya a-kfụ-dzu ngu ụgwo iya akfụ-dzu. Ya te ewotakwa iphe, bụ iphe ngu nụ Ojejoje; ya te 'ewota iphe, ẹ-te nwedu iphe, o phuru iya gwoo ngwẹja-ukfuru.”
24 Não, respondeu Davi, quero comprá-lo pelo seu inteiro valor em dinheiro; não tomarei o que te pertence para dar ao Senhor, e não oferecerei um holocausto que não me custe nada.
25 Tọ dụ iya bụ; Dévidi akfụa Ọnanu ụnu shẹkelu mkpọla-ododo l'ụkporo shẹkelu iri t'ọ bụru ụgwo alị ono.
25 Davi deu a Ornã um peso de seiscentos siclos de ouro pelo terreno.
26 Dévidi abya akpụaru Ojejoje ẹnya-ngwẹja l'ẹke ono; bya eworu ngwẹja-ukfuru; mẹ ngwẹja ẹhu-agu gwoo; bya akpoku Ojejoje; Ojejoje eshi l'imigwe gude ọku bya aza iya oku l'ẹnya-ngwẹja-ukfuru ono.
26 E Davi construiu lá um altar ao Senhor; ofereceu holocausto e sacrifícios pacíficos. Invocou o Senhor que lhe respondeu enviando o fogo do céu sobre o altar de holocusto.
27 Tọ dụ iya bụ; Ojejoje asụ ojozi ono; yọ mị-phu ogu-mbeke ono azụ l'ọbo iya.
27 Então o Senhor falou ao anjo, e este meteu a espada na bainha.
28 Teke Dévidi phụru lẹ Ojejoje bẹ zarụ iya oku l'ẹke ono, Ọnanu, bụ onye Jebusu etsuje witu ono; b'ọ bya anọdu l'ẹke ono gwoshia ngwẹja.
28 Nesse momento, vendo Davi que o Senhor o tinha ouvido na eira de Ornã, o jebuseu, ofereceu ali sacrifícios.
29 Ishi iya abụru lẹ teke ono bẹ ụlo-m̀kpù Ojejoje phụ, Mósisu meru l'echi-ẹgu phụ yẹle ẹnya-ngwẹja-ukfuru phụ bẹ nọkota-wa l'ẹke eegwoje ẹja lẹ Gíbiyọnu.
29 O tabernáculo do Senhor que Moisés construíra no deserto e o altar dos holocaustos se encontravam, nesse tempo, no lugar alto de Gabaon.
30 Ọle Dévidi ta kwadụ tẹ ya jeodu njịta l'ifu Nchileke l'ẹke ono; kẹ l'ọotsu ogu-mbeke ojozi Ojejoje ono egvu.
30 Mas Davi não pôde dirigir-se a esse altar, para rogar a Deus, tão aterrado ficara ao ver a espada do anjo do Senhor.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Crônicas 21, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.