João 1

Elu Ọhụn: Ẹkụkwọ-Nsọ (Azụụn Ọhụn rịn'a) (IKKNT) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Ogẹn mbidọn, oku hụ rị arị; Oku hụ lẹ Osolobuẹ rị; Oku hụ wụ Osolobuẹ.
1 No princípio era o Verbo, e o Verbo estava junto de Deus e o Verbo era Deus.
2 Oku ahụn lẹ Osolobuẹ rị ogẹn mbidọn.
2 Ele estava no princípio junto de Deus.
3 Osolobuẹ ke ihiẹn ile rịnị ghahan'a; o nwọnni ihiẹn Osolobuẹ ke hụn o kelẹni ghahan'a.
3 Tudo foi feito por ele, e sem ele nada foi feito.
4 Imẹ ẹ kẹ ndụn rị; ndụn hụ wụ ukpẹ ịhịan ile.
4 Nele havia a vida, e a vida era a luz dos homens.
5 Ukpẹ hụ e nwun imẹ ishi, kanị ishi, mkpọkịkị, a s'ẹka tinyụn a mọbụ ghọha a.
5 A luz resplandece nas trevas, e as trevas não a compreenderam.
6 O nwọn okẹnnyẹ ohu Osolobuẹ zihẹ; ẹfan a wụ Jọnụ.
6 Houve um homem, enviado por Deus, que se chamava João.
7 Ọ bịa d'a shịa ẹri banyeni ukpẹ hụ, kẹni ịhịan ile nụ ẹri ẹ, kweri.
7 Este veio como testemunha, para dar testemunho da luz, a fim de que todos cressem por meio dele.
8 Ẹlẹ 'ya wụ ukpẹ hụ, kalẹ ọ bịa d'a shịa ẹri banyeni ukpẹ hụ.
8 Não era ele a luz, mas veio para dar testemunho da luz.
9 Onyẹ hụ wụ Ezigbo Ukpẹ hụ hụn e ye ịhịan ile ukpẹ lala imẹ ụwa ogẹn ahụn.
9 {O Verbo} era a verdadeira luz que, vindo ao mundo, ilumina todo homem.
10 Osolobuẹ ke ụwa ghahan'a, kanị ụwa amarịnn'a ogẹn o gi bịa.
10 Estava no mundo e o mundo foi feito por ele, e o mundo não o reconheceu.
11 Ọ bịa d'e kunrun ndị nke ẹ, kanị ndị nke ẹ anabanhann'a.
11 Veio para o que era seu, mas os seus não o receberam.
12 Kanị, ndị ile hụn nabanhan n'a, ndị ile hụn kwerini n'ẹ, o ye wẹ ikẹn ni wẹ wụrụ ụmụ Osolobuẹ:
12 Mas a todos aqueles que o receberam, aos que crêem no seu nome, deu-lhes o poder de se tornarem filhos de Deus,
13 ẹlẹ ịhịan mụ wẹ; egini wẹ uche ịhịan mụ wẹ, o nwọnni okẹnnyẹ ọwụlẹ han wẹ mụ wẹ, kama, Osolobuẹ mụ wẹ.
13 os quais não nasceram do sangue, nem da vontade da carne, nem da vontade do homem, mas sim de Deus.
14 Oku hụ nọ hẹnrin ịhịan, ọ nọ sọn ẹnyi biri elu-ụwa. Ẹfọma lẹ ezioku jun imẹ ẹ! Ẹnyi a hụnọlẹ ọghọ a, ọghọ akpụ Nwa ohu Chuku-Nẹdi mụ.
14 E o Verbo se fez carne e habitou entre nós, e vimos sua glória, a glória que o Filho único recebe do seu Pai, cheio de graça e de verdade.
15 Jọnụ ku banyen'ẹ, yi oro sị, “Ọnwan wụ onyẹ hụn m rị e ku ogẹn m gi sị, ‘Onyẹ hụn lalanị m mẹmẹgụụ ka m, makẹlẹ ọ rị a rị nị wẹ d'a mụ m.’ ”
15 João dá testemunho dele, e exclama: Eis aquele de quem eu disse: O que vem depois de mim é maior do que eu, porque existia antes de mim.
16 Makẹ ihiẹn ahụn jun imẹ ẹ, ẹnyi hụ e nwẹhẹn ngọzi mmagi-mmagi.
16 Todos nós recebemos da sua plenitude graça sobre graça.
17 Wẹ ye Iwu ghahanị Mozizi; kanị ẹfọma lẹ ezioku ghaha ẹka Jesu Kristi.
17 Pois a lei foi dada por Moisés, a graça e a verdade vieram por Jesus Cristo.
18 O nwọnni onyẹ hụntu Osolobuẹ, kanị akpụ Nwa ohu ọ mụ sụọ, hụn wụ Osolobuẹ, hụn nọkunmẹ n'ẹ, e mẹgụọ ẹnyi marịn a.
18 Ninguém jamais viu Deus. O Filho único, que está no seio do Pai, foi quem o revelou.
19 Ọnwan wụ ẹri Jọnụ shịa ogẹn ndị-ndu ndị Ju gi gha Jerusalẹm zihẹ ndị nchụ-ẹjan lẹ ndị Livaị d'a jụ a, sị, “Onyẹ k'ị wụ?”
19 Este foi o testemunho de João, quando os judeus lhe enviaram de Jerusalém sacerdotes e levitas para perguntar-lhe: Quem és tu?
20 Jọnụ a ghọrịnị; mba, o kupụ a, sị, “Ẹlẹ m Kraịstị Onyẹ Nzụọpụha hụ Osolobuẹ Tumẹ.” Ọ ghọrịnị.
20 Ele fez esta declaração que confirmou sem hesitar: Eu não sou o Cristo.
21 Wẹ nọzị jụ a, sị, “Onyẹ k'ị wụ? Ịyụ wụ Ẹlaịja?”
21 Pois, então, quem és?, perguntaram-lhe eles. És tu Elias? Disse ele: Não o sou. És tu o profeta? Ele respondeu: Não.
22 Wẹ nọ sị a, “Onyẹ k'ị wụ nwan? Gwa ẹnyi kẹni ẹnyi marịn ihiẹn ẹnyi sikọ d'a gwa ndị zihẹ ni ẹnyi. K'i jẹnkọ d'e ku banyeni enwẹn i?”
22 Perguntaram-lhe de novo: Dize-nos, afinal, quem és, para que possamos dar uma resposta aos que nos enviaram. Que dizes de ti mesmo?
23 Ọ nọ gi ihiẹn onyẹ-amụma wụ Azaya ku za wẹ, sị,
23 Ele respondeu: Eu sou a voz que clama no deserto: Endireitai o caminho do Senhor, como o disse o profeta Isaías {40,3}.
24 Ndị Itu ndị Farisi hụn rị imẹ ndị hụ wẹ zi
24 Alguns dos emissários eram fariseus.
25 nọ jụ a, sị, “Kị haịn nwan i gi e mẹ mirin-Chuku mbụnị y'ẹlẹ Mezaya mọbụ Ẹlaịja mọbụ Onyẹ-amụma hụ pụ-ichẹn?”
25 Continuaram a perguntar-lhe: Como, pois, batizas, se tu não és o Cristo, nem Elias, nem o profeta?
26 Jọnụ nọ za wẹ, sị, “M gi mirin mmaka e mẹ mirin-Chuku, kanị o nwọn onyẹ rị imẹ ụnụ hụn ụnụ marịnlẹni.
26 João respondeu: Eu batizo com água, mas no meio de vós está quem vós não conheceis.
27 Ịya wụ onyẹ hụ lalanị m mẹmẹgụụ. Erudẹni m onyẹ sikọ d'a tọpụ akpụkpọ-ụkụ a.”
27 Esse é quem vem depois de mim; e eu não sou digno de lhe desatar a correia do calçado.
28 Ọnwan mẹ imẹ Bẹtanị, nfetu Jọdanị, ebe Jọnụ nọ e mẹ mirin-Chuku.
28 Este diálogo se passou em Betânia, além do Jordão, onde João estava batizando.
29 Eki e fọn, ọ nọ hụn Jizọsị k'ọ lala ebe ọ rị, Jọnụ nọ sị, “Lee n'ẹ! Ọnwan wụ Nwa-ebulu Osolobuẹ hụn e wepụ njọ ụwa!
29 No dia seguinte, João viu Jesus que vinha a ele e disse: Eis o Cordeiro de Deus, que tira o pecado do mundo.
30 'Ya wụ onyẹ m rị e ku ogẹn m gi sị, ‘Omẹgụụ, okẹnnyẹ ohu kanị m lala; ịya ka m makẹni ọ rị a-rị nị wẹ d'a mụ m.
30 É este de quem eu disse: Depois de mim virá um homem, que me é superior, porque existe antes de mim.
31 E te marịn m'a, kanị m rị e gi mirin e mẹ mirin-Chuku kẹni ndị Izrẹlụ marịn a.’ ”
31 Eu não o conhecia, mas, se vim batizar em água, é para que ele se torne conhecido em Israel.
32 Jọnụ nọ shịa ẹri, sị, “M hụn Mmọn-nsọ k'o gi ụdị nduru gha elu-igwee hidanla, nọkwasị a.
32 {João havia declarado: Vi o Espírito descer do céu em forma de uma pomba e repousar sobre ele.}
33 E te marịn m'a, kanị onyẹ hụn zi ni m sị m, ‘Onyẹ i jẹnkọ d'a hụn kẹ Mmọn-nsọ hidan d'a nọkwasị a d'e sọn ẹ nọdị, ịya wụ onyẹ hụ jẹnkọ d'e gi Mmọn-nsọ mẹ ịhịan mirin-Chuku.’
33 Eu não o conhecia, mas aquele que me mandou batizar em água disse-me: Sobre quem vires descer e repousar o Espírito, este é quem batiza no Espírito Santo.
34 A hụnọlẹ m'a; e kuọlẹ m nị ịya wụ Onyẹ Hụ Osolobuẹ Tumẹ.”
34 Eu o vi e dou testemunho de que ele é o Filho de Deus.
35 Eki e fọn, Jọnụ nị ụmụ-azụụn a ẹbụọ wuzo,
35 No dia seguinte, estava lá João outra vez com dois dos seus discípulos.
36 'ya Jọnụ nọ hụn Jesu k'ọ ghafekọ, ọ nọ sị, “Lẹhụ Nwa-ebulu Osolobuẹ!”
36 E, avistando Jesus que ia passando, disse: Eis o Cordeiro de Deus.
37 Ụmụ-azụụn Jọnụ ẹbụọ ahụn a nụ k'o ku ihiẹnni, wẹ nọ sọnmẹ Jesu.
37 Os dois discípulos ouviram-no falar e seguiram Jesus.
38 Ogẹn Jesu gi gbehutọ, ọ hụn wẹ kẹ wẹ rị e sọn ẹ, ọ nọ sị wẹ, “K'ị ụnụ rị a chọ?” Wẹ nọ za, sị, “Rabaị, elebe k'i bi?” (“Rabaị” wụ “onyẹ-nkuzi.”)
38 Voltando-se Jesus e vendo que o seguiam, perguntou-lhes: Que procurais? Disseram-lhe: Rabi {que quer dizer Mestre}, onde moras?
39 Ọ nọ sị wẹ, “Bịa nị d'e lee ẹ.” Wẹ nọ jẹn d'a hụn ebe o bi; ihiẹn rịkẹ ọkụlọkụ ẹnọ efinnaị rị a kụ ogẹn hụ; wẹ nọ du ẹ nọdịchanrịn ụhụọhịn hụ.
39 Vinde e vede, respondeu-lhes ele. Foram aonde ele morava e ficaram com ele aquele dia. Era cerca da hora décima.
40 Onyẹ ohu imẹ ụmụ-azụụn ẹbụọnị nụ ihiẹn Jọnụ ku sọnmẹ Jesu wụ Andụrụ nwẹnẹ Saịmọnụ Pita.
40 André, irmão de Simão Pedro, era um dos dois que tinham ouvido João e que o tinham seguido.
41 Ọ nọ bu ụzọ chọjẹn nwẹnẹ ẹ wụ Saịmọnụ, sị a, “Ẹnyi a hụnọlẹ Onyẹ Hụ Osolobuẹ Tumẹ wụ Kraịstị.”
41 Foi ele então logo à procura de seu irmão e disse-lhe: Achamos o Messias {que quer dizer o Cristo}.
42 Andụrụ nọ weri Pita d'e kunrun Jizọsị. Jizọs' e lee Pita, ọ nọ sị a, “'Yụ wụ Saịmọnụ nwa Jọnụ. Ẹfan ị jẹnkọ d'a wụ Kẹfasị.” (Anị ẹfannị asụsụ Griki wụ Pita, 'ya wụ “ọmụma.”)
42 Levou-o a Jesus, e Jesus, fixando nele o olhar, disse: Tu és Simão, filho de João; serás chamado Cefas {que quer dizer pedra}.
43 Eki e fọn, Jesu chọ n'o jẹn Galili; ọ hụn Filipu, ọ nọ sị a, “Sọnmẹ m.”
43 No dia seguinte, tinha Jesus a intenção de dirigir-se à Galiléia. Encontra Filipe e diz-lhe: Segue-me.
44 (Filipu wụ onyẹ Bẹsaịda, obodo Andụrụ lẹ Pita.)
44 {Filipe era natural de Betsaida, cidade de André e Pedro.}
45 Filipu a hụn Natanẹlụ, ọ nọ sị a, “Ẹnyi a hụnọlẹ onyẹ hụ Mozizi de banyen'ẹ imẹ Iwu, hụn ndị-amụma dezikwọ banyen'ẹ—Jesu onyẹ Nazarẹtị nwa Josẹfụ rọ.”
45 Filipe encontra Natanael e diz-lhe: Achamos aquele de quem Moisés escreveu na lei e que os profetas anunciaram: é Jesus de Nazaré, filho de José.
46 Natanẹlụ nọ sị a, “Nị ihiẹn ọwụlẹ rị mma s'ẹka gha Nazarẹtị pụha?” Filipu nọ sị a, “Bịa d'e lee.”
46 Respondeu-lhe Natanael: Pode, porventura, vir coisa boa de Nazaré? Filipe retrucou: Vem e vê.
47 Ogẹn Jizọsị gi hụn Natanẹlụ k'ọ lala ebe ọ rị, ọ nọ sị, “Ọnwan wụchanrịn onyẹ Izrẹlụ hụn nwọnlẹni ẹro!”
47 Jesus vê Natanael, que lhe vem ao encontro, e diz: Eis um verdadeiro israelita, no qual não há falsidade.
48 Natanẹlụ nọ jụ a, sị, “Nanị k'i dọn marịn m?”
48 Natanael pergunta-lhe: Donde me conheces? Respondeu Jesus: Antes que Filipe te chamasse, eu te vi quando estavas debaixo da figueira.
49 Natanẹlụ nọ sị, “Onyẹ-nkuzi, eziẹ ịyụ wụ Nwa Osolobuẹ; ịyụ wụ Eze ndị Izrẹlụ!”
49 Falou-lhe Natanael: Mestre, tu és o Filho de Deus, tu és o rei de Israel.
50 Jizọsị nọ sị a, “Y'e kweriọlẹ makẹni m gwa ị hụ nị m hụn ị okpuru osisi figi?! Ị jẹnkọ d'a hụn ihiẹn ndị ka ọnwan!”
50 Jesus replicou-lhe: Porque eu te disse que te vi debaixo da figueira, crês! Verás coisas maiores do que esta.
51 Ọ nọ sị wẹ, “M rị a gwa ụnụ ezioku, ụnụ sikọ d'a hụn kẹ elu-igwee kpupụ, hụn kẹ ndị mmọn-ozi Osolobuẹ rị e jẹnjẹn, e jẹnlụa d'e kunrun Nwa nke Ịhịan.”
51 E ajuntou: Em verdade, em verdade vos digo: vereis o céu aberto e os anjos de Deus subindo e descendo sobre o Filho do Homem.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 1, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.