Lucas 14
'WUN SË ‑NAƆ 'SËËDHƐ (DNJ) vs NAA
1 Zuifö ‑nu ‑bha ꞊glooyi 'ka, Yesu ‑yö ‑da Falizi ‑mɛ ‑nu ‑gɔmɛ do ‑gɔ kɔɔ kö ‑waan pë ‑bhö. Mɛ ‑nu 'wo ‑kë kɔɔ ‑an 'yan ‑yö to ‑a 'piö.
1 Num sábado, ao entrar Jesus na casa de um dos principais fariseus para tomar uma refeição, eles o estavam observando.
2 'Yö mɛ do 'ö ‑bhla ꞊yua' ‑ya ‑kë, 'yö ‑kë Yesu 'dhiö mü.
2 E eis que diante dele se achava um homem hidrópico.
3 'Ö Yesu ‑yö tɔnggɔmɛ ‑nu waa‑ Falizi ‑mɛ ‑nu 'wo ‑kë mü bhë ‑an ꞊dhɛɛ' kpɔ 'ö‑ pö: «Kwa ‑bha tɔng ‑ya 'piö kö 'kwa mɛ ‑dhɛ bo ꞊glooyi 'ka i, 'iin ꞊dhë ꞊ɛ?»
3 Então Jesus, dirigindo-se aos intérpretes da Lei e aos fariseus, perguntou:
4 'Kɛɛ ‑an 'dhi ‑yö ‑kun 'ö waa 'we ‑a ‑bha ‑waan ‑a ‑daa kë ‑a ‑gɔ. ꞊Dhɛ ꞊ya kë 'dhö, Yesu ‑yö 'yuamɛ bhë ‑a ‑bha 'yua ‑bo 'ö‑ pö ‑a ‑dhë ‑yö 'dho.
4 Eles, porém, não disseram nada. Então Jesus pegou na mão daquele homem, curou-o e o mandou embora.
5 ꞊Dhɛ ꞊ya kë 'dhö, 'yö‑ pö ‑an ‑dhë: «'Ö ꞊ya kë ꞊nɛ ka ziën zö, mɛ do ‑bha 'në 'iin ‑a ‑bha ‑du ꞊ya ‑püö ‑klɔng ‑glu 'gü ꞊glooyi 'ka, yaa 'dho ‑a gan mü ꞊a?»
5 A seguir, Jesus lhes perguntou:
6 Mɛ gbɛ ‑kɔ yaa ‑mɔ ‑a ‑bha kö ꞊dhɛɛ' 'yö‑ kpɔ bhë ‑yaan ‑a ‑daa kë ‑a ‑gɔ.
6 A isto nada puderam responder.
7 ꞊Dhɛ ꞊ya kë 'dhö, mɛ ‑nu ‑wo ‑nu pë ‑bhö ꞊dhia. Mɛ ‑nu 'wo ‑an ꞊dhɔɔ ‑kë 'wlaan‑ ‑ta bhë, ‑an ‑bha ‑yadhɛ ‑sɛɛbɔ 'sü ‑kɔ bhë, Yesu 'yan‑ ‑to ‑a 'piö. 'Yö‑ pö mɛ ‑nu 'wo ‑kë mü 'töüdhö bhë ‑an ‑dhë 'wun ꞊zuan' 'ka ꞊nɛɛ:
7 Reparando como os convidados escolhiam os primeiros lugares, Jesus contou-lhes uma parábola:
8 «Mɛ ꞊ya ü ‑dhɛ dhe 'sü 'wlaan‑ ‑ta, kö ꞊kun 'ü dho 'ü ‑ya ‑yadhɛ ‑së ‑bha, bhii ꞊ya kë ꞊nɛ mɛ do 'bhaa 'ö‑ 'tɔ 'dhö ‑a ‑bha 'ö ꞊zië' ü ‑ta, ꞊waa‑ ꞊dhɔɔ kë 'pö, ꞊ya nu
8 — Quando alguém convidá-lo para um casamento, não sente no lugar de honra, pois pode haver um convidado mais importante do que você.
9 kö mɛ 'ö ka ꞊dhɔɔ ‑kë bhë ‑ya pö ü ‑dhë: ‹‑Bhö ꞊luu'‑ 'ü 'go mɛ ꞊nɛ ‑a ‑gɔ ‑gbloo 'gü, ‑yö ‑ya mü, bhi ‑zë 'dho 'ü ꞊yaannu zlöö ‑de!› ꞊Ya kë 'dhö kö lë‑ ꞊ya 'kpɔ ü ‑ta.
9 Então aquele que convidou os dois dirá a você: “Dê o lugar a este aqui.” Então você irá, envergonhado, ocupar o último lugar.
10 ꞊Ya kë ꞊nɛ ꞊wa ü ꞊dhɔɔ kë 'wlaan‑ ‑ta, ‑bhö 'dho 'ü ‑ya ‑yadhɛ mɛ 'ö zlöö ‑a ‑bha. ꞊Ya kë ꞊nɛ mɛ 'ö ü ꞊dhɔɔ ‑kë bhë ꞊ya nu ꞊yaa‑ pö ü ‑dhë: ‹N 'bha, ‑bhö nu dhuö 'nö 'ü ‑ya ‑yadhɛ ‑së ‑dhɛ ‑bha!› ꞊Ya kë 'dhö ‑yö ‑dho kë ü ꞊bhlë 'kpɔ ‑wun ꞊va 'ka, mɛ ‑nu 'wo 'dhoë‑ kë ü 'piö pë ‑bhö ‑a ‑ta ꞊gba ‑ta bhë ‑an ‑dhë.
10 Pelo contrário, quando alguém convidá-lo, vá sentar no último lugar, para que, quando vier aquele que o convidou, diga a você: “Amigo, venha sentar num lugar melhor.” Isso será uma honra para você diante de todos os demais convidados.
11 Bhii mɛ 'oo mɛ 'ö ö ‑de ꞊luu', ‑yö ‑dho dho sia‑; 'ö mɛ 'yö 'dhoë‑ ö ‑de ꞊yɔɔn sia‑, 'ö dho ꞊luu'‑ 'dhuu.»
11 Porque todo o que se exalta será humilhado; e o que se humilha será exaltado.
12 'Go mü 'ö Yesu ‑ya pö mɛ mɛ ꞊dhɔɔ ‑kë bhë ‑a ‑dhë: «'Bha mɛ ‑nu ꞊dhɔɔ kë kö 'kaan‑ pë ‑nu ‑bhö ka 'ko ꞊bhaa, kö ꞊kun 'ü ü 'bhamɛ ‑nu, ü dheglu 'në gɔɔn‑ ‑nu, mɛ ka ‑nu 'ka ‑mɛɛzë ‑nu 'iin ü dɔmɛ ꞊bhɔɔzë ‑nu gbɛ ꞊dhɔɔ ‑kë, bhii wo ‑de 'pö ‑wo ‑dho ü ꞊dhɔɔ kë 'pö; ꞊ya kë 'dhö kö 'wun ‑së 'ü‑ ‑kë bhë ꞊wa ü ‑bha ‑yɛ 'zü kë.
12 Depois Jesus disse ao que o havia convidado:
13 'Kɛɛ ü 'dhoë‑ mɛ ꞊dhɔɔ kë ü bha 'wlaan‑ ‑ta, ‑bhö 'yenamɛ ‑nu, 'tɔsiömɛ ‑nu, 'yënngtiimɛ ‑nu ‑an ꞊dhɔɔ kë.
13 Pelo contrário, ao dar um banquete, convide os pobres, os aleijados, os coxos e os cegos,
14 Ü ꞊zuö' 'glu ‑dho dhi, bhii 'ö tɔɔ waa 'dho ‑mɔ ‑a ‑bha kö ‑waan ü ‑bha ‑yɛ 'zü kë, 'kɛɛ ü ‑bha ‑yɛ 'zü ‑yö ‑dho kë yi 'ö mɛ ‑nu 'wo kpengdhö 'wo dho goë ga 'gü bhë ‑a 'ka.»
14 e você será bem-aventurado, pelo fato de não terem eles com que recompensá-lo. A sua recompensa você receberá na ressurreição dos justos.
15 ꞊Dhɛ 'ö 'wun ‑nu 'wo ꞊nɛ ꞊wa bhɔ ‑a ma ‑sü ‑bha, mɛ ‑nu 'wo ‑kë pë ‑bhö ꞊dhia bhë 'ö‑ mɛ do ‑ya pö Yesu ‑dhë: «'Gludhi ‑yö kë mɛ 'ö 'dhoë‑ ‑bhöpë ‑bhö ‑Zlan ‑bha ‑gludëdhɛ ‑pö 'gü bhë ‑a ‑gɔ!»
15 Ao ouvir tais palavras, um dos que estavam à mesa com Jesus lhe disse: — Bem-aventurado aquele que participar do banquete no Reino de Deus.
16 'Ö Yesu ‑ya pö ‑a ‑dhë: «Mɛ do ‑yö ö bha 'wlaan‑ ꞊va ‑yi ‑da 'dhuu, 'yö mɛ ‑nu ꞊dhɔɔ ‑kë ꞊va 'ka kö ‑waan nu ‑a ‑ta.
16 Jesus, porém, respondeu:
17 ꞊Dhɛ 'ö pë ‑bhö 'töng ꞊ya ‑lo, 'yö ö bha yuökëmɛ bɔ mɛ ‑nu 'yö ‑an ꞊dhɔɔ ‑kë bhë ‑an 'piö kö ‑ya pö ‑an ‑dhë: ‹N ‑gɔmɛ ‑ya ‑pö 'ka nu, bhii pë 'plɛ 'dhiö ꞊ya ‑mɔ 'kuë!›
17 À hora da ceia, enviou o seu servo para avisar aos convidados: “Venham, porque tudo já está preparado.”
18 'Ö mɛ 'ö ‑dhö 'yö‑ pö ꞊nɛɛ: ‹‑A ‑bha 'gën ‑mü, n 'ka nu gbɔ.› 'Ö‑ mɛ ‑blɛɛzë ‑ya pö bɔmɛ bhë ‑a ‑dhë: ‹'Ma ma ꞊bhlöödhɛ do 'dhɔ, a ‑dho dho ‑wo mü ꞊dhia, ꞊bhɛa'‑ 'a‑ wo ‑a ‑dhë ‑yö 'dho ö 'dhiö!›
18 Mas todos eles, um por um, começaram a apresentar desculpas. O primeiro disse: “Comprei um campo e preciso ir vê-lo; peço que me desculpe.”
19 'Ö‑ mɛ do ‑ya pö 'zü: ‹'Ma ma ‑du 'gɔɔ‑ do 'dhɔ, a 'dho ‑na yuö kë ‑kɔ ‑ga ꞊dhia, ‑yö 'dho ö 'dhiö!›
19 Outro disse: “Comprei cinco juntas de bois e vou experimentá-las; peço que me desculpe.”
20 'Ö mɛ do 'bhaa ‑ya pö 'zü: ‹A ‑go ma dhe 'sü ꞊dhia 'piöklöözë ꞊nɛ; ꞊dhɛ ‑kë 'dhö n 'ka 'dho nu, ‑yö 'dho ö 'dhiö!›
20 E outro disse: “Casei-me e, por isso, não posso ir.”
21 'Ö bɔmɛ ‑yö ‑yɛ ö 'zü, 'yö nu ‑a ‑yɛ 'zü 'ka ö ‑gɔmɛ ꞊dhia. 'Ö 'wun ‑yö na ‑gɔmɛ ‑zuë, 'ö‑ pö ö bha yuökëmɛ bhë ‑a ‑dhë: ‹‑Bhö 'dho 'siösiö 'dhɔɔkuëdhɛ ‑nu, plöö ‑kpinng 'piö ‑dhɛ ‑nu ‑bha, 'ü nu 'yenamɛ ‑nu, 'tɔsiömɛ ‑nu, 'yënngtiimɛ ‑nu ‑an 'ka!›
21 — O servo voltou e, contou tudo ao seu senhor. Então, irado, o dono da casa disse ao seu servo: “Saia depressa para as ruas e becos da cidade e traga para cá os pobres, os aleijados, os cegos e os coxos.”
22 ꞊Dhɛ 'ö 'töng 'bhe 'tee ꞊ya ziö, 'ö‑ ‑bha yuökëmɛ ‑yö nu 'yö‑ pö ‑a ‑dhë: ‹N ‑Gɔmɛ, ‑wo 'ü‑ pö bhë, ‑a 'plɛ ꞊ya kë, 'kɛɛ ‑yadhɛ 'bhaa ‑yö ꞊tun ‑dhö.›
22 Mais tarde, o servo lhe disse: “Patrão, já fiz o que o senhor mandou, e ainda há lugar.”
23 'Ö‑ ‑gɔmɛ ‑ya pö 'zü ö bha yuökëmɛ ‑dhë: ‹‑Bhö 'yɛ ü 'zü, 'ü 'dho zian ‑gbloo ‑nu 'piö, bhlö‑ ‑gbaa ‑nu 'gü; mɛ 'oo mɛ 'ü 'dhoë‑ ‑a yö, ‑bhö ‑gban ‑a ‑bha ꞊naazë 'ka ‑yö nu. ‑Yö ‑kë 'dhö kö ‑yadhɛ mɛ 'wo to bhë ‑waan pa.
23 Então o senhor disse ao servo: “Saia pelos caminhos e atalhos e obrigue todos a entrar, para que a minha casa fique cheia.
24 A‑ ‑pö ka ‑dhë: Mɛ ‑nu 'a ‑an ꞊dhɔɔ ‑kë 'dhiö bhë, ‑a mɛ gbɛ yaa 'dho ma ‑bhöpë 'ö ꞊nɛ ‑a ‑bhö gbɔ.› »
24 Porque digo a vocês que nenhum daqueles homens que foram convidados provará a minha ceia.”
25 Mɛ ‑gbaa ꞊va ‑wo ‑kë ‑ziö Yesu 'piö ꞊dhia. 'Yö Yesu ‑yö ꞊dhië ö ‑zü 'yö‑ pö ‑an ‑dhë:
25 Grandes multidões acompanhavam Jesus, e ele, voltando-se, lhes disse:
26 «Mɛ 'ö nu n 'piö 'ö ꞊ya ö dë 'dhö, ö dhe 'dhö, ö bɔɔ 'dhö, ö bha 'në ‑nu 'dhö, ö dheglu 'në gɔɔn‑ ‑nu, 'nëdhoo ‑nu 'dhö, ö ‑de ‑wun gia‑ 'dhö ‑an ‑dhɔ kë ‑yaan ziö n ‑wun ‑ta, kö yaa 'dho kë ma ꞊guë' 'ka.
26 — Se alguém vem a mim e não me ama mais do que ama o seu pai, a sua mãe, a sua mulher, os seus filhos, os seus irmãos, as suas irmãs e até a sua própria vida, não pode ser meu discípulo.
27 Mɛ 'ö yaa ö bha ‑gaatalü 'sü, ‑yaan ziö n 'piö, kö yaa 'dho kë ma ꞊guë' 'ka.
27 E quem não tomar a sua cruz e vier após mim não pode ser meu discípulo.
28 Bhii ꞊ya kë ꞊nɛ mɛ do ‑yö ‑dhö ka ziën, 'yö dho ö bha 'kɔ ꞊va do dɔ, ‑yö ‑dho ꞊yaannu poo ꞊kun 'yö ö ‑zo ‑ta ‑a ꞊sɔnng' ‑yö 'ko 'dhiö ‑sü 'ka; 'ö ꞊ya kë ꞊nɛ ꞊ya ‑dhɛ ‑ga ‑a 'gü 'sengdhö 'wëü‑ ꞊ya kë ‑a ‑gɔ ꞊va kö ‑yaan yuö 'ö bhë ‑a 'dhiö 'to, 'ö‑ yuö zü dɔ.
28 Pois qual de vocês, pretendendo construir uma torre, não se assenta primeiro para calcular a despesa e verificar se tem os meios para a concluir?
29 'Yaa 'dhö ‑yö ‑dho 'kɔ zü ꞊luu'‑, 'ö‑ ‑kɔ yaa 'dho ‑mɔ ‑a ‑bha kö ‑yaan ‑a böü‑ 'kplong ꞊luu'‑. ꞊Ya kë 'dhö mɛ ‑nu ‑wo ‑dho wo 'dhi ‑sü ‑a 'gü 'wo‑ pö:
29 Para não acontecer que, tendo lançado os alicerces e não podendo terminar a construção, todos os que a virem zombem dele,
30 ‹꞊N n, gɔɔn‑ 'ö ꞊nɛ 'kɔ 'ö‑ zü dɔ bhë ‑a ‑kɔ yaa ‑mɔ ‑a 'dhiö 'to ‑sü ‑bha gbɔ!›
30 dizendo: “Este homem começou a construir e não pôde acabar.”
31 ‑Kɔ do bhë ‑a 'ka, ‑gludë ‑yö 'dhoë‑ dho ‑glu gɔn ꞊dhia ö 'bha ‑gludë 'ka, ‑yö ꞊yaannu 'yö ö ‑zo ‑ta kö ‑yö ‑dho ‑mɔ ‑a ‑bha kö waa‑ ö bha mɛ ‑lü ‑vuu 'gɔɔ‑ do 'wo bhë ‑wo ‑dho ‑mɔ ‑a ‑bha kö 'waan‑ 'ko zë ö yaagümɛ 'ö nu ‑na ö ‑gɔ 'pö mɛ ‑lü ‑vuu 'gɔɔ‑ ꞊plɛ 'ka bhë ‑an 'ka ‑a ‑wun 'gü.
31 Ou qual é o rei que, indo para combater outro rei, não se assenta primeiro para calcular se com dez mil homens poderá enfrentar o que vem contra ele com vinte mil?
32 'Ö ꞊ya kë ꞊nɛ yaa 'dho ‑mɔ ‑a ‑bha, 'yö mɛ ‑nu bɔ ‑gludë mɛ 'ö nu ‑na ‑a ‑gɔ bhë ‑a ‑dhë kö ‑yö ꞊tun 'ma ꞊gbiin; ‑yö kë 'dhö, kö 'yö dhidhe ꞊mɛɛ'‑ ‑a 'piö.»
32 Caso contrário, estando o outro ainda longe, envia-lhe uma embaixada, pedindo condições de paz.
33 'Ö Yesu ‑yö ö ‑wo ‑zuö ‑a ‑ta dhe ‑kë, 'ö‑ pö: «‑Yö 'dhö ‑kɔ do bhë ‑a 'ka 'dhö: Mɛ gbɛ yaa 'dho kë ‑dhö ka ziën ‑yaan kë ma ꞊guë' 'ka ‑a 'ke yaa ö ꞊kwaa' pë ‑nu 'ö‑ ‑wun 'dho ‑a ‑gɔ 'gbee‑ ‑a ‑wun ‑zü.»
33 Assim, pois, qualquer um de vocês que não renuncia a tudo o que tem não pode ser meu discípulo.
34 'Ö Yesu ‑ya pö 'zü: «Kweezö ‑yö pë do ‑së 'ka, 'kɛɛ ꞊ya kë ꞊nɛ ‑a din ꞊ya 'go ‑a ‑bha kö ‑a këdhɛ yaa 'dho kë ‑dhö kö ‑yö kë ‑së gbɔ.
34 — O sal é certamente bom; mas, se o sal se tornar insípido, como lhe restaurar o sabor?
35 Wo 'ka 'dho ‑a ‑pɛn sia‑ 'püë‑ wo poo kö ‑yaan kë pëdhipë 'ka, 'kɛɛ ‑a ꞊zong' 'wo dho ‑a wo 'kpaan 'ka. ‑Ka ka 'to 'to, 'ö ꞊ya kë ꞊nɛ ka 'wun ma ‑to ‑yö ‑dhö kö 'kaan‑ ‑a ‑gɛn dɔ!»
35 Não presta mais nem para a terra nem para o monte de estrume; lançam-no fora. Quem tem ouvidos para ouvir, ouça.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.