Lucas 22
Lëk yam (DIKNT) vs NTLH
1 Nawën la tɛ̈ bï Yan Ayum cïn yic luɔu looi thiɔ̈k.
1 Faltava pouco tempo para a Festa dos Pães sem Fermento , chamada Páscoa .
2 Ke kɔcdït käk Nhialic ku kɔc piööc lööŋ wïc dhël path bï kek Jethu nɔ̈k, rin riɔ̈ɔ̈c kek ciɛ̈t la aliäm bï rot looi.
2 Os chefes dos sacerdotes e os mestres da Lei procuravam um jeito para matar Jesus em segredo porque tinham medo do povo.
3 Ku raan tök kam kɔc ye buɔɔth kathiäär ku rou cɔl Juda Ithkariöt, ëcï bɛ̈ny jɔŋrac la yepuɔ̈u.
3 Então Satanás entrou em Judas, chamado Iscariotes, que era um dos doze discípulos.
4 Go la tënë kɔcdït käk Nhialic ku bäny apuruuk luaŋ Nhialic tiit, bï tɛ̈ bï yen ke kuɔny thïn, bïk Jethu dɔm la guëëk yic.
4 Judas foi falar com os chefes dos sacerdotes e com os oficiais da guarda do Templo para combinar a maneira como ele ia lhes entregar Jesus.
5 Gokë puɔ̈th miɛt wën piŋ kek ye lɔn bï yen ke kony, ku thɔnkë lɔn bï kek ye riɔp.
5 Eles ficaram muito contentes e prometeram dar dinheiro a ele.
6 Go gam, ku wïc tɛ̈pɛth bï yen Jethu dɔm thïn ke cïn kɔc ŋic ye.
6 Judas aceitou e começou a procurar uma oportunidade para entregar Jesus a eles, sem que o povo ficasse sabendo.
7 Aköl bï Yan Ayum cïn yic luɔu looi ëcï bɛ̈n, aköl ye amɛ̈l nɔ̈k rin yai.
7 Chegou o dia da Festa dos Pães sem Fermento , dia em que os judeus matavam carneirinhos para comemorar a Páscoa .
8 Go Jethu Pïtɛr ku Joon tooc ku lëk ke, “Lak bäk miëth yai la guiir tënë ɣo.”
8 Então Jesus deu a Pedro e a João a seguinte ordem:
9 Gokë thiëëc, “Ye tɛ̈nɛn wïc yïn ɣo buk miëth yai la guiir thïn?”
9 Eles perguntaram: — Onde o senhor quer que a gente prepare o jantar?
10 Go Jethu bɛ̈ɛ̈r, “Tɛ̈ le wek geeu Jeruthalem, ke wek aabï rɔ̈m kek mony ɣɛ̈ɛ̈c töny ë pïu. Biaathkë pan le yen thïn.
10 Jesus respondeu:
11 Ku lɛ̈kkë raan la baai, aye Raan piööc lueel, ‘Ye ɣön nɛn bï ɣɛn miëth yai cam thïn ɣok kɔckiɛ̈n ɣa buɔɔth?’
11 e digam ao dono dela: “O Mestre mandou perguntar a você onde fica a sala em que ele e os seus discípulos vão comer o jantar da Páscoa.”
12 Ku abï we nyuɔ̈th ɣön nhial lääu yic cï guiir yic. Guiɛrkë miëth ë tɛ̈ɛ̈n.”
12 Então ele mostrará a vocês uma grande sala mobiliada, no andar de cima. Preparem ali o jantar.
13 Gokë la ku yökkë këriëëc ëbën cït tɛ̈wën cï Jethu ye lɛ̈k ke thïn. Ku jɔlkë miëth yai guiir.
13 Os dois discípulos foram até a cidade e encontraram tudo como Jesus tinha dito. Então prepararam o jantar da Páscoa.
14 Tɛ̈wën bï kek jäl mïth ke Jethu nyuc tɛ̈de ku nyuc atuɔ̈ɔ̈cke aya,
14 Quando chegou a hora, Jesus sentou-se à mesa com os apóstolos
15 ku lëk ke, “Aca wïc apɛi ba miëth Yan Ayum cïn yic luɔu kënë cam kek we ku ba jäl gum.
15 e lhes disse:
16 Alɛ̈k we lɔn acä bï bɛn cam ɣet tɛ̈ bï wɛ̈t tɔ̈ yeyic yök bääny Nhialic yic.”
16 Pois eu digo a vocês que nunca comerei este jantar até que eu coma o verdadeiro jantar que haverá no
17 Ku lööm aduŋ cï thiäŋ muɔ̈n abiëc, ku leec Nhialic ku lueel, “Lɔ̈mkë kënë ku tɛkkë ë kamkun.
17 Então Jesus pegou o cálice de vinho, deu graças a Deus e disse:
18 Alɛ̈k we lɔn ɣɛn acïn muɔ̈n abiëc dɛ̈t ba bɛn dek ɣet aköl bï bääny Nhialic bɛ̈n.”
18 Pois eu afirmo a vocês que nunca mais beberei deste vinho até que chegue o Reino de Deus.
19 Nawën ke löm ayup ku leec Nhialic, ku bɛny yic ku gɛ̈m ke ku lueel, “Kënë ë guäpdiɛ̈ cï juaar riɛnkun. Yakë looi këlä bäk ɣa ya tak.”
19 Depois pegou o pão e deu graças a Deus. Em seguida partiu o pão e o deu aos apóstolos, dizendo:
20 Nawën miëth cök ke ben aduŋ la yic muɔ̈n abiëc lööm aya ku lueel, “Kënë ë dɔ̈ɔ̈r yam ke Nhialic cï thany ë riɛmdiɛ̈ bï kuër ë riɛnkun.”
20 Depois do jantar, do mesmo modo deu a eles o cálice de vinho, dizendo:
21 “Ku yen kïn, raan bä luɔm arɛ̈ɛ̈r tɛ̈n, ku amïth kek ɣa!
21 Mas vejam: o traidor está aqui sentado comigo à mesa!
22 Ku ë tɛ̈de, Manh Raan adhil thou cït tɛ̈ cï Nhialic guiër ye. Ku raan bä luɔm abï gum apɛi!”
22 Pois o
23 Gokë röt thiëëc tök, tök, yeŋa kamkua lëu bï ya yen loi kënë.
23 Então os apóstolos começaram a perguntar uns aos outros quem seria o traidor.
24 Kaam wën aya ke kɔc ye buɔɔth teer wɛ̈t lɔn nadë, “Yeŋa kamken yen bï ya raan dït apɛi.”
24 Os apóstolos tiveram uma forte discussão sobre qual deles deveria ser considerado o mais importante.
25 Go Jethu lɛ̈k ke, “Pinynhom tɛ̈n bäny kɔc cie kɔc Itharel aa la riɛl tënë kɔcken mɛckë, ku kɔc mac baai aa röt cɔɔl, ‘Kɔc määth ke kɔc baai.’
25 Então Jesus disse:
26 Ku acie tɛ̈de tënë we, rin raandït kamkun adhil rot dhuɔ̈k piny bï ciɛ̈t raan koor. Ku raan tɔ̈ tueŋ adhil rot dhuɔ̈k ciëën bï luui tënë kɔc kɔ̈k.”
26 Mas entre vocês não pode ser assim. Pelo contrário, o mais importante deve ser como o menos importante; e o que manda deve ser como o que é mandado.
27 Ku thiëëc ke, “Yeŋa yen dït, ye raan ye luɔ̈ɔ̈i aye raan ë luui? Cie raan ye luɔ̈ɔ̈i? Ku ɣɛn kamkun ɣɛn acït raan ë luui.
27 Quem é o mais importante? É o que está sentado à mesa para comer ou é o que está servindo? Claro que é o que está sentado à mesa. Mas entre vocês eu sou como aquele que serve.
28 “Wek aacï kɔ̈ɔ̈c ke ɣa käril cä yök yiic,
28 — Vocês têm estado sempre comigo nos meus sofrimentos.
29 ku cït mënë cï Wä ɣa looi ba ya bɛ̈ny, wek aba yiëk ë bääny kënë aya.
29 Por isso, assim como o meu Pai me deu o direito de governar, eu também dou o mesmo direito a vocês.
30 Wek aabï mïth ku dɛ̈kkë kek ɣa bäänydiɛ̈ yic, ku nyuɔ̈ɔ̈ckë thöc nhïïm bäk luŋ thän Itharel yic thiäär ku rou looi.”
30 Vocês vão comer e beber à minha mesa no meu
31 Ku ben Jethu lueel, “Thaimon, Thaimon piŋ wɛ̈tdiɛ̈në, bɛ̈ny jakrɛc acï thiëc bï gäm riɛl bï we them ëbën, bï kɔc path tek thook tënë kɔc rɛc, cïmën dhie ye rap kɔ̈ɔ̈m bï miël tek thok rap yiic.
31 Jesus continuou:
32 Ku ɣɛn acï röök riɛnku yïn Thaimon bï gamdu dhiɛl riɛl. Ku na ca jal dhuk tënë ɣa, ke yï kony wämäthakui kɔ̈k.”
32 Mas eu tenho orado por você, Simão, para que não lhe falte fé. E, quando você voltar para mim, anime os seus irmãos.
33 Go Pïtɛr bɛ̈ɛ̈r, “Bɛ̈ny acïn kë bä gël bï ɣa cïï mɛc kek yï, ku thuɔɔu kek yï aya.”
33 Então Pedro disse a Jesus: — Estou pronto para ser preso e morrer com o senhor!
34 Go Jethu lueel tënë ye, “Alɛ̈k yï Pïtɛr, nhiäk bɛ̈ɛ̈k piny ke thɔn ajïth këc kiu, yïn abä jai arak diäk lɔn kuc yïn ɣa.”
34 Então Jesus afirmou:
35 Nawën ke Jethu thiëc kɔcken ye buɔɔth, “Tɛ̈ tooc ɣɛn we bäk Wɛ̈t Puɔth Yam la lɛ̈k kɔc, ku wek aacïn wëëu ku jɔkgɔɔ la keny ayï war, yakë yök lɔn le yen kë liu tënë we?” Gokë bɛ̈ɛ̈r, “Acïn këdäŋ.”
35 Depois Jesus perguntou aos discípulos: — Não faltou nada! — responderam eles.
36 Go Jethu lueel, “Ëmën, na la raan wëëu ke muk ke, ku muk jɔkgɔ aya. Ku na yïn acïn pal, ke yï ɣɔɔc alɛ̈th abɛ̈k wei ku ɣɔc.
36 Então Jesus disse:
37 Luɔikë ë kënë rin aye wël cï gɔ̈t thɛɛr ë riɛnkiɛ̈ lueel, lɔn ye ɣɛn raan tök kam kɔc kärɛc looi. Ku wɛ̈t kënë abï yenhom tiɛɛŋ ëmën.”
37 Pois as
38 Go kɔc ye buɔɔth lueel, “Bɛ̈ny, paal karou aa kïk.” Go bɛ̈ɛ̈r, “Aa juëc.”
38 Aí os seus discípulos disseram: — Senhor, aqui estão duas espadas.
39 Nawën ke Jethu jiël ku ruɛc kɔcken ye buɔɔth, ku ler gɔn Olip nhom cïmënden yen ye looi akölaköl.
39 Jesus saiu e foi, como de costume, ao monte das Oliveiras; e os seus discípulos foram com ele.
40 Nawën lek ɣet tɛ̈den adhie, ke lëk ke, “Rɔ̈ɔ̈kkë Nhialic bï we cïï them jakrɛc.”
40 Quando chegou ao lugar escolhido, Jesus disse:
41 Ku nyiëëŋke piny ku le tueŋ tɛ̈thin-nyɔɔt, ku gut yenhiɔl piny ku röök,
41 Então se afastou a uma distância de mais ou menos trinta metros. Ajoelhou-se e começou a orar,
42 ku lueel, “Wä, na lëu rot ke kërɛɛc tit ɣa acïï bɔ̈. Ku acie wɛ̈tdiɛ̈ ë wɛ̈tdu.”
42 dizendo:
43 Go atuny nhial rot nyuɔ̈th ye ku deet puɔ̈u,
43 [Então um anjo do céu apareceu e o animava.
44 rin ë dhiau apɛi yepuɔ̈u. Ku ben röök apɛi abï tuc kuër yeguɔ̈p cïmën riɛm.
44 Cheio de uma grande aflição, Jesus orava com mais força ainda. O seu suor era como gotas de sangue caindo no chão.]
45 Ku jɔt rot tɛ̈wën röök yen thïn ku dhuk tënë kɔc ye buɔɔth, ku yök ke ke nin rin cï riääk ë puɔ̈u ke cɔl agök.
45 Depois de orar, ele se levantou, voltou para o lugar onde os discípulos estavam e os encontrou dormindo, pois a tristeza deles era muito grande.
46 Go lueel tënë ke, “Yeŋö niin wek? Jatkë röt ku rɔ̈ɔ̈kkë bï we cïï them jakrɛc.”
46 E disse:
47 Jethu ë ŋot jam tɛ̈wën bïï kɔc juëc ke wɛt Juda nhïïm, raan tök kam kɔc ye buɔɔth kathiäär ku rou. Ku ler tënë Jethu ku muɔ̈ɔ̈th ke ciim.
47 Jesus ainda estava falando, quando chegou uma multidão. Judas, um dos doze discípulos, que era quem guiava aquela gente, chegou perto de Jesus para beijá-lo.
48 Go Jethu lueel, “Juda ca ɣa ciim ba Manh Raan nyuɔ̈th kɔc dɔm ye?”
48 Mas Jesus disse:
49 Nawën tïŋ kɔc ye buɔɔth ke rɛ̈ɛ̈r kek ye kë bï rot looi, ke luelkë, “Bɛ̈ny, cuk thär? Ɣok aa muk paalkua.”
49 Quando os discípulos que estavam com Jesus viram o que ia acontecer, disseram: — Senhor, devemos atacar essa gente com as nossas espadas?
50 Go raan tök kamken palde miëët bei, ku tök alony lui pan raandït käk Nhialic ku teem yïnyden cuëc wei.
50 Um deles feriu com a espada o empregado do Grande Sacerdote , cortando a sua orelha direita.
51 Go Jethu lueel, “Acie këya.” Ku gɔɔt mony awën yïc tɛ̈wën cï tök pal, ku kony bï dɛm.
51 Mas Jesus ordenou: Aí tocou na orelha do homem e o curou.
52 Ku jɔl Jethu jam tënë raandït käk Nhialic ku bäny apuruuk luaŋ Nhialic tiit, ku kɔcdït baai cï bɛ̈n bïk ye dɔm, ku lueel, “Cäk bɛ̈n we muk paal ku atuel ciɛ̈t ɣa ye raan kɔc rum?
52 Em seguida disse aos chefes dos sacerdotes, aos oficiais da guarda do Templo e aos líderes judeus que tinham vindo para prendê-lo:
53 Ɣɛn ë rëër kek we luaŋ Nhialic akölaköl, ku akɛ̈ckë kaŋ them bäk ɣa dɔm. Ku ëmën wek aacï puɔ̈l bäk kë tɔ̈ wepuɔ̈th looi. Ku tɛ̈në jɔŋrac abï la riɛl bï kërɛɛc wïc looi.”
53 Eu estava com vocês todos os dias no pátio do Templo, e vocês não tentaram me prender. Mas esta é a hora de vocês e também a hora do poder da escuridão.
54 Gokë Jethu dɔm ku ɣɛ̈thkë pan raandït käk Nhialic. Ku Pïtɛr ë biöth ke mec kɔc cök ciëën.
54 Eles prenderam Jesus e o levaram até a casa do Grande Sacerdote . E Pedro os seguia de longe.
55 Ku apuruuk aake cï many ɣɔ̈ckë took kal yic. Go Pïtɛr rot mät ke ku nyuuc bï ɣɔ̈c.
55 Quando acenderam uma fogueira no meio do pátio, Pedro foi e sentou-se com os que estavam em volta do fogo.
56 Nawën tïŋ nyan lui pan bɛ̈ny Pïtɛr ke nyuc mac lɔ̈ɔ̈m, ke döt apɛi ku lueel, “Mony kënë ë ye rëër kek Jethu aya.”
56 Uma das empregadas o viu sentado ali perto da fogueira, olhou bem para ele e disse: — Este homem também estava com Jesus!
57 Go Pïtɛr jai ku lueel, “Mony kënë acä cɔk ŋic yïn nyɛnë!”
57 Mas Pedro negou, dizendo: — Mulher, eu nem conheço esse homem!
58 Ku kaam thiin awën ke mony dɛ̈t tïŋ Pïtɛr ku lueel, “Yïn ë raanden aya.” Go Pïtɛr bɛ̈ɛ̈r, “Acie ɣɛn mäthdiɛ̈.”
58 Pouco tempo depois, um homem o viu ali e disse: — Você também é um deles! Mas Pedro respondeu: — Homem, eu não sou um deles.
59 Ku kaam awën, ke wɛ̈t yen raan Jethu, ben mony dɛ̈t muɔ̈k yeguɔ̈p apɛi ku lueel, “Acïn diu lɔn ye mony kënë rëër kek Jethu, rin ë raan Galilia.”
59 Mais ou menos uma hora depois, outro insistiu: — Você estava mesmo com ele porque também é galileu.
60 Go Pïtɛr bɛ̈ɛ̈r! “Mäthdiɛ̈, kë ye lueel acä cak deet yic.” Ku kaam wën ŋot jiɛɛm yen ke thɔn ajïth kiu.
60 Mas Pedro respondeu: — Homem, eu não sei do que é que você está falando! Naquele instante, enquanto ele falava, o galo cantou.
61 Go Jethu yenhom wel ku döt Pïtɛr. Go Pïtɛr këwäär cï Bɛ̈ny Jethu lɛ̈k ye ëlä, “Tueŋ ke thɔn ajïth këc kiu ya aköl, aba lueel arak diäk lɔn kuc yïn ɣa.”
61 Então o Senhor virou-se e olhou firme para Pedro, e ele lembrou das palavras que o Senhor lhe tinha dito: “Hoje, antes que o galo cante, você dirá três vezes que não me conhece.”
62 Ku ler aɣeer ke cï guɔ̈p yär ku dhiɛɛu apɛi.
62 Então Pedro saiu dali e chorou amargamente.
63 Tɛ̈n awën ke kɔc ke tit Jethu, ee yekë bui ku thatkë,
63 Os homens que estavam guardando Jesus zombavam dele e batiam nele.
64 ku derkë nyin ku guutkë kecin ku yöökkë, “Mɛɛkë! Yeŋa yï gut?”
64 Taparam os olhos dele e perguntavam: — Quem foi que bateu em você? Adivinhe!
65 Ku lueelkë kärɛc apɛi yeguɔ̈p.
65 E diziam muitas outras coisas para insultá-lo.
66 Nawën bak piny, ke kɔcdït Itharel ku kɔcdït käk Nhialic, ku kɔc piööc lööŋ mat kenhïïm. Ku bïï Jethu luɔ̈ŋden yic.
66 Quando amanheceu, alguns líderes dos judeus, alguns chefes dos sacerdotes e alguns mestres da Lei se reuniram. Depois mandaram levar Jesus diante do Conselho Superior .
67 Ku lëkkë ye, “Na ye Raan cï lɔc ku dɔc, ke lɛ̈k ɣo.” Go Jethu bɛ̈ɛ̈r, “Na lɛ̈k we ke wek aacïï wɛ̈tdiɛ̈ bï gam,
67 Então lhe disseram: — Diga para nós se você é o Ele respondeu:
68 ku na thiëëc we, ka cäk bï bɛ̈ɛ̈r.
68 E, se eu fizer uma pergunta, vocês não vão responder.
69 Ku ëmën ler tueŋ, Manh Raan abï nyuc lɔŋ cuëc Nhialic Madhɔl.”
69 Mas de agora em diante o
70 Gokë rek yic ëbën, “Na ye këya, ye Wën Nhialic?” Go Jethu bɛ̈ɛ̈r, “Ee ɣɛn, cït tɛ̈ cäk luɛ̈l ye.”
70 Aí todos perguntaram: — Então você é o Filho de Deus? Jesus respondeu:
71 Gokë lueel, “Acïn dɛ̈t wïcku kɔc kɔ̈k bï bɛ̈n jam käk cï looi. Ɣok aacï wël cï lueel ë thuɔŋde piŋ.”
71 E eles disseram: — Não precisamos mais de testemunhas. Nós mesmos ouvimos o que ele disse.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.