2 Coríntios 5
Ɨ nyúucarij tɨ jájcua tɨ aꞌɨj́na áꞌxaj ɨ Tavástaraꞌ ɨ Jesús tɨ Cɨríistuꞌ pueꞌeen ajta Salmos (COK) vs VC
1 Aꞌyaa tu ityáj een tɨꞌɨj ɨ chiꞌij cháanacaj japua tɨ tyuꞌuj, tɨꞌɨj ɨ ɨnáamuaj tɨquee jusén jɨmeꞌ séejreꞌ, tyajta aꞌyan tyáꞌmuaꞌreej tɨpuaꞌaj huatyáꞌuunyej aꞌɨ́jna ɨ ɨnáamuaj, Dios pu arí taatyéechiꞌtyej u tajapuá tɨ jusén jɨn séejreꞌ, tɨ ajta quee muácaꞌaj jɨn taavijhua.
1 Sabemos, com efeito, que ao se desfazer a tenda que habitamos neste mundo, recebemos uma casa preparada por Deus e não por mãos humanas, uma habitação eterna no céu.
2 Aꞌɨ́j tu jɨn jéehua tyíꞌmuaꞌtzej aꞌɨ́jna jɨmeꞌ tyaj tyooj íiyan séejreꞌ ɨ cháanacaj japua, jiꞌnye aꞌyaa tu tyáꞌxɨeꞌveꞌ tyaj ujoꞌtyájrutyej u chiꞌtáj tɨ jútyeꞌ jáꞌsejreꞌ ɨ tɨ ajta Dios jɨn tɨeꞌcánasij,
2 E por isto suspiramos e anelamos ser sobrevestidos da nossa habitação celeste,
3 aꞌyaa puꞌij, tyij tyajta quee tyíꞌijcaana, catu muámuaꞌviꞌij táꞌjuꞌun.
3 contanto que sejamos achados vestidos e não despidos.
4 Meentyij tyooj jityán huacháatɨmee ɨ ɨnáamuaj, tyátayiin yutatzájtaꞌ, jiꞌnye catu jaxɨeꞌveꞌ tɨ ɨ Dios tuꞌhuáaꞌriꞌ aꞌɨ́jna ɨ tɨ jɨn tɨeꞌcánasij, sulu tɨ aꞌɨ́ɨn jéetzeꞌ tɨeꞌcáanaj ɨ júuricamej jɨmeꞌ tɨ jájcuaj tɨquee aꞌnáj áꞌpuaꞌren.
4 Pois, enquanto permanecemos nesta tenda, gememos oprimidos: desejamos ser não despojados, mas revestidos com uma veste nova por cima da outra, de modo que o que há de mortal em nós seja absorvido pela vida.
5 Ajta ɨ Dios pu aꞌɨ́ɨn puéꞌeen ɨ tɨ tyámuaꞌ taꞌuurej tyej tyij aꞌɨ́jna ancuriáan ɨ júuricamej, jiꞌnye aꞌɨ́ɨ pu tajimí jaatyájtoo ɨ ju júuricamej, tyej tyij aꞌɨ́j jɨn jáamuaꞌreej jeꞌej tyaj tyiꞌtɨ́j tyaꞌancuriáaꞌsij ɨ Dios jimi.
5 Aquele que nos formou para este destino é Deus mesmo, que nos deu por penhor o seu Espírito.
6 Aꞌɨ́j tu jɨn aꞌnáj tɨnaꞌaj jitzán tyíꞌcaꞌnyej. Aꞌyaa tu tyáꞌmuaꞌreej tɨjɨn tyatɨꞌɨj tyooj júurij séjreꞌej aꞌíjcɨ jitze ɨ tyaj jatyáhueꞌraꞌ, aꞌyaa tu aꞌ ɨmuáj tyityejéꞌsejreꞌ ɨ tavástaraꞌ jimi.
6 Por isso, estamos sempre cheios de confiança. Sabemos que todo o tempo que passamos no corpo é um exílio longe do Senhor.
7 Catu pújoorej tyaj jaaséj, sulu aꞌɨ́j tu jitze tyíꞌcaꞌnyej ɨ tyaj jaꞌtzaahuatyeꞌ,
7 Andamos na fé e não na visão.
8 jitzán tu jéehua tyíꞌcaꞌnyej, ajta taꞌráanajchi tyaj iitácɨɨnyej aꞌíjcɨ jitze ɨ tyaj jatyáhueꞌraꞌ tyej tyij tavástaraꞌ jimi jaꞌséeriaꞌaj táꞌraꞌnyij.
8 Estamos, repito, cheios de confiança, preferindo ausentar-nos deste corpo para ir habitar junto do Senhor.
9 Aꞌɨ́j tu jɨn aꞌnáj tɨnaꞌaj aꞌyan tyáꞌhuoo tyej tyij tyaatatyójtziꞌreꞌen ɨ tavástaraꞌ, tɨpuaꞌaj tyooj aꞌyan séjreꞌej nusu tyequée.
9 É também por isso que, vivos ou mortos, nos esforçamos por agradar-lhe.
10 Jiꞌnye aꞌyaa pu tyúuxɨeꞌveꞌ tyaj néijmiꞌi huatátasejrataj joꞌtɨj jáꞌsejreꞌ ɨ Cɨríistuꞌ tɨꞌij aꞌɨ́ɨn néijmiꞌcaa toꞌxɨ́jtyeꞌen, aj puꞌij sɨ́ɨj ajta sɨ́ɨj jaꞌancuriáaꞌsij jeꞌej tɨ tyáꞌcɨꞌpuaj, jeꞌej tɨ tyiꞌtɨ́j tyuꞌmuárɨej tɨꞌɨj ooj júuricaj, tɨpuaꞌaj xáꞌpuɨꞌ huarɨ́j nusu jeꞌej puaꞌaj huarɨ́j.
10 Porque teremos de comparecer diante do tribunal de Cristo. Ali cada um receberá o que mereceu, conforme o bem ou o mal que tiver feito enquanto estava no corpo.
11 Aꞌɨ́j tu jɨn, aꞌyaa tu tyáꞌmuaꞌreej tɨ aꞌyan tyúuxɨeꞌveꞌ tyaj jéehua jáꞌtyasaꞌaj ɨ tavástaraꞌ, aꞌyaa tutyij tyíꞌtyeseꞌ tyaj huaꞌantyimueꞌtɨn ɨ tyétyacaa. Dios pu tyámuaꞌ naa tyíꞌtamuajtyej, aꞌyaa nu nyij nyajta tyáꞌxɨeꞌveꞌ siaj aꞌyan chaꞌtaj sianaꞌaj muaꞌaj tyíꞌtamuajtyej.
11 Compenetrados do temor do Senhor, procuramos persuadir os homens. Estamos a descoberto aos olhos de Deus, e espero que o estejamos também ante as vossas consciências.
12 Catu tyajta tajɨ́ɨmuaꞌaj tyámuaꞌ tyíꞌtaxaj, sulu ityáj tu jamuatáꞌcaa siaj sij tajɨ́meꞌ ahuóotzaahuatyeꞌen, siataꞌaj sij jaayíꞌtɨhuaꞌan siaj huatányuunyij aꞌɨ́ɨjma jimi ɨ maj óotzaahuatyeꞌ aꞌɨ́jcɨ jɨmeꞌ jeꞌej maj tyúusejrataj majta quee aꞌɨ́jcɨ jɨmeꞌ jeꞌej maj tyíꞌmuaꞌtzej ɨ juxɨéjnyuꞌcaa tzajtaꞌ.
12 Não estamos a gabar-nos ante os vossos olhos, mas damo-vos ocasião de vos gloriardes por nossa causa. Tereis assim o que responder àqueles que se prevalecem das aparências e não do que há no coração.
13 Tɨpuaꞌaj tyátatɨmueꞌraj, aꞌɨ́j pu jɨmeꞌ tyaj jahuɨɨreꞌ ɨ Dios, naꞌríij quee aꞌyan tyiꞌjaꞌyájna, aꞌyaa tu rɨcɨj tyej tyij muaꞌajmaj jamuaatyáhuɨɨreꞌen.
13 De fato, se ficamos arrebatados fora dos sentidos, é por Deus; e se raciocinamos sobriamente, é por vós.
14 Aꞌɨ́jna ɨ tɨ Cɨríistuꞌ jɨn taaxɨéꞌvej aꞌɨ́ɨ pu tajitzé ráꞌaj, aꞌɨ́j tu tyij jɨn aꞌyan tyáꞌmuaꞌreej tɨ sɨ́ɨj huamuɨ́ꞌ huaꞌ jitze maꞌcan néijmiꞌcaa ɨ tyeɨ́tyee, majta jeꞌen néijmiꞌi jamuán huácuij.
14 O amor de Cristo nos constrange, considerando que, se um só morreu por todos, logo todos morreram.
15 Ajta ɨ Cɨríistuꞌ pu huamuɨ́ꞌ néijmiꞌcaa jitze maꞌcan, mej mij aꞌɨ́ɨmaj ɨ maj móoj júurij quee cheꞌ jujɨ́ɨmuaꞌaj manaꞌaj jeꞌej tyéꞌejtyoovej jeꞌej maj yeꞌej tyityetyúuchaꞌɨɨj, sulu mej mij tyámuaꞌ tyityetyúuchaꞌɨj aꞌɨ́jcɨ jimi ɨ tɨ huaꞌ jitze maꞌcan huamuɨ́ꞌ, ajta jeꞌen huaꞌ jitze maꞌcan huatájuuriacaꞌ.
15 Sim, ele morreu por todos, a fim de que os que vivem já não vivam para si, mas para aquele que por eles morreu e ressurgiu.
16 Aꞌɨ́j pu jɨn, catu cheꞌ aꞌtɨ́j jeꞌej puaꞌaj tyíꞌmuaꞌtziireꞌ, tyij tyajta tyooj jájcuaj aꞌyan tyíꞌmuaꞌajcaa ɨ Cɨríistuꞌ jimi tɨ tyévij naꞌaj puéꞌeenyeꞌej, ajta ijíij catu cheꞌ aꞌyan tyíꞌmuaꞌtzej.
16 Por isso, nós daqui em diante a ninguém conhecemos de um modo humano. Muito embora tenhamos considerado Cristo dessa maneira, agora já não o julgamos assim.
17 Aꞌyaa puꞌij, aꞌɨ́jna ɨ aꞌtɨ́j tɨ Cɨríistuꞌ jitze ajtyámaꞌcan aꞌɨ́ɨ pu sɨ́ɨj puéꞌeen ɨ tyévij tɨ Dios arí jaajájcuarej. Puꞌríj metyajaꞌajhuaꞌxɨj jeꞌej tɨ tyiꞌtyúuchaꞌɨɨcaꞌaj tɨ míꞌmaꞌcan jɨmeꞌ, jiꞌnye puꞌríj néijmiꞌi jɨn huóojajcuarej.
17 Todo aquele que está em Cristo é uma nova criatura. Passou o que era velho; eis que tudo se fez novo!
18 Néijmiꞌi pu aꞌíjna aꞌɨ́ɨn puéꞌeen ɨ tɨ Dios jɨn tyíꞌmuarɨeꞌ, aꞌɨ́jna tɨ jitze maꞌcan ɨ Cɨríistuꞌ tajapuá huatanyúj, ajta jeꞌen taataꞌíj tyej tyij huoꞌréꞌixaatyeꞌen ɨ nyúucariaꞌraꞌ tɨꞌij huóꞌhuɨɨreꞌen.
18 Tudo isso vem de Deus, que nos reconciliou consigo, por Cristo, e nos confiou o ministério desta reconciliação.
19 Aꞌyaa puꞌij huatóomuaꞌaj tɨ ɨ Dios tyámuaꞌ huóꞌruuj aꞌɨ́ɨmaj ɨ maj aꞌyan huacháatɨmee ɨ cháanacaj japua, ajta quee huoꞌxɨ́jtyej aꞌɨ́jna jɨmeꞌ ɨ maj jimi ootyáꞌɨtzee, sulu aꞌɨ́ɨ pu taataꞌíj tyej tyij huoꞌréꞌixaatyeꞌen ɨ nyúucariaꞌraꞌ.
19 Porque é Deus que, em Cristo, reconciliava consigo o mundo, não levando mais em conta os pecados dos homens, e pôs em nossos lábios a mensagem da reconciliação.
20 Aꞌɨ́j tu jɨn ityáj aꞌɨ́ɨn puéꞌeen ɨ Dios tɨ huoꞌtaꞌítyacaꞌ tyej tyij tyihuóꞌixaatyeꞌen ɨ Cɨríistuꞌ jitze maꞌcan, ɨ tɨ aꞌyan séejreꞌ tɨꞌɨj ɨ Dios tɨ jáꞌmuajee aꞌɨ́jcɨ jɨmeꞌ ɨ nyúucarij ɨ tyaj huáꞌixaatyeꞌ. Aꞌɨ́j tu jɨn aꞌyan tyajaꞌmuajee jitzán maꞌcan ɨ Cɨríistuꞌ siaj tyáꞌantzaahuatyeꞌen ɨ Dios jimi.
20 Portanto, desempenhamos o encargo de embaixadores em nome de Cristo, e é Deus mesmo que exorta por nosso intermédio. Em nome de Cristo vos rogamos: reconciliai-vos com Deus!
21 Ajta ɨ Cɨríistuꞌ capu tyiꞌtɨ́j jɨn ootyáꞌɨtzee, tajitzé maꞌcan pu ɨ Dios aꞌyan jáaruuj tyej tyij jamuán ɨ Cɨríistuꞌ jɨꞌréenyeꞌqueꞌ huatyáꞌɨtzeereꞌen.
21 Aquele que não conheceu o pecado, Deus o fez pecado por nós, para que nele nós nos tornássemos justiça de Deus.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Coríntios 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.