Marcos 9
Chru (CJE) vs NTLH
1 Yàng Jêsu đờm sơ̆ng du mơnih tui-mơgru: “Iơŭ biă, Kơu đờm sơ̆ng buơl guhã, lăm du mơnih dò dơ̆ng tơ anih ni, hũ du mơnih rơŭ 'buh mơtai dơlhơu tơ tŭ 'buh lơgăr Yàng Pô Lơngì truh sơ̆ng pơnuaĭ gơnăp-gơnuăr.”
1 E Jesus terminou, dizendo:
2 Năm hơrơi hơdơi, Yàng Jêsu ba Pier, Jakơ sơ̆ng Jăng nau krơi sơ̆ng Pô đì tơ sa boh c̆ơ̆ glòng, sơ̆ng Pô sơrlơŭ-pơsơlih rùp tơ anaŭ buơl guñu.
2 Seis dias depois, Jesus foi para um monte alto, levando consigo somente Pedro, Tiago e João. Ali, eles viram a aparência de Jesus mudar.
3 Khăn-ào Pô tơbiă jiơ̆ng sơrdah-kơc̆rà sơ̆ng kò-pơtih, tơ̆l truh 'buh hũ mơnih khờh boh lơi lăm dun-ya ni hũ rơgơi boh kò-pơtih jiơ̆ng yơu nư̆n.
3 A sua roupa ficou muito branca e brilhante, mais do que qualquer lavadeira seria capaz de deixar.
4 Eli sơ̆ng Môise tơbiă pơ'buh mơta, đờm glai sơ̆ng Yàng Jêsu.
4 E os três discípulos viram Elias e Moisés conversando com Jesus.
5 Pier đờm sơ̆ng Yàng Jêsu: “Ơ Pô-Pơto, buơl gudrơi dò tơ anih ni siàm biă! Buơl dơlhă rơŭ ngă klơu boh pờ, sa boh tơ Pô-Pơto, sa boh tơ Môise, sơ̆ng sa boh tơ Eli.”
5 Então Pedro disse a Jesus: — Mestre, como é bom estarmos aqui! Vamos armar três barracas: uma para o senhor, outra para Moisés e outra para Elias.
6 Pier đờm bloh 'buh thơu drơi đờm hơgĕ, kơyoa abih klơu aràng buơl guñu huơĭ kơđa biă.
6 Pedro não sabia o que deveria dizer, pois ele e os outros dois discípulos estavam apavorados.
7 Bloh nư̆n hũ sa puk hwăl jơ̆m ac̆ĭng buơl guñu, sơ̆ng mư̆ng dơrlăm puk hwăl hũ săp đờm lài: “Ni la Anà Kơu uơ̆n-rơnăm, păng bĕ pơnuaĭ Anà nư̆n!”
7 Logo depois, uma nuvem os cobriu, e dela veio uma voz, que disse: — Este é o meu Filho querido. Escutem o que ele diz!
8 Mơre-mơro, du mơnih tui-mơgru c̆ơ tòmdăr, 'bu 'buh aràng sơi tra, mĭn dò sa aràng Yàng Jêsu sơ̆ng buơl guñu soh.
8 Aí os discípulos olharam em volta e viram somente Jesus com eles.
9 Tŭ găm sơ̆ng du mơnih tui-mơgru mư̆ng c̆ơ̆ trŭn, Pô đờm kơkơi pơkơŭ buơl guñu 'buh hũ đờm tơ aràng sơi thơu du pơnuaĭ buơl guñu hũ 'buh, tơ̆l truh tơ tŭ Anà Mơnih mư̆ng pơnuaĭ mơtai hơdiŭ wơ̆.
9 Quando estavam descendo do monte, Jesus mandou que não contassem a ninguém o que tinham visto, até que o Filho do Homem ressuscitasse.
10 Du mơnih tui-mơgru pioh-sơdơ̆r pơnuaĭ nư̆n, sơ̆ng đờm tơnia gơŭ “mư̆ng pơnuaĭ mơtai hơdiŭ wơ̆” hũ mơblàng la hơgĕ.
10 Eles obedeceram à ordem, mas discutiram entre si sobre o que queria dizer essa ressurreição.
11 Bloh nư̆n buơl guñu truh tơnia Pô: “Kơđa hơgĕ du mơnih gơnuăr-pơto pơnuaĭ adăt-adia đờm lài: Eli păl truh dơlhơu ka?”
11 Então perguntaram a Jesus: — Por que os
12 Pô đờm: “Biă Eli păl truh dơlhơu tô ngă pơsiàm wơ̆ tơgrơ̆ bruă. Dò pơnuaĭ wă mư̆ng Anà Mơnih lài Pô păl kŏng lô pơnuaĭ pơđì-pơđoa gleh-glăr sơ̆ng kŏng aràng klau-pơtăt c̆ơ 'buh sơ̆p nư̆n hơyơu?
12 Ele respondeu:
13 Bloh Kơu đờm tô buơl guhã thơu, Eli hũ truh bơjơ, sơ̆ng aràng hũ ngă tơ ñu tui hơtai buơl guñu khiăng, iơŭ yơu pơnuaĭ hũ wă mư̆ng ñu rơi.”
13 Eu afirmo a vocês que Elias já veio, e o maltrataram como quiseram, conforme as Escrituras dizem a respeito dele.
14 Tŭ Yàng Jêsu sơ̆ng klơu aràng mơnih tui-mơgru truh sơ̆ng du mơnih tui-mơgru pơkơ̆n, nư̆n 'buh sa tơrpuơl lô buơl làng dò pơgùm gơŭ tòmdăr buơl guñu, sơ̆ng hũ du mơnih gơnuăr-pơto pơnuaĭ adăt-adia dò đờm tămpơrjai sơ̆ng du mơnih tui-mơgru nư̆n.
14 Quando eles chegaram perto dos outros discípulos, viram uma grande multidão em volta deles e alguns mestres da Lei discutindo com eles.
15 Pơrpa 'buh Pô, abih tơrpuơl mơnih lô mă ngă c̆rih-takơtuă biă. Buơl guñu đuaĭ truh ràn tơnia Pô.
15 Quando o povo viu Jesus, todos ficaram admirados e correram logo para o cumprimentarem.
16 Pô tơnia buơl guñu: “Buơl guhã đờm tămpơrjai sơ̆ng du mơnih tui-mơgru mư̆ng bruă hơgĕ nư̆n?”
16 Jesus perguntou aos discípulos:
17 Sa aràng lăm tơrpuơl mơnih lô đờm sơđồ: “Ơ Pô-Pơto, dơlhă hũ apăn anà lơkơi dơlhă truh tơ Pô-Pơto. Ñu kơđòng kơmlài kơmlo ngă.
17 Um homem que estava na multidão respondeu: — Mestre, eu trouxe o meu filho para o senhor, porque ele está dominado por um espírito mau e não pode falar.
18 Yàu amăng kơmlài tơma ngă, nư̆n pơsơboh ñu lơbuh tơ ala, ngă tơbiă ia kơmbuh mư̆ng kàng, kĕ tơgơi, bloh nư̆n lơphuơi kơ̆ng mơnih. Dơlhă hũ yòng du mơnih tui-mơgru Pô-Pơto pơtrơh kơmlài nư̆n, bloh buơl guñu 'buh pơtrơh jiơ̆ng.”
18 Sempre que o espírito ataca o meu filho, joga-o no chão, e ele começa a espumar e a ranger os dentes; e ele está ficando cada vez mais fraco. Já pedi aos discípulos do senhor que expulsassem o espírito, mas eles não conseguiram.
19 Pô đờm sơ̆ng buơl guñu: “Ơ jơi-pơtiàn 'buh păng-tui dih, Kơu rơŭ păl dò sơ̆ng buơl guhã tơ̆l truh tơ tŭ lơi? Kơu păl kŏng ă-ư̆n buơl guhã tơ̆l truh tơ tŭ lơi wơ̆? Ba bĕ adơi tìt truh tơ Kơu.”
19 Jesus disse:
20 Buơl guñu ba adơi tìt truh tơ Pô. Pơrpa 'buh Yàng Jêsu, kơmlài lăm tơk pơsơboh khăng adơi tìt, ñu lơbuh tơ ala lơ̆n, pơrlơ̆ng pơrpơ̆ rùp, sơ̆ng kơmbuh kàng.
20 Quando o levaram, o espírito viu Jesus e sacudiu com força o menino. Ele caiu e começou a rolar no chão, espumando pela boca.
21 Yàng Jêsu tơnia ama adơi tìt: “Ñu kơđòng yơu ni hơdùm suơi bơjơ?” Mơnih ama đờm: “Mư̆ng tŭ ñu dò tìt.
21 Aí Jesus perguntou ao pai: O pai respondeu: — Ele está assim desde pequeno.
22 Kơmlài hũ lô amăng prah ñu tơma lăm apui, lăm ia, tô pơmơtai ñu. Bloh yah Pô-Pơto hũ rơgơi ngă jiơ̆ng hơgĕ, nư̆n yòng anĭt-anăr buơl dơlhă sơ̆ng dŏng mơ-ơna.”
22 Muitas vezes o espírito o joga no fogo e na água para matá-lo. Mas, se o senhor pode, então nos ajude. Tenha pena de nós!
23 Yàng Jêsu đờm: “Hơyơu hã đờm: yah Pô-Pơto hũ rơgơi ngă jiơ̆ng? Mơnih lơi păng-tui nư̆n tơgrơ̆ bruă hũ jiơ̆ng abih.”
23 Jesus respondeu:
24 Lăm tŭ nư̆n mư, ama adơi tìt driau prŏng đờm: “Dơlhă păng-tui. Yòng Yàng dŏng-kờl dơlhă pha-jai rơlau tơ hơtai-hơtiàn 'buh păng-tui dơlhă!”
24 Então o pai gritou: — Eu tenho fé! Ajude-me a ter mais fé ainda!
25 Tŭ 'buh tơrpuơl lô buơl làng ba gơŭ truh, Yàng Jêsu puaĭ tơ kơmlài sơ̆ng đờm: “Ơ kơmlài kơmlo sơ̆ng tĭ dih, Kơu pơđăr hã păl tơbiă klàh mư̆ng adơi tìt ni, 'buh hũ tơma ngă ñu tra.”
25 Quando Jesus viu que muita gente estava se juntando ao redor dele, ordenou ao espírito mau:
26 Kơmlài kơmrào prŏng, pơsơboh khăng adơi tìt bloh nư̆n tơbiă klàh. Adơi tìt tơbiă jiơ̆ng yơu mơnih mơtai, nư̆n lô mơnih đờm lài: “Ñu mơtai bơjơ.”
26 O espírito gritou, sacudiu o menino e saiu dele, deixando-o como morto. Por isso todos diziam que ele havia morrido.
27 Bloh Yàng Jêsu apăn tơngàn adơi tìt, đơ̆ng ñu tơgồ; sơ̆ng ñu tơgồ dơ̆ng.
27 Mas Jesus pegou o menino pela mão e o ajudou a ficar de pé.
28 Tŭ Yàng Jêsu tơma lăm sàng bơjơ, du mơnih tui-mơgru truh tơnia krơi Pô: “Kơđa hơgĕ buơl dơlhă 'buh rơgơi pơtrơh jiơ̆ng kơmlài nư̆n?”
28 Quando Jesus entrou em casa, os seus discípulos lhe perguntaram em particular: — Por que foi que nós não pudemos expulsar aquele espírito?
29 Pô đờm: “Yah 'buh iơu-lài, nư̆n 'buh aràng sơi pơtrơh kơmlài nư̆n tơbiă jiơ̆ng.”
29 Jesus respondeu:
30 Mư̆ng anih nư̆n, Yàng Jêsu sơ̆ng du mơnih tui-mơgru Pô nau găn c̆àr Galile, bloh Pô 'buh khiăng brơi aràng sơi thơu,
30 Jesus e os discípulos saíram daquele lugar e continuaram atravessando a Galileia. Jesus não queria que ninguém soubesse onde ele estava
31 kơyoa Pô khiăng pơto-pơsài du mơnih tui-mơgru Pô. Pô đờm sơ̆ng buơl guñu: “Anà Mơnih rơŭ kŏng jào lăm tơngàn aràng. Buơl guñu rơŭ pơmơtai Pô, sơ̆ng Pô rơŭ mơtai. Hơdơi klơu hơrơi Pô rơŭ hơdiŭ wơ̆.”
31 porque estava ensinando os discípulos. Ele lhes dizia:
32 Bloh du mơnih tui-mơgru Pô 'buh wờng du pơnuaĭ nư̆n, sơ̆ng buơl guñu huơĭ bloh 'buh khĭn tơnia Pô.
32 Eles não entendiam o que Jesus dizia, mas tinham medo de perguntar.
33 Yàng Jêsu sơ̆ng du mơnih tui-mơgru truh tơ plơi-prŏng Kapenaum. Tŭ tơma lăm sàng bơjơ, Pô tơnia du mơnih tui-mơgru: “Tŭ nau jơlàn, buơl guhã đờm tămpơrjai sơ̆ng gơŭ mư̆ng bruă hơgĕ nư̆n?”
33 Jesus e os discípulos chegaram à cidade de Cafarnaum. Quando já estavam em casa, Jesus perguntou aos doze discípulos:
34 Bloh buơl guñu dò kơđơ̆ng rik, kơyoa lăm jơlàn nau buơl guñu hũ đờm tămpơrjai gơŭ c̆ơ aràng sơi la mơnih prŏng-màng rơlau abih.
34 Mas eles ficaram calados porque no caminho tinham discutido sobre qual deles era o mais importante.
35 Pô dò guh, iơu sa-pluh dua aràng mơnih tơdi-tơdài sơ̆ng đờm: “Yah aràng sơi khiăng ngă mơnih akŏ, nư̆n păl ngă mơnih tơluĭ sơ̆ng păl ngă hơlŭn-hơlă tơ tơgrơ̆ mơnih.”
35 Jesus sentou-se, chamou os doze e lhes disse:
36 Bloh nư̆n Pô ba sa aràng lơ-ơneh tìt daŭ tơkrah du mơnih tui-mơgru, Pô pồ adơi tìt lăm tơngàn sơ̆ng đờm:
36 Aí segurou uma criança e a pôs no meio deles. E, abraçando-a, disse aos discípulos:
37 “Aràng sơi kơyoa mư̆ng angăn Kơu bloh wă-rò sa aràng lơ-ơneh tìt yơu lơ-ơneh tìt ni, nư̆n la wă-rò Kơu. Sơ̆ng aràng sơi wă-rò Kơu, nư̆n 'buh iơŭ wă-rò Kơu, bloh wă-rò Pô hũ pơđăr Kơu.”
37 — Aquele que, por ser meu seguidor, receber uma criança como esta estará também me recebendo. E quem me receber não recebe somente a mim, mas também aquele que me enviou.
38 Jăng đờm sơ̆ng Pô: “Ơ Pô-Pơto, buơl dơlhă hũ 'buh mơnih mă angăn Pô bloh pơtrơh kơmlài, sơ̆ng buơl dơlhă hũ pơkơŭ mơnih nư̆n kơyoa mơnih nư̆n 'buh tui buơl gudrơi.”
38 João disse: — Mestre, vimos um homem que expulsa demônios pelo poder do nome do senhor, mas nós o proibimos de fazer isso porque ele não é do nosso grupo.
39 Bloh Yàng Jêsu đờm: “Juơi pơkơŭ buơl guñu, kơyoa 'buh aràng sơi hũ rơgơi mă angăn Kơu ngă bruă c̆rih-krơi, bloh nư̆n gài pơtrah wơ̆ đờm jơhà tơ Kơu jiơ̆ng.
39 Jesus respondeu:
40 Aràng sơi 'buh tămdră-wơ̆ sơ̆ng buơl gudrơi la găm sơ̆ng buơl gudrơi.
40 Porque quem não é contra nós é por nós.
41 Kơyoa iơŭ biă, Kơu đờm sơ̆ng buơl guhã, aràng sơi brơi tơ buơl guhã sa c̆uàn ia mơrềt kơyoa buơl guhã la mơnih Pô Krist, mơnih nư̆n rơŭ 'buh lơhiă phơ̆n mơyòm-brơi drơi ơu.
41 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: quem der um copo de água a vocês, porque vocês são de Cristo, com toda a certeza receberá a sua recompensa.
42 Bloh aràng sơi ngă tơ sa aràng lăm du lơ-ơneh tìt ni, la du mơnih hũ păng-tui Kơu bơjơ păl sơnĕ lơbuh lăm glài-sơnoh, nư̆n yah akă lơsŭng pơtơu prŏng lăm tơkuai mơnih nư̆n bloh prah trŭn lăm ia-tơsì dò siàm rơlau.”
42 Jesus continuou:
43 “Yah tơngàn hã ngă tơ hã sơnĕ lơbuh lăm glài-sơnoh, nư̆n koh ñu bĕ; kơyoa yah tùt sa gah tơngàn bloh hũ tơma lăm pơnuaĭ hơdiŭ, dò siàm rơlau la hũ tơ̆l abih dua gah tơngàn bloh păl kŏng prah tơma lăm brŏng-apui, la anih apui 'buh tŭ lơi mơtai.
43 Se uma das suas mãos faz com que você peque, corte-a fora! Pois é melhor você entrar na vida eterna com uma só mão do que ter as duas e ir para o inferno, onde o fogo nunca se apaga.
44 — ausente —
44 [Ali os vermes que devoram não morrem, e o fogo nunca se apaga.]
45 Yah tơkai hã ngă tơ hã sơnĕ lơbuh lăm glài-sơnoh, nư̆n koh ñu bĕ; kơyoa yah tùt sa bĕ tơkai bloh hũ tơma lăm pơnuaĭ hơdiŭ, dò siàm rơlau la hũ tơ̆l abih dua bĕ tơkai bloh păl kŏng prah tơma lăm brŏng-apui.
45 Se um dos seus pés faz com que você peque, corte-o fora! Pois é melhor você entrar na vida eterna aleijado do que ter os dois pés e ser jogado no inferno.
46 (b)
46 [Ali os vermes que devoram não morrem, e o fogo nunca se apaga.]
47 Yah mơta hã ngă tơ hã sơnĕ lơbuh lăm glài-sơnoh, nư̆n lơ-iok ñu bĕ; kơyoa yah tơrgloh sa gah mơta bloh hũ tơma lăm lơgăr Yàng Pô Lơngì, dò siàm rơlau la hũ tơ̆l abih dua gah mơta bloh păl kŏng prah tơma lăm brŏng-apui,
47 Se um dos seus olhos faz com que você peque, arranque-o! Pois é melhor você entrar no
48 la anih hơlă-hơlĭng 'buh tŭ lơi mơtai sơ̆ng apui 'buh tŭ lơi mơtai.
48 Ali os vermes que devoram não morrem, e o fogo nunca se apaga.
49 Kơyoa yàu aràng rơŭ kŏng pơđăm sơ̆ng apui.
49 — Pois todas as pessoas serão
50 Sơra la phơ̆n siàm, bloh yah sơra lơhiă kơya 'bă, nư̆n mă hơgĕ ngă tô 'bă wơ̆ jiơ̆ng? Buơl guhã păl hũ sơra lăm hơtai-hơtiàn drơi, sơ̆ng hơdiŭ hơlàr-siàm sơ̆ng gơŭ.”
50 O sal é uma coisa útil; mas, se perder o gosto, como é que vocês poderão lhe dar gosto de novo? Tenham sal em vocês mesmos e vivam em paz uns com os outros.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.