Marcos 15
Chru (CJE) vs VC
1 Pơrpa rìng sơrdah, du mơnih gơnuăr apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt, du mơnih gơnuăr-tha, du mơnih gơnuăr-pơto pơnuaĭ adăt-adia găm sơ̆ng abih Tơrpuơl Gơnuăr Apăn-Akŏ, pơgùm-pơtòm gơŭ wơ̆ tô tămbơyai. Hơdơi mư̆ng nư̆n, buơl guñu c̆ă Yàng Jêsu wơ̆, sơ̆ng ba nau jào tơ Pilat.
1 Logo pela manhã se reuniram os sumos sacerdotes com os anciãos, os escribas e com todo o conselho. E tendo amarrado Jesus, levaram-no e entregaram-no a Pilatos.
2 Pilat tơnia Pô: “Hã hũ iơŭ la Pơtau buơl làng Juđa ơu?” Yàng Jêsu đờm: “Iơŭ yơu kơi đờm.”
2 Este lhe perguntou: És tu o rei dos judeus? Ele lhe respondeu: Sim.
3 Du mơnih gơnuăr apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt đờm yă Pô lô glài,
3 Os sumos sacerdotes acusavam-no de muitas coisas.
4 nư̆n Pilat tơnia Pô wơ̆: “Hã 'buh đờm sơđồ hơgĕ ơu? Păng dih, buơl guñu đờm yă hã lô glài biă.”
4 Pilatos perguntou-lhe outra vez: Nada respondes? Vê de quantos delitos te acusam!
5 Bloh Yàng Jêsu 'buh đờm sơđồ hơgĕ tra, ngă tơ Pilat păl mă ngă krơi-takơtuă biă.
5 Mas Jesus nada mais respondeu, de modo que Pilatos ficou admirado.
6 Lăm yàu pơnuaĭ pơjŭm 'bơ̆ng prŏng, Pilat jiăng hũ adăt-lơđăp toh tơleh tơ buơl làng sa aràng mơnih glài kŏng jàm, tui yơu hơtai buơl làng yòng.
6 Ora, costumava ele soltar-lhes em cada festa qualquer dos presos que pedissem.
7 Tŭ nư̆n hũ sa aràng mơnih angăn la 'Baraba, dò kơđòng jàm lăm anuh găm sơ̆ng du mơnih tơgồ tămdră-wơ̆ sơ̆ng gơnuăr apăn-akŏ ia-lơgăr, kơyoa lăm tŭ tơgồ tămdră, buơl guñu hũ ngă glài pơmơtai mơnih.
7 Havia na prisão um, chamado Barrabás, que fora preso com seus cúmplices, o qual na sedição perpetrara um homicídio.
8 Tơrpuơl buơl làng ba gơŭ truh, sơ̆ng yòng Pilat ngă tui pơnuaĭ adăt-lơđăp bloh Pilat jiăng ngă tơ buơl guñu.
8 O povo que tinha subido começou a pedir-lhe aquilo que sempre lhes costumava conceder.
9 Pilat tơnia: “Buơl guhã hũ khiăng kơu toh-tơleh Pơtau buơl làng Juđa tơ buơl guhã ơu?”
9 Pilatos respondeu-lhes: Quereis que vos solte o rei dos judeus?
10 Kơyoa Pilat thơu loh-làng, mĭn kơyoa mư̆ng hơtai-hơtiàn oàn-mơbai bloh du mơnih gơnuăr apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt hũ jào Pô tơ ñu.
10 {Porque sabia que os sumos sacerdotes o haviam entregue por inveja.}
11 Bloh du mơnih gơnuăr apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt pơsŭt-pơđăr buơl làng yòng Pilat toh-tơleh 'Baraba tơ buơl guñu.
11 Mas os pontífices instigaram o povo para que pedissem de preferência que lhes soltasse Barrabás.
12 Pilat tơnia buơl guñu wơ̆: “Yơu nư̆n, buơl guhã khiăng kơu ngă hơyơu sơ̆ng mơnih bloh buơl guhã iơu la Pơtau buơl làng Juđa?”
12 Pilatos falou-lhes outra vez: E que quereis que eu faça daquele a quem chamais o rei dos judeus?
13 Buơl guñu driau prŏng: “Pơ̆ng bĕ ñu tơ kơyơu pơkăl!”
13 Eles tornaram a gritar: Crucifica-o!
14 Pilat tơnia buơl guñu: “Bloh mơnih ni hũ ngă pơnuaĭ mơsak-jơhà hơgĕ?” Buơl guñu 'brŏ driau prŏng rơlau wơ̆: “Pơ̆ng bĕ ñu tơ kơyơu pơkăl!”
14 Pilatos replicou: Mas que mal fez ele? Eles clamavam mais ainda: Crucifica-o!
15 Kơyoa khiăng ngă tô siàm hơtai buơl làng, Pilat hũ toh-tơleh 'Baraba tơ buơl guñu, sơ̆ng hơdơi tŭ pơđăr mơnih glih pờng Yàng Jêsu, Pilat jào Pô tơ buơl guñu tô ba nau pơ̆ng tơ kơyơu pơkăl.
15 Querendo Pilatos satisfazer o povo, soltou-lhes Barrabás e entregou Jesus, depois de açoitado, para que fosse crucificado.
16 Buơl lĭng ba Yàng Jêsu tơma lăm gah dơrlăm sàng-glăng kwăng apăn-akŏ du c̆àr lăm lơgăr, sơ̆ng pơgùm-pơtòm abih tơrpuơl lĭng wơ̆.
16 Os soldados conduziram-no ao interior do pátio, isto é, ao pretório, onde convocaram toda a coorte.
17 Buơl guñu pơc̆ù tơ Pô sa blah ào mơr-yah, sơ̆ng pă sa boh dơwàng druơi ngă sơgơ̆n pơtruă tơ akŏ Pô;
17 Vestiram Jesus de púrpura, teceram uma coroa de espinhos e a colocaram na sua cabeça.
18 bloh nư̆n guñu kơkuh tơ anaŭ Pô đờm: “Khoai-dơlbăt Pơtau buơl làng Juđa!”
18 E começaram a saudá-lo: Salve, rei dos judeus!
19 Buơl guñu kŭng mă gai pờng tơ akŏ Pô, kơc̆uh ia bơbah lăm Pô, bloh nư̆n c̆ĕ tơ-ù khoai Pô.
19 Davam-lhe na cabeça com uma vara, cuspiam nele e punham-se de joelhos como para homenageá-lo.
20 Hơdơi tŭ klau-pơtăt Pô srăp bơjơ, guñu wà ào mơr-yah nư̆n sơ̆ng pơc̆ù ào Pô tơ Pô wơ̆, sơ̆ng ba Pô nau tô pơ̆ng tơ kơyơu pơkăl.
20 Depois de terem escarnecido dele, tiraram-lhe a púrpura, deram-lhe de novo as vestes e conduziram-no fora para o crucificar.
21 Lăm jơlàn nau, guñu păp sa aràng mơnih mư̆ng plơi đì nau tơ plơi-prŏng Jerusalem, guñu mă mơnih nư̆n glăm kơyơu pơkăl tơ Pô. Mơnih nư̆n angăn la Simôn, mơnih plơi Siren. Ñu la ama Aleksandrơ sơ̆ng Ruphus.
21 Passava por ali certo homem de Cirene, chamado Simão, que vinha do campo, pai de Alexandre e de Rufo, e obrigaram-no a que lhe levasse a cruz.
22 Buơl guñu ba Yàng Jêsu truh tơ sa anih, angăn la Gôgôtha, mơblàng la anih Brò Akŏ.
22 Conduziram Jesus ao lugar chamado Gólgota, que quer dizer lugar do crânio.
23 Buơl guñu brơi Pô mơñŭm tơpai jrơu sơ̆ng c̆ài-trŭ, bloh Pô 'buh mơñŭm.
23 Deram-lhe de beber vinho misturado com mirra, mas ele não o aceitou.
24 Tŭ pơ̆ng Pô tơ kơyơu pơkăl bơjơ, buơl guñu pơrpha gơŭ ào agàh Pô, suă khà tô thơu aràng sơi hũ hơgĕ.
24 Depois de o terem crucificado, repartiram as suas vestes, tirando a sorte sobre elas, para ver o que tocaria a cada um.
25 Guñu pơ̆ng Pô tơ kơyơu pơkăl lăm tŭ sơlpăn jơ ờm.
25 Era a hora terceira quando o crucificaram.
26 Pơnuaĭ ngă nìn-glài Pô hũ wă tơ ngŏ sa blơ kơmàn la: “Pơtau Buơl Làng Juđa.”
26 A inscrição que motivava a sua condenação dizia: O rei dos judeus.
27 Tŭ nư̆n, buơl guñu kŭng pơ̆ng dua aràng mơnih blơ̆ găm sơ̆ng Pô rơi, sa aràng pơ̆ng lăm kơyơu pơkăl gah hơnuă, sa aràng pơ̆ng lăm kơyơu pơkăl gah ơñiau.
27 Crucificaram com ele dois bandidos: um à sua direita e outro à esquerda.
28 Nư̆n la hũ iơŭ yơu pơnuaĭ lăm 'Bồn Bơ-àr Sơc̆ih-Sri lài: “Pô hũ kŏng kơrhia găm lăm tơrpuơl du mơnih glài-sơnoh.”
28 {Cumpriu-se assim a passagem da Escritura que diz: Ele foi contado entre os malfeitores {Is 53,12}.}
29 Tơgrơ̆ mơnih nau găn nư̆n klau-pơtăt tơ Pô, rơñah akŏ sơ̆ng đờm: “Hơi! Hã la mơnih hũ rơgơi ngă jơrlơh-tơrlŭng sàng duh-dơlbăt sơ̆ng bơ̆ pơdơ̆ng wơ̆ lăm klơu hơrơi,
29 Os que iam passando injuriavam-no e abanavam a cabeça, dizendo: Olá! Tu que destróis o templo e o reedificas em três dias,
30 c̆ơ dŏng bĕ rùp-phŭn drơi sơ̆ng trŭn klàh mư̆ng kơyơu pơkăl c̆ơ!”
30 salva-te a ti mesmo! Desce da cruz!
31 Du mơnih gơnuăr apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt sơ̆ng du mơnih gơnuăr-pơto pơnuaĭ adăt-adia kŭng đờm klau-pơtăt Pô yơu nư̆n rơi. Buơl guñu đờm sơ̆ng gơŭ: “Ñu hũ dŏng mơnih pơkơ̆n; bloh 'buh rơgơi dŏng rùp-phŭn drơi!
31 Desta maneira, escarneciam dele também os sumos sacerdotes e os escribas, dizendo uns para os outros: Salvou a outros e a si mesmo não pode salvar!
32 Ơ Pô Krist, Pơtau buơl làng Israel, tŭ ni c̆ơ trŭn bĕ mư̆ng kơyơu pơkăl, tô buơl gudrơi 'buh sơ̆ng păng tui!” Dua aràng mơnih blơ̆ kŏng pơ̆ng găm sơ̆ng Pô kŭng đờm klau-pơtăt Pô rơi.
32 Que o Cristo, rei de Israel, desça agora da cruz, para que vejamos e creiamos! Também os que haviam sido crucificados com ele o insultavam.
33 Mư̆ng sa-pluh dua jơ hơrơi dơ̆ng tơ̆l truh tơ klơu jơ diơŭ, abih tơgrơ̆ anih jiơ̆ng mơsrư̆-kơnăm c̆ik-c̆òk.
33 Desde a hora sexta até a hora nona, houve trevas por toda a terra.
34 Tŭ klơu jơ diơŭ, Yàng Jêsu iơu prŏng săp: “Elôi, Elôi, lama sabaktani?” Kơtha mơblàng la: “Khoai Yàng Pô Lơngì dơlhă, khoai Yàng Pô Lơngì dơlhă, kơđa hơgĕ Pô klà luơi dơlhă?”
34 E à hora nona Jesus bradou em alta voz: Elói, Elói, lammá sabactáni?, que quer dizer: Meu Deus, meu Deus, por que me abandonaste?
35 Mơhư̆ yơu nư̆n, du mơnih dò dơ̆ng jĕ tơ anih nư̆n đờm lài: “C̆ơ dih, ñu iơu Eli.”
35 Ouvindo isto, alguns dos circunstantes diziam: Ele chama por Elias!
36 Hũ sa aràng mơnih lăm tơrpuơl buơl guñu đuaĭ mă sa boh phơ̆n kơsồp, ơñrŭ baŭ ia mơsăm, akă tơ akŏ gai pơrbo, pơyơ̆r đì tơ Pô mơñŭm, sơ̆ng đờm: “Kừ luơi yơu nư̆n, c̆ơ Eli hũ truh dŏng ñu trŭn ơu.”
36 Um deles correu e ensopou uma esponja em vinagre e, pondo-a na ponta de uma vara, deu-lho para beber, dizendo: Deixai, vejamos se Elias vem tirá-lo.
37 Yàng Jêsu iơu sa săp prŏng, bloh nư̆n kloh suàn.
37 Jesus deu um grande brado e expirou.
38 Khăn dơrnìng lăm sàng duh-dơlbăt tơrhĕt jiơ̆ng dua mư̆ng ngŏ trŭn tơ ala.
38 O véu do templo rasgou-se então de alto a baixo em duas partes.
39 Mơnih apăn-akŏ sa rơtùh lĭng dò dơ̆ng tơ anaŭ kơyơu pơkăl, 'buh Pô kloh suàn yơu nư̆n, đờm lài: “Mơnih ni iơŭ biă la Anà Yàng Pô Lơngì!”
39 O centurião que estava diante de Jesus, ao ver que ele tinha expirado assim, disse: Este homem era realmente o Filho de Deus.
40 Kŭng hũ du mơnih kơmơi dò dơ̆ng c̆ơ mư̆ng atàh. Lăm du mơnih kơmơi nư̆n hũ Mari Mađơlen, Mari ame Jakơ tìt sơ̆ng Jôse, sơ̆ng Salôme.
40 Achavam-se ali também umas mulheres, observando de longe, entre as quais Maria Madalena, Maria, mãe de Tiago, o Menor, e de José, e Salomé,
41 Du mơnih kơmơi ni la du mơnih jiăng nau tui sơ̆ng dŏng duh bruă Yàng Jêsu tŭ Pô dò lăm Galile; kŭng hũ lô mơnih kơmơi pơkơ̆n rơi, la du mơnih hũ tui Pô đì nau tơ Jerusalem.
41 que o tinham seguido e o haviam assistido, quando ele estava na Galiléia; e muitas outras que haviam subido juntamente com ele a Jerusalém.
42 Tŭ nư̆n la hơrơi Rơc̆ăng Dơlhơu, nư̆n la hơrơi dơlhơu tơ hơrơi sa'bat; tŭ glai diơŭ bơjơ,
42 Quando já era tarde - era a Preparação, isto é‚ é a véspera do sábado -,
43 hũ sa aràng mơnih angăn la Jôsep, dò lăm plơi-prŏng Arimathe, sa aràng mơnih hũ c̆ơ la prŏng-màng lăm Tơrpuơl Gơnuăr Apăn-Akŏ, sơ̆ng kŭng la mơnih sơđaŭ kraŭ-c̆àng lơgăr Yàng Pô Lơngì. Ñu hĭl-pràn hơtai-hơtiàn truh tòm sơ̆ng Pilat tô yòng mă rùp atơu Yàng Jêsu.
43 veio José de Arimatéia, ilustre membro do conselho, que também esperava o Reino de Deus; ele foi resoluto à presença de Pilatos e pediu o corpo de Jesus.
44 Tŭ mơhư̆ đờm la Pô mơtai bơjơ, Pilat mă ngă krơi-takơtuă, nư̆n iơu mơnih apăn-akŏ sa rơtùh lĭng truh tô tơnia c̆ơ Pô mơtai suơi jơ.
44 Pilatos admirou-se de que ele tivesse morrido tão depressa. E, chamando o centurião, perguntou se já havia muito tempo que Jesus tinha morrido.
45 Hơdơi tŭ hũ păng mơnih apăn-akŏ sa rơtùh lĭng đờm akhàn wơ̆ mư̆ng abih tơgrơ̆ bruă, Pilat jào rùp atơu tơ Jôsep.
45 Obtida a resposta afirmativa do centurião, mandou dar-lhe o corpo.
46 Jôsep blơi sa blah bơ-yài lơmŭn, apăn rùp atơu Pô trŭn mư̆ng kơyơu pơkăl, mă bơ-yài lơmŭn nư̆n pơpò wơ̆, bloh nư̆n apăn daŭ lăm sa boh kŭt atơu hũ phàt lờih lăm tơli pơtơu prŏng. Ñu kŭng pơrlơ̆ sa boh pơtơu kơdrơ̆ bơbah kŭt atơu wơ̆.
46 Depois de ter comprado um pano de linho, José tirou-o da cruz, envolveu-o no pano e depositou-o num sepulcro escavado na rocha, rolando uma pedra para fechar a entrada.
47 Mari Mađơlen sơ̆ng Mari ame Jôse hũ 'buh loh-làng anih buơl guñu dơ̆r Pô.
47 Maria Madalena e Maria, mãe de José, observavam onde o depositavam.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.