Lucas 22

Chru (CJE) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Hơrơi pơjŭm 'bơ̆ng Pah 'Buh Hũ Tơpơi, kŭng angăn la pơnuaĭ Pơjŭm 'Bơ̆ng Nau-Găn, hũ truh jĕ.
1 Faltava pouco tempo para a Festa dos Pães sem Fermento , chamada Páscoa .
2 Du mơnih gơnuăr apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt sơ̆ng du mơnih gơnuăr-pơto pơnuaĭ adăt-adia duah pơc̆òng bơ-yai pơnuaĭ tô pơmơtai Yàng Jêsu, kơyoa buơl guñu huơĭ tơ buơl làng.
2 Os chefes dos sacerdotes e os mestres da Lei procuravam um jeito para matar Jesus em segredo porque tinham medo do povo.
3 Tŭ nư̆n, kơmlài Satăn tơma lăm Juđa, angăn la Iskariôt, la sa aràng lăm tơrpuơl sa-pluh dua aràng mơnih tơdi-tơdài.
3 Então Satanás entrou em Judas, chamado Iscariotes, que era um dos doze discípulos.
4 Ñu nau đờm tămbơyai sơ̆ng du mơnih gơnuăr apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt sơ̆ng du mơnih gơnuăr apăn-akŏ tơrpuơl lĭng khiă-gàr sàng duh-dơlbăt, mư̆ng bruă hơyơu bloh ñu rơgơi jào Pô tơ buơl mơnih nư̆n.
4 Judas foi falar com os chefes dos sacerdotes e com os oficiais da guarda do Templo para combinar a maneira como ele ia lhes entregar Jesus.
5 Du mơnih dih uơ̆n drơi biă, sơ̆ng đờm pơguăn rơŭ brơi priă tơ ñu.
5 Eles ficaram muito contentes e prometeram dar dinheiro a ele.
6 Juđa hũ sa hơtai sơ̆ng buơl guñu, sơ̆ng duah tŭ hơnàn-iơŭ tô jào Yàng Jêsu tơ buơl guñu, tŭ 'buh hũ tơrpuơl mơnih lô.
6 Judas aceitou e começou a procurar uma oportunidade para entregar Jesus a eles, sem que o povo ficasse sabendo.
7 Truh hơrơi pơjŭm 'bơ̆ng Pah 'Buh Hũ Tơpơi, la hơrơi aràng păl pơmơtai abo anà pơnuaĭ pơjŭm 'bơ̆ng Nau-Găn,
7 Chegou o dia da Festa dos Pães sem Fermento , dia em que os judeus matavam carneirinhos para comemorar a Páscoa .
8 Yàng Jêsu pơđăr Pier sơ̆ng Jăng nau bloh đờm kơkơi: “Nau bĕ, rơc̆ăng pồ pơnuaĭ pơjŭm 'bơ̆ng Nau-Găn tô buơl gudrơi 'bơ̆ng.”
8 Então Jesus deu a Pedro e a João a seguinte ordem:
9 Dua aràng buơl guñu tơnia: “Pô-Pơto khiăng buơl dơlhă rơc̆ăng pồ pơnuaĭ pơjŭm 'bơ̆ng nư̆n tơ anih lơi?”
9 Eles perguntaram: — Onde o senhor quer que a gente prepare o jantar?
10 Pô đờm: “Tŭ tơma lăm plơi-prŏng, buơl guhã rơŭ tòm sa aràng mơnih đoa abŭ ia. Nau tui bĕ mơnih nư̆n. Mơnih nư̆n tơma sàng lơi, buơl guhã tui tơma bĕ sàng nư̆n,
10 Jesus respondeu:
11 sơ̆ng đờm sơ̆ng mơnih pô sàng lài: ‘Pô-Pơto tơnia hã lài: Adŭ thuai la anih Kơu rơŭ 'bơ̆ng pơnuaĭ pơjŭm 'bơ̆ng Nau-Găn sơ̆ng du mơnih tui-mơgru Kơu, tơ anih lơi?’
11 e digam ao dono dela: “O Mestre mandou perguntar a você onde fica a sala em que ele e os seus discípulos vão comer o jantar da Páscoa.”
12 Mơnih pô sàng rơŭ pơto tơ buơl guhã sa adŭ prŏng tơ tăl ngŏ sàng, tơgrơ̆ phơ̆n angui hũ rơc̆ăng lờih abih bơjơ. Buơl guhã rơc̆ăng pồ bĕ pơnuaĭ pơjŭm 'bơ̆ng tơ anih nư̆n!”
12 Então ele mostrará a vocês uma grande sala mobiliada, no andar de cima. Preparem ali o jantar.
13 Dua aràng mơnih tui-mơgru nau sơ̆ng păp tơgrơ̆ pơnuaĭ iơŭ yơu Pô hũ đờm dơlhơu sơ̆ng buơl guñu; nư̆n buơl guñu rơc̆ăng pồ pơnuaĭ pơjŭm 'bơ̆ng Nau-Găn.
13 Os dois discípulos foram até a cidade e encontraram tudo como Jesus tinha dito. Então prepararam o jantar da Páscoa.
14 Tŭ truh jơ, Yàng Jêsu dò guh lăm c̆ơnừng 'bơ̆ng, du mơnih tơdi-tơdài dò guh găm sơ̆ng Pô.
14 Quando chegou a hora, Jesus sentou-se à mesa com os apóstolos
15 Pô đờm sơ̆ng buơl guñu: “Kơu khiăng biă 'bơ̆ng pơnuaĭ pơjŭm 'bơ̆ng Nau-Găn ni sơ̆ng buơl guhã dơlhơu tŭ Kơu kŏng pơđì-pơđoa gleh-glăr.
15 e lhes disse:
16 Kơyoa Kơu đờm sơ̆ng buơl guhã, Kơu rơŭ 'buh 'bơ̆ng pơnuaĭ pơjŭm 'bơ̆ng ni tra, tơ̆l truh tơ tŭ pơnuaĭ pơjŭm 'bơ̆ng ni hũ wĭl-tơ̆l lăm lơgăr Yàng Pô Lơngì.”
16 Pois eu digo a vocês que nunca comerei este jantar até que eu coma o verdadeiro jantar que haverá no
17 Pô apăn c̆uàn, ưnjơmừn, bloh nư̆n đờm: “Mă bĕ sơ̆ng pơrpha tơ gơŭ.
17 Então Jesus pegou o cálice de vinho, deu graças a Deus e disse:
18 Kơyoa Kơu đờm sơ̆ng buơl guhã, mư̆ng ni Kơu rơŭ 'buh mơñŭm ia ño ni tra tơ̆l truh tơ tŭ lơgăr Yàng Pô Lơngì truh.”
18 Pois eu afirmo a vocês que nunca mais beberei deste vinho até que chegue o Reino de Deus.
19 Bloh nư̆n Pô mă pah, ưnjơmừn, 'bĕt pơrpha tơ du mơnih tui-mơgru sơ̆ng đờm: “Ni la rùp-phàp Kơu, kơyoa mư̆ng buơl guhã bloh pơyă brơi. Ngă bĕ pơnuaĭ ni tô sơdơ̆r truh Kơu!”
19 Depois pegou o pão e deu graças a Deus. Em seguida partiu o pão e o deu aos apóstolos, dizendo:
20 Hơdơi tŭ 'bơ̆ng, Pô kŭng ngă yơu nư̆n rơi, mă c̆uàn brơi tơ du mơnih tui-mơgru sơ̆ng đờm: “C̆uàn ni la pơnuaĭ Pơguăn-Pơđoàn Bơrhơu lăm drah Kơu, kơyoa mư̆ng buơl guhã bloh hŏ tơbiă.
20 Depois do jantar, do mesmo modo deu a eles o cálice de vinho, dizendo:
21 Ni, tơngàn mơnih pơblơ̆-dră Kơu dò jĕ Kơu, anih c̆ơnừng 'bơ̆ng ni.
21 Mas vejam: o traidor está aqui sentado comigo à mesa!
22 Anà Mơnih nau yơu pơnuaĭ hũ ngă-nìn, bloh gleh-glăr dồn-să biă tơ mơnih pơblơ̆-dră Anà Mơnih!”
22 Pois o
23 Du mơnih tui-mơgru tơma tơnia gơŭ lăm tơrpuơl drơi aràng sơi la mơnih rơŭ ngă pơnuaĭ nư̆n.
23 Então os apóstolos começaram a perguntar uns aos outros quem seria o traidor.
24 Du mơnih tui-mơgru tămpơrjai mơsau sơ̆ng gơŭ, c̆ơ aràng sơi la mơnih prŏng rơlau abih lăm tơrpuơl drơi.
24 Os apóstolos tiveram uma forte discussão sobre qual deles deveria ser considerado o mais importante.
25 Yàng Jêsu đờm sơ̆ng buơl guñu: “Du pơtau buơl làng agàh mă gơnuăr bloh apăn-akŏ buơl làng, sơ̆ng du mơnih apăn-akŏ ni pơ-angăn drơi la du mơnih ngă pơnuaĭ anĭt, du mơnih dŏng-kờl buơl làng.
25 Então Jesus disse:
26 Bloh buơl guhã nư̆n 'buh iơŭ yơu nư̆n ơu. Mơnih prŏng rơlau abih tơkrah buơl guhã păl tơbiă jiơ̆ng yơu mơnih tìt rơlau abih, sơ̆ng mơnih apăn-akŏ păl tơbiă jiơ̆ng yơu mơnih duh bruă.
26 Mas entre vocês não pode ser assim. Pelo contrário, o mais importante deve ser como o menos importante; e o que manda deve ser como o que é mandado.
27 Kơyoa tơkrah mơnih dò guh 'bơ̆ng sơ̆ng mơnih duh bruă, aràng sơi la mơnih prŏng rơlau? Hũ iơŭ la mơnih dò guh 'bơ̆ng ơu? Bloh Kơu dò tơkrah buơl guhã, Kơu hơdiŭ yơu sa aràng mơnih duh bruă.
27 Quem é o mais importante? É o que está sentado à mesa para comer ou é o que está servindo? Claro que é o que está sentado à mesa. Mas entre vocês eu sou como aquele que serve.
28 Buơl guhã la du mơnih hũ kơjăp sa hơtai-hơtiàn tui Kơu, tơkrah du tŭ Kơu păp pơnuaĭ pơlòng gleh-glăr.
28 — Vocês têm estado sempre comigo nos meus sofrimentos.
29 Kơyoa nư̆n, Kơu brơi lơgăr tơ buơl guhã, kŭng yơu Ama Kơu hũ brơi tơ Kơu rơi,
29 Por isso, assim como o meu Pai me deu o direito de governar, eu também dou o mesmo direito a vocês.
30 tô buơl guhã rơŭ hũ 'bơ̆ng mơñŭm găm sa boh c̆ơnừng sơ̆ng Kơu lăm lơgăr Kơu, sơ̆ng hũ dò guh tơ ngŏ sơbàn tô c̆ahrơña sa-pluh dua jơi-pơtiàn Israel.”
30 Vocês vão comer e beber à minha mesa no meu
31 “Ơ Simôn, Simôn! Kơmlài Satăn hũ yòng gơnuăr tô pơlòng-ơñiai buơl guhã yơu aràng tơpơi pruh bơdai.
31 Jesus continuou:
32 Bloh Kơu hũ iơu-lài tơ hã, tô hã 'buh lơhiă pơnuaĭ păng-tui. Yơu nư̆n, hơdơi tŭ hã gài mơrai wơ̆, ngă bĕ tơ buơl adơi-ai drơi pràn-kơjăp pơnuaĭ păng-tui.”
32 Mas eu tenho orado por você, Simão, para que não lhe falte fé. E, quando você voltar para mim, anime os seus irmãos.
33 Pier đờm sơ̆ng Pô: “Ơ Yàng, dơlhă hũ rơc̆ăng lờih hơtai-hơtiàn tô nau sơ̆ng Yàng, yah păl kŏng jàm-krơ̆ halài păl kŏng mơtai sơ̆ng Yàng.”
33 Então Pedro disse a Jesus: — Estou pronto para ser preso e morrer com o senhor!
34 Yàng Jêsu đờm: “Ơ Pier, Kơu đờm tơ hã thơu, hơrơi ni, dơlhơu tŭ mơnŭ kơ-iòk, hã rơŭ klơu amăng đờm kơmlah la hã 'buh thơu Kơu!”
34 Então Jesus afirmou:
35 Bloh nư̆n Yàng Jêsu đờm sơ̆ng du mơnih tui-mơgru Pô: “Tŭ Kơu pơđăr buơl guhã nau, 'buh apăn tui kơdŭng priă, kơdŭng, halài tơkhŏ kơjuă, buơl guhã hũ siơŭ hơgĕ ơu?” Du mơnih tui-mơgru đờm lài: “'Buh siơŭ hơgĕ ơu!”
35 Depois Jesus perguntou aos discípulos: — Não faltou nada! — responderam eles.
36 Pô đờm: “Bloh tŭ ni, aràng sơi hũ kơdŭng priă nư̆n apăn tui bĕ, aràng sơi hũ kơdŭng kŭng yơu nư̆n rơi. Aràng sơi 'buh hũ đào, nư̆n pơblơi bĕ ào agàh bloh blơi sa 'bĕ đào.
36 Então Jesus disse:
37 Kơyoa Kơu đờm sơ̆ng buơl guhã, pơnuaĭ 'Bồn Bơ-àr Sơc̆ih-Sri ni păl hũ tơbiă iơŭ tơpă lăm Kơu: ‘Guñu hũ ngă tơ Pô yơu ngă tơ sa aràng mơnih hũ glài-sơnoh.’ Biă yơu nư̆n, tơgrơ̆ hơgĕ hũ wă mư̆ng Kơu păl tơbiă iơŭ tơpă.”
37 Pois as
38 Du mơnih tui-mơgru đờm: “Khoai Yàng, ni hũ dua 'bĕ đào.” Pô đờm: “Nư̆n kŭng tơ̆l bơjơ!”
38 Aí os seus discípulos disseram: — Senhor, aqui estão duas espadas.
39 Hơdơi mư̆ng nư̆n, Yàng Jêsu tơbiă nau, sơ̆ng tui lơđăp-bơhiàn, Pô nau truh tơ c̆ơ̆ Ôlibe. Du mơnih tui-mơgru nau tui Pô.
39 Jesus saiu e foi, como de costume, ao monte das Oliveiras; e os seus discípulos foram com ele.
40 Tŭ truh anih, Pô đờm sơ̆ng buơl guñu: “Păl iơu-lài bĕ tô buơl guhã 'buh kơđòng lĕ-tơma lăm pơnuaĭ pơluơ-ơñiai.”
40 Quando chegou ao lugar escolhido, Jesus disse:
41 Bloh nư̆n Pô nau đoh mư̆ng anih buơl guñu pơgăp atàh kàr prah sa boh pơtơu. Pô c̆ĕ tơ-ù trŭn sơ̆ng iơu-lài:
41 Então se afastou a uma distância de mais ou menos trinta metros. Ajoelhou-se e começou a orar,
42 “Khoai Ama, yah Ama khiăng, yòng suă c̆uàn pơnuaĭ pơđì-pơđoa gleh-glăr ni klàh mư̆ng Anà! Bloh yah yơu nư̆n, yòng hơtai-khiăng Ama hũ jiơ̆ng, 'buh iơŭ tui hơtai-khiăng Anà.”
42 dizendo:
43 Tŭ nư̆n hũ sa aràng mơnih gơdrưh mư̆ng ngŏ lơngì truh sơ̆ng pơtơ̆l pràn tơ Pô.
43 [Então um anjo do céu apareceu e o animava.
44 Lăm pơnuaĭ pơđì-pơđoa dơnuh-dơnà, Pô iơu-lài 'brŏ abih pràn-hơtai, ia sơ-uh Pô tơbiă jiơ̆ng yơu du tơ-ioh drah, hŏ trŭn tơ ala lơ̆n.
44 Cheio de uma grande aflição, Jesus orava com mais força ainda. O seu suor era como gotas de sangue caindo no chão.]
45 Tŭ iơu-lài abih, Pô tơgồ dơ̆ng, truh tơ anih du mơnih tui-mơgru, 'buh buơl guñu dò đih kơyoa dơnuh-dơnà biă.
45 Depois de orar, ele se levantou, voltou para o lugar onde os discípulos estavam e os encontrou dormindo, pois a tristeza deles era muito grande.
46 Pô đờm sơ̆ng buơl guñu: “Kơđa hơgĕ buơl guhã đih? Tơgồ bloh iơu-lài bĕ, tô buơl guhã 'buh lĕ-tơma lăm pơnuaĭ pơluơ-ơñiai!”
46 E disse:
47 Lăm tŭ Yàng Jêsu dò đờm, nư̆n dih, sa tơrpuơl mơnih lô ba gơŭ truh. Nau dơlhơu ba akŏ la Juđa, sa aràng lăm tơrpuơl sa-pluh dua aràng mơnih tơdi-tơdài. Ñu truh jĕ Yàng Jêsu tô c̆ŭm Pô.
47 Jesus ainda estava falando, quando chegou uma multidão. Judas, um dos doze discípulos, que era quem guiava aquela gente, chegou perto de Jesus para beijá-lo.
48 Bloh Yàng Jêsu đờm: “Ơ Juđa, hã mă pơnuaĭ c̆ŭm tô pơblơ̆-dră Anà Mơnih?”
48 Mas Jesus disse:
49 Du mơnih dò sơ̆ng Pô 'buh bruă kơjĕ tơbiă truh, nư̆n đờm sơ̆ng Pô: “Ơ Yàng, buơl dơlhă păl angui đào tô tămngă ơu?”
49 Quando os discípulos que estavam com Jesus viram o que ia acontecer, disseram: — Senhor, devemos atacar essa gente com as nossas espadas?
50 Sa aràng lăm tơrpuơl buơl guñu tă hơlŭn-hơlă mơnih gơnuăr prŏng apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt kloh tơnia gah hơnuă.
50 Um deles feriu com a espada o empregado do Grande Sacerdote , cortando a sua orelha direita.
51 Bloh Yàng Jêsu đờm: “Luơi, juơi ngă tra!” Sơ̆ng Pô rơwơ̆ tơ tơnia mơnih hơlŭn-hơlă nư̆n sơ̆ng pơsồ-pơsaih tơ ñu.
51 Mas Jesus ordenou: Aí tocou na orelha do homem e o curou.
52 Bloh nư̆n Yàng Jêsu đờm sơ̆ng du mơnih gơnuăr apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt, du mơnih apăn-akŏ tơrpuơl lĭng khiă-gàr sàng duh-dơlbăt, sơ̆ng du mơnih gơnuăr-tha truh mă Pô: “Kơđa hơgĕ buơl guhã apăn đào-sơdrà sơ̆ng gai-hwai truh mă Kơu yơu mă mơnih klĕ blơ̆?
52 Em seguida disse aos chefes dos sacerdotes, aos oficiais da guarda do Templo e aos líderes judeus que tinham vindo para prendê-lo:
53 Hơrơi hơrơi Kơu dò lăm sàng duh-dơlbăt sơ̆ng buơl guhã, bloh buơl guhã 'buh mă Kơu. Bloh ni la jơ buơl guhã, sơ̆ng gơnuăr pơnuaĭ mơsrư̆-kơnăm.”
53 Eu estava com vocês todos os dias no pátio do Templo, e vocês não tentaram me prender. Mas esta é a hora de vocês e também a hora do poder da escuridão.
54 Buơl guñu mă Yàng Jêsu sơ̆ng ba Pô nau; buơl guñu ba Pô truh tơ sàng mơnih gơnuăr prŏng apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt. Pier nau tui Pô đoh-đoh.
54 Eles prenderam Jesus e o levaram até a casa do Grande Sacerdote . E Pedro os seguia de longe.
55 Buơl guñu c̆uh apui tơkrah 'blàng, bloh nư̆n dò guh sơ̆ng gơŭ, Pier kŭng dò guh sơ̆ng buơl guñu rơi.
55 Quando acenderam uma fogueira no meio do pátio, Pedro foi e sentou-se com os que estavam em volta do fogo.
56 Sa aràng mơnih hơlŭn-hơlă kơmơi 'buh Pier dò guh jĕ apui, nư̆n c̆ơ kơnăl Pier nĭ-nùn sơ̆ng đờm: “Mơnih ni kŭng dò sơ̆ng mơnih nư̆n rơi!”
56 Uma das empregadas o viu sentado ali perto da fogueira, olhou bem para ele e disse: — Este homem também estava com Jesus!
57 Bloh Pier kơmlah mư sơ̆ng đờm: “Ni kơmơi dih, kơu 'buh thơu mơnih nư̆n ơu!”
57 Mas Pedro negou, dizendo: — Mulher, eu nem conheço esse homem!
58 Hơdơi mư̆ng nư̆n 'buh suơi, hũ mơnih pơkơ̆n 'buh Pier sơ̆ng đờm: “Hã kŭng la sa aràng mơnih găm lăm tơrpuơl mơnih nư̆n rơi!” Bloh Pier đờm: “Ni sơ-ai, kơu 'buh iơŭ la mơnih lăm tơrpuơl nư̆n ơu!”
58 Pouco tempo depois, um homem o viu ali e disse: — Você também é um deles! Mas Pedro respondeu: — Homem, eu não sou um deles.
59 Pơgăp sa jơ hơdơi, hũ sa aràng mơnih pơkơ̆n đờm nìn biă lài: “Mơnih ni iơŭ tơpă biă kŭng la mơnih dò sơ̆ng Jêsu rơi, kơyoa ñu la mơnih Galile.”
59 Mais ou menos uma hora depois, outro insistiu: — Você estava mesmo com ele porque também é galileu.
60 Bloh Pier đờm: “Ni sơ-ai, kơu 'buh thơu sơ-ai đờm hơgĕ!” Lăm tŭ Pier dò đờm, nư̆n mơnŭ kơ-iòk.
60 Mas Pedro respondeu: — Homem, eu não sei do que é que você está falando! Naquele instante, enquanto ele falava, o galo cantou.
61 Yàng pơtrah wơ̆ c̆ơ Pier. Pier sơdơ̆r wơ̆ pơnuaĭ Yàng hũ đờm sơ̆ng drơi lài: “Hơrơi ni, dơlhơu tŭ mơnŭ ka kơ-iòk, hã rơŭ klơu amăng đờm kơmlah la hã 'buh thơu Kơu.”
61 Então o Senhor virou-se e olhou firme para Pedro, e ele lembrou das palavras que o Senhor lhe tinha dito: “Hoje, antes que o galo cante, você dirá três vezes que não me conhece.”
62 Pier nau tơbiă tơ agàh sơ̆ng hia-c̆ŏ pơđì-pơđoa biă.
62 Então Pedro saiu dali e chorou amargamente.
63 Tŭ nư̆n, du mơnih khiă-gàr Yàng Jêsu klau-pơtăt sơ̆ng pờng-ngă Pô.
63 Os homens que estavam guardando Jesus zombavam dele e batiam nele.
64 Buơl guñu kơbơ̆ mơta Pô wơ̆, bloh nư̆n tơnia: “C̆ơ đờm hwơ̆r bĕ, aràng sơi ngă hã nư̆n?”
64 Taparam os olhos dele e perguntavam: — Quem foi que bateu em você? Adivinhe!
65 Buơl guñu dò đờm sơk-sơrbĭl klau-pơtăt Pô lô pơnuaĭ pơkơ̆n wơ̆.
65 E diziam muitas outras coisas para insultá-lo.
66 Truh ờm hơrơi hơdơi, du mơnih gơnuăr-tha lăm buơl làng, du mơnih gơnuăr apăn-akŏ pơyă phơ̆n duh-dơlbăt, sơ̆ng du mơnih gơnuăr-pơto pơnuaĭ adăt-adia pơgùm-pơtòm gơŭ wơ̆, bloh nư̆n buơl guñu ba Yàng Jêsu truh tơ anaŭ Tơrpuơl Gơnuăr Apăn-Akŏ Buơl Làng Juđa.
66 Quando amanheceu, alguns líderes dos judeus, alguns chefes dos sacerdotes e alguns mestres da Lei se reuniram. Depois mandaram levar Jesus diante do Conselho Superior .
67 Buơl guñu tơnia Pô: “Yah hã la Pô Krist, nư̆n đờm bĕ tơ buơl gukơu thơu.” Pô đờm: “Yah Kơu đờm, buơl guhã kŭng 'buh păng-tui;
67 Então lhe disseram: — Diga para nós se você é o Ele respondeu:
68 yah Kơu tơnia, buơl guhã kŭng 'buh đờm sơđồ.
68 E, se eu fizer uma pergunta, vocês não vão responder.
69 Bloh mư̆ng ni truh hơdơi, Anà Mơnih rơŭ dò guh tơ gah hơnuă Yàng Pô Lơngì gơnăp-gơnuăr.”
69 Mas de agora em diante o
70 Abih buơl guñu tơnia: “Yơu nư̆n hã la anà Yàng Pô Lơngì?” Pô đờm: “Iơŭ yơu buơl guhã đờm, Kơu la Pô nư̆n.”
70 Aí todos perguntaram: — Então você é o Filho de Deus? Jesus respondeu:
71 Buơl guñu đờm: “Tŭ ni buơl gudrơi c̆àng hơgĕ mơnih ngă grơh tra? Rùp-phŭn buơl gudrơi hũ mơhư̆ mư̆ng kàng ñu đờm tơbiă bơjơ!”
71 E eles disseram: — Não precisamos mais de testemunhas. Nós mesmos ouvimos o que ele disse.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.