Romanos 7
Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs NTLH
1 Wã déewãá, cã́acwã ĩ wʉtat ded pah ã jʉmatdih ñi tʉ́i jéihna caá. Cã́ac ã báadh jwʉhna, caán wʉtatdih jepahat caá náahap. Obohjeéhtih, ã wʉnat tʉ́ttimah bácah, caán wʉtatdih jepahat ã wihcan caá.
1 Meus irmãos, vocês todos podem compreender muito bem o que vou dizer. Vocês conhecem as leis e sabem que elas só têm poder sobre uma pessoa enquanto essa pessoa está viva.
2 Páant ã jʉmʉchah, Moisés ã wʉtatjibʉt nin pah ã niijná caá: “Yad wili mijeéh bóojĩhjeh mi jʉmʉ naáh”, ã niijná caá. Páant ã wʉtʉchah yʉhna, mijeéh bóo ã wʉnat tʉ́ttimah, caánt biíhdih mi jéih áa jʉmna caá.
2 Por exemplo, a mulher casada está ligada pela lei ao marido enquanto ele estiver vivo; mas, se ele morrer, ela estará livre da lei que a liga ao marido.
3 Mijeéh bóo páantjeh ã jʉmʉchah yʉhna, caánt biíhjeéh jʉmnit, yeejép chãjnih caá mi jʉmʉp. Obohjeéhtih mijeéh bóo ã wʉnat tʉ́ttimah, caán wʉtat miíh pínah nihcah, biíhdih jwʉ́ʉb áa jʉmna, mi yéej chãjcan caá.
3 De modo que, se ela viver com outro homem enquanto o marido estiver vivo, ela será chamada de adúltera. Mas, se o marido morrer, ela estará legalmente livre e não cometerá adultério se casar com outro homem.
4 Páant ã nihat pah mʉntih, yeebbʉ́t wã déewãá, Jesúíhwã jʉmna, ãjeéh wʉnnit panihnit ñi jʉmʉchah, Moisés ã wʉtatji ñíih pínah nihcan caá. Pánihna, bʉʉ Cristodih jwʉ́ʉb áa jʉmnit panihnit jʉmna, caán jwʉ́ʉb boo pʉd jʉ̃óhniíh ñi jʉmna caá, Diosdih tʉ́i chãj wʉ̃hat tʉ́ʉt niijná.
4 O mesmo acontece com vocês, meus irmãos. Do ponto de vista da lei, vocês também já morreram, pois são parte do corpo de Cristo. E agora pertencem a ele, que foi ressuscitado para que nós possamos viver uma vida útil no serviço de Deus.
5 Jã́tih yéej chãjat jenah joyátdih jepahna, jwĩ ñinahatdihjeh chãjnit, Moisés ã wʉtatjidih jwĩ joyóchah, caandíh chah yap yohíhat ãpĩ́ jígohop jĩ. Páant jwĩ yap yohatji jíib, iiguípna bejnit déeji jwĩ jʉmʉp jĩ.
5 Pois, quando vivíamos de acordo com a nossa natureza humana, os maus desejos despertados pela lei agiam em todo o nosso ser e nos levavam para a morte.
6 Caán láa Moisés ã wʉtatji jwiítdih chéoni pah ãt jʉmʉp jĩ. Obohjeéhtih, bʉʉ Cristoíhwã ãjeéh wʉnnit panihnit jʉmna, jwʉ́ʉb watnit panihnit jwĩ jʉmna caá. Pánih watnit panihnit jʉmna, Tʉ́ini Espíritu ã teo wáacatjĩh tʉ́iniboodíh jwĩ jéih chãjna caá. Páant ã jʉmʉchah, Moisés ã wʉtatji bʉʉ jwʉh jwĩ́ih pínah nihcan caá.
6 Porém agora estamos livres da lei porque já morremos para aquilo que nos mantinha prisioneiros. Por isso somos livres para servir a Deus não da maneira antiga, obedecendo à lei escrita, mas da maneira nova, obedecendo ao Espírito de Deus.
7 Páant niijná, ¿Moisés ã wʉtatjidih ded pah tigaá jwĩta niíj? ¿Caán wʉtat yeejép niít ã jʉmʉp, ñi jenah joyóchah? ¡Nihcan caá, wã déewã! Obohjeéhtih, caán wʉtat wihcah, ded pah yéej chãjat ã jʉmatdih wãta jéihcan tagaá. Caán wʉtat nin pah caá ã jʉmʉp: “Bitaíh bií déedih ñi en ñinahca bojoó”, ãt niíj wʉtʉp jĩ. Páant ã niíj wʉtcah, en ñinahat yéejat ã jʉmatdih wãta jéihcan tagaá.
7 O que vamos dizer então? Que a própria lei é pecado? É claro que não! Mas foi a lei que me fez saber o que é pecado. Pois eu não saberia o que é a cobiça se a lei não tivesse dito: “Não cobice.”
8 Caán wʉtatdih wã jéihyat tʉ́ttimah, caandíh yap yohíhna, bitaíh bií déedih wãpĩ́ bʉ́dí en ñinahna caá. Caán wʉtatdih jéih jwʉhcan, caandíh yap yohíhat wihcah, bitaíh bií déedih wãta en ñinahcan tagaá.
8 Porém o pecado se aproveitou dessa lei para despertar em mim todo tipo de cobiça. Porque, se não existe a lei, o pecado é uma coisa morta.
9 Pánihna, dedé wʉtatdih wã jéihyat pínah jã́tih, ded pah yéejatdih, ded pah yéejat jíib ã peéh chãjatdihbʉt wã jéihcap jĩ. Obohjeéhtih, “Páant ñi chãjca bojoó”, ã niíj wʉtatdih wã jéihyat tʉ́ttimah, yap yohíhna, caandíh bʉ́dí wãpĩ́ chãjíhip jĩ. Páant wã yap yohatji jíib, iiguípna bejni pínah wãt jʉmʉp jĩ.
9 Pois houve um tempo em que eu não conhecia a lei e estava vivo. Mas, quando fiquei conhecendo o mandamento, o pecado começou a viver,
10 Pánihna, yéejni nihcan, Dios ã wʉtatdih yap yohcan, Diosjeéh wãta tʉ́i jʉm tagaá. Obohjeéhtih, yéejni jʉmna, caán wʉtatdih yap yohnit, wã yéejat jíib iiguípna bejni pínah wãt jʉmʉp jĩ. Caán wʉtatboó tʉ́i chãjat tʉ́ʉtni ã jʉmʉchah, caandíh wã yap yohatji jíib iiguípna bejni déeji wãt jʉmʉp jĩ.
10 e eu morri. E o próprio mandamento que me devia trazer a vida me trouxe a morte.
11 Pánih yéej chãjni jʉmna, caán wʉtatdih yap yohna yʉhna, “Nin pah chãjnit, wã tʉ́i yapbipna caá”, wã niíj jenah joyóp yʉh jĩ. Yéej chãjatboó “tʉ́inidih” niijní pah ãt jʉmʉp jĩ. Pánihna, ã wʉtatdih jéihna yʉhna, wã yap yohat jíib iiguípna bejni déeji wãt jʉmʉp jĩ.
11 Porque o pecado, aproveitando a oportunidade dada pelo mandamento, me enganou e, por meio do mandamento, me matou.
12 Páant niijná, nin pah niíj naóhna caá wã chãjap: Moisés ã wʉtatji tʉ́ini ã jʉmna caá. Caán yoobópdih wʉtnit, tʉ́inidihjeh ã chãjat tʉ́ʉtna caá.
12 Assim a lei vem de Deus; e o mandamento também vem de Deus, diz o que é certo e é bom.
13 Pánih tʉ́ini wʉtat jʉmna yʉhna, ¿weemdíh iiguípna ã bejat tʉ́ʉt niít? ¡Nihcan caá, wã déewã! Caan póhba ã bejat tʉ́ʉtcan caá. Wã yéej chãjat caá weemdíh iiguípna ã bejat tʉ́ʉtʉp. Ã wʉtatdih wã jéihyat tʉ́ttimah, caán wʉtatdih yap yohna, wã yéej chãjatdih wã jéihna caá. Caán wʉtatdih jéihna yʉhna, wã yap yohochah ennit, “Wã yéejat yeejép yoobát ã jʉmna caá”, wã niíj jéihna caá. Pánihna, tʉbit yéej chãjni wã jʉmatdih jéihnit, iiguípna bejni pínah wã jʉmatdihbʉt wã jéihna caá.
13 Então será que o que é bom me levou à morte? É claro que não! Foi o pecado que fez isso. Pois o pecado, usando o que é bom, me trouxe a morte para que ficasse bem claro aquilo que o pecado realmente é. E assim, por meio do mandamento, o pecado se mostrou mais terrível ainda.
14 Dios wʉt jĩí Moisésdih páant ãt wʉtat tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ. Pánihna, caán wʉtat Dioíh ã jʉmʉchah, tʉ́ini ã jʉmatdih jwĩ jéihna caá. Obohjeéhtih, weémboó yéejnijeh wã jʉmna caá. Pánih jʉmna, yéej chãjat jenah joyátdihjeh jepahni wã jʉmna caá.
14 Sabemos que a lei é divina; mas eu sou humano e fraco e fui vendido ao pecado para ser seu escravo.
15 Ded pah tʉ́inidih chãjíhna yʉhna, wã chãjcan caá. Obohjeéhtih, “Caán weemdíh chãjcat caá náahap”, niíj jenah joiná yʉhna, caandíhjeh wãpĩ́ chãjna caá. Ded pah wã chãjatdih wã jéihcan caá.
15 Eu não entendo o que faço, pois não faço o que gostaria de fazer. Pelo contrário, faço justamente aquilo que odeio.
16 Yéej chãjíhcan yʉhna, caandíhjeh wãpĩ́ chãjna caá. Páant wã chãjíhcatdih chãjna, “Dios ã wʉtat tʉ́ini caá”, niijná caá wã chãjap.
16 Se faço o que não quero, isso prova que reconheço que a lei diz o que é certo.
17 Weemjéh pohba wã yéej chãjcan caá. Obohjeéhtih, yéejni wã jʉmat jíib, yéej chãjat jenah joyátboó wã maáh panihni jʉmna, weemdíh ã yéej chãjat tʉ́ʉtna caá.
17 E isso mostra que, de fato, já não sou eu quem faz isso, mas o pecado que vive em mim é que faz.
18 Wã jenah joyát yeejép míic ã jʉmatdih wã tʉ́i jéihna caá. Dedé tʉ́ini jenah joyát pohba weemdíh ã wihcan caá. Pánih yéejni jʉmna, tʉ́ini wã chãjat déedih, weemjéh wã jéih chãjcan caá.
18 Pois eu sei que aquilo que é bom não vive em mim, isto é, na minha natureza humana. Porque, mesmo tendo dentro de mim a vontade de fazer o bem, eu não consigo fazê-lo.
19 Tʉ́iniboodíh wã chãjat déedih wã chãjcan caá. Obohjeéhtih, náahcan yʉhna, yeejépdih wãpĩ́ chãjna caá.
19 Pois não faço o bem que quero, mas justamente o mal que não quero fazer é que eu faço.
20 Pánihna, wã chãjíhcatdih chãjna, weemjéh pohba caandíh wã chãjcan caá. Obohjeéhtih, caán yéej chãjat jenah joyátboó weemdíh ã wʉtna caá.
20 Mas, se faço o que não quero, já não sou eu quem faz isso, mas o pecado que vive em mim é que faz.
21 Nin pah weemdíh ã jʉmna caá: Tʉ́iniboodíh chãjíhna yʉhna, yéej chãjíhatbʉt ãpĩ́ jʉ̃óhna caá.
21 Assim eu sei que o que acontece comigo é isto: quando quero fazer o que é bom, só consigo fazer o que é mau.
22 — ausente —
22 Dentro de mim eu sei que gosto da lei de Deus.
23 — ausente —
23 Mas vejo uma lei diferente agindo naquilo que faço, uma lei que luta contra aquela que a minha mente aprova. Ela me torna prisioneiro da lei do pecado que age no meu corpo.
24 Páant yéej chãjatdih jéih cádahcan, iiguípna bejni pínah jʉmna, bʉ́dí moh yéejni wã jʉmna caá. Pánih jéih cádahcanni wã jʉmʉchah, ¿déhe tigaá weemdíh tʉ́i ʉbni ãta jʉm?
24 Como sou infeliz! Quem me livrará deste corpo que me leva para a morte?
25 Jwĩ Maáh Jesucristo caá weemdíh tʉ́i ʉbni pínah ã jʉmʉp. Caandíh wã tʉ́i jepahachah, wã yéejatdih yohnit, weemdíh ã tʉ́i ʉbbipna caá. Páant ã teo wáacatdih jéihnit, “Jesúsdih wah deyanit, ma teo wáacat tʉ́ʉtatdih tʉ́ina caá, Paá”, Diosdih wãpĩ́ niijná caá. Pánihna, nindih wã tʉ́i jéihna caá: wã jenah joyátjĩh Dios ã wʉtatdih wãpĩ́ jepahíhna yʉh caá. Obohjeéhtih, Diosdih jepahíhni jʉmna yʉhna, páantjeh yéejni jʉmna, yéej chãjat jenah joyát ã jʉ̃ʉ́wʉ́chah, caánboodíh wãpĩ́ jepahna caá.
25 Que Deus seja louvado, pois ele fará isso por meio do nosso Senhor Jesus Cristo! Portanto, esta é a minha situação: no meu pensamento eu sirvo à lei de Deus, mas na prática sirvo à lei do pecado.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.