Mateus 13

Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Caán yeó jáapjeh mʉntih Jesús mʉʉ́ diítboó jʉmniji ã bac bejep jĩ. Pánih bac bejnit, íim jwẽ́ejna jwiítdih ã nʉmah dei bejep jĩ. Pánih dei bej, caanná jʉibínit, jwĩ chʉ́ʉdʉp jĩ.
1 Naquele dia, saiu Jesus e sentou-se à beira do lago.
2 Páant jwĩ chʉ́ʉdʉchah ennit, dawá cã́acwã ã pebh míic wáac jʉyʉ́chah, bʉ́dí jãáj chóodih waadnít, ã chʉ́ʉdʉp jĩ. Jwiítboó bita biícdih jwĩ ñʉhʉp jĩ.
2 Acercou-se dele, porém, uma tal multidão, que precisou entrar numa barca. Nela se assentou, enquanto a multidão ficava à margem.
3 Ã jenah joyátjĩh queétdih bohéna, nin pah ã niíj naáwáp jĩ:
3 E seus discursos foram uma série de parábolas.
4 Páant ã waáh bojochah, biquí tíibna namádih ã bʉʉg ñájap yʉh be. Obohjeéhtih, waícanjeh jʉ̃óhnit, jwébehwã caán tíibnadih ĩ jeémp beedánap be.
4 Disse ele: Um semeador saiu a semear. E, semeando, parte da semente caiu ao longo do caminho; os pássaros vieram e a comeram.
5 Biíh tíibna jeejíh yewéni baác jʉmʉpboó ã bʉʉg ñájap be. Pánih bʉʉg ñájnit, waícanjeh ã chíih jʉ̃ʉ́wʉ́p yʉh be.
5 Outra parte caiu em solo pedregoso, onde não havia muita terra, e nasceu logo, porque a terra era pouco profunda.
6 Pánih chíihna yʉhna, yeó tʉbit ã chãhachah, ñeh bainíjeh jʉmna, ã diib téhah bejep be.
6 Logo, porém, que o sol nasceu, queimou-se, por falta de raízes.
7 Biíh tíibna nemép óot cãtíh ã bʉʉg ñájap be. Pánih bʉʉg ñájnit, ã chíihichah, caán nemép óotnaboó caandíh ã chíih yap bejechah, momniboó mánahnit, ã wʉnah bejep be.
7 Outras sementes caíram entre os espinhos: os espinhos cresceram e as sufocaram.
8 Obohjeéhtih, biíh tíibna tʉ́ini baácboó ã bʉʉg ñájap be. Pánih bʉʉg ñájna, chíihnit, ã tʉ́i quehep be. Pánihna, caánboó chíihni biquí wawánadih cien tíibna, biíh wawánadih sesenta tíibna, biíh wawánadih treinta tíibna ã jʉmʉp be.
8 Outras, enfim, caíram em terra boa: deram frutos, cem por um, sessenta por um, trinta por um.
9 ¡Ded molít jʉmna, ã tʉ́i joyó naáh!” queétdih ã niijíp jĩ.
9 Aquele que tem ouvidos, ouça.
10 Páant ã niiját tʉ́ttimah, jwiít ã bohénit ã bohéátdih beh joicán, ã pebhna jʉibínit, nin pah jwĩ niíj ʉʉ́bh joyóp jĩ:
10 Os discípulos aproximaram-se dele, então, para dizer-lhe: Por que lhes falas em parábolas?
11 Páant jwĩ niijíchah joinít, Jesús nin pah jwiítdih ã niíj jepahap jĩ:
11 Respondeu Jesus: Porque a vós é dado compreender os mistérios do Reino dos céus, mas a eles não.
12 Det caán doonádih tʉ́i joinítdih chah ã jéihyabipna caá. Obohjeéhtih, det tʉ́i joicánnitboodíh bainí ĩ jéihyatdih ã dʉ́ʉc wáyat pah ã chãjbipna caá.
12 Ao que tem, se lhe dará e terá em abundância, mas ao que não tem será tirado até mesmo o que tem.
13 Cã́acwã quíib wihcannit dée, ded pah ĩ enatdih ĩ beh encan caá. Molít wihcannit dée, ĩ joiná yʉhna, ĩ jéih beh joicán caá. Páant ĩ jʉmatdih jéihna, wã jenah joiní naáwátjĩhjeh queétdih wã bohéna caá.
13 Eis por que lhes falo em parábolas: para que, vendo, não vejam e, ouvindo, não ouçam nem compreendam.
14 Jon jã́tih Isaías ã daacátji pah caá ĩ jʉmʉp.
14 Assim se cumpre para eles o que foi dito pelo profeta Isaías: Ouvireis com vossos ouvidos e não entendereis, olhareis com vossos olhos e não vereis,
15 Ded pah wã naáwát, wã chãjatdihbʉt jéihíhcannitjeh ñi jʉmna caá. Pánih jʉmnit, weemdíh joííhcan, ñíih molítdih ñi nem teona caá. Wã chãjatdih eníhcan, ñi quíib ʉ̃ona caá. Páant ñi chãjcan nihna, tʉ́i enna, tʉ́i joiná, tʉ́i beh joinít ñita jʉm tagaá. Pánih tʉ́i beh joinít jʉmna, tʉ́ʉt nʉʉmnít, weemdíh ñita bid tagaá. Páant weemdíh ñi bidichah, ñi yéejatdih yohnit, yeéb iiguípna ñi bejat déedih wãta tʉ́i ʉb tagaá”, Dios ã niijná caá’, Isaías ãt niíj daacáp tajĩ.(Is 6.9-10)
15 porque o coração deste povo se endureceu: taparam os seus ouvidos e fecharam os seus olhos, para que seus olhos não vejam e seus ouvidos não ouçam, nem seu coração compreenda; para que não se convertam e eu os sare {Is 6,9s}.
16 “Obohjeéhtih, yeéb wã bohénitboó jéihíhnit jʉmna, ennit, ñi beh enna caá. Joinít, ñi beh joiná caá. Páant ñi jʉmʉchah, Dios yeebdíh ã wẽi enna caá.
16 Mas, quanto a vós, bem-aventurados os vossos olhos, porque vêem! Ditosos os vossos ouvidos, porque ouvem!
17 Yoobópdih yeebdíh wã naóhna caá. Bʉʉ ñi enatdih jon jã́tih moón Dioíhwã, Dios naáwátdih naóh yapanitbʉt bʉ́dí eníhna yʉhna, ĩ encap jĩ. Bʉʉ ñi joyátdihbʉt bʉ́dí joííhna yʉhna, ĩ joicáp jĩ”, Jesús jwiítdih ã niijíp jĩ.
17 Eu vos declaro, em verdade: muitos profetas e justos desejaram ver o que vedes e não o viram, ouvir o que ouvis e não ouviram.
18 “Waáh momni naáwátdih beh joyát tʉ́ʉt niijná, nindih wã naáwáchah, ñi tʉ́i joyoó.
18 Ouvi, pois, o sentido da parábola do semeador:
19 Wĩ́ih tʉ́ini dooná naóhni waáh momni panihni caá. Biquína joinít namáboó bʉʉg ñájni panihni ĩ jʉmna caá. Caandíh joiná yʉhna, beh joicán, ĩ jepahcan caá. Pánihna, caandíh ĩ joyát tʉ́ttimahbitjeh, nemépboó jʉ̃óhnit, jwébehwã caán tíibnadih ĩ jeémát pahjeh, queét ĩ joyátjidih ã quíib bʉʉdána caá.
19 quando um homem ouve a palavra do Reino e não a entende, o Maligno vem e arranca o que foi semeado no seu coração. Este é aquele que recebeu a semente à beira do caminho.
20 Bita joinítboó, jeejíh yewéni baácdih bʉʉg ñájni panihni ĩ jʉmna caá. Caandíh joinít, bʉ́dí ĩ wẽi jwʉhna yʉh caá.
20 O solo pedregoso em que ela caiu é aquele que acolhe com alegria a palavra ouvida,
21 Obohjeéhtih, wẽi joiná yʉhna, ñeh jáap bejni panihni ĩ jʉmna caá. Pánihna, yeejép ã yapachah, wĩ́ihwã ĩ jʉmat jíib bita queétdih ĩ yéej chãjachah, waícanjeh wĩ́ih tʉ́ini doonádih ĩ cádahna caá.
21 mas não tem raízes, é inconstante: sobrevindo uma tribulação ou uma perseguição por causa da palavra, logo encontra uma ocasião de queda.
22 Bita joinítboó nemép óotna cãtíh bʉʉg ñájni panihni ĩ jʉmna caá. Caandíh joinít, ĩ jepahna yʉh caá. Obohjeéhtih, nin baácdih bóodih bʉ́dí jenah joinít, bií déedihbʉt bʉ́dí ĩ bidna caá. Páant ĩ jenah joyóchah, ĩ joiní tʉ́ini dooná pácahi panihni ĩ́ih caolihboó ã jéih behcan caá. Pánihna, caandíh jenah joicán, tʉ́iniboodíh ĩ jéih chãjcan caá.
22 O terreno que recebeu a semente entre os espinhos representa aquele que ouviu bem a palavra, mas nele os cuidados do mundo e a sedução das riquezas a sufocam e a tornam infrutuosa.
23 Obohjeéhtih, bitaboó wĩ́ih tʉ́ini doonádih joinít, tʉ́ini baácboó bʉʉg ñájni panihni ĩ jʉmna caá. Caandíh joiná, tʉ́i beh joinít, ĩ tʉ́i jepahna caá. Pánih jepahnit jʉmna, Dios ã náahat pahjeh ĩ tʉ́i chãjna caá. Biquína, cien tíibna ã quehat pah, chah tʉ́ini yoobát ĩ chãjna caá. Bita, sesenta tíibna ã quehat pah, tʉ́ini ĩ chãjna caá. Bitaboó, treinta tíibna ã quehat pah, nʉmp tʉ́ini ĩ chãjna caá”, Jesús jwiítdih ã niijíp jĩ.
23 A terra boa semeada é aquele que ouve a palavra e a compreende, e produz fruto: cem por um, sessenta por um, trinta por um.
24 “Dios ã maáh jʉmat nin pah ã jʉmna caá: Wápchi mínah ã́ih wápchiboó trigodih ã momop yʉh be.
24 Jesus propôs-lhes outra parábola: O Reino dos céus é semelhante a um homem que tinha semeado boa semente em seu campo.
25 Obohjeéhtih, caán, nihat ãjeéh moonbʉ́t ĩ ʉ̃wat pónih, caandíh eníhcanniboó ã́ih wápchina jʉinít, ã momatji cãtíh yeejép yílipdih ã momop be. Mom péanit, ã bejep be.
25 Na hora, porém, em que os homens repousavam, veio o seu inimigo, semeou joio no meio do trigo e partiu.
26 Tʉ́ttimah, trigo chíihnit, ã jáap quehe jʉ̃ʉ́wʉ́chah, yeejép yílip ã jʉmatdihbʉt teo wʉ̃hnit ĩ enep be.
26 O trigo cresceu e deu fruto, mas apareceu também o joio.
27 Pánih ennit, wápchi mínah pebhna jʉibínit, nin pah ĩ niíj ʉʉ́bh joyóp be: ‘¿Maá, trigodihjeh ma momochah yʉhna, dépanih tigaá míih wápchidih yeejép yílipbʉt ã chíih?’ ĩ niijíp be.
27 Os servidores do pai de família vieram e disseram-lhe: - Senhor, não semeaste bom trigo em teu campo? Donde vem, pois, o joio?
28 ‘Weemdíh eníhcanni caandíh ãt momop taga’, ã niíj jepahap be. ‘¿Caán jã́oni yílipdih jwĩ wʉi yóh jĩíh?’ ĩ niíj ʉʉ́bh joyóp be.
28 Disse-lhes ele: - Foi um inimigo que fez isto! Replicaram-lhe: - Queres que vamos e o arranquemos?
29 ‘Ñi wʉi yóhca bojoó. Caandíh wʉiná, trigodihbʉt ñita wʉi yóh tagaá.
29 - Não, disse ele; arrancando o joio, arriscais a tirar também o trigo.
30 Trigo yílip biícdih ã beh jwʉhʉ naáh. Caán trigo ã behechah, yeebdíh nin pah wã niijbípna caá: “Yeejép yílipdih ñi jwíih wʉyʉʉ́. Pánih wʉí, nah chéo péanit, caandíh ñi cáo yohoó. Pánih cáo péanit, trigoboodíh ñi bóod ʉbʉʉ́. Pánih bóod ʉb beedánit, caandíh wã ámohat mʉʉná ñi ámohoó”, wã niijbípna caá’, caandíh teo wʉ̃hnitdih wápchi mínah ã niijíp be”, Jesús ã niijíp jĩ.
30 Deixai-os crescer juntos até a colheita. No tempo da colheita, direi aos ceifadores: arrancai primeiro o joio e atai-o em feixes para o queimar. Recolhei depois o trigo no meu celeiro.
31 — ausente —
31 Em seguida, propôs-lhes outra parábola: O Reino dos céus é comparado a um grão de mostarda que um homem toma e semeia em seu campo.
32 — ausente —
32 É esta a menor de todas as sementes, mas, quando cresce, torna-se um arbusto maior que todas as hortaliças, de sorte que os pássaros vêm aninhar-se em seus ramos.
33 “Dios ã maáh jʉmat pan paááni panihni ã jʉmna caá. Pandih chãjíhna, yad wili trigo ojdih pamapdih yacnit, mahjĩh wid, caandíh paááni pínahdihbʉt mipĩ́ tʉ́i widna caá. Pánihna, nihat mi widniji ã tʉ́i paabípna caá. Pánihat pah tigaá Dios ã maáh jʉmat doonádih joinít, cã́acwã ĩ tʉ́ʉt nʉʉmbípna caá. Queét joinítboó bitadih ĩ jwʉ́ʉb naáwáchah, dawá joinít, queétbʉt ĩ tʉ́ʉt nʉʉmbípna caá”, Jesús jwiítdih ã niijíp jĩ.
33 Disse-lhes, por fim, esta outra parábola. O Reino dos céus é comparado ao fermento que uma mulher toma e mistura em três medidas de farinha e que faz fermentar toda a massa.
34 Cã́acwãdih bohéna, ã jenah joiní naáwátjĩhjeh Jesús ãpĩ́ bohénap jĩ.
34 Tudo isto disse Jesus à multidão em forma de parábola. De outro modo não lhe falava,
35 Pánih bohéna, Dios naáwátdih naóh yapani nin ã daacátji pahjeh biíc yoobó ãpĩ́ bohénap jĩ:
35 para que se cumprisse a profecia: Abrirei a boca para ensinar em parábolas; revelarei coisas ocultas desde a criação {Sl 77,2}.
36 Pánih naóh péanit, jãáj chóodih chʉ́ʉdniji aáb jʉ̃óhnit, caandíh joinítdih “Jwĩ bejna caá”, niijnít, mʉʉná Jesús jwiítdih ã nʉmah jwʉ́ʉb aab béjep jĩ. Pánih mʉʉná aáb jʉibínit, jwiít caandíh nin pah jwĩ niijíp jĩ:
36 Então despediu a multidão. Em seguida, entrou de novo na casa e seus discípulos agruparam-se ao redor dele para perguntar-lhe: Explica-nos a parábola do joio no campo.
37 Páant jwĩ niijíchah joinít, Jesús nin pah ã niíj jepahap jĩ:
37 Jesus respondeu: O que semeia a boa semente é o Filho do Homem.
38 Nin baác wápchi panihni, Diosdih jepahnit trigo panihnit ĩ jʉmna caá. Obohjeéhtih, nemépwã ĩ maáhdih jepahnitboó trigo cãtíh chíihni yeejép yílip panihni ĩ jʉmna caá.
38 O campo é o mundo. A boa semente são os filhos do Reino. O joio são os filhos do Maligno.
39 Nemépwã ĩ maáh wápchi mínahdih eníhcanni yeejép yílipdih momni panihni caá. Caán trigo ã behechah, ĩ bóod ʉb láa, péeni yeó jáap panihni caá. Ángelwã caán trigodih yeejép yílipdihbʉt bóod ʉbnit panihnit ĩ jʉmna caá.
39 O inimigo, que o semeia, é o demônio. A colheita é o fim do mundo. Os ceifadores são os anjos.
40 Trigodih ʉbnit, yeejép yílipboodíh ĩ wʉí cáwat pah péeni yeó jáapdih nemépíhwãdih iiguípboó ĩ yohbipna caá.
40 E assim como se recolhe o joio para jogá-lo no fogo, assim será no fim do mundo.
41 Weém nihat cã́acwã ʉ́ʉd jeñé, wĩ́ih ángelwãdih nin baácboó wã wahbipna caá, wĩ́ih cã́acwã cãtíh yeejép chãjnit, yéej chãjat tʉ́ʉtnitdihbʉt ĩ ʉb bejat pínah niijná.
41 O Filho do Homem enviará seus anjos, que retirarão de seu Reino todos os escândalos e todos os que fazem o mal
42 Pánih ʉb bejnit, queétdih iiguípboó ĩ yohbipna caá. Caán iiguípboó jʉmna, jĩ́gahnit, queétjeh ĩ míic néeh chãác jʉ̃ibípna caá.
42 e os lançarão na fornalha ardente, onde haverá choro e ranger de dentes.
43 Dioíhwãboó jwĩ íip Dios biícdih ã maáh jʉmʉpboó ĩ jʉmbipna caá. Caanjĩ́h jʉmna, yeo páh tʉ́i yeh iigní panihnit, maáta ĩ jʉmbipna caá.¡Ded molít jʉmna, ã tʉ́i joyó naáh! Jesús jwiítdih ã niijíp jĩ.
43 Então, no Reino de seu Pai, os justos resplandecerão como o sol. Aquele que tem ouvidos, ouça.
44 “Dios ã maáh jʉmat wápchiboó bʉ́dí jíib jʉmnidih ĩ baad bíhniji panihni ã jʉmna caá. Biíc newé caán wápchi mínahdih teo wʉ̃hna, caán bʉ́dí jíib jʉmnidih bid jʉinít, bʉ́dí wẽina, ã jwʉ́ʉb bihip be, páant mʉntih. Pánihna, caandíh bʉ́dí náahna, ã́ih bií déedih jíib chãj beedánit, caán jíibjĩh wápchidih ã jíib chãjap be. ‘Bʉʉ caán wápchi wĩ́ih ã jʉmʉchah, caánboó wã bid jʉiníjibʉt wĩ́ihjeh ã jʉmna caá’, wẽinit, ã míic niijíp be. Dios ã maáh jʉmʉpboó ñi waadát pínah caán bʉ́dí jíib jʉmni panihni ã jʉmna caá”, Jesús ã niijíp jĩ.
44 O Reino dos céus é também semelhante a um tesouro escondido num campo. Um homem o encontra, mas o esconde de novo. E, cheio de alegria, vai, vende tudo o que tem para comprar aquele campo.
45 “Dios ã maáh jʉmat nin panihnibʉt ã jʉmna caá. Bʉ́dí jíib jʉmni jeé tíib dée perlas wʉ̃t jʉmni tíibnadih jíib chãjniboó chah jíib jʉmni perlas tíibnadih nihat pebhboó ã bid bejep be.
45 O Reino dos céus é ainda semelhante a um negociante que procura pérolas preciosas.
46 Chah bʉ́dí jíib jʉmni tíibdih bid jʉinít, caandíh jíib chãjíhna, nihat ã́ih bií déedih jíib chãj wʉ̃hʉdih ã bejep be. Pánih jíib chãj wʉ̃h beedánit, caán bʉ́dí jíib jʉmni tíibdih ã jíib chãjap be. Caán tíibdih bʉ́dí ã náahat pah, Dios ã maáh jʉmʉpboó waadát pínahdih chah bidat caá náahap”, Jesús ã niijíp jĩ.
46 Encontrando uma de grande valor, vai, vende tudo o que possui e a compra.
47 “Dios ã maáh jʉmat nin pahbʉt ã jʉmna caá. Cã́acwã queejwã́dih jʉ́ʉt maona, ñʉodíh ĩ yoh báahanachah, queejwã́ jʉmat yoobó ĩpĩ́ chʉ̃ʉ́hna caá.
47 O Reino dos céus é semelhante ainda a uma rede que, jogada ao mar, recolhe peixes de toda espécie.
48 Páant dawá ĩ chʉ̃ʉ́ʉ́chah, nihat queejwã́dih íim jwẽ́ejna ʉb ñáan jʉibínit, tʉ́initdihjeh ĩ ñíona caá. Pánih ñíonit, ĩ́ih wʉhnaboó ĩpĩ́ mao yacna caá. Obohjeéhtih, jeémpca naáhwãboodíh ĩpĩ́ yohna caá.
48 Quando está repleta, os pescadores puxam-na para a praia, sentam-se e separam nos cestos o que é bom e jogam fora o que não presta.
49 — ausente —
49 Assim será no fim do mundo: os anjos virão separar os maus do meio dos justos
50 — ausente —
50 e os arrojarão na fornalha, onde haverá choro e ranger de dentes.
51 Páant niíj péanit, Jesús jwiítdih nin pah ã niíj ʉʉ́bh joyóp jĩ:
51 Compreendestes tudo isto? Sim, Senhor, responderam eles.
52 Páant jwĩ niíj jepahachah joinít, jwiítdih nin pah ã jwʉ́ʉb niíj naáwáp jĩ:
52 Por isso, todo escriba instruído nas coisas do Reino dos céus é comparado a um pai de família que tira de seu tesouro coisas novas e velhas.
53 Páant ã jenah joiní naáwátnajĩh bohé péanit, Jesús jwiítdih ã nʉmah bejep jĩ.
53 Após ter exposto as parábolas, Jesus partiu.
54 Pánih bejnit, ã behni tʉ́tchina jwĩ jʉibínap jĩ. Caanná jʉibínit, jwiít judíowã jwĩ míic wáacat mʉʉná waadnít, caanjĩ́h jʉmnitdih ã bohénap jĩ. Páant ã bohénachah joiná, joí wʉ́hi bejnit, nin pah ĩ míic niíj ʉʉ́bh joyóp jĩ:
54 Foi para a sua cidade e ensinava na sinagoga, de modo que todos diziam admirados: Donde lhe vem esta sabedoria e esta força miraculosa?
55 ¿Nin máa teoni wʉ̃ʉ́h nihcan niít? ¿Ã íin María nihcan niít? ¿Santiago, José, Simón, Judas, ã ʉ́ʉdwã nihcan niít?
55 Não é este o filho do carpinteiro? Não é Maria sua mãe? Não são seus irmãos Tiago, José, Simão e Judas?
56 ¿Yad jʉpʉna yaádh nin tʉ́tchidih jwĩjeéh jʉmnit nihcan niít? Pánihna, jwiít jwĩ jʉmat pahjeh jʉmni tigaá ã jʉmʉp. ¿Pánih jʉmna yʉhna, nin bohéátdih dee tígaá ãt joí? ĩ niijíp jĩ.
56 E suas irmãs, não vivem todas entre nós? Donde lhe vem, pois, tudo isso?
57 Páant niíj jenah joinít, íijna, caandíh ĩ náahcap jĩ. Páant ĩ náahcatdih enna, nin pah queétdih Jesús ã niijíp jĩ:
57 E não sabiam o que dizer dele. Disse-lhes, porém, Jesus: É só em sua pátria e em sua família que um profeta é menosprezado.
58 Caandíh ĩ joííhcah enna, caán tʉ́tchidih Dios ã wẽpatjĩh daocánni láajeh Jesús ã chãj jʉ́ʉtʉp jĩ.
58 E, por causa da falta de confiança deles, operou ali poucos milagres.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.