Mateus 13

Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs NAA

Sair da comparação
NAA Nova Almeida Atualizada 2017
1 Caán yeó jáapjeh mʉntih Jesús mʉʉ́ diítboó jʉmniji ã bac bejep jĩ. Pánih bac bejnit, íim jwẽ́ejna jwiítdih ã nʉmah dei bejep jĩ. Pánih dei bej, caanná jʉibínit, jwĩ chʉ́ʉdʉp jĩ.
1 Naquele mesmo dia, Jesus saiu de casa e se assentou à beira-mar.
2 Páant jwĩ chʉ́ʉdʉchah ennit, dawá cã́acwã ã pebh míic wáac jʉyʉ́chah, bʉ́dí jãáj chóodih waadnít, ã chʉ́ʉdʉp jĩ. Jwiítboó bita biícdih jwĩ ñʉhʉp jĩ.
2 E grandes multidões se reuniram em volta dele, de modo que entrou num barco e se assentou. E toda a multidão estava em pé na praia.
3 Ã jenah joyátjĩh queétdih bohéna, nin pah ã niíj naáwáp jĩ:
3 E de muitas coisas lhes falou por parábolas, dizendo:
4 Páant ã waáh bojochah, biquí tíibna namádih ã bʉʉg ñájap yʉh be. Obohjeéhtih, waícanjeh jʉ̃óhnit, jwébehwã caán tíibnadih ĩ jeémp beedánap be.
4 E, ao semear, uma parte caiu à beira do caminho, e, vindo as aves, a comeram.
5 Biíh tíibna jeejíh yewéni baác jʉmʉpboó ã bʉʉg ñájap be. Pánih bʉʉg ñájnit, waícanjeh ã chíih jʉ̃ʉ́wʉ́p yʉh be.
5 Outra parte caiu em solo rochoso, onde a terra era pouca, e logo nasceu, visto não ser profunda a terra.
6 Pánih chíihna yʉhna, yeó tʉbit ã chãhachah, ñeh bainíjeh jʉmna, ã diib téhah bejep be.
6 Saindo, porém, o sol, a queimou; e, porque não tinha raiz, secou-se.
7 Biíh tíibna nemép óot cãtíh ã bʉʉg ñájap be. Pánih bʉʉg ñájnit, ã chíihichah, caán nemép óotnaboó caandíh ã chíih yap bejechah, momniboó mánahnit, ã wʉnah bejep be.
7 Outra parte caiu entre os espinhos; e os espinhos cresceram e a sufocaram.
8 Obohjeéhtih, biíh tíibna tʉ́ini baácboó ã bʉʉg ñájap be. Pánih bʉʉg ñájna, chíihnit, ã tʉ́i quehep be. Pánihna, caánboó chíihni biquí wawánadih cien tíibna, biíh wawánadih sesenta tíibna, biíh wawánadih treinta tíibna ã jʉmʉp be.
8 Outra, enfim, caiu em boa terra e deu fruto: a cem, a sessenta e a trinta por um.
9 ¡Ded molít jʉmna, ã tʉ́i joyó naáh!” queétdih ã niijíp jĩ.
9 Quem tem ouvidos para ouvir, ouça.
10 Páant ã niiját tʉ́ttimah, jwiít ã bohénit ã bohéátdih beh joicán, ã pebhna jʉibínit, nin pah jwĩ niíj ʉʉ́bh joyóp jĩ:
10 Então os discípulos se aproximaram de Jesus e lhe perguntaram: — Por que o senhor fala com eles por meio de parábolas?
11 Páant jwĩ niijíchah joinít, Jesús nin pah jwiítdih ã niíj jepahap jĩ:
11 Ao que Jesus respondeu:
12 Det caán doonádih tʉ́i joinítdih chah ã jéihyabipna caá. Obohjeéhtih, det tʉ́i joicánnitboodíh bainí ĩ jéihyatdih ã dʉ́ʉc wáyat pah ã chãjbipna caá.
12 Pois ao que tem, mais será dado, e terá em abundância; mas, ao que não tem, até o que tem lhe será tirado.
13 Cã́acwã quíib wihcannit dée, ded pah ĩ enatdih ĩ beh encan caá. Molít wihcannit dée, ĩ joiná yʉhna, ĩ jéih beh joicán caá. Páant ĩ jʉmatdih jéihna, wã jenah joiní naáwátjĩhjeh queétdih wã bohéna caá.
13 Por isso, falo com eles por meio de parábolas: porque, vendo, não veem; e, ouvindo, não ouvem, nem entendem.
14 Jon jã́tih Isaías ã daacátji pah caá ĩ jʉmʉp.
14 Assim, neles se cumpre a profecia de Isaías:
15 Ded pah wã naáwát, wã chãjatdihbʉt jéihíhcannitjeh ñi jʉmna caá. Pánih jʉmnit, weemdíh joííhcan, ñíih molítdih ñi nem teona caá. Wã chãjatdih eníhcan, ñi quíib ʉ̃ona caá. Páant ñi chãjcan nihna, tʉ́i enna, tʉ́i joiná, tʉ́i beh joinít ñita jʉm tagaá. Pánih tʉ́i beh joinít jʉmna, tʉ́ʉt nʉʉmnít, weemdíh ñita bid tagaá. Páant weemdíh ñi bidichah, ñi yéejatdih yohnit, yeéb iiguípna ñi bejat déedih wãta tʉ́i ʉb tagaá”, Dios ã niijná caá’, Isaías ãt niíj daacáp tajĩ.(Is 6.9-10)
15 Porque o coração deste povo
16 “Obohjeéhtih, yeéb wã bohénitboó jéihíhnit jʉmna, ennit, ñi beh enna caá. Joinít, ñi beh joiná caá. Páant ñi jʉmʉchah, Dios yeebdíh ã wẽi enna caá.
16 — Bem-aventurados, porém, são os olhos de vocês, porque veem; e bem-aventurados são os ouvidos de vocês, porque ouvem.
17 Yoobópdih yeebdíh wã naóhna caá. Bʉʉ ñi enatdih jon jã́tih moón Dioíhwã, Dios naáwátdih naóh yapanitbʉt bʉ́dí eníhna yʉhna, ĩ encap jĩ. Bʉʉ ñi joyátdihbʉt bʉ́dí joííhna yʉhna, ĩ joicáp jĩ”, Jesús jwiítdih ã niijíp jĩ.
17 Pois em verdade lhes digo que muitos profetas e justos desejaram ver o que vocês estão vendo, mas não viram; e quiseram ouvir o que vocês estão ouvindo, mas não ouviram.
18 “Waáh momni naáwátdih beh joyát tʉ́ʉt niijná, nindih wã naáwáchah, ñi tʉ́i joyoó.
18 — Ouçam, portanto, o que significa a parábola do semeador.
19 Wĩ́ih tʉ́ini dooná naóhni waáh momni panihni caá. Biquína joinít namáboó bʉʉg ñájni panihni ĩ jʉmna caá. Caandíh joiná yʉhna, beh joicán, ĩ jepahcan caá. Pánihna, caandíh ĩ joyát tʉ́ttimahbitjeh, nemépboó jʉ̃óhnit, jwébehwã caán tíibnadih ĩ jeémát pahjeh, queét ĩ joyátjidih ã quíib bʉʉdána caá.
19 A todos os que ouvem a palavra do Reino e não a compreendem, vem o Maligno e arrebata o que lhes foi semeado no coração. Este é o que foi semeado à beira do caminho.
20 Bita joinítboó, jeejíh yewéni baácdih bʉʉg ñájni panihni ĩ jʉmna caá. Caandíh joinít, bʉ́dí ĩ wẽi jwʉhna yʉh caá.
20 O que foi semeado em solo rochoso, esse é o que ouve a palavra e logo a recebe com alegria.
21 Obohjeéhtih, wẽi joiná yʉhna, ñeh jáap bejni panihni ĩ jʉmna caá. Pánihna, yeejép ã yapachah, wĩ́ihwã ĩ jʉmat jíib bita queétdih ĩ yéej chãjachah, waícanjeh wĩ́ih tʉ́ini doonádih ĩ cádahna caá.
21 Mas ele não tem raiz em si mesmo, sendo de pouca duração. Quando chega a angústia ou a perseguição por causa da palavra, logo se escandaliza.
22 Bita joinítboó nemép óotna cãtíh bʉʉg ñájni panihni ĩ jʉmna caá. Caandíh joinít, ĩ jepahna yʉh caá. Obohjeéhtih, nin baácdih bóodih bʉ́dí jenah joinít, bií déedihbʉt bʉ́dí ĩ bidna caá. Páant ĩ jenah joyóchah, ĩ joiní tʉ́ini dooná pácahi panihni ĩ́ih caolihboó ã jéih behcan caá. Pánihna, caandíh jenah joicán, tʉ́iniboodíh ĩ jéih chãjcan caá.
22 O que foi semeado entre os espinhos é o que ouve a palavra, porém as preocupações deste mundo e a fascinação das riquezas sufocam a palavra, e ela fica infrutífera.
23 Obohjeéhtih, bitaboó wĩ́ih tʉ́ini doonádih joinít, tʉ́ini baácboó bʉʉg ñájni panihni ĩ jʉmna caá. Caandíh joiná, tʉ́i beh joinít, ĩ tʉ́i jepahna caá. Pánih jepahnit jʉmna, Dios ã náahat pahjeh ĩ tʉ́i chãjna caá. Biquína, cien tíibna ã quehat pah, chah tʉ́ini yoobát ĩ chãjna caá. Bita, sesenta tíibna ã quehat pah, tʉ́ini ĩ chãjna caá. Bitaboó, treinta tíibna ã quehat pah, nʉmp tʉ́ini ĩ chãjna caá”, Jesús jwiítdih ã niijíp jĩ.
23 Mas o que foi semeado em boa terra é o que ouve a palavra e a compreende; este frutifica e produz a cem, a sessenta e a trinta por um.
24 “Dios ã maáh jʉmat nin pah ã jʉmna caá: Wápchi mínah ã́ih wápchiboó trigodih ã momop yʉh be.
24 Jesus lhes propôs outra parábola, dizendo:
25 Obohjeéhtih, caán, nihat ãjeéh moonbʉ́t ĩ ʉ̃wat pónih, caandíh eníhcanniboó ã́ih wápchina jʉinít, ã momatji cãtíh yeejép yílipdih ã momop be. Mom péanit, ã bejep be.
25 Mas, enquanto todos estavam dormindo, veio o inimigo dele, semeou o joio no meio do trigo e foi embora.
26 Tʉ́ttimah, trigo chíihnit, ã jáap quehe jʉ̃ʉ́wʉ́chah, yeejép yílip ã jʉmatdihbʉt teo wʉ̃hnit ĩ enep be.
26 E, quando as plantas cresceram e produziram fruto, apareceu também o joio.
27 Pánih ennit, wápchi mínah pebhna jʉibínit, nin pah ĩ niíj ʉʉ́bh joyóp be: ‘¿Maá, trigodihjeh ma momochah yʉhna, dépanih tigaá míih wápchidih yeejép yílipbʉt ã chíih?’ ĩ niijíp be.
27 Então os servos do dono da casa chegaram e disseram: “Patrão, o senhor não semeou boa semente no seu campo? De onde, então, vem o joio?”
28 ‘Weemdíh eníhcanni caandíh ãt momop taga’, ã niíj jepahap be. ‘¿Caán jã́oni yílipdih jwĩ wʉi yóh jĩíh?’ ĩ niíj ʉʉ́bh joyóp be.
28 Ele, porém, lhes respondeu: “Um inimigo fez isso.” Mas os servos lhe perguntaram: “O senhor quer que a gente vá e arranque o joio?”
29 ‘Ñi wʉi yóhca bojoó. Caandíh wʉiná, trigodihbʉt ñita wʉi yóh tagaá.
29 O dono da casa respondeu: “Não! Porque, ao separar o joio, vocês poderão arrancar também com ele o trigo.
30 Trigo yílip biícdih ã beh jwʉhʉ naáh. Caán trigo ã behechah, yeebdíh nin pah wã niijbípna caá: “Yeejép yílipdih ñi jwíih wʉyʉʉ́. Pánih wʉí, nah chéo péanit, caandíh ñi cáo yohoó. Pánih cáo péanit, trigoboodíh ñi bóod ʉbʉʉ́. Pánih bóod ʉb beedánit, caandíh wã ámohat mʉʉná ñi ámohoó”, wã niijbípna caá’, caandíh teo wʉ̃hnitdih wápchi mínah ã niijíp be”, Jesús ã niijíp jĩ.
30 Deixem que cresçam juntos até a colheita. E, no tempo da colheita, direi aos ceifeiros: ‘Ajuntem primeiro o joio e amarrem-no em feixes para ser queimado; mas recolham o trigo no meu celeiro.’”
31 — ausente —
31 Jesus lhes propôs outra parábola, dizendo:
32 — ausente —
32 Esse grão é, na verdade, a menor de todas as sementes, mas, quando cresce, é maior do que as hortaliças, e chega a ser uma árvore, de modo que as aves do céu vêm se aninhar nos seus ramos.
33 “Dios ã maáh jʉmat pan paááni panihni ã jʉmna caá. Pandih chãjíhna, yad wili trigo ojdih pamapdih yacnit, mahjĩh wid, caandíh paááni pínahdihbʉt mipĩ́ tʉ́i widna caá. Pánihna, nihat mi widniji ã tʉ́i paabípna caá. Pánihat pah tigaá Dios ã maáh jʉmat doonádih joinít, cã́acwã ĩ tʉ́ʉt nʉʉmbípna caá. Queét joinítboó bitadih ĩ jwʉ́ʉb naáwáchah, dawá joinít, queétbʉt ĩ tʉ́ʉt nʉʉmbípna caá”, Jesús jwiítdih ã niijíp jĩ.
33 Jesus lhes contou ainda outra parábola:
34 Cã́acwãdih bohéna, ã jenah joiní naáwátjĩhjeh Jesús ãpĩ́ bohénap jĩ.
34 Jesus disse todas estas coisas às multidões por parábolas e sem parábolas nada lhes dizia.
35 Pánih bohéna, Dios naáwátdih naóh yapani nin ã daacátji pahjeh biíc yoobó ãpĩ́ bohénap jĩ:
35 Isso aconteceu para se cumprir o que foi dito por meio do profeta: “Abrirei a minha boca em parábolas; publicarei coisas ocultas desde a criação do mundo.”
36 Pánih naóh péanit, jãáj chóodih chʉ́ʉdniji aáb jʉ̃óhnit, caandíh joinítdih “Jwĩ bejna caá”, niijnít, mʉʉná Jesús jwiítdih ã nʉmah jwʉ́ʉb aab béjep jĩ. Pánih mʉʉná aáb jʉibínit, jwiít caandíh nin pah jwĩ niijíp jĩ:
36 Então, despedindo as multidões, Jesus foi para casa. E, aproximando-se dele os seus discípulos, disseram: — Explique-nos a parábola do joio do campo.
37 Páant jwĩ niijíchah joinít, Jesús nin pah ã niíj jepahap jĩ:
37 E Jesus respondeu:
38 Nin baác wápchi panihni, Diosdih jepahnit trigo panihnit ĩ jʉmna caá. Obohjeéhtih, nemépwã ĩ maáhdih jepahnitboó trigo cãtíh chíihni yeejép yílip panihni ĩ jʉmna caá.
38 O campo é o mundo. A boa semente são os filhos do Reino; o joio são os filhos do Maligno.
39 Nemépwã ĩ maáh wápchi mínahdih eníhcanni yeejép yílipdih momni panihni caá. Caán trigo ã behechah, ĩ bóod ʉb láa, péeni yeó jáap panihni caá. Ángelwã caán trigodih yeejép yílipdihbʉt bóod ʉbnit panihnit ĩ jʉmna caá.
39 O inimigo que o semeou é o diabo. A colheita é o fim dos tempos, e os ceifeiros são os anjos.
40 Trigodih ʉbnit, yeejép yílipboodíh ĩ wʉí cáwat pah péeni yeó jáapdih nemépíhwãdih iiguípboó ĩ yohbipna caá.
40 Pois, assim como o joio é colhido e jogado no fogo, assim será no fim dos tempos.
41 Weém nihat cã́acwã ʉ́ʉd jeñé, wĩ́ih ángelwãdih nin baácboó wã wahbipna caá, wĩ́ih cã́acwã cãtíh yeejép chãjnit, yéej chãjat tʉ́ʉtnitdihbʉt ĩ ʉb bejat pínah niijná.
41 O Filho do Homem mandará os seus anjos, que ajuntarão do seu Reino todos os que servem de pedra de tropeço e os que praticam o mal
42 Pánih ʉb bejnit, queétdih iiguípboó ĩ yohbipna caá. Caán iiguípboó jʉmna, jĩ́gahnit, queétjeh ĩ míic néeh chãác jʉ̃ibípna caá.
42 e os lançarão na fornalha acesa; ali haverá choro e ranger de dentes.
43 Dioíhwãboó jwĩ íip Dios biícdih ã maáh jʉmʉpboó ĩ jʉmbipna caá. Caanjĩ́h jʉmna, yeo páh tʉ́i yeh iigní panihnit, maáta ĩ jʉmbipna caá.¡Ded molít jʉmna, ã tʉ́i joyó naáh! Jesús jwiítdih ã niijíp jĩ.
43 Então os justos resplandecerão como o sol, no Reino de seu Pai. Quem tem ouvidos para ouvir, ouça.
44 “Dios ã maáh jʉmat wápchiboó bʉ́dí jíib jʉmnidih ĩ baad bíhniji panihni ã jʉmna caá. Biíc newé caán wápchi mínahdih teo wʉ̃hna, caán bʉ́dí jíib jʉmnidih bid jʉinít, bʉ́dí wẽina, ã jwʉ́ʉb bihip be, páant mʉntih. Pánihna, caandíh bʉ́dí náahna, ã́ih bií déedih jíib chãj beedánit, caán jíibjĩh wápchidih ã jíib chãjap be. ‘Bʉʉ caán wápchi wĩ́ih ã jʉmʉchah, caánboó wã bid jʉiníjibʉt wĩ́ihjeh ã jʉmna caá’, wẽinit, ã míic niijíp be. Dios ã maáh jʉmʉpboó ñi waadát pínah caán bʉ́dí jíib jʉmni panihni ã jʉmna caá”, Jesús ã niijíp jĩ.
44 — O Reino dos Céus é semelhante a um tesouro escondido no campo, que um homem achou e escondeu. Então, transbordante de alegria, vai, vende tudo o que tem e compra aquele campo.
45 “Dios ã maáh jʉmat nin panihnibʉt ã jʉmna caá. Bʉ́dí jíib jʉmni jeé tíib dée perlas wʉ̃t jʉmni tíibnadih jíib chãjniboó chah jíib jʉmni perlas tíibnadih nihat pebhboó ã bid bejep be.
45 — O Reino dos Céus é também semelhante a um homem que negocia e procura boas pérolas.
46 Chah bʉ́dí jíib jʉmni tíibdih bid jʉinít, caandíh jíib chãjíhna, nihat ã́ih bií déedih jíib chãj wʉ̃hʉdih ã bejep be. Pánih jíib chãj wʉ̃h beedánit, caán bʉ́dí jíib jʉmni tíibdih ã jíib chãjap be. Caán tíibdih bʉ́dí ã náahat pah, Dios ã maáh jʉmʉpboó waadát pínahdih chah bidat caá náahap”, Jesús ã niijíp jĩ.
46 Quando encontrou uma pérola de grande valor, ele foi, vendeu tudo o que tinha e comprou a pérola.
47 “Dios ã maáh jʉmat nin pahbʉt ã jʉmna caá. Cã́acwã queejwã́dih jʉ́ʉt maona, ñʉodíh ĩ yoh báahanachah, queejwã́ jʉmat yoobó ĩpĩ́ chʉ̃ʉ́hna caá.
47 — O Reino dos Céus é ainda semelhante a uma rede que foi lançada ao mar e apanhou peixes de toda espécie.
48 Páant dawá ĩ chʉ̃ʉ́ʉ́chah, nihat queejwã́dih íim jwẽ́ejna ʉb ñáan jʉibínit, tʉ́initdihjeh ĩ ñíona caá. Pánih ñíonit, ĩ́ih wʉhnaboó ĩpĩ́ mao yacna caá. Obohjeéhtih, jeémpca naáhwãboodíh ĩpĩ́ yohna caá.
48 E, quando já estava cheia, os pescadores a arrastaram para a praia e, assentados, escolheram os bons para os cestos e jogaram fora os ruins.
49 — ausente —
49 Assim será no fim dos tempos: os anjos sairão, separarão os maus dentre os justos
50 — ausente —
50 e os lançarão na fornalha acesa; ali haverá choro e ranger de dentes.
51 Páant niíj péanit, Jesús jwiítdih nin pah ã niíj ʉʉ́bh joyóp jĩ:
51 Então Jesus perguntou: Eles responderam: — Sim!
52 Páant jwĩ niíj jepahachah joinít, jwiítdih nin pah ã jwʉ́ʉb niíj naáwáp jĩ:
52 Então Jesus lhes disse:
53 Páant ã jenah joiní naáwátnajĩh bohé péanit, Jesús jwiítdih ã nʉmah bejep jĩ.
53 Quando Jesus acabou de contar essas parábolas, retirou-se dali.
54 Pánih bejnit, ã behni tʉ́tchina jwĩ jʉibínap jĩ. Caanná jʉibínit, jwiít judíowã jwĩ míic wáacat mʉʉná waadnít, caanjĩ́h jʉmnitdih ã bohénap jĩ. Páant ã bohénachah joiná, joí wʉ́hi bejnit, nin pah ĩ míic niíj ʉʉ́bh joyóp jĩ:
54 E, chegando à sua terra, ensinava-os na sinagoga, de modo que se maravilhavam e diziam: — De onde lhe vêm esta sabedoria e estes poderes miraculosos?
55 ¿Nin máa teoni wʉ̃ʉ́h nihcan niít? ¿Ã íin María nihcan niít? ¿Santiago, José, Simón, Judas, ã ʉ́ʉdwã nihcan niít?
55 Não é este o filho do carpinteiro? A sua mãe não se chama Maria, e seus irmãos não são Tiago, José, Simão e Judas?
56 ¿Yad jʉpʉna yaádh nin tʉ́tchidih jwĩjeéh jʉmnit nihcan niít? Pánihna, jwiít jwĩ jʉmat pahjeh jʉmni tigaá ã jʉmʉp. ¿Pánih jʉmna yʉhna, nin bohéátdih dee tígaá ãt joí? ĩ niijíp jĩ.
56 Todas as suas irmãs não vivem entre nós? Então, de onde lhe vem tudo isto?
57 Páant niíj jenah joinít, íijna, caandíh ĩ náahcap jĩ. Páant ĩ náahcatdih enna, nin pah queétdih Jesús ã niijíp jĩ:
57 E escandalizavam-se por causa dele. Jesus, porém, lhes disse:
58 Caandíh ĩ joííhcah enna, caán tʉ́tchidih Dios ã wẽpatjĩh daocánni láajeh Jesús ã chãj jʉ́ʉtʉp jĩ.
58 E não fez ali muitos milagres, por causa da incredulidade deles.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.