Mateus 13

Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Caán yeó jáapjeh mʉntih Jesús mʉʉ́ diítboó jʉmniji ã bac bejep jĩ. Pánih bac bejnit, íim jwẽ́ejna jwiítdih ã nʉmah dei bejep jĩ. Pánih dei bej, caanná jʉibínit, jwĩ chʉ́ʉdʉp jĩ.
1 Naquele mesmo dia Jesus saiu de casa, foi para a beira do lago da Galileia, sentou-se ali e começou a ensinar.
2 Páant jwĩ chʉ́ʉdʉchah ennit, dawá cã́acwã ã pebh míic wáac jʉyʉ́chah, bʉ́dí jãáj chóodih waadnít, ã chʉ́ʉdʉp jĩ. Jwiítboó bita biícdih jwĩ ñʉhʉp jĩ.
2 A multidão que se ajuntou em volta dele era tão grande, que ele entrou num barco e sentou-se; e o povo ficou em pé na praia.
3 Ã jenah joyátjĩh queétdih bohéna, nin pah ã niíj naáwáp jĩ:
3 Jesus usou parábolas para ensinar muitas coisas. Ele disse:
4 Páant ã waáh bojochah, biquí tíibna namádih ã bʉʉg ñájap yʉh be. Obohjeéhtih, waícanjeh jʉ̃óhnit, jwébehwã caán tíibnadih ĩ jeémp beedánap be.
4 Quando estava espalhando as sementes, algumas caíram na beira do caminho, e os passarinhos comeram tudo.
5 Biíh tíibna jeejíh yewéni baác jʉmʉpboó ã bʉʉg ñájap be. Pánih bʉʉg ñájnit, waícanjeh ã chíih jʉ̃ʉ́wʉ́p yʉh be.
5 Outra parte das sementes caiu num lugar onde havia muitas pedras e pouca terra. As sementes brotaram logo porque a terra não era funda.
6 Pánih chíihna yʉhna, yeó tʉbit ã chãhachah, ñeh bainíjeh jʉmna, ã diib téhah bejep be.
6 Mas, quando o sol apareceu, queimou as plantas, e elas secaram porque não tinham raízes.
7 Biíh tíibna nemép óot cãtíh ã bʉʉg ñájap be. Pánih bʉʉg ñájnit, ã chíihichah, caán nemép óotnaboó caandíh ã chíih yap bejechah, momniboó mánahnit, ã wʉnah bejep be.
7 Outras sementes caíram no meio de espinhos, que cresceram e sufocaram as plantas.
8 Obohjeéhtih, biíh tíibna tʉ́ini baácboó ã bʉʉg ñájap be. Pánih bʉʉg ñájna, chíihnit, ã tʉ́i quehep be. Pánihna, caánboó chíihni biquí wawánadih cien tíibna, biíh wawánadih sesenta tíibna, biíh wawánadih treinta tíibna ã jʉmʉp be.
8 Mas as sementes que caíram em terra boa produziram na base de cem, de sessenta e de trinta grãos por um.
9 ¡Ded molít jʉmna, ã tʉ́i joyó naáh!” queétdih ã niijíp jĩ.
9 E Jesus terminou, dizendo:
10 Páant ã niiját tʉ́ttimah, jwiít ã bohénit ã bohéátdih beh joicán, ã pebhna jʉibínit, nin pah jwĩ niíj ʉʉ́bh joyóp jĩ:
10 Então os discípulos chegaram perto de Jesus e perguntaram: — Por que é que o senhor usa
11 Páant jwĩ niijíchah joinít, Jesús nin pah jwiítdih ã niíj jepahap jĩ:
11 Jesus respondeu:
12 Det caán doonádih tʉ́i joinítdih chah ã jéihyabipna caá. Obohjeéhtih, det tʉ́i joicánnitboodíh bainí ĩ jéihyatdih ã dʉ́ʉc wáyat pah ã chãjbipna caá.
12 Pois quem tem receberá mais, para que tenha mais ainda. Mas quem não tem, até o pouco que tem lhe será tirado.
13 Cã́acwã quíib wihcannit dée, ded pah ĩ enatdih ĩ beh encan caá. Molít wihcannit dée, ĩ joiná yʉhna, ĩ jéih beh joicán caá. Páant ĩ jʉmatdih jéihna, wã jenah joiní naáwátjĩhjeh queétdih wã bohéna caá.
13 É por isso que eu uso parábolas para falar com essas pessoas. Porque elas olham e não enxergam; escutam e não ouvem, nem entendem.
14 Jon jã́tih Isaías ã daacátji pah caá ĩ jʉmʉp.
14 E assim acontece com essas pessoas o que disse o
15 Ded pah wã naáwát, wã chãjatdihbʉt jéihíhcannitjeh ñi jʉmna caá. Pánih jʉmnit, weemdíh joííhcan, ñíih molítdih ñi nem teona caá. Wã chãjatdih eníhcan, ñi quíib ʉ̃ona caá. Páant ñi chãjcan nihna, tʉ́i enna, tʉ́i joiná, tʉ́i beh joinít ñita jʉm tagaá. Pánih tʉ́i beh joinít jʉmna, tʉ́ʉt nʉʉmnít, weemdíh ñita bid tagaá. Páant weemdíh ñi bidichah, ñi yéejatdih yohnit, yeéb iiguípna ñi bejat déedih wãta tʉ́i ʉb tagaá”, Dios ã niijná caá’, Isaías ãt niíj daacáp tajĩ.(Is 6.9-10)
15 Pois a mente deste povo está fechada:
16 “Obohjeéhtih, yeéb wã bohénitboó jéihíhnit jʉmna, ennit, ñi beh enna caá. Joinít, ñi beh joiná caá. Páant ñi jʉmʉchah, Dios yeebdíh ã wẽi enna caá.
16 Jesus continuou, dizendo:
17 Yoobópdih yeebdíh wã naóhna caá. Bʉʉ ñi enatdih jon jã́tih moón Dioíhwã, Dios naáwátdih naóh yapanitbʉt bʉ́dí eníhna yʉhna, ĩ encap jĩ. Bʉʉ ñi joyátdihbʉt bʉ́dí joííhna yʉhna, ĩ joicáp jĩ”, Jesús jwiítdih ã niijíp jĩ.
17 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: muitos profetas e muitas outras pessoas do povo de Deus gostariam de ver o que vocês estão vendo, mas não puderam; e gostariam de ouvir o que vocês estão ouvindo, mas não ouviram.
18 “Waáh momni naáwátdih beh joyát tʉ́ʉt niijná, nindih wã naáwáchah, ñi tʉ́i joyoó.
18 — Então escutem e aprendam o que a
19 Wĩ́ih tʉ́ini dooná naóhni waáh momni panihni caá. Biquína joinít namáboó bʉʉg ñájni panihni ĩ jʉmna caá. Caandíh joiná yʉhna, beh joicán, ĩ jepahcan caá. Pánihna, caandíh ĩ joyát tʉ́ttimahbitjeh, nemépboó jʉ̃óhnit, jwébehwã caán tíibnadih ĩ jeémát pahjeh, queét ĩ joyátjidih ã quíib bʉʉdána caá.
19 As pessoas que ouvem a mensagem do vem e tira o que foi semeado no coração delas.
20 Bita joinítboó, jeejíh yewéni baácdih bʉʉg ñájni panihni ĩ jʉmna caá. Caandíh joinít, bʉ́dí ĩ wẽi jwʉhna yʉh caá.
20 As sementes que foram semeadas onde havia muitas pedras são as pessoas que ouvem a mensagem e a aceitam logo com alegria,
21 Obohjeéhtih, wẽi joiná yʉhna, ñeh jáap bejni panihni ĩ jʉmna caá. Pánihna, yeejép ã yapachah, wĩ́ihwã ĩ jʉmat jíib bita queétdih ĩ yéej chãjachah, waícanjeh wĩ́ih tʉ́ini doonádih ĩ cádahna caá.
21 mas duram pouco porque não têm raiz. E, quando por causa da mensagem chegam os sofrimentos e as perseguições, elas logo abandonam a sua fé.
22 Bita joinítboó nemép óotna cãtíh bʉʉg ñájni panihni ĩ jʉmna caá. Caandíh joinít, ĩ jepahna yʉh caá. Obohjeéhtih, nin baácdih bóodih bʉ́dí jenah joinít, bií déedihbʉt bʉ́dí ĩ bidna caá. Páant ĩ jenah joyóchah, ĩ joiní tʉ́ini dooná pácahi panihni ĩ́ih caolihboó ã jéih behcan caá. Pánihna, caandíh jenah joicán, tʉ́iniboodíh ĩ jéih chãjcan caá.
22 Outras pessoas são parecidas com as sementes que foram semeadas no meio dos espinhos. Elas ouvem a mensagem, mas as preocupações deste mundo e a ilusão das riquezas sufocam a mensagem, e essas pessoas não produzem frutos.
23 Obohjeéhtih, bitaboó wĩ́ih tʉ́ini doonádih joinít, tʉ́ini baácboó bʉʉg ñájni panihni ĩ jʉmna caá. Caandíh joiná, tʉ́i beh joinít, ĩ tʉ́i jepahna caá. Pánih jepahnit jʉmna, Dios ã náahat pahjeh ĩ tʉ́i chãjna caá. Biquína, cien tíibna ã quehat pah, chah tʉ́ini yoobát ĩ chãjna caá. Bita, sesenta tíibna ã quehat pah, tʉ́ini ĩ chãjna caá. Bitaboó, treinta tíibna ã quehat pah, nʉmp tʉ́ini ĩ chãjna caá”, Jesús jwiítdih ã niijíp jĩ.
23 E as sementes que foram semeadas em terra boa são aquelas pessoas que ouvem, e entendem a mensagem, e produzem uma grande colheita: umas, cem; outras, sessenta; e ainda outras, trinta vezes mais do que foi semeado.
24 “Dios ã maáh jʉmat nin pah ã jʉmna caá: Wápchi mínah ã́ih wápchiboó trigodih ã momop yʉh be.
24 Jesus contou outra parábola . Ele disse ao povo:
25 Obohjeéhtih, caán, nihat ãjeéh moonbʉ́t ĩ ʉ̃wat pónih, caandíh eníhcanniboó ã́ih wápchina jʉinít, ã momatji cãtíh yeejép yílipdih ã momop be. Mom péanit, ã bejep be.
25 Certa noite, quando todos estavam dormindo, veio um inimigo, semeou no meio do trigo uma erva ruim, chamada joio, e depois foi embora.
26 Tʉ́ttimah, trigo chíihnit, ã jáap quehe jʉ̃ʉ́wʉ́chah, yeejép yílip ã jʉmatdihbʉt teo wʉ̃hnit ĩ enep be.
26 Quando as plantas cresceram, e se formaram as espigas, o joio apareceu.
27 Pánih ennit, wápchi mínah pebhna jʉibínit, nin pah ĩ niíj ʉʉ́bh joyóp be: ‘¿Maá, trigodihjeh ma momochah yʉhna, dépanih tigaá míih wápchidih yeejép yílipbʉt ã chíih?’ ĩ niijíp be.
27 Aí os empregados do dono das terras chegaram e disseram: “Patrão, o senhor semeou sementes boas nas suas terras. De onde será que veio este joio?”
28 ‘Weemdíh eníhcanni caandíh ãt momop taga’, ã niíj jepahap be. ‘¿Caán jã́oni yílipdih jwĩ wʉi yóh jĩíh?’ ĩ niíj ʉʉ́bh joyóp be.
28 — “Foi algum inimigo que fez isso!”, respondeu ele.
29 ‘Ñi wʉi yóhca bojoó. Caandíh wʉiná, trigodihbʉt ñita wʉi yóh tagaá.
29 — “Não”, respondeu ele, “porque, quando vocês forem tirar o joio, poderão arrancar também o trigo.
30 Trigo yílip biícdih ã beh jwʉhʉ naáh. Caán trigo ã behechah, yeebdíh nin pah wã niijbípna caá: “Yeejép yílipdih ñi jwíih wʉyʉʉ́. Pánih wʉí, nah chéo péanit, caandíh ñi cáo yohoó. Pánih cáo péanit, trigoboodíh ñi bóod ʉbʉʉ́. Pánih bóod ʉb beedánit, caandíh wã ámohat mʉʉná ñi ámohoó”, wã niijbípna caá’, caandíh teo wʉ̃hnitdih wápchi mínah ã niijíp be”, Jesús ã niijíp jĩ.
30 Deixem o trigo e o joio crescerem juntos até o tempo da colheita. Então eu direi aos trabalhadores que vão fazer a colheita: ‘Arranquem primeiro o joio e amarrem em feixes para ser queimado. Depois colham o trigo e ponham no meu depósito.’ ”
31 — ausente —
31 Jesus contou outra parábola . Ele disse ao povo:
32 — ausente —
32 Ela é a menor de todas as sementes; mas, quando cresce, torna-se a maior de todas as plantas. Ela até chega a ser uma árvore, de modo que os passarinhos vêm e fazem ninhos nos seus ramos.
33 “Dios ã maáh jʉmat pan paááni panihni ã jʉmna caá. Pandih chãjíhna, yad wili trigo ojdih pamapdih yacnit, mahjĩh wid, caandíh paááni pínahdihbʉt mipĩ́ tʉ́i widna caá. Pánihna, nihat mi widniji ã tʉ́i paabípna caá. Pánihat pah tigaá Dios ã maáh jʉmat doonádih joinít, cã́acwã ĩ tʉ́ʉt nʉʉmbípna caá. Queét joinítboó bitadih ĩ jwʉ́ʉb naáwáchah, dawá joinít, queétbʉt ĩ tʉ́ʉt nʉʉmbípna caá”, Jesús jwiítdih ã niijíp jĩ.
33 Jesus contou mais esta parábola para o povo:
34 Cã́acwãdih bohéna, ã jenah joiní naáwátjĩhjeh Jesús ãpĩ́ bohénap jĩ.
34 Jesus usava parábolas para dizer tudo isso ao povo. Ele não dizia nada a eles sem ser por meio de parábolas.
35 Pánih bohéna, Dios naáwátdih naóh yapani nin ã daacátji pahjeh biíc yoobó ãpĩ́ bohénap jĩ:
35 Isso aconteceu para se cumprir o que o profeta tinha dito: “Usarei parábolas quando falar com esse povo e explicarei coisas desconhecidas desde a criação do mundo.”
36 Pánih naóh péanit, jãáj chóodih chʉ́ʉdniji aáb jʉ̃óhnit, caandíh joinítdih “Jwĩ bejna caá”, niijnít, mʉʉná Jesús jwiítdih ã nʉmah jwʉ́ʉb aab béjep jĩ. Pánih mʉʉná aáb jʉibínit, jwiít caandíh nin pah jwĩ niijíp jĩ:
36 Então Jesus deixou a multidão e voltou para casa. Os discípulos chegaram perto dele e perguntaram: — Conte para nós o que quer dizer a
37 Páant jwĩ niijíchah joinít, Jesús nin pah ã niíj jepahap jĩ:
37 Jesus respondeu:
38 Nin baác wápchi panihni, Diosdih jepahnit trigo panihnit ĩ jʉmna caá. Obohjeéhtih, nemépwã ĩ maáhdih jepahnitboó trigo cãtíh chíihni yeejép yílip panihni ĩ jʉmna caá.
38 O terreno é o mundo. As sementes boas são as pessoas que pertencem ao .
39 Nemépwã ĩ maáh wápchi mínahdih eníhcanni yeejép yílipdih momni panihni caá. Caán trigo ã behechah, ĩ bóod ʉb láa, péeni yeó jáap panihni caá. Ángelwã caán trigodih yeejép yílipdihbʉt bóod ʉbnit panihnit ĩ jʉmna caá.
39 O inimigo que semeia o joio é o próprio Diabo. A colheita é o fim dos tempos, e os que fazem a colheita são os anjos.
40 Trigodih ʉbnit, yeejép yílipboodíh ĩ wʉí cáwat pah péeni yeó jáapdih nemépíhwãdih iiguípboó ĩ yohbipna caá.
40 Assim como o joio é ajuntado e jogado no fogo, assim também será no fim dos tempos.
41 Weém nihat cã́acwã ʉ́ʉd jeñé, wĩ́ih ángelwãdih nin baácboó wã wahbipna caá, wĩ́ih cã́acwã cãtíh yeejép chãjnit, yéej chãjat tʉ́ʉtnitdihbʉt ĩ ʉb bejat pínah niijná.
41 O Filho do Homem mandará os seus anjos, e eles ajuntarão e tirarão do seu Reino todos os que fazem com que os outros pequem e também todos os que praticam o mal.
42 Pánih ʉb bejnit, queétdih iiguípboó ĩ yohbipna caá. Caán iiguípboó jʉmna, jĩ́gahnit, queétjeh ĩ míic néeh chãác jʉ̃ibípna caá.
42 Depois os anjos jogarão essas pessoas na fornalha de fogo, onde vão chorar e ranger os dentes de desespero.
43 Dioíhwãboó jwĩ íip Dios biícdih ã maáh jʉmʉpboó ĩ jʉmbipna caá. Caanjĩ́h jʉmna, yeo páh tʉ́i yeh iigní panihnit, maáta ĩ jʉmbipna caá.¡Ded molít jʉmna, ã tʉ́i joyó naáh! Jesús jwiítdih ã niijíp jĩ.
43 Então o povo de Deus brilhará como o sol no Reino do seu Pai. Se vocês têm ouvidos para ouvir, então ouçam.
44 “Dios ã maáh jʉmat wápchiboó bʉ́dí jíib jʉmnidih ĩ baad bíhniji panihni ã jʉmna caá. Biíc newé caán wápchi mínahdih teo wʉ̃hna, caán bʉ́dí jíib jʉmnidih bid jʉinít, bʉ́dí wẽina, ã jwʉ́ʉb bihip be, páant mʉntih. Pánihna, caandíh bʉ́dí náahna, ã́ih bií déedih jíib chãj beedánit, caán jíibjĩh wápchidih ã jíib chãjap be. ‘Bʉʉ caán wápchi wĩ́ih ã jʉmʉchah, caánboó wã bid jʉiníjibʉt wĩ́ihjeh ã jʉmna caá’, wẽinit, ã míic niijíp be. Dios ã maáh jʉmʉpboó ñi waadát pínah caán bʉ́dí jíib jʉmni panihni ã jʉmna caá”, Jesús ã niijíp jĩ.
44 — O
45 “Dios ã maáh jʉmat nin panihnibʉt ã jʉmna caá. Bʉ́dí jíib jʉmni jeé tíib dée perlas wʉ̃t jʉmni tíibnadih jíib chãjniboó chah jíib jʉmni perlas tíibnadih nihat pebhboó ã bid bejep be.
45 — O
46 Chah bʉ́dí jíib jʉmni tíibdih bid jʉinít, caandíh jíib chãjíhna, nihat ã́ih bií déedih jíib chãj wʉ̃hʉdih ã bejep be. Pánih jíib chãj wʉ̃h beedánit, caán bʉ́dí jíib jʉmni tíibdih ã jíib chãjap be. Caán tíibdih bʉ́dí ã náahat pah, Dios ã maáh jʉmʉpboó waadát pínahdih chah bidat caá náahap”, Jesús ã niijíp jĩ.
46 Quando encontra uma pérola que é mesmo de grande valor, ele vai, vende tudo o que tem e compra a pérola.
47 “Dios ã maáh jʉmat nin pahbʉt ã jʉmna caá. Cã́acwã queejwã́dih jʉ́ʉt maona, ñʉodíh ĩ yoh báahanachah, queejwã́ jʉmat yoobó ĩpĩ́ chʉ̃ʉ́hna caá.
47 — O
48 Páant dawá ĩ chʉ̃ʉ́ʉ́chah, nihat queejwã́dih íim jwẽ́ejna ʉb ñáan jʉibínit, tʉ́initdihjeh ĩ ñíona caá. Pánih ñíonit, ĩ́ih wʉhnaboó ĩpĩ́ mao yacna caá. Obohjeéhtih, jeémpca naáhwãboodíh ĩpĩ́ yohna caá.
48 E, quando está cheia, os pescadores a arrastam para a praia e sentam para separar os peixes: os que prestam são postos dentro dos cestos, e os que não prestam são jogados fora.
49 — ausente —
49 No fim dos tempos também será assim: os anjos sairão, e separarão as pessoas más das boas,
50 — ausente —
50 e jogarão as pessoas más na fornalha de fogo. E ali elas vão chorar e ranger os dentes de desespero.
51 Páant niíj péanit, Jesús jwiítdih nin pah ã niíj ʉʉ́bh joyóp jĩ:
51 Então Jesus perguntou aos discípulos: — Sim! — responderam eles.
52 Páant jwĩ niíj jepahachah joinít, jwiítdih nin pah ã jwʉ́ʉb niíj naáwáp jĩ:
52 Jesus disse:
53 Páant ã jenah joiní naáwátnajĩh bohé péanit, Jesús jwiítdih ã nʉmah bejep jĩ.
53 Quando Jesus acabou de contar essas parábolas , saiu dali
54 Pánih bejnit, ã behni tʉ́tchina jwĩ jʉibínap jĩ. Caanná jʉibínit, jwiít judíowã jwĩ míic wáacat mʉʉná waadnít, caanjĩ́h jʉmnitdih ã bohénap jĩ. Páant ã bohénachah joiná, joí wʉ́hi bejnit, nin pah ĩ míic niíj ʉʉ́bh joyóp jĩ:
54 e voltou para a cidade de Nazaré, onde ele tinha morado. Ele ensinava na sinagoga , e os que o ouviam ficavam admirados e perguntavam: — De onde vêm a sabedoria dele e o poder que ele tem para fazer milagres?
55 ¿Nin máa teoni wʉ̃ʉ́h nihcan niít? ¿Ã íin María nihcan niít? ¿Santiago, José, Simón, Judas, ã ʉ́ʉdwã nihcan niít?
55 Por acaso ele não é o filho do carpinteiro? A sua mãe não é Maria? Ele não é irmão de Tiago, José, Simão e Judas?
56 ¿Yad jʉpʉna yaádh nin tʉ́tchidih jwĩjeéh jʉmnit nihcan niít? Pánihna, jwiít jwĩ jʉmat pahjeh jʉmni tigaá ã jʉmʉp. ¿Pánih jʉmna yʉhna, nin bohéátdih dee tígaá ãt joí? ĩ niijíp jĩ.
56 Todas as suas irmãs não moram aqui? De onde é que ele consegue tudo isso?
57 Páant niíj jenah joinít, íijna, caandíh ĩ náahcap jĩ. Páant ĩ náahcatdih enna, nin pah queétdih Jesús ã niijíp jĩ:
57 Por isso ficaram desiludidos com ele. Mas Jesus disse:
58 Caandíh ĩ joííhcah enna, caán tʉ́tchidih Dios ã wẽpatjĩh daocánni láajeh Jesús ã chãj jʉ́ʉtʉp jĩ.
58 Jesus não pôde fazer muitos milagres ali porque eles não tinham fé.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.