Atos 28
Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs VC
1 Páant jwĩ ñáan jʉibínachah, caan quéwadih moón jwiítdih jwãáh mʉj teo péanit, “Nin Malta wʉ̃t jʉmni quewa caá”, jwiítdih ĩ niíj naáwáp jĩ.
1 Estando já salvos, soubemos então que a ilha se chamava Malta.
2 Caan quéwadih moón jwiítdih tʉ́i teo wáacnit, páantjeh mah ã bʉʉgʉ́chah, jwĩ cʉ́bʉhanachah ennit, ĩ tʉʉ cáo wʉ̃hʉp jĩ.
2 Os indígenas trataram-nos com extraordinária benevolência. Acenderam uma grande fogueira e em torno dela nos recolheram, em vista da chuva que caía e do frio que fazia.
3 Queét ĩ tʉʉ wawachah ennit, Pablobʉt tʉʉ wawadih bejnit, ã jʉí cáwap jĩ. Páant ã cáwachah, tʉʉ chãha bac jʉ̃óhni mai Pabloíh téihyadih ã chãacáp jĩ.
3 Paulo ajuntou um feixe de gravetos e o pôs na fogueira. Nisto uma víbora, que fugira ao fogo, mordeu-lhe a mão.
4 Páant ã chãác ñʉhʉchah ennit, caan quéwadih moón nin pah ĩ míic niijíp jĩ: “¿Nin newé cã́acwãdih mao jweiní naniít? Pánih tigaá bʉ́dí nolihatdih ã jweí jʉ̃ʉ́wʉ́chah yʉhna, ã mao jweyátji jíib caandíh peéh chãjna caá ã chãjap. Pánihna, bʉʉ ã wʉnbipna caá”, ĩ míic niijíp jĩ.
4 Quando os indígenas viram a serpente pendendo da sua mão, diziam uns aos outros: Sem dúvida, este homem é homicida, pois, tendo escapado ao mar, a justiça não o deixa viver.
5 Obohjeéhtih, Pabloboó caán maidih tʉʉ cʉ́ʉtna ã wimp yoh cáwap jĩ. Pánihniji ã tʉbacap jĩ.
5 Ele, porém, sacudindo a víbora no fogo, não sofreu mal algum.
6 Páant ã chãjachah ennit, caanjĩ́h moón nin pah ĩ míic niijíp yʉh jĩ: “Caandíh ã chalanachah, ã wʉn bʉʉgbípna caá”, ĩ niijíp jĩ. Obohjeéhtih, maatápdih ĩ en ñʉhʉchah yʉhna, dedé ã tʉbacap jĩ. Páant ã tʉbacat enna, ĩ jenah joyátdih jwʉ́ʉb tʉ́ʉt nʉʉmnít, nin pah queétjeh ĩ míic niijíp jĩ: “¿Caán jwĩpĩ́ pãp ʉʉ́bhni poómpdih bóona niít?” ĩ niijíp jĩ.
6 Julgavam os indígenas que ele viesse a inchar, e que subitamente caísse morto. Mas, depois de esperarem muito tempo, vendo que não lhe acontecia mal nenhum, mudaram de parecer e disseram: Ele é um deus.
7 Publio wʉ̃t jʉmni, ã́ih jʉmat jwĩ aabápmant bahnibitjeh ãt jʉmʉp jĩ. Publio caanjĩ́h moón ĩ maáh tajĩ. Pánihna, caán jwiítdih dooná ã wahachah, ã́ih mʉʉná jwĩ aab béjep jĩ. Caanná jwĩ jʉibínachah, jwiítdih ã tʉ́i wẽi jwãááp jĩ. Pánih wẽi jwãáhnit, biíc peihcanni yeó jáap ãjeéh jwĩ jʉmʉchah, jwiítdih ã tʉ́i chãjap jĩ.
7 Havia na vizinhança sítios pertencentes ao principal da ilha, chamado Públio. Este homem nos hospedou por três dias em sua casa, tratando-nos bem.
8 Publio íip pahat yoyóp wʉnna, ã lajachah, Pablo caandíh enedih ã bejep jĩ. Ã pebh jʉibínit, teo jã́ha ʉʉ́bhnit, caandíh ã booanap jĩ.
8 Ora, o pai desse Públio achava-se acamado com febre e sofrendo de disenteria. Paulo foi visitá-lo e, orando e impondo-lhe as mãos, sarou-o.
9 Páant ã booaat doonádih joinít, bita caanjĩ́h moón wʉnnit, ã booaat pínah niijná, Pablo pebhna ĩ jʉyʉ́p jĩ. Pánih jʉinítdihbʉt teo jã́ha ʉʉ́bhnit, ã booanap jĩ.
9 Depois desse fato, vieram ter com ele todos os habitantes da ilha que se achavam doentes, e foram curados. Tiveram assim conosco toda sorte de considerações e,
10 Pánihna, bʉ́dí wẽinit, jwiítdih ĩ tʉ́i teo wáacap jĩ. Tʉ́ttimah, caan quéwamant jwĩ bejat tʉ́ʉt chãjachah, jwĩ bejni pínah jãáj chóodih dedé jwĩ náahatdih wʉ̃hna, ĩ tʉ́i yac beedánap jĩ.
10 quando estávamos para navegar, proveram-nos do que era necessário.
11 Biíh bʉ́dí jãáj chóo Alejandría tʉ́tchimant jʉ̃óhniji caan quéwadih mah noój láa ãt chão jwʉ́hʉp tajĩ. “Nin jãáj chóodih teonitdih wapnit pínah”, niíj jenah joinít, caán chóo wʉʉ́cdih chéne ĩ pãpniji Cástor, Pólux wʉ̃t jʉmnidih ĩ bʉ́ʉdhnit ĩ ñʉhʉp jĩ. Pánihna, caan quéwadih jwiít biíc peihcanni widh jʉmnitji, bejna, caán chóodih waadnít, jwĩ chʉ́ʉh bejep jĩ.
11 Ao termo de três meses, embarcamos num navio de Alexandria, que havia passado o inverno na ilha. Este navio levava por insígnias os Dióscuros.
12 Pánih chʉ́ʉh bejnit, Siracusa wʉ̃t jʉmni tʉ́tchidih jʉibínit, biíc peihcanni yeó jáap jwĩ chão jwʉ́hʉp jĩ.
12 Fizemos escala em Siracusa, onde ficamos três dias.
13 Caán chóodih jwʉ́ʉb waadnít, pʉ́ʉ́ Regio wʉ̃t jʉmni tʉ́tchina yoobópdihjeh jwĩ chʉ́ʉh jʉibínap jĩ. Cheibit chóop yapapmant joh jʉ̃óhni johlit jwiítdih ã tʉ́i ʉb bejep jĩ. Chéne yeó jáap tʉ́ttimah, Puteoli wʉ̃t jʉmni tʉ́tchina chʉ́ʉh jʉibínit, jwĩ aab béjep jĩ.
13 De lá, seguindo a costa, atingimos Régio. No dia seguinte, soprava o vento sul e chegamos em dois dias a Pozzuoli.
14 Caanjĩ́h moón Jesúíhwã jwiítdih wẽi jwãáhnit, ĩjeéh jwiítdih biíc semana ĩ chão jwʉ́hat tʉ́ʉtʉp jĩ. Biíc semana tʉ́ttimah queétdih cádahnit, Roma tʉ́tchina jwĩ yoób aab béjep jĩ.
14 Ali encontramos irmãos que nos rogaram que ficássemos na sua companhia sete dias. Em seguida, nos dirigimos a Roma.
15 Roma tʉ́tchidih jwĩ tóah bejechah, Roma tʉ́tchidih moón Jesúíhwã jwĩ bejat doonádih joinít, biíc poómp Foro de Apio wʉ̃t jʉmni jíib chãjatboó jwiítdih jwãáát tʉ́ʉt niijná, ĩt jʉí páñap tajĩ. Tʉ́ttimah, biíh poómp Romadih moonbʉ́t Tres Tabernas wʉ̃t jʉmni ʉ̃wat pebhboó ĩt jʉí páñap tajĩ. Pánih queétdih jwãáhnit, bʉ́dí wẽina, “Paá, weemdíh ma tʉ́i chãjna caá”, Pablo Diosdih ã niijíp jĩ.
15 Os irmãos de Roma foram informados de nossa chegada e vieram ao nosso encontro até o Foro de Ápio e as Três Tavernas. Ao vê-los, Paulo deu graças a Deus e se sentiu animado.
16 Roma tʉ́tchidih jʉibínit, Julio ã maáhdih Pablodih ã wʉ̃hʉp jĩ. Caánboó Pablodih nemat mʉʉ́boó nemcanjeh, biíh mʉʉ́boó ã jʉmat tʉ́ʉtʉp jĩ. Obohjeéhtih, ã jweicát pínah niijná, biíc soldadodih ã wapat tʉ́ʉtʉp jĩ.
16 Chegados que fomos a Roma, foi concedida licença a Paulo para que ficasse em casa própria com um soldado que o guardava.
17 Biíc peihcanni yeó jáap tʉ́ttimah, Pablo caanjĩ́h moón judíowã ĩ maátadih ã pebhna ãt bid bojop wʉt jĩ. Páant ĩ míic wáac jʉyʉ́chah, Pablo queétdih nin pah ãt niíj naáwáp wʉt jĩ:
17 Três dias depois, Paulo convocou os judeus mais notáveis. Estando reunidos, disse-lhes: Irmãos, sem cometer nada contra o povo nem contra os costumes de nossos pais, fui preso em Jerusalém e entregue nas mãos dos romanos.
18 Pánihna, weemdíh ʉʉ́bh joinít, queét Romanowã ĩ maáta weemdíh ĩ bacaíhip jĩ. “Nin newé ã yéej chãjatji peéh mao yohat ã wihcan caá”, ĩ niijíp jĩ.
18 Estes, depois de terem instruído o meu processo, quiseram soltar-me, visto não achar em mim crime algum que merecesse morte.
19 Obohjeéhtih, jwĩ déewã ĩ maáta weemdíh bacaat tʉ́ʉtcan, íijnit, Romanowã ĩ maátadih ĩ jepahcap jĩ. Páant ĩ jepahcah ennit, nin pah Romanowã ĩ maátadih wã niijíp jĩ: “Maáh César pebhboó weemdíh ñi wahaá”, wã niijíp jĩ. Obohjeéhtih, weémboó wã déewãdih wã naóh yaccan niít.
19 Mas, opondo-se a isso os judeus, vi-me obrigado a apelar para César, sem intentar contudo acusar de alguma coisa a minha nação.
20 Pánihna, yeebdíh eníhnit, ñijeéh míic wéheíhna, wã bid bojop be. Jwiít judíowã jwĩpĩ́ pã́ini Cristo ã boo pʉd jʉ̃ʉ́wátdih wã naáwát peéh nin chéoni ĩtah tõpdih wã dʉoná caá, ãt niijíp wʉt jĩ.
20 Por esse motivo, mandei chamar-vos, para vos ver e falar convosco. Porquanto, pela esperança de Israel, é que estou preso com esta corrente.
21 Páant ã niijíchah joinít, queét caandíh nin pah ĩt niíj jepahap wʉt jĩ:
21 Responderam-lhe eles: Não temos recebido carta alguma da Judéia, que fale em ti, nem de lá tem vindo irmão algum que nos dissesse ou falasse mal de ti.
22 Obohjeéhtih, nihat tʉ́tchinadih moón Jesúsdih jepahnitdih ĩ íij enatdih jwiítboó jwĩ jéihna caá. Ã́ih jáap bohéátdihbʉt yeejép ĩpĩ́ naóhna caá. Pánihna, dedé ma naáwát pínahdih jwĩ joííhna caá, Pablodih ĩt niijíp wʉt jĩ.
22 Quiséramos, porém, que tu mesmo nos dissesses o que pensas, pois o que nós sabemos dessa seita é que em toda parte lhe fazem oposição.
23 Biíh ĩ jenahni yeó jáapdih dawá Roma tʉ́tchidih moón judíowã Pablo ã jʉmni mʉʉná ĩt jʉibínap wʉt jĩ. Páant ĩ jʉibínachah, tʉ́i cheibitjeh jwíih naóh jwíihniji pʉ́ʉ́ cheyehna Pablo queétdih ãt naóh cádahap wʉt jĩ. Moisés ã wʉtatjidih, Dios naáwátdih naóh yapanit ĩ daacátjidihbʉt ãt naáwáp wʉt jĩ. Pánih caandíh naóhna, Dios ã wahni, judíowã ĩ pã́ini Jesús ã jʉmatdih jéihna, caandíh ĩ jepahat pínahdih queétdih ãt náah yacap wʉt jĩ.
23 Marcaram um dia e muitos foram procurá-lo no albergue onde se achava hospedado. A entrevista durou desde a manhã até a tarde. Paulo expôs-lhes o Reino de Deus e apresentou, sempre de novo, testemunhos destinados a convencê-los a respeito de Jesus, baseando-se na Lei de Moisés e nos profetas.
24 Biquína ã naáwátdih ĩt jepahap wʉt jĩ. Obohjeéhtih, bitaboó ĩt jepahcap wʉt jĩ.
24 Alguns se persuadiram pelas suas palavras, outros não acreditaram.
25 Pánihna, ĩ bacat pínah jã́tih, queétjeh ĩ míic íijanachah ennit, Pablo nin pah queétdih ãt niíj naáwáp wʉt jĩ:
25 Não estando concordes entre si, retiraram-se, enquanto Paulo lhes fazia esta reflexão: Bem falou o Espírito Santo pelo profeta Isaías a vossos pais, dizendo:
26 ‘Nit pebhna bejnit, queétdih ma naáwá: “Maatápdih joiná yʉhna, ñi beh joicán niít. Maatápdih enna yʉhna, ñi beh encan niít”, ma niijí.
26 Vai a este povo e dize-lhes: Com vossos ouvidos ouvireis, sem compreender. Com vossos olhos olhareis, sem enxergar.
27 “Maatápdih wã naáwáchah yʉhna, joííhcan, yoobópdih ĩ beh joicán caá. Queétdih wã booanachah, enna yʉhna, ĩ beh encan caá. Jéihíhna nihna, yoobópdih ĩta beh en tagaá. Pánih beh enna nihna, ĩ jenah joyátdih ĩta tʉ́ʉt nʉʉm tágaá. Páant ĩ tʉ́ʉt nʉʉmʉ́chah nihna, queétdih ĩ yéejatdih wãta yoh tagaá”, Dios ã niijná caá’, Isaías ãt niíj daacáp tajĩ. (Is 6.9-10)
27 Coração obstinado o deste povo, ouvido duro, olhos fechados, para não verem com a vista, nem ouvirem com o ouvido, nem entenderem com o coração, e se converterem e eu os curar {Is 6,9s.}.
28 Pánihna, yeéb wã déewãá, nindih ñi jéihyeé. Bʉʉ Dios cã́acwã ĩ yéejat yohat pínah doonádih judíowã nihcannitdih ã wahna caá. Pánihna, queétboó caandíh joinít, ĩ jepahbipna caá, queétdih ãt niijíp wʉt jĩ.
28 Ficai, pois, sabendo que aos gentios é enviada agora esta salvação de Deus; e eles a ouvirão.
29 Páant ã niijíchah joinít, íijna, míic wéhenit, queét judíowã ĩt bac bejep wʉt jĩ.
29 {Havendo dito isso, saíram dali os judeus, discutindo animosamente entre si.}
30 Páant ã yapat tʉ́ttimah, chéne jópchi caanjĩ́h Pablo ã jʉmʉp jĩ. Dedé ã náahatnadih caanjéh ã jíib chãj beedánap jĩ. Pánihna, nihat caandíh enedih jʉibínitdih wẽinit,
30 Paulo permaneceu por dois anos inteiros no aposento alugado, e recebia a todos os que vinham procurá-lo.
31 Dios maáh ã jʉmat doonádih, Jesucristoíh doonádihbʉt ʉ́ʉmcanjeh, ãpĩ́ naáwáp jĩ. Ded caandíh naáwát tʉ́ʉtcanni ã wihcap jĩ.
31 Pregava o Reino de Deus e ensinava as coisas a respeito do Senhor Jesus Cristo, com toda a liberdade e sem proibição.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 28, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.