1 Coríntios 4
Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs VC
1 Jwiít yeebdíh bohénitdih “Queét Jesucristodih teo wʉ̃hnitjeh caá. Dios cã́acwãdih ã jéihya jwʉhca naáhdih Pablowãdih ãt bohé jibat tʉ́ʉtʉp taga”, niíj jenah joyát caá náahap.
1 Que os homens nos considerem, pois, como simples operários de Cristo e administradores dos mistérios de Deus.
2 Det teo wʉ̃hnitdih ĩ maátadihjeh tʉ́i jepahat caá náahap. Pánihat pah, jwiít Jesúsdih teo wʉ̃hnit jʉmna, jwĩ Maáh ded pah ã bohéát tʉ́ʉtʉchah, jwiítdih yoobópdih bohéát caá náahap.
2 Ora, o que se exige dos administradores é que sejam fiéis.
3 “Caán Pablo tʉ́i yoobópdih ã bohécan caá”, yeéb ñi niijíchah yʉhna, weémboó wã jĩ́gahcan caá. Bitabʉt biíc yoobó ĩ niijíchah yʉhna, biíc yoobó wã jĩ́gahcan niít. Weemjéhbʉt “Dios ã bohéát tʉ́ʉtatjidih wã tʉ́i bohécan beé”, wã niíj jenah joicán caá.
3 A mim pouco se me dá ser julgado por vós ou por tribunal humano, pois nem eu me julgo a mim mesmo.
4 “Diosdih jepahnit, yoobópdih wã bohécan caá”, niíj jenah joicán yʉhna, “Weém tʉ́i yoobópdihjeh bohéni caá. Dedé yéejat jíib weemdíh ã wihcan caá”, wã jéih niijcán caá. Jwĩ Maáh Jesucristojeh weemdíh ennit, “Meém ma tʉ́i bohénap be”, niijní pínah caá.
4 De nada me acusa a consciência; contudo, nem por isso sou justificado. Meu juiz é o Senhor.
5 Jwĩ Maáh Jesús ã jwʉ́ʉb dei jʉ̃ʉ́wát pínah jã́tih, yeébboó ded pah jwĩ bohéát, bita ĩ chãjatdihbʉt ennit, “Caánboó jwĩ Maáh ã wʉtatdih ã tʉ́i chãjcan caá”, niijcát caá náahap. Obohjeéhtih, jwʉ́ʉb dei jʉ̃óhnit, Jesúsboó ded pah jwĩ bohéátjidih jwiítdih ã naóhbipna caá. Jwiít cã́acwãboó ded pah biíh ã chãjatdih, ã jenah joyátdihbʉt jwĩ jéihcan caá. Jwiítjehbʉt jwĩ jenah joyátdih jwĩ jéih beedácan caá. Diosjeh caá ã jéihyep. Pánihna, Jesús jwʉ́ʉb jʉ̃óhnit, nihat jwĩ chãjatjidih, nihat jwĩ jenah joyátjidihbʉt ã naóhbipna caá. Caán láajeh caá “Meém ma tʉ́i chãjap jĩ”, jwiítdih ã niíj naóhbipna caá.
5 Por isso, não julgueis antes do tempo; esperai que venha o Senhor. Ele porá às claras o que se acha escondido nas trevas. Ele manifestará as intenções dos corações. Então cada um receberá de Deus o louvor que merece.
6 Wã ʉ́ʉdwã panihnitá, pánih naóhna, ñi tʉ́i beh joyát pínah niijná, ded pah jwiít Apolosjĩh jwĩ jʉmatdihjeh wã naáwáp be. Ded pah jwĩ jʉmatdih ennit, biíc yoobó yeebbʉ́t ñi jéih jʉmbipna caá. Dios ã daacát tʉ́ʉtatdih jepahna, “Yeebdíh bohéni ã jéihyat chah jwiítdih bohéni ã jéihna caá. Pánihna, meém ma jéihyat chah caá wã jéihyep”, ñi míic niijcá bojoó
6 Se apliquei tudo isso a mim e a Apolo foi por vossa causa, para que, por meio de nós, aprendais a não ultrapassar o que está escrito e para que vos não ensoberbeçais tomando partido a favor de um e com prejuízo de outrem.
7 “Caán bohéniboó chah jéihni ã jʉmʉchah, caandíh caá jwĩ náahap”, ñi niijcá bojoó. Nihat ñi bíbohatdih Dios yeebdíh wʉ̃hnijeh caá. Jwĩ bohéátdih ñi joyóchah, Dios caá yeebdíh ãt beh joyánap taga. Ñi jenah joyátjĩhjeh ñi beh joicáp be. Pánihna, ĩ jéihyatjĩhjeh beh joinít dée, yeebdíh nin pah niijcát caá náahap: “Weemdíh bohéni tʉ́i jéihni ã jʉmʉchah, weembʉ́t tʉ́i jéihni jʉmna, Jesúíh doonádih weemjéh wã tʉ́i beh joyóp be”, niijcát caá náahap.
7 O que há de superior em ti? Que é que possuis que não tenhas recebido? E, se o recebeste, por que te glorias, como se o não tivesses recebido?
8 Yeéb nin pah ñi niíj jenah joiná caá. “Jwiítboó Dioíh doonádih tʉ́i jéih beedánit caá. Jwiítdih dedé jʉdhdat wihcan caá. Tʉ́ini Espíritu nihat ã wʉ̃hni wẽpat jwiítdih ã jʉmna caá. Pablowã ĩ wihcah yʉhna, jwiítjeh maáta jwĩ jʉmna caá”, ñi niíj jenah joiná yʉh caá. Obohjeéhtih, jwĩ Maáh Jesús ã jwʉ́ʉb dei jʉ̃ʉ́wʉ́chah, caán biícdih maáta yoobópdih ñi jʉmʉchah, ãta tʉ́i taga. Pánih jʉmna nihna, jwiítbʉt ñijeéh maáta jwĩta jʉm taga. Nihat yeejép yapat ãta péa taga. Obohjeéhtih, páant ã yap jwʉhcan caá.
8 Já estais fartos! Já estais ricos! Sem nós, sois reis! Praza a Deus que reineis, de fato, para que também nós reinemos convosco!
9 Weémboó nin pah wã niíj jenah joiná caá: “Jwiít Dios ã naáwát tʉ́ʉtnitdih oboh jʉmnit, peéh mawat pínahdih pã́init pah bitaboó ĩ enna caá. Nihat cã́acwã, nihat Dioíh ángelwãbʉt ded pah jwiítdih ã yapat pínahdih jéihyat tʉ́ʉt niijná, jwiítdih enna caá ĩ chãjap”, wã niíj jenah joiná caá.
9 Porque, ao que parece, Deus nos tem posto a nós, apóstolos, na última classe dos homens, por assim dizer sentenciados à morte, visto que fomos entregues em espetáculo ao mundo, aos anjos e aos homens.
10 Pánih ennit, “Jesucristoíh doonádih naóhna, queét dedé pínah nihcan caá”, jwiítdih ĩ niíj enna caá. Obohjeéhtih, “Queét Jesúíhwã jʉmna, dedé jéihcat pínah wihcan caá”, yeébboodíh ĩ niíj enna caá. “Queét wẽp naóhnit nihcah, queétdih jwĩ jepahcan niít”, jwiítdih ĩ niíj jenah joiná caá. Obohjeéhtih, “Queét ĩ tʉ́i wẽp naáwáchah joinít, nihat cã́acwã ĩ tʉ́ʉt nʉʉmbípna caá”, yeébboodíh ĩ niíj jenah joiná caá. Pánihna, dawá yeebdíh wẽi naóhnit, jwiítboodíh ĩ iiná caá.
10 Nós, estultos por causa de Cristo; e vós, sábios em Cristo! Nós, fracos; e vós, fortes! Vós, honrados; e nós, desprezados!
11 Jwiít jwĩ bohé jibichah, nʉʉgʉ́p tʉbna, ãpĩ́ taca joótna caá. Jwiítdih tʉ́ini yégueh wihcan, mʉʉbʉ́t wihcan caá. Jwĩ naáwáchah joinít, íijna, jwiítdih dawá láa bita ĩ mawap be. Jwĩ jib bohé jwíihipmant, bʉʉbʉt biíc yoobó ã yapna caá.
11 Até esta hora padecemos fome, sede e nudez. Somos esbofeteados, somos errantes,
12 Jwĩ náahatdih jíib chãjat tʉ́ʉt niijná, bʉ́dí teonit, jwĩpĩ́ chʉʉná caá. Cã́acwã jwiítdih yeejép ĩ naáwáchah joinít, yeejép naóh jwʉ́ʉbacanjeh, Dios queétdih ã teo wáacat pínahdih jwĩpĩ́ ʉʉ́bhna caá. Yeejép ĩ chãjachah yʉhna, jwĩpĩ́ enah bojna caá.
12 fatigamo-nos, trabalhando com as nossas próprias mãos. Insultados, abençoamos; perseguidos, suportamos; caluniados, consolamos!
13 Yeejép dooná ĩ naáwáchah joinít, “¿Biícdih jwĩ jéih jʉmcan niít?” jwĩpĩ́ niíj jwʉ́ʉbana caá. Nihat cã́acwã ĩ yohni pah jwiítdih ĩpĩ́ enna caá. Jwĩ bohé jwíihipmant bʉʉbʉt biíc yoobó jwiítdih ĩ jenah joiná caá.
13 Chegamos a ser como que o lixo do mundo, a escória de todos até agora...
14 Caandíh daácna, ñi tíicat pínah nihcan, yeéb wã weh panihnitdih oina, ñi tʉ́ʉt nʉʉmát pínahdih náah yacnit, páant wã niíj daacáp be.
14 Não vos escrevo estas coisas para vos envergonhar, mas admoesto-vos como meus filhos muitos amados.
15 Nin wã naáwát pínahdih ñi jenah joyoó: Weém ñi íip panihni caá. Yeebdíh wã bohéát tʉ́ttimah, dawá Jesúíh doonádih bohénit ĩ jʉmʉchah yʉhna, weemjéh beé yeebdíh jwíih naóhni. Páant wã jwíih naáwáchah joinít, Jesucristodih ñi jepahap jĩ.
15 Com efeito, ainda que tivésseis dez mil mestres em Cristo, não tendes muitos pais; ora, fui eu que vos gerei em Cristo Jesus pelo Evangelho.
16 Ñi íip panihnijeh yeebdíh oinit, páant wã niíj naáwáp be. Ĩ mána ded pah ĩ jʉmatdih ennit, wébítbʉt biíc yoobó ĩpĩ́ chãjna caá. Pánihna, ñi íip panihni ded pah wã jʉmatdih ennit, yeebbʉ́t biíc yoobó ñi chãjaá.
16 Por isso, vos conjuro a que sejais meus imitadores.
17 Páant ñi chãjat pínahdih náah yacnit, Timoteodih ñi pebhna wã wahna caá. Jesúíh doonádih wã naáwáchah joinít, caanbʉ́t ã jepahachah, wã wʉ̃ʉ́h pah wã oini ã jʉmna caá. Nihat tʉ́tchinadih moón Jesúíhwãdih ded pah bohéna, biíc yoobó wãpĩ́ chãjna caá. Ded pah wã chãjachah enniji yeebdíhbʉt ã jwʉ́ʉb náhniabipna caá.
17 Para isso é que vos enviei Timóteo, meu filho muito amado e fiel no Senhor. Ele vos recordará as minhas normas de conduta, tais como as ensino por toda parte, em todas as igrejas.
18 Obohjeéhtih, biquína yeéb nin pah ñi niíj jenah joiná caá: “Jwiít chah jéihnit caá. Dedé pínah Pablo jwiítdih ã jéih bohécan niít. Jwiítdih ʉ́ʉmnit, ã jʉ̃óhbican nacaá”, ñi niíj jenah joiná yʉh caá.
18 Alguns, presumindo que eu não mais iria ter convosco, encheram-se de orgulho.
19 Obohjeéhtih, jwĩ Maáh ã wahachah, waícanjeh ñi pebhna wã jʉibíbipna caá. Jʉibínit, páant niíj naóhnitabeh ded pah ĩ chãjatdih wã enbipna caá. Jesúíh doonádih ĩ naáwáchah, ¿Bita ĩ tʉ́ʉt nʉʉ́m niít? ¿Oboh ĩ niijátjeh caá?
19 Mas brevemente irei ter convosco, se Deus quiser, e tomarei conhecimento não do que esses orgulhosos falam, mas do que são capazes.
20 Queét Dios ã wẽpatjĩh yoobópdih ĩ naáwáchah, queétdih joinítboó jepahnit, ĩ tʉ́ʉt nʉʉmbípna caá. Obohjeéhtih, páantjeh ĩ naáwáchah, cã́acwã ĩ jepahcatdih wã jéihbipna caá. Jesúíhwã jʉmna, ded pah naóhna, Dios ã wẽpatjĩh ĩ chãjbipna caá. Oboh naóhna, ĩ chãjcan niít.
20 Porque o Reino de Deus não consiste em palavras, mas em atos.
21 Pánihna, ñi pebhna jʉibínit, wã jʉ̃ihñatdih náahcan, ñi tʉ́ʉt nʉʉ́m páñaá. Páant ñi tʉ́ʉt nʉʉmʉ́chah, ñi íip pah yeebdíh oinit, chaíhjeh wã naóhbipna caá.
21 Que preferis? Que eu vá visitar-vos com a vara, ou com caridade e espírito de mansidão?
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Coríntios 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.