Romanos 14
Melɛ̌ Mékɔ̄ɔ̄lē (BSSNT) vs BKJ
1 Nyékobe bad ábe ádab adúbe déewúuʼɛ́ áte. Nyéēpēntān-nɛ tə̂ŋgɛne mam ḿme béwémtɛ́né nɛ́n bán bétə́ŋgɛ́né abɛl, kéʼɛ béetə̂ŋgɛnɛɛ́ abɛl.
1 Recebei ao fraco na fé, mas não para discutir assuntos duvidosos.
2 Adúbe áde doŋge á bad ábágé bɔ́ etə́l âdyɛ́ kéchéé boŋ bad ábe adúbe déewúuʼɛ́ áte, béēdyākē doŋge á bwěm.
2 Porque um crê que ele pode comer todas as coisas, e outro, que é fraco, come ervas.
3 Bad ábe bédyâg kéchéé béēnyīnē bad ábe béēdyāg doŋge á bwěm nkóŋtéd. Bad ábe bɔ́-ʼɛ béēdyāg doŋge á bwěm béēkāādtē bad ábe bédyâg kéchéé áyə̄le bɔ́ moosyəə́l békóbnédé ne Dyǒb.
3 Quem come não despreze o que não come; e o que não come, não julgue o que come; porque Deus o recebeu.
4 Nzɛ́-módɛ́ édíí âkáad mbəledɛ a mod ampée? Eche Sáŋ chěn chɔ́ɔ etə́ŋgɛ́né ahɔ́b aá dyam áde ábɛ́lé ádé bwâm kéʼɛ déesaá bwâm. Boŋ Sáŋgwɛ́ɛ́ eche ngíne ěwōŋgɛ̄n ane mbəledɛ âbɛl dyam á bwâm.
4 Quem és tu que julgas o servo de outro homem? Para seu próprio senhor ele está em pé ou cai; mas ele estará firme, porque Deus é capaz de o fazer ficar em pé.
5 Bad behɔ́g bétédé doŋge dé eʼpun bán ádé etógnɛ́n tómaa ábíníí eʼpun. Bad behɔ́g-kɛ bétédé nɛ́n bán eʼpun éʼsyə̄ə̄l éʼdíi nyaa pɔ́g. Mod-tɛ́ átêd nɛ́n aá kéchéé éche mɔ́wémtɛ́né, étə́ŋgɛ́né ne mɔ́.
5 Um homem considera um dia superior ao outro; e outro, considera todos os dias iguais. Seja cada homem completamente convicto em sua própria mente.
6 Bad ábe bétédé bán epun ehɔ́g édé etógnɛ́n tómaa ábíníí eʼpun, bébɛle nɛ̂ âbɛ Sáŋgwɛ́ɛ́ edúbé. Bad ábe bɔ́-ʼɛ ámpē bédyâg kéchéé, bɔ́mpē bébɛle nɛ̂ âbɛ Sáŋgwɛ́ɛ́ edúbé áyə̄le béságnan Dyǒb áyə̄l e ene ndyééd. Bad ábe bɔ́-ʼɛ béēdyāg doŋge á bwěm, bɔ́mpē bébɛle nɛ̂ âbɛ Sáŋgwɛ́ɛ́ edúbé, béságnan-nɛ Dyǒb.
6 Aquele que considera o dia, considere para o Senhor; e aquele que não considera o dia, para o Senhor não considera; e quem come, para o Senhor come porque dá graças a Deus; e o que não come, para o Senhor não come, e dá graças a Deus.
7 Syánē modmod eésaá á aloŋgé ne mɔ́ mwěn, modmod eewág-kaá ne mɔ́ mwěn.
7 Porque nenhum de nós vive para si, e nenhum homem morre para si.
8 Nzé dedé á aloŋgé, né dedé á aloŋgé âbɛl ngáne Sáŋgwɛ́ɛ́ áhɛdɛɛ́. Nzé dewédé-ʼɛ né dewédé âwóged Sáŋgwɛ́ɛ́ menyiŋge. Né-ɔɔ́, ken dedé á aloŋgé, kéʼɛ dewédé, á mekáá ḿme Sáŋgwɛ́ɛ́ dɔ́ɔ dédíí.
8 Porque se vivemos, para o Senhor vivemos; e se morremos, para o Senhor morremos. Portanto, vivendo ou morrendo, somos do Senhor.
9 Nzɔm echě ekəə́ boŋ Krǐstəə awɛ́, ápūū-ʼɛ, abɛ́ á aloŋgé, edíi âbɛl boŋ ábɛ̂ Sáŋgwɛ́ɛ́ awě bad ábe béwédé ne ábe bédé á aloŋgé.
9 Porque para isto Cristo morreu, e ressuscitou, e tornou a viver, para que ele pudesse ser Senhor tanto dos mortos como dos vivos.
10 Cheé-ɔ̄ ékə́ə́ boŋ ékāādtē mwǎnyoŋ? Kéʼɛ, cheé ékə́ə́ boŋ ényīnēʼ mwǎnyoŋ nkóŋtéd? Ébíi nɛ́n wɛɛ́ syánē moosyəə́l dɛɛ́tyēēm á nkáásé áʼsō éʼ Dyǒb.
10 Mas por que tu julgas o teu irmão? Ou por que tu desprezas teu irmão? Porquanto, todos nós compareceremos diante do tribunal de Cristo.
11 Éténlédé á kálag e Dyǒb bán,
11 Porque está escrito: Como eu vivo, diz o Senhor, todo joelho se dobrará diante de mim, e toda língua confessará a Deus.
12 Né-ɔɔ́, syánē mod tɛ́ɛ́ dɛɛ́tyēēm áʼsō éʼ Dyǒb, âláa mɔ́ chǒm tɛ́ eche débɛ́lé.
12 Assim, então, cada um de nós dará conta de si mesmo a Deus.
13 Né-ɔɔ́, syánē modmod eekáádté waáb, boŋ pɛn mod tɛ́ɛ́ ámad áwē nlém-tê aá mɔ́ɔtə̂ŋgɛnɛɛ́ dyam abɛl mbêd áde dɛ́bɛ̌l boŋ mwǎnyaŋ ákɔ̄d ekuu káa ahún á mbéb-te.
13 Portanto não nos julguemos mais uns aos outros; mas antes decidi isto, em não pordes tropeço ou escândalo no caminho do seu irmão.
14 Abɛ́ áde ńdíí mod nhɔ́g ne Sáŋgú Yesuɛ, ábɛ́lé nkoó abíi nɛ́n mɛɛ́ ndyééd ké pɔ́g eésaá echě eesáa áʼsō éʼ Dyǒb. Boŋ nzé mod adúbpé aá ndyééd edé echě eesáa áʼsō éʼ Dyǒb, eedyág chɔ́.
14 Eu sei, e estou convencido no Senhor Jesus, que não há coisa alguma imunda em si mesma, mas para aquele que pensa que alguma coisa é imunda, para esse é imunda.
15 Nzé edyâg chǒm ké éhéé boŋ nɛ̂ ábɛleʼ mwǎnyoŋ aníníí ebébtéd, né weewânlɛnɛɛ́ mwǎnyoŋ edəŋge. Weémwāg-sɛ chǒm éche édyāgkē ébébéd aloŋgé áde mod awě Krǐstəə áwédé áwě nló.
15 Mas, se teu irmão se entristecer com o teu alimento, tu já não andas em amor. Não destruas com o teu alimento aquele por quem Cristo morreu.
16 Weémwāg-sɛ kunze eche éwóó nɛ́ɛ mod awe adúbe áwúú áte, ébɛ̄l mod ábɛl mbéb, âbɛl boŋ bad béhɔ̄bēʼ wɛ mekan mé mbéb áyə̄l.
16 Não seja, pois, blasfemado o vosso bem.
17 Saké adyɛ́ á ndyééd ne amwɛ́ á mǐm dɔ́ɔ ádé etógnɛ́n á nkamlɛn ń Dyǒb. Mekan ḿme médé etógnɛ́n médíi âwóŋ abɛ́ áde átə́ŋgɛ́né áʼsō éʼ Dyǒb, âbɛ́ nsaŋ ne âbɛ́ menyiŋge ḿme ńhúú ne Edəə́dəŋ éche Ésáá.
17 Porque o reino de Deus não é comida nem bebida, mas justiça, e paz, e alegria no Espírito Santo.
18 Kénzɛ́ɛ́ awě abɛnle Krǐstəə nɛ̂, akobnad áʼsō éʼ Dyǒb, bad ámpē bébɛlé béhɔ́b bán abɛle dyam á bwâm.
18 Porque quem nestas coisas serve a Cristo, é aceitável a Deus, e aprovado pelos homens.
19 Né-ɔɔ́ syánē déwêd yə̌l áte débɛle mekan ḿme mépɛɛne nsaŋ, ne ḿme méwôŋgan syánē áwêd nhɔ́g ne aníníí áte.
19 Sigamos, pois, as coisas que contribuem para a paz e as coisas que são para a edificação de uns para com os outros.
20 Ehɔ́b é ndyééd éebɛlé-sɛ nyêbébéd nsɔ́n ḿme Dyǒb ábɛ́lé. Ndyééd ésyə̄ə̄l ésáá áʼsō éʼ Dyǒb. Boŋ édé awusé âdyɛ́ kéchéé eche ébɛ̌l boŋ mod ampée ákwɛ.
20 Não destruas por causa do alimento a obra de Deus. Todas as coisas são de fato puras, mas são más para o homem que come com escândalo.
21 Ébóó mod eébɛ̄lēʼ chǒm éche éhɛle-sɛ ébɛ̄l boŋ mwǎnyaŋ ákɔ̄d ekuu. Ken âdyɛ́ nyam-ɛ, kéʼɛ âmwɛ́ mǐm, kéʼɛ âdyɛ́ kéchéé émpēe.
21 Bom é não comer carne, nem beber vinho, nem alguma coisa que teu irmão tropece, ou se ofenda, ou se enfraqueça.
22 Kéchéé éche édúbpé tə̂ŋgɛne ḿmɛ́n mekan, édíi átîntê e nyé Dyǒb. Nnam ne mod awě abíí aá mɔ́ɔbɛlɛɛ́ dyam áde ádé mbéb tə̂ŋgɛne dyam áde ámáá alúmed aá ábóó.
22 Tens tu fé? Tem-na em ti mesmo diante de Deus. Feliz é aquele que não se condena a si mesmo nas coisas que aprova.
23 Boŋ kénzɛ́ɛ́ awě nlém ńkɔgladté á abum nɛ́n aá mɔ́ɔtə̂ŋgɛnɛɛ́ nyaa e ndyééd pɔ́g adyɛ́ boŋ átim chɔ́ adyɛ́, né Dyǒb dɛ́hɔ̄b aá abɛlé mbéb áyə̄le eébɛnledɛɛ́ áde adúbe âbɛl chǒm éche átə́ŋgɛ́né abɛl. Nzé mod abɛlé dyam áde nlém ńkɔgladté mɔ́ á abum aá átə́ŋgɛ́né káa déetə̂ŋgɛnɛɛ́, né abɛlé mbéb.
23 Mas aquele que tem dúvidas, é condenado se comer, porque ele não come por fé; pois tudo o que não provém de fé é pecado.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.