Romanos 10
Melɛ̌ Mékɔ̄ɔ̄lē (BSSNT) vs VC
1 A-baányaŋ, ndəə́ ne ḿmêm nlém ńsyə̄ə̄l nɛ́n mɛɛ́ ábêm bad bé Israɛl békud eʼsoósoŋ, nkânnad-tɛ bɔ́ mɛɛ́ nɛ̂ abɛnled.
1 Irmãos, o desejo do meu coração e a súplica que dirijo a Deus por eles são para que se salvem.
2 Mbíde bɔ́ mbóŋ nɛ́n mɛɛ́ bédə́ə́ Dyǒb abɛle ne nlém ńsyə̄ə̄l. Boŋ béekooʼɛ́ asôŋtɛn ngáne bétə́ŋgɛ́né mɔ́ abɛle.
2 Pois lhes dou testemunho de que têm zelo por Deus, mas um zelo sem discernimento.
3 Béēsōŋtɛ̄nɛ̄ɛ̄ ngáne Dyǒb ábɛlɛɛ́ boŋ bad békobnéd áwe eʼsó. Bétímé béhɛde nzii echâb chěn echě ěbɛ̌l boŋ békobnéd áʼsō éʼ Dyǒb. Né-ɔɔ́, béesudtɛɛ́ yə̌l âhíd nzii echě Dyǒb átíídé âbɛl bad békobned áwē eʼsó.
3 Desconhecendo a justiça de Deus e procurando estabelecer a sua própria justiça, não se sujeitaram à justiça de Deus.
4 Krǐstəə abɛlé nsɔ́n ḿme mbéndé éntə̄ŋgɛ̄nnē abɛl, né-ɔɔ́, kénzɛ́ɛ́ awě adúbpé mɔ́, akobnad áʼsō éʼ Dyǒb.
4 Porque Cristo é o fim da lei, para justificar todo aquele que crê.
5 Seʼ bɔɔ́d, Mosɛɛ antěl tə̂ŋgɛne akobned áde mod ákobnadté áʼsō eʼ Dyǒb áyə̄le áhídɛɛ́ mbéndé. Anhɔ́b aá, “Kénzɛ́ɛ́ awě abɛle chǒm ésyə̄ə̄l éche mbéndé éhɔ́bɛɛ́, ǎkǔd aloŋgé áde déemaáʼ.”
5 Ora, Moisés escreve da justiça que vem da lei: O homem que a praticar viverá por ela {Lv 18,5}.
6 Boŋ éténlédé á kálag e Dyǒb bán nyaa eche adúbe ábɛlɛɛ́ boŋ mod ákobnéd áʼsō éʼ Dyǒb edíi, “Weehɔ́bé áwoŋ nlém-tê nɛ́n wɛɛ́, nzɛ́-módɛ́ ǎkɛ̌ ámīn, ádyōb.” (Nɛ́dē, âhúd Krǐstəə ámīn, âsuded mɔ́ ásē.)
6 Mas a justiça que vem da fé diz assim: Não digas em teu coração: Quem subirá ao céu? Isto é, para trazer do alto o Cristo;
7 Ké-ʼɛ “Nzɛ́-módɛ́ ǎkɛ̌ ásē á echóg éche éewóo asóg?” (Nɛ́dē âhúd Krǐstəə á echóg éche éewóo asóg âpɛɛn mɔ́ ámbīd á aloŋgé.)
7 ou: Quem descerá ao abismo? Isto é, para fazer voltar Cristo dentre os mortos.
8 Chǒm-ɛ́ɛ kálag e Dyǒb éhɔ́bé édíi nɛ́n aá “Eyale é Dyǒb édé wɛ bɛnbɛn. Edé ekale chɔ́, édé-ʼɛ wɛ á nlém-tê.” Ḿmê nkalaŋ ńdíi nkalaŋ ḿme sékalɛɛ́ nɛ́n bán nyêtə́ŋgɛ́né adúbe awóŋ.
8 Que diz ela, afinal? A palavra está perto de ti, na tua boca e no teu coração {Dt 30,14}. Essa é a palavra da fé, que pregamos.
9 Nzé ehɔ́bné nsəl nɛ́n wɛɛ́, Yesuɛ adíi Sáŋgwɛ́ɛ́, edúbpé-ʼɛ awôŋ nlém-tê nɛ́n wɛ̌ Dyǒb dêmpuúd mɔ́, né wɛ̌kǔd eʼsoósoŋ.
9 Portanto, se com tua boca confessares que Jesus é o Senhor, e se em teu coração creres que Deus o ressuscitou dentre os mortos, serás salvo.
10 Áyə̄le nɛ́n nzé edúbpé á nlém-tê, Dyǒb ábɛleʼ ékobnéd áwe éʼsō. Nzé ehɔ́bné nsəl ne wɛɛ́ mɔ́dūbpē, ebɛlé ékūd eʼsoósoŋ.
10 É crendo de coração que se obtém a justiça, e é professando com palavras que se chega à salvação.
11 Kálag e Dyǒb ehɔ́bé nɛ́n aá “Kénzɛ́ɛ́ awě adúbpé mɔ́, éehúúʼɛ́ ne mekáá mé ngɛ̂n.”
11 A Escritura diz: Todo o que nele crer não será confundido {Is 28,16}.
12 Nɛ́n ádé ne moosyəə́l, ken mod adé mod a Israɛl, ken mod eésaá mod a Israɛl. Dyǒb ádíi Sáŋgwɛ́ɛ́ a moosyəə́l nyaa pɔ́g, abude-ʼɛ kénzɛ́ɛ́ anamed awě ahɛ̌dné mɔ́ nwôŋgɛn.
12 Pois não há distinção entre judeu e grego, porque todos têm um mesmo Senhor, rico para com todos os que o invocam,
13 Kálag e Dyǒb ehɔ́be aá, “Kénzɛ́ɛ́ awě achəgé dǐn áde Sáŋgwɛ́ɛ́ aá ásoŋ mɔ́, ǎkǔd eʼsoósoŋ.”
13 porque todo aquele que invocar o nome do Senhor será salvo {Jl 3,5}.
14 Boŋ chán béhɛle béchəg mɔ́ bán ásoŋ ádāb aloŋgé áde béedúbpɛɛ́ mɔ́? Chán-nɛ béhɛle bédúbé mɔ́, nzé béewóge ḿmē nkalaŋ? Chán-nɔ̄ béhɛle béwóg ḿmē nkalaŋ nzé bad béekanle bɔ́ mɔ́?
14 Porém, como invocarão aquele em quem não têm fé? E como crerão naquele de quem não ouviram falar? E como ouvirão falar, se não houver quem pregue?
15 Chán-nɛ bad béhɛle békɛ békanlé bad ḿmē nkalaŋ áde mod éelómɛɛ́ bɔ́? Éténlédé á kálag e Dyǒb nɛ́n bán, “Nzé mod apɛɛ́né nkalaŋ ḿ bwâm, ébɛlé épɛ̄ɛ̄n enyiŋge.”
15 E como pregarão, se não forem enviados, como está escrito: Quão formosos são os pés daqueles que anunciam as boas novas {Is 52,7}?
16 Boŋ saké moosyəə́l akobé nkalaŋ ḿ bwâm. Nkal éʼdəə́dəŋ Yesayaa mwěn anhɔ́b tə̂ŋgɛne nɛ̂ aá, “A-Sáŋ, bɔ́ ahéé adúbpé nkalaŋ ḿme sékálé?”
16 Mas não são todos que prestaram ouvido à boa nova. É o que exclama Isaías: Senhor, quem acreditou na nossa pregação {Is 53,1}?
17 Né-ɔɔ́, adúbe ápag ne awóg áde mod áwógé nkalaŋ, bad bétə́ŋgɛ́né-ʼɛ nkalaŋ ḿme Krǐstəə akal boŋ bad bɛ́dūbē mɔ́.
17 Logo, a fé provém da pregação e a pregação se exerce em razão da palavra de Cristo.
18 Boŋ ndəə́ asɛded nɛ́n mɛɛ́ ken, édé mbále nɛ́n bán bénkênwógké ḿmê nkalaŋ-ɛ? Bénwōg mɔ́ bwâm. Éténlédé á kálag e Dyǒb nɛ́n bán,
18 Pergunto, agora: Acaso não ouviram? Claro que sim! Por toda a terra correu a sua voz, e até os confins do mundo foram as suas palavras {Sl 18,5}.
19 Ndəə́ asɛded nɛ́n mɛɛ́ ken, bad bé Israɛl bénkênsóŋtɛ́nné ḿmê nkalaŋ-ɛ? Mosɛɛ mɔ́ɔ asébpé ahɔ́b nɛ́n aá Dyǒb áhɔ́bé aá,
19 E pergunto ainda: Acaso Israel não o compreendeu? Já Moisés lhes havia dito: Eu vos despertarei ciúmes com um povo que não merece este nome; provocar-vos-ei a ira contra uma nação insensata {Dt 32,21}.
20 Nkal éʼdəə́dəŋ Yesayaa mɔ́mpē ankwɛntɛ́n ahɔ́b ngáne Dyǒb dénhɔ̄bpē. Anhɔ́b á tə̂l e ékwɛ́ɛ aá,
20 E Isaías se abalança a dizer: Fui achado pelos que não me buscavam; manifestei-me aos que não perguntavam por mim {Is 65,1}.
21 Boŋ Yesayaa anhɔ́b tə̂ŋgɛne bad bé Israɛl aá Dyǒb áhɔ́bé aá, “Bootya mbwɛmbwɛ kə́ə́ŋ ne ngukɛ́l, nlyə́gé mekáá mɛɛ́ ábêm bad bétim ámbīd áwêm, boŋ béwúú nló áte, béēwógné-ʼaá mɛ.”
21 Ao passo que a respeito de Israel ele diz: Todo o dia estendi as minhas mãos a um povo desobediente e teimoso {Is 65,2}.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.