Mateus 26

Melɛ̌ Mékɔ̄ɔ̄lē (BSSNT) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Áde Yesuɛ ámáá ḿmê mam mésyə̄ə̄l ayə́ged, dɔ́ɔ álâŋgɛɛ́ ábē bembapɛɛ aá,
1 — ausente —
2 “Nyêbíí nɛ́n bán, ámbīd e eʼpun éʼbɛ Ngande e Nnyíme-ámīn ěbɛ̄. Échê epun dɔ́ɔ bɛ́bɛɛ́ Mwǎn-a-Moonyoŋ á mekáá mé bad ábe bɛ́bomé mɔ́ á awɔg.”
2 Ye know that after two days the passover takes place, and the Son of man is delivered up to be crucified.
3 Beprisɛ bémbáá ne bad bémbáá bé dyad bêmbǒm á ndáb wɛ́ɛ Kaifasɛ, prisɛ ambáámbáa.
3 Then the chief priests and the elders of the people were gathered together to the palace of the high priest who was called Caiaphas,
4 Áhed dɔ́ɔ bébɛ́léʼáá ntíi âkób Yesuɛ á mesɔɔm-tê, âwúu mɔ́.
4 and took counsel together in order that they might seize Jesus by subtlety and kill him;
5 Boŋ bénhɔ̄b bán, “Deébɛ̄lē nɛ̂ á mbwɛ ń ngande, áyə̄le nɛ́n bad bɛ́pɛɛ́n epuutéd.”
5 but they said, Not in the feast, that there be not a tumult among the people.
6 Yesuɛ ambɛ́ á Bɛtani á ndáb wɛ́ɛ Simɔnɛ awě akɛ́kolé nkole mé meləŋ.
6 — ausente —
7 Áde ádyágkɛ̄ ndyééd nɛ̂, dɔ́ɔ mmwaád nhɔ́g ápédé áwē ne apom á dyɔ̌g dé elod é bwâm áde dênlɛ̌l nkun, ásyɔg mɔ́ dɔ́ á nló.
7 a woman, having an alabaster flask of very precious ointment, came to him and poured it out upon his head as he lay at table.
8 Nɛ́ɛ ábē bembapɛɛ bényíné nɛ̂, bénlǐŋ, bésɛdté-ʼɛ bánken, “Cheé ékə́ə́ boŋ anɛ́n mmwaád ábēbtē, enɛ́n nyaa e dyɔ̌g?
8 But the disciples seeing it became indignant, saying, To what end {was} this waste?
9 Béhɛ́léʼáá se bésóm ádɛ́n dyɔ̌g nkun mbáá, béwóŋgɛ́n betóótōkɛ̄ bé bad.”
9 for this might have been sold for much and been given to the poor.
10 Yesuɛ ambíí mam ḿme ábê bembapɛɛ béhɔ́béʼáá. Né-ɔɔ́ anláá bɔ́ aá, “Cheé nyétagtɛɛ́ anɛ́n mmwaád? Dyam ádě ábɛ́nlé mɛ átómtɛ́né aboŋ.
10 But Jesus knowing {it} said to them, Why do ye trouble the woman? for she has wrought a good work toward me.
11 Betóótōkɛ̄ bé bad bɛ́bē ne nyé póndé ésyə̄ə̄l, boŋ mɛ pɛn méebáá ne nyé póndé ésyə̄ə̄l.
11 For ye have the poor always with you, but me ye have not always.
12 Asyɔgé mɛ ádɛ́n dyɔ̌g á nló âboŋsɛn mɛ áyə̄le nlíme ḿmêm.
12 For in pouring out this ointment on my body, she has done it for my burying.
13 Ne mbále, nlâŋge nyé nɛ́n mɛɛ́ kéhéé ádě ḿmɛ́n nkalaŋ ḿ bwâm mɛ́kanlédté nkǒŋsé áte ńsyə̄ə̄l, bɛ́hɔ̄b dyam ádě anɛ́n mmwaád ábɛ́lé, âkamtɛn mɔ́.”
13 Verily I say to you, Wheresoever these glad tidings may be preached in the whole world, that also which this {woman} has done shall be spoken of for a memorial of her.
14 Ámbīd e nɛ̂, mbapɛɛ nhɔ́g átîntê e dyôm ne bébɛ ábe Yesuɛ, awě béchə́géʼáá bán, Judas Iskariɔdɛ ankɛ̌ beprisɛ bémbáá atán.
14 — ausente —
15 Hɛ́ɛ ásɛdtɛɛ́ bɔ́ aá, “Cheé nyɛ́bɛɛ́ mɛ nzé mbagé Yesuɛ áwɛn mekáá âbɛl nyékób mɔ́?” Dɔ́ɔ bétóó móom mé kábpe méláán boŋ bébagé mɔ́.
15 and said, What are ye willing to give me, and *I* will deliver him up to you? And they appointed to him thirty pieces of silver.
16 Bootya ene póndé dɔ́ɔ ábóótédé nzii ahɛd âsóm mɔ́ áwāb.
16 And from that time he sought a good opportunity that he might deliver him up.
17 Bɔɔb-pɔɔ́, póndé e Ngande e Ewɛle-é-Ngɛ̂n empɛ̌. Á epun éʼsō é ngande, bembapɛɛ ábē Yesuɛ béntān mɔ́, bésɛdté mɔ́ bánken, “Héé wɛ́dəŋgé wɛɛ́ séboŋsɛn wɛ ndyééd e Nnyíme-ámīn?”
17 — ausente —
18 Dɔ́ɔ Yesuɛ álómɛɛ́ bɔ́ á dyad-tê wɛ́ɛ mod nhɔ́g aá, béláa mɔ́ bán meléede ahɔ́bé nɛ́n aá, “Echem póndé emaá apɛ. Áwôŋ ndáb dɔ́ɔ syáābe ábêm bembapɛɛ sɛ́dyɛ̄ɛ̄ ndyééd e ngande e Nnyíme-ámīn.”
18 And he said, Go into the city unto such a one, and say to him, The Teacher says, My time is near, I will keep the passover in thy house with my disciples.
19 Né-ɔɔ́ bembapɛɛ bêmbɛ̌l ngáne Yesuɛ ánlāāʼɛ́ bɔ́, bêmboŋsɛ́n-nɛ ndyééd e Ngande e Nnyíme-ámīn.
19 And the disciples did as Jesus had directed them, and they prepared the passover.
20 Ene ngukɛ́l Yesuɛ ne ábē bembapɛɛ bêndyɛɛ́ ásē, bédyāg ene ndyééd.
20 And when the evening was come he lay down at table with the twelve.
21 Á ndyééd mîn wɛ̂, dɔ́ɔ Yesuɛ álâŋgɛɛ́ bɔ́ aá, “Ne mbále, nlâŋge nyé nɛ́n mɛɛ́ nyé mod nhɔ́g ǎbɛ̌ mɛ á mekáá mé bad bé ekɔyí.”
21 And as they were eating he said, Verily I say to you, that one of you shall deliver me up.
22 Nɛ́n dénwōgēd bembapɛɛ ndutul bwâmbwam. Bêmbootéd mɔ́ asɛded nhɔ́g ámbīd aníníí, bán, “A-Sáŋ, ndúbpé mɛɛ́ saké mɛ.”
22 And being exceedingly grieved they began to say to him, each of them, Is it *I*, Lord?
23 Dɔ́ɔ Yesuɛ átimtanné bɔ́ aá, “Mod awě súmɔ̄ sɛ́ɛ̄tɔdé ewɛle á dǐsɛ-tê atɔde ahɔ́g mɔ́ɔ̄sōm mɛ.
23 But he answering said, He that dips his hand with me in the dish, *he* it is who shall deliver me up.
24 Mwǎn-a-Moonyoŋ ǎwɛ̄ ngáne éténlédé, boŋ medim ne ane mod awě ǎsōm mɔ́. Ébágéʼáá bwâm ne ane mod nzé bénkêntɔgɛn mɔ́ achyáa.”
24 The Son of man goes indeed, according as it is written concerning him, but woe to that man by whom the Son of man is delivered up; it were good for that man if he had not been born.
25 Hɛ́ɛ Judasɛ awě ankwɛntɛ́n Yesuɛ asóm ásɛdtɛɛ́ mɔ́ aá, “A-meléed, mɛ-yɛ?” Hɛ́ɛ Yesuɛ átimtanné mɔ́ aá, “Ngáne éhɔ́bé.”
25 And Judas, who delivered him up, answering said, Is it *I*, Rabbi? He says to him, *Thou* hast said.
26 Áde bédyákē ndyééd nɛ̂, dɔ́ɔ Yesuɛ átédé ewɛle, ásāgnān Dyǒb, boŋ ákabtáád áte, ábagé ábē bembapɛɛ áhɔ̄bē nɛ́n aá, “Nyékob, nyédyɛ̂, echem yə̌l nɛ́n.”
26 — ausente —
27 Ámbīd e nɛ̂, antéd mbwendé ḿ mǐm, ásāgnān Dyǒb, ábagé bɔ́, boŋ áhɔ̄bē nɛ́n aá, “Nyé moosyəə́l nyémwɛ̂.
27 And having taken {the} cup and given thanks, he gave {it} to them, saying, Drink ye all of it.
28 Ḿmêm mekií mɔ̂mɛ́n. Ḿmɛ́n mekií médíi melɛ̌ mékɔ̄ɔ̄lē. Ḿmɛ́n mekií mésyɔ́gké á nló ḿ bad híin, âbɛl nɛ́n Dyǒb álagsɛn bɔ́ mbéb.
28 For this is my blood, that of the {new} covenant, that shed for many for remission of sins.
29 Nlâŋge nyé nɛ́n mɛɛ́, méemwáá ḿmɛ́n mǐm ámpē kə́ə́ŋ ne epun éche mɛ́mwɛ̄ɛ̄ mɔ́ ekɔ́ɔ́lé ne nyé á nkamlɛn ḿmē echem Sáŋ.”
29 But I say to you, that I will not at all drink henceforth of this fruit of the vine, until that day when I drink it new with you in the kingdom of my Father.
30 Bénkɔ̄n nkə́ŋgé mé nságnɛn. Nɛ́ɛ bémáá akɔ́n, bênkɛ̌ á Ekone é menzab.
30 Depois do canto dos Salmos, dirigiram-se eles para o monte das Oliveiras.
31 Áde bépédé á ekone mîn, dɔ́ɔ Yesuɛ álâŋgɛɛ́ ábē bembapɛɛ aá, “Nkuu nɛ́n děn, nyé baásyə̄ə̄l nyɛ́ɛ̄nyəgéd, nyétɛ̄dē mɛ. Nyɛ́ɛ̄nyəgéd, áyə̄le dyam áde dɛ́bɛnléd ne mɛ. Éténlédé nɛ́n bán, ‘Mɛ̌wūū nnɔn-a-mbód, éche mbód ésyə̄ə̄l épáŋtéd áte.
31 Disse-lhes então Jesus: Esta noite serei para todos vós uma ocasião de queda; porque está escrito: Ferirei o pastor, e as ovelhas do rebanho serão dispersadas {Zc 13,7}.
32 Boŋ ádě echem Sáŋ ápuúdté mɛ, mɛ̌kɛ̌ áʼsō á Galilia, áwed-taá nyɛ́tānnē mɛ.’ ”
32 Mas, depois da minha Ressurreição, eu vos precederei na Galiléia.
33 Áde Yesuɛ ámáá ahɔ́b nɛ̂, dɔ́ɔ Petro áhɔ́bɛɛ́ aá, “Ké moosyəə́l ambáŋ wɛ áyə̄l, mɛ pɛn méetɛdɛ́ɛ́ wɛ mbêd.”
33 Pedro interveio: Mesmo que sejas para todos uma ocasião de queda, para mim jamais o serás.
34 Dɔ́ɔ Yesuɛ átimtanné mɔ́ aá, “A-Petro, ńláa wɛ mɛɛ́, nchóm-a-kúb adɛ̂hɔ́b aá mɔ́tōoʼ nkuu nɛ́n, wɛ̌bāŋ mɛ áyə̄l ngen éláán.”
34 Disse-lhe Jesus: Em verdade te digo: nesta noite mesma, antes que o galo cante, três vezes me negarás.
35 Dɔ́ɔ Petro ábádtɛɛ́ mɔ́ áte aá, “Ké nkə́ŋ mɔ́ɔ bésɛ̄lɛ̄ɛ̄ mɛ, méebáŋgé wɛ áyə̄l mbêd.” Ábíníí bembapɛɛ bésyə̄ə̄l bɔ́mpē bénhɔ̄b melemlem.
35 Respondeu-lhe Pedro: Mesmo que seja necessário morrer contigo, jamais te negarei! E todos os outros discípulos diziam-lhe o mesmo.
36 Ámbīd e nɛ̂, Yesuɛ ne ábē bembapɛɛ bênkɛ̌ á abwɔ́g á hǒm áde béchə́géʼáá bán Getsɛmani. Áde bépédé, Yesuɛ anláá bɔ́ aá bédyɛɛ áhed, aá mɔ́-ʼɛ mɔ́sīdteʼ áʼsō, âkáne.
36 Retirou-se Jesus com eles para um lugar chamado Getsêmani e disse-lhes: Assentai-vos aqui, enquanto eu vou ali orar.
37 Áde ákagké, ankɛɛ́n Petro ne bǎn ábe Zɛbɛdiɛ bébɛ. Ndəŋge ne metake híin bébédé mɔ́ á nlém-tê.
37 E, tomando consigo Pedro e os dois filhos de Zebedeu, começou a entristecer-se e a angustiar-se.
38 Dɔ́ɔ álâŋgɛɛ́ bɔ́ aá, “Ndəŋge echě edé mɛ á nlém ehɛle-sɛ ewúú mɛ. Nyélyəg hɛ́n, nyédyɛɛn mɛ epin.”
38 Disse-lhes, então: Minha alma está triste até a morte. Ficai aqui e vigiai comigo.
39 Dɔ́ɔ Yesuɛ ásídté áʼsō ámpē boŋ ábwēmē yə̌l ásē. Ankúdɛ́n ásē, ákānnē aá, “A-Tɛ̂, nzé ébóŋnédé wɛ, ékóbɛ́n mɛ ḿmɛ́n metuné. Boŋ ké nɛ̂, bɛ̌l ngáne ébóŋnédé wɛ, saké ngáne ébóŋnédé mɛ.”
39 Adiantou-se um pouco e, prostrando-se com a face por terra, assim rezou: Meu Pai, se é possível, afasta de mim este cálice! Todavia não se faça o que eu quero, mas sim o que tu queres.
40 Áde ámáá akáne, antǐm ámbīd wɛ́ɛ ábê bembapɛɛ béláán. Antán nɛ́ɛ békúnɛɛ́, boŋ álāŋgē Petro aá, “Cheé ékə́ə́ boŋ nyéēhɛle awɛsɛn âdyɛɛn mɛ epin ké háwa pɔ́g?
40 Foi ter então com os discípulos e os encontrou dormindo. E disse a Pedro: Então não pudestes vigiar uma hora comigo...
41 Nyédyɛɛ epin, nyékânne âbɛl nɛ́n Dyǒb déemwǎg-sɛ mekəgsɛn mépiinéd nyé. Nlém ńdə́ə́, boŋ ekob é yə̌l édé mbwɔ́g.”
41 Vigiai e orai para que não entreis em tentação. O espírito está pronto, mas a carne é fraca.
42 Yesuɛ ankɛ akáne ámpē, áhɔ̄bē nɛ́n, aá, “A-Tɛ̂, nzé édé nɛ́n bán, weéhɛ̄lɛ̄ɛ̄-sɛ ékōbɛ̄n mɛ ḿmɛ́n nted mé metuné, ésebán mpémé mɔ́, ébɛl ngáne ébóŋnédé wɛ.”
42 Afastou-se pela segunda vez e orou, dizendo: Meu Pai, se não é possível que este cálice passe sem que eu o beba, faça-se a tua vontade!
43 Nɛ́ɛ átímé ámbīd ámpē, antán nɛ́ɛ ábê bembapɛɛ bédíi békúnɛɛ́ áyə̄le eʼchə́ bémbɛ̄ bɔ́ á dǐd bwâmbwam.
43 Voltou ainda e os encontrou novamente dormindo, porque seus olhos estavam pesados.
44 Yesuɛ antǐm ámbīd á mekáne ámpē ngen éche élóntɛ́ne éláán, áhɔ̄bē melemlem mé eʼyale.
44 Deixou-os e foi orar pela terceira vez, dizendo as mesmas palavras.
45 Hɛ̂ dɔ́ɔ Yesuɛ átímé ámbīd ámpē wɛ́ɛ ábê bembapɛɛ, boŋ álāŋgē bɔ́ aá, “Nyêlyəgé nyêkúneʼ, nyêkɔ́mme-ʼɛ nyé áte-yɛ? Nyénɔneʼ, póndé-ʼaá epedé nɛ́n eche bɛ́bɛɛ́ Mwǎn-a-Moonyoŋ á mekáá mé bad bé mbéb.
45 Voltou então para os seus discípulos e disse-lhes: Dormi agora e repousai! Chegou a hora: o Filho do Homem vai ser entregue nas mãos dos pecadores...
46 Nyépáde ásē dékag. Nyénɔneʼ, mod awě akií mɛ ntúrɛ́ mɔ́ ahúɛʼ nɛ́n.”
46 Levantai-vos, vamos! Aquele que me trai está perto daqui.
47 Ehɔ́b éepedɛɛ́ Yesuɛ amaa á nsəl boŋ Judasɛ ápag. Judasɛ, mbapɛɛ nhɔ́g átîntê e bembapɛɛ dyôm-ne-bébɛ ábe Yesuɛ, ampɛ̌ ne amute ádě dénwālē nkwáté ne mbid. Beprisɛ bémbáá ne bad bémbáá bé Israɛl bɔ́ɔ bénlōm ábê bad.
47 Jesus ainda falava, quando veio Judas, um dos Doze, e com ele uma multidão de gente armada de espadas e cacetes, enviada pelos príncipes dos sacerdotes e pelos anciãos do povo.
48 Ntúrɛ́ awě Yesuɛ amad bɔ́ eʼchemléd abɛ aá, “Kénzɛ́ɛ́ awě mɛ́hɛ̄ɛ̄ tə̂l, né mod awě nyéhɛdɛɛ́ mɔ̂ne, nyékôb mɔ́.”
48 O traidor combinara com eles este sinal: Aquele que eu beijar, é ele. Prendei-o!
49 Nɛ́ɛ Judasɛ ápédé pɛɛ́n, atóm-mɛ wɛ́ɛ Yesuɛ, álɛ̄lēd mɔ́ aá, “A-meléed, nsaŋ ḿbɛ̂ ne wɛ.” Ahɛ́-ʼɛ mɔ́ tə̂l.
49 Aproximou-se imediatamente de Jesus e disse: Salve, Mestre. E beijou-o.
50 Yesuɛ antimtɛ́n mɔ́ aá, “Amúɛ̄, wéebɛlɛ́ɛ́ chǒm éche éhyédé abɛl-ɛ?” Hɛ̂ dɔ́ɔ ábê bad bésídté áʼsō, boŋ békōbēʼ Yesuɛ, béwéd-tɛ mɔ́ achə́ə.
50 Disse-lhe Jesus: É, então, para isso que vens aqui? Em seguida, adiantaram-se eles e lançaram mão em Jesus para prendê-lo.
51 Hɛ̂ dɔ́ɔ mod nhɔ́g átîntê e bad ábe bémbɛ̄ ne Yesuɛ ádólé nkwáté á abám, nɛ́ɛ átómté mɔ́ boŋ asɛ́l-lɛ ntâŋ awě prisɛ ambáámbáa etúu.
51 Mas um dos companheiros de Jesus desembainhou a espada e feriu um servo do sumo sacerdote, decepando-lhe a orelha.
52 Dɔ́ɔ Yesuɛ álâŋgɛɛ́ ane mod aá, “Timéd ḿmoŋ nkwáté á abám. Kénzɛ́ɛ́ awě awanne nkwáté, nkwáté mɔ́ɔ bɛ́wūɛ̄nnē mɔ́.
52 Jesus, no entanto, lhe disse: Embainha tua espada, porque todos aqueles que usarem da espada, pela espada morrerão.
53 Weebíiʼɛ́ nɛ́n wɛɛ́ nzé nhɛ̌dné echem Sáŋ nwôŋgɛn, wɛɛ́ né ábwɔ̄g-ábwɔ̄g, ǎlōmē mɛ eʼchoŋ ne eʼchoŋ é ángɛl âwóŋgɛn mɛ-yɛ?
53 Crês tu que não posso invocar meu Pai e ele não me enviaria imediatamente mais de doze legiões de anjos?
54 Boŋ nzé mbɛlé nɛ̂, né chán-nɔ̄ kálag e Dyǒb echě ehɔ́bé nɛ́n aá, nɛ́n átə́ŋgɛ́né abɛnled élōnnē?”
54 Mas como se cumpririam então as Escrituras, segundo as quais é preciso que seja assim?
55 Hɛ́ɛ Yesuɛ álâŋgɛɛ́ ádê amute aá, “Nchîb mɔ́ɔ ńdíí awě nyéhyédé akób ne mbid ne nkwáté-yɛ? Epun tɛ́ɛ́ mbédé á Ndáb-e-Dyǒb, ń'yə̄gtē bad, boŋ nyéekóbe mɛ.
55 Depois, voltando-se para a turba, falou: Saístes armados de espadas e porretes para prender-me, como se eu fosse um malfeitor. Entretanto, todos os dias estava eu sentado entre vós ensinando no templo e não me prendestes.
56 Boŋ ḿmɛ́n mésyə̄ə̄l mébɛ́nlédé âlóned mam ḿme bekal béʼdəə́dəŋ bétélé á kálag e Dyǒb.” Hɛ̂ dɔ́ɔ bembapɛɛ bésyə̄ə̄l bétɛ́dté mɔ́, boŋ bétómé mehélé.
56 Mas tudo isto aconteceu porque era necessário que se cumprissem os oráculos dos profetas. Então os discípulos o abandonaram e fugiram.
57 Hɛ̂ dɔ́ɔ bad ábe bénkōb Yesuɛ békɛ́ɛ́né mɔ́ á ndáb wɛ́ɛ Kaifasɛ awě ambɛ́ Prisɛ Ambáámbáa. Áhed dɔ́ɔ bemeléede bé mbéndé ne bad bémbáá bé Israɛl bémpēe bênladɛ́nné áte.
57 Os que haviam prendido Jesus levaram-no à casa do sumo sacerdote Caifás, onde estavam reunidos os escribas e os anciãos do povo.
58 Áde békɛɛnɛɛ́ Yesuɛ nɛ̂, Petro ahídéʼáá mɔ́ ámbīd mwǎ etûn kə́ə́ŋ bépɛ nchiitɛn ne eyáde éche Kaifasɛ. Nɛ́ɛ ápédé áhed ansɔ́l á eyáde-tê, ádyɛ̄ ásē ne benɔn bé Ndáb-e-Dyǒb, âbɛl nɛ́n ányîn ngáne nkáásé ḿme Yesuɛ mɛ́sōgkē.
58 Pedro seguia-o de longe, até o pátio do sumo sacerdote. Entrou e sentou-se junto aos criados para ver como terminaria aquilo.
59 Bɔɔb-pɔɔ́, beprisɛ bémbáá ne bad bé káánsɛl bésyə̄ə̄l béhɛ́déʼáá bad ábe bɛ́bīd mbóŋ é metóm á nló wɛ́ɛ Yesuɛ âbɛl nɛ́n béwúu mɔ́.
59 Enquanto isso, os príncipes dos sacerdotes e todo o conselho procuravam um falso testemunho contra Jesus, a fim de o levarem à morte.
60 Ké nɛ̂ŋgáne ekud é bad ênhyɛ̌ mbóŋ é metóm abíd áwe nló, bénkênkóbɛ́nné mɔ́ awusé ké ahɔ́g. Kə́ə́ŋ ne á asóg, dɔ́ɔ mbóŋ ébɛ ébídé, éhɔ̄bē nɛ́n bán,
60 Mas não o conseguiram, embora se apresentassem muitas falsas testemunhas.
61 “Anɛ́n mod anhɔ́b aá, mɔ́hɛle mɔ́bōōtēd Ndáb-e-Dyǒb aá mɔ́lōŋ-ʼɛ chɔ́ ámbīd ámpē átîntê e eʼpun éʼláán.”
61 Por fim, apresentaram-se duas testemunhas, que disseram: Este homem disse: Posso destruir o templo de Deus e reedificá-lo em três dias.
62 Áde Prisɛ Ambáámbáa éwógé nɛ̂, dɔ́ɔ átyéémé ámīn boŋ ásɛdté Yesuɛ aáken, “Weewóoʼɛ́ dyamdyam âhɔ́b tə̂ŋgɛne dyam ádě ábén bad béhɔ́bé wɛ á yə̌l-ɛ?”
62 Levantou-se o sumo sacerdote e lhe perguntou: Nada tens a responder ao que essa gente depõe contra ti?
63 Boŋ Yesuɛ enkênkədɛ́nné mɔ́. Hɛ̂ dɔ́ɔ Prisɛ Ambáámbáa álâŋgɛɛ́ mɔ́ ámpē aá, “Ne melɛ̌ á dǐn á Dyǒb áde ádé á aloŋgé, láá sé mbále, wɛ-ɛɛ́ edé Ane-awě-Béwɔ́gté, Mwǎn a Dyǒb-ɛ?”
63 Jesus, no entanto, permanecia calado. Disse-lhe o sumo sacerdote: Por Deus vivo, conjuro-te que nos digas se és o Cristo, o Filho de Deus?
64 Hɛ̂ dɔ́ɔ Yesuɛ ákwɛntanné mɔ́ aá, “Ngáne éhɔ́bé.” Yesuɛ ambád-tɛ ámpē aá, “Á mbále, nlâŋge nyé nɛ́n mɛɛ́ bootya enɛ́n póndé, nyɛ́ɛ̄nyīn nɛ́ɛ Mwǎn-a-Moonyoŋ ádyɛ́ɛ́ á ekáá émbáá é Dyǒb a Ngum. Nyɛ́ɛ̄nyīn-nɛ nɛ́ɛ ádyɛ́ɛ́ á mbag mîn, ásudɛɛ́ á nkǒŋsé.”
64 Jesus respondeu: Sim. Além disso, eu vos declaro que vereis doravante o Filho do Homem sentar-se à direita do Todo-poderoso, e voltar sobre as nuvens do céu.
65 Dɔ́ɔ Prisɛ Ambáámbáa ányábé mbɔ́té âlúmed nɛ́n aá mɔ́lií, boŋ álāŋgē bad bé kóte aá, “Asyə́ə́ Dyǒb! Mbóŋ éhéé émpēe déhɛdɛɛ́? Nyé baásyə̄ə̄l nyêwógé bɔɔb ngáne ásyə́ə́ Dyǒb!”
65 A estas palavras, o sumo sacerdote rasgou suas vestes, exclamando: Que necessidade temos ainda de testemunhas? Acabastes de ouvir a blasfêmia!
66 Dɔ́ɔ ásɛdtɛɛ́ bɔ́ aáken, “Chán nyéwémtɛ́né?” Hɛ́ɛ békwɛ́ntɛ́né bán, “Akwedé nkáá, atə́ŋgɛ́né-ʼɛ awɛ́.”
66 Qual o vosso parecer? Eles responderam: Merece a morte!
67 Dɔ́ɔ doŋge á bad bébóótédé mɔ́ meléed asobted áʼsō, bébɔmé-ʼɛ mɔ́. Ábíníí-ʼɛ bébɔmé mɔ́ mebɛ́n,
67 Cuspiram-lhe então na face, bateram-lhe com os punhos e deram-lhe tapas,
68 béhɔ́bé-ʼɛ bán, “Á-mod awě ahɔ́bé aá mɔ́ɔ mɔ́dē Krǐstəə, láá-ʼɛ sé mod awě abɔmé wɛ.”
68 dizendo: Adivinha, ó Cristo: quem te bateu?
69 Ene póndé Petro andyɛɛ́ ásē á eyáde é kóte-tê. Hɛ̂ dɔ́ɔ ngɔndérɛ e mbəledɛ pɔ́g épédé áwē, boŋ éhɔ̄bē aá, “Wɛ nɛ́n, edé nhɔ́g awě awǒŋnéʼáá Yesuɛ, ane mod awě abídé á mbwɔ́g e Galilia.”
69 Enquanto isso, Pedro estava sentado no pátio. Aproximou-se dele uma das servas, dizendo: Também tu estavas com Jesus, o Galileu.
70 Boŋ Petro antáŋ áʼsō wɛ́ɛ ábê bad bésyə̄ə̄l, ákwɛntɛ́n aá, “Meebíiʼɛ́ dyam áde éhɔ́bɛɛ́.”
70 Mas ele negou publicamente, nestes termos: Não sei o que dizes.
71 Áde ámáá ahɔ́b nɛ̂, antǐm á mmwɛ mé eyáde é kóte. Áhed dɔ́ɔ mbəledɛ a ngɔndérɛ ampée ányíné mɔ́, boŋ álāŋgē bad ábe bébédé áhed aá, “Anɛ́n mod abédé ne Yesuɛ, mod a dyad á Nazarɛt.”
71 Dirigia-se ele para a porta, a fim de sair, quando outra criada o viu e disse aos que lá estavam: Este homem também estava com Jesus de Nazaré.
72 Boŋ Petro antáŋ ámpē, áhɔ̄bē nɛ́n aá, “Mmwâg melɛ̌ nɛ́n mɛɛ́ meebíiʼɛ́ mɛ ane mod.”
72 Pedro, pela segunda vez, negou com juramento: Eu nem conheço tal homem.
73 Éebemɛɛ́ áte, bad ábe béntyēēm áhed bêmpɛ̌ wɛ́ɛ Petro, boŋ béhɔ̄bē nɛ́n bán, “Etáa ngɛ̂n, edé nhɔ́g awě ahídéʼáá ane mod. Mbwɛ́d e ehɔ́b echôŋ epanle wɛ áte, nɛ́n ebídé á mbwɔ́g e Galilia.”
73 Pouco depois, os que ali estavam aproximaram-se de Pedro e disseram: Sim, tu és daqueles; teu modo de falar te dá a conhecer.
74 Dɔ́ɔ Petro ámwākē melɛ̌ aá, “Dyǒb ákɔ́gsɛn mɛ nzé nkale metóm! Meebíiʼɛ́ ane mod!” Áde ámáá ahɔ́b nɛ̂ hɔ́bɛ́n, nchóm-a-kúb antóŋ.
74 Pedro então começou a fazer imprecações, jurando que nem sequer conhecia tal homem. E, neste momento, cantou o galo.
75 Dɔ́ɔ Petro ákámtɛ́né ehɔ́b éche Yesuɛ ánlāāʼɛ́ mɔ́ aá, “Nchóm-a-kúb adɛ̂hɔ́b aá mɔ́tōoʼ, wɛ̌bāŋ mɛ áyə̄l ngen éláán.” Dɔ́ɔ Petro ábídé á ebwɔ́g-te, boŋ ábə̄nlē awé. Anchií bwâmbwam.
75 Pedro recordou-se do que Jesus lhe dissera: Antes que o galo cante, negar-me-ás três vezes. E saindo, chorou amargamente.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 26, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.