Mateus 18
Melɛ̌ Mékɔ̄ɔ̄lē (BSSNT) vs ARIB
1 Éebemɛɛ́ áte ámbīd e nɛ̂, bembapɛɛ ábe Yesuɛ bêmpɛ̌ áwē, bésɛ̄dēd mɔ́ bánken, “Nzɛ́-módɛ́-ʼɛ atómtɛ́né mod ambáá abɛ́ á nkamlɛn ḿ mín?”
1 Naquela hora chegaram-se a Jesus os discípulos e perguntaram: Quem é o maior no reino dos céus?
2 Hɛ̂ dɔ́ɔ Yesuɛ áchɛ́nlé mwěndem nhɔ́g, átīīdē mɔ́ áwab tîntê,
2 Jesus, chamando uma criança, colocou-a no meio deles,
3 boŋ áhɔ̄b aá, “Ne mbále nlâŋge nyé nɛ́n mɛɛ́ ésebán mod ahə̌ŋlɛ́né ádē aloŋgé boŋ abɛ́ nɛ̂ŋgáne anɛ́n mwǎn, eéhɛ̄lɛ̄ɛ̄-sɛ asɔ́l á nkamlɛn ḿ mín.
3 e disse: Em verdade vos digo que se não vos converterdes e não vos fizerdes como crianças, de modo algum entrareis no reino dos céus.
4 Né-ɔɔ́, kénzɛ́ɛ́ awě asǔdté yə̌l nɛ̂ŋgáne anɛ́n mwǎn né mɔ́ɔ atómtɛ́né mod ambáá abɛ́ átîntê e bad ábe bédé ásē e nkamlɛn ḿ mín.
4 Portanto, quem se tornar humilde como esta criança, esse é o maior no reino dos céus.
5 Kénzɛ́ɛ́ awě akobé enɛ́n ndín e mwǎn á dǐn ádêm, né akobé mɛ.
5 E qualquer que receber em meu nome uma criança tal como esta, a mim me recebe.
6 Boŋ kénzɛ́ɛ́ awě abɛ̌lté enɛ́n ndín e mwěndem awě adúbpé mɛ mbéb, émbɛ̄ mboŋ né bêntəə́ ene ndín e mod sáŋkalaa a aláá á nkə́ŋ, boŋ béhúnéd-tɛ mɔ́ wɛ́ɛ edíb é nkwɛ̌ étómtɛ́né achab ásē.
6 Mas qualquer que fizer tropeçar um destes pequeninos que crêem em mim, melhor lhe fora que se lhe pendurasse ao pescoço uma pedra de moinho, e se submergisse na profundeza do mar.
7 Eʼbéb éʼ yə̌l áte ne nkǒŋsé áyə̄le mekəgsɛn ḿme mébɛlte bad mbéb. Mekəgsɛn métə́ŋgɛ́né apɛ, boŋ eʼbéb éʼ yə̌l áte ne mod awě abɛ̌lté mod ampée mbéb.
7 Ai do mundo, por causa dos tropeços! pois é inevitável que venham; mas ai do homem por quem o tropeço vier!
8 Nzé échoŋ ekáá kéʼɛ ekuu ébɛlte wɛ mbéb, esɛ́l chɔ́, épim. Édé mboŋ wɛ âkud aloŋgé ne epɛd é yə̌l tómaa wɛ âwóŋ mekáá mébɛ kéʼɛ mekuu mébɛ boŋ bébwém wɛ á muú ḿme méēdīmēʼ.
8 Se, pois, a tua mão ou o teu pé te fizer tropeçar, corta-o, lança-o de ti; melhor te é entrar na vida aleijado, ou coxo, do que, tendo duas mãos ou dois pés, ser lançado no fogo eterno.
9 Melemlem nzé ádoŋ dǐd ábɛlte wɛ mbéb, ehúd dɔ́, épim. Édé mboŋ wɛ âkud aloŋgé ne dǐd ahɔ́g tómaa wɛ âwóŋ mǐd mébɛ boŋ bébwém wɛ á dǔ-á-muú.
9 E, se teu olho te fizer tropeçar, arranca-o, e lança-o de ti; melhor te é entrar na vida com um só olho, do que tendo dois olhos, ser lançado no inferno de fogo.
10 “Nyényîn nɛ́n bán nyéetédɛɛ́ ḿmɛ́n mpín ḿ bǎn ké nhɔ́g nkóŋtéd, bán méesaá etógnɛ́n. Nlâŋge nyé nɛ́n mɛɛ́ ángɛl éche énɔneʼ bɔ́ ébâg áʼsō ábe echem Sáŋ awě adé ámīn âhɔ́be bɔ́.
10 Vede, não desprezeis a nenhum destes pequeninos; pois eu vos digo que os seus anjos nos céus sempre vêm a face de meu Pai, que está nos céus.
11 — ausente —
11 {Porque o Filho do homem veio salvar o que se havia perdido.}
12 Chán nyényíné ádɛ́n dyam? Nzé mod awóó mbwɔ́kɛl é ńdyɔŋ ḿ mbód, boŋ nhɔ́g ḿbɔ́ɔ́, ngɔ́mē ǎtɛdé ḿmíníí móom mé ńdyɔŋ ḿ mbód abog ne abog wɛ́ɛ bédyákē medyɛ́ á ekone mîn âkɛ dé ahɛd ḿmê nhɔ́g ḿme ḿbɔ́ɔ́?
12 Que vos parece? Se alguém tiver cem ovelhas, e uma delas se extraviar, não deixará as noventa e nove nos montes para ir buscar a que se extraviou?
13 Ne mbále nlâŋge nyé nɛ́n mɛɛ́, nzé adǐbté-ʼɛ mɔ́ abɛlé awógɛ́n mɔ́ menyiŋge tómaa ḿmíníí móom abog ne abog ḿme ménkêmbɔ́ɔ.
13 E, se acontecer achá-la, em verdade vos digo que maior prazer tem por esta do que pelas noventa e nove que não se extraviaram.
14 Melemlem nɛ̂ dɔ́ɔ echɛn Sáŋ awě adé ámīn éehɛdɛ́ɛ́ aá ké mpín ḿ mwěndem nɛ́ɛ ḿmɛ́n ḿbɔ́ɔ.
14 Assim também não é da vontade de vosso Pai que está nos céus, que venha a perecer um só destes pequeninos.
15 “Nzé mwǎnyoŋ abɛ̌nlé wɛ awusé, tán mɔ́ wɛ́ɛ nyúmɔ̄ bad bébɛ běnpɛn nyédíí, échu mɔ́ dɔ́ aláa. Nzé achemé ádē awusé, né nyé mwǎnyoŋ nyêtimé ásē.
15 Ora, se teu irmão pecar, vai, e repreende-o entre ti e ele só; se te ouvir, terás ganho teu irmão;
16 Boŋ nzé eékwɛntɛne aá mɔ́pǎnné wɛ, etéd mod ampée nhɔ́g kéʼɛ bébɛ ékɛ̄ɛ̄n áwē, âbɛl nɛ́n, ‘Mbéb ké ńhéé ḿme éhɔ́bé wɛɛ́ abɛlé wɛ ḿbyɛ̂n ne mbóŋ ébɛ kéʼɛ éláán.’
16 mas se não te ouvir, leva ainda contigo um ou dois, para que pela boca de duas ou três testemunhas toda palavra seja confirmada.
17 Nzé eékobe kə́ə́ŋne chǒm-ɛ́ɛ échê mboŋ éhɔ́bé, épɛ̄ɛ̄n mɔ́ á mwembé. Nzé eékwɛntɛne ké bɔ́ awóglɛn, etéd mɔ́ nɛ́ɛ mod awě eedúbpe áyə̄l e ḿme nsôŋtɛn káa nɛ̂ŋgáne nsaad-a-táásɛ.
17 Se recusar ouvi-los, dize-o à igreja; e, se também recusar ouvir a igreja, considera-o como gentio e publicano.
18 “Ne mbále, nlâŋge nyé nɛ́n mɛɛ́, kéchéé éche nyébéné á nkǒŋsé ébénnédé ámīn. Kéchéé-ʼɛ éche nyébágé kunze á nkǒŋsé, ébágnédé kunze ámīn.
18 Em verdade vos digo: Tudo quanto ligardes na terra será ligado no céu; e tudo quanto desligardes na terra será desligado no céu.
19 Nlâŋge nyé ámpē nɛ́n mɛɛ́, nzé nyé bad bébɛ nyêchěmtɛ́né áyə̄le kéchéé boŋ nyêhɛdé chɔ́ á mekáne-tê, echem Sáŋ awě adé ámīn ǎbɛ̌ nyé chɔ́.
19 Ainda vos digo mais: Se dois de vós na terra concordarem acerca de qualquer coisa que pedirem, isso lhes será feito por meu Pai, que está nos céus.
20 Áyə̄le wɛ́ɛ bad bébɛ kéʼɛ béláán béládné áwêm dǐn, mɛ́mpē ndé áwab tîntê.”
20 Pois onde se acham dois ou três reunidos em meu nome, aí estou eu no meio deles.
21 Hɛ̂ dɔ́ɔ Petro ápédé wɛ́ɛ Yesuɛ, boŋ ásɛdté mɔ́ aá “A-Sáŋ, nzé mwǎnned abɛnle mɛ awusé póndé tɛ́ɛ́, ngen étə́ŋ ńtə́ŋgɛ́né mɔ́ alagsɛn? Kə́ə́ŋse ngen saámbé-yɛ?”
21 Então Pedro, aproximando-se dele, lhe perguntou: Senhor, até quantas vezes pecará meu irmão contra mim, e eu hei de perdoar? Até sete?
22 Dɔ́ɔ Yesuɛ átimtanné mɔ́ aá, “Nlâŋge nyé nɛ́n mɛɛ́, saké ngen saámbé, boŋ móom mé ngen saámbé ne saámbé.
22 Respondeu-lhe Jesus: Não te digo que até sete; mas até setenta vezes sete.
23 Nɛ̂ dɔ́ɔ édíí á nkamlɛn ḿ mín. Dyǒb ákamlanné nɛ̂ŋgáne kə̂ŋ pɔ́g echě echɛ́nlé bad ábe bébɛle nsɔ́n ásē echê, ânɔn mɔné ḿme bɔ́ ké ahéé béwánlé mɔ́.
23 Por isso o reino dos céus é comparado a um rei que quis tomar contas a seus servos;
24 Abooted áde ábóótédé ânɔn mɔné ḿme ábê bad béwánlé mɔ́, dɔ́ɔ bad bépɛ́ɛ́nédé mɔ́ mod nhɔ́g awě anwálé mɔ́ nkúú ḿ mɔné.
24 e, tendo começado a tomá-las, foi-lhe apresentado um que lhe devia dez mil talentos;
25 Ane mod enkênhɛnlé ádē alúm atwɛ, né-ɔɔ́ kə̂ŋ enhɔ́b aá bésôm mɔ́ nchoo ne mwaád ne bǎn nɛ̂ŋgáne betâŋ, bésôm-mɛ bwěm éʼsyə̄ə̄l ábe áwóó. Ḿmê mɔné mɛ́bē âsábe áde alúm.
25 mas não tendo ele com que pagar, ordenou seu senhor que fossem vendidos, ele, sua mulher, seus filhos, e tudo o que tinha, e que se pagasse a dívida.
26 Ane mod ankwɛ̌ kə̂ŋ á mekuu, áchāā mɔ́ aá, ‘Bɛɛ́ mɛ póndé, mɛ̌twɛ̌ ádoŋ alúm ásyə̄ə̄l.’
26 Então aquele servo, prostrando-se, o reverenciava, dizendo: Senhor, tem paciência comigo, que tudo te pagarei.
27 Kə̂ŋ enwóg mɔ́ ngɔl, anchené mɔ́ aá ákag, álagsɛ́n-nɛ ádê alúm.
27 O senhor daquele servo, pois, movido de compaixão, soltou-o, e perdoou-lhe a dívida.
28 Nɛ́ɛ ane mod áhídté hɛ̂, ambomɛ́n waáb awě mɔ́mpē abɛléʼáá nsɔ́n ásē e kə̂ŋ. Waáb ne anwálé mɔ́ mwǎ mɔné awě énkêmbuú áte. Dɔ́ɔ átɔ́lé waáb á mengɔgíd, aá ásábe mɔ́ ḿmê mɔné.
28 Saindo, porém, aquele servo, encontrou um dos seus conservos, que lhe devia cem denários; e, segurando-o, o sufocava, dizendo: Paga o que me deves.
29 Waáb ankwɛ mɔ́ á mekuu, áchāā mɔ́ aá, ábɛ mɔ́ póndé aá, mɔ́ɔ̄sābē mɔ́ ádē alúm.
29 Então o seu companheiro, caindo-lhe aos pés, rogava-lhe, dizendo: Tem paciência comigo, que te pagarei.
30 Ane mod enkênlagsɛ́nné waáb, anhɛ́ mɔ́ á mbwɔg aá kə́ə́ŋ né asábpé áde alúm boŋ bɛ́bīdēd mɔ́.
30 Ele, porém, não quis; antes foi encerrá-lo na prisão, até que pagasse a dívida.
31 Áde bad ábe bébédé áhed ábe bɔ́mpē bébɛ́léʼáá nsɔ́n ásē e kə̂ŋ bényíné dyam áde ábɛ́nlédé, bénlǐŋ bwâmbwam. Bênkɛ̌ kə̂ŋ dyam ásyə̄ə̄l áde ábɛ́nlédé aláa.
31 Vendo, pois, os seus conservos o que acontecera, contristaram-se grandemente, e foram revelar tudo isso ao seu senhor.
32 Né-ɔɔ́, kə̂ŋ enchɛ́lé ane mod, álāŋgē mɔ́ aá, ‘Ekúkú é ləə nɛ́n! Menlagsɛ́n wɛ alúm áde wénwālɛ̄ɛ̄ mɛ áyə̄le wɛncháŋ mɛ.
32 Então o seu senhor, chamando-o á sua presença, disse-lhe: Servo malvado, perdoei-te toda aquela dívida, porque me suplicaste;
33 Cheé ékə́ə́ boŋ weewóge wɛ̌n ngɔl melemlem nɛ̂ŋgáne mɛ-ʼɛ ménwōgkē wɛ ngɔl?’
33 não devias tu também ter compaixão do teu companheiro, assim como eu tive compaixão de ti?
34 Kə̂ŋ ênlǐŋ bwâmbwam, né-ɔɔ́ anlóm ane mod á mbwɔg aá béwóged mɔ́ ndutul. Aá ábɛ́-ʼɛ á mbwɔg kə́ə́ŋ né asábpé áde alúm ásyə̄ə̄l.”
34 E, indignado, o seu senhor o entregou aos verdugos, até que pagasse tudo o que lhe devia.
35 Né-ɔɔ́, Yesuɛ ansógtɛ́n nɛ́n aá, “Nɛ̂ dɔ́ɔ Titɛ́ɛ Dyǒbɛ awě adé ámīn ábɛnlé. Nzé weélagsɛne mwǎnyoŋ ne ḿmôŋ nlém ńsyə̄ə̄l, né Dyǒb dɛ́kɔ̄gsɛ̄n wɛ ngáne ene kə̂ŋ énkɔ̄gsɛ̄nnē ane mod.”
35 Assim vos fará meu Pai celestial, se de coração não perdoardes, cada um a seu irmão.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.