Marcos 9

Melɛ̌ Mékɔ̄ɔ̄lē (BSSNT) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Hɛ́ɛ álâŋgɛɛ́ bɔ́ aá, “Ne mbále, nlâŋge nyé nɛ́n mɛɛ́, doŋge á bad átîntê echɛ̂n béenyínɛ́nné kwééd dǐd áde bényínɛɛ́ nɛ́ɛ nkamlɛn ń Dyǒb ḿpédé ne ngíne.”
1 E Jesus terminou, dizendo:
2 Ámbīd e epun ntóób Yesuɛ ankɛɛ́n Petro, Jemsɛ ne Jɔnɛ á mbɔɔd echě echabé ámīn. Běmpɛn-ɛɛ́ bémbɛ̄ áhed. Áwāb eʼsó-te hɛ̂ dɔ́ɔ ábē bembapɛɛ bényíné nɛ́ɛ Yesuɛ áhə́ŋlɛ́né.
2 Seis dias depois, Jesus foi para um monte alto, levando consigo somente Pedro, Tiago e João. Ali, eles viram a aparência de Jesus mudar.
3 Mbɔ́té éche ánhɛ̄ɛ̄ épɛné áte, épūbē-ʼɛ féréd. Épúbéʼáá nyaa echě modmod á nkǒŋsé éehɛlɛ́ɛ́-sɛ apúbed.
3 A sua roupa ficou muito branca e brilhante, mais do que qualquer lavadeira seria capaz de deixar.
4 Hɛ́ɛ bényíné Mosɛɛ ne Elaijaa bébídé təléd, bɔ́ɔbɛ Yesuɛ békaleʼ.
4 E os três discípulos viram Elias e Moisés conversando com Jesus.
5 Dɔ́ɔ Petro álâŋgɛɛ́ Yesuɛ aá, “A meléed, ébóó ngáne syáā dédíí hɛ́n. Délôŋ eʼbem éʼláán, échôŋ, éche Mosɛɛ ne éche Elaijaa.”
5 Então Pedro disse a Jesus: — Mestre, como é bom estarmos aqui! Vamos armar três barracas: uma para o senhor, outra para Moisés e outra para Elias.
6 Petro enkêmbííʼɛ́ chǒm éche áhɔ́bɛɛ́ áyə̄le mbwɔ́g ń ngíne ḿme mémbɛ̄ bɔ́ɔbɛ baáb á yə̌l.
6 Pedro não sabia o que deveria dizer, pois ele e os outros dois discípulos estavam apavorados.
7 Hɛ̂ dɔ́ɔ mbag ékútɛ́né bɔ́ boŋ ehɔ́b-pɛ ébīdēʼ á mbag-tê wɛ̂ nɛ́n, “Awem Mwǎn a nlém nɛ́n, nyéwógne mɔ́.”
7 Logo depois, uma nuvem os cobriu, e dela veio uma voz, que disse: — Este é o meu Filho querido. Escutem o que ele diz!
8 Ábwɔ̄g-ábwɔ̄g dɔ́ɔ bénɔ́né ekíde boŋ béenyíne modmod ampée nzése Yesuɛ.
8 Aí os discípulos olharam em volta e viram somente Jesus com eles.
9 Áde bésudɛɛ́ á mbɔɔd mîn nɛ̂, Yesuɛ ansím bɔ́ etúu áte, álāŋgē bɔ́ aá, “Nyéeláŋgé modmod dyam áde nyényíné kə́ə́ŋ ne á póndé echě Mwǎn-a-Moonyoŋ ápuúʼɛ́.”
9 Quando estavam descendo do monte, Jesus mandou que não contassem a ninguém o que tinham visto, até que o Filho do Homem ressuscitasse.
10 Né-ɔɔ́, ábê bembapɛɛ bênkoó áde dyam ne běn, bésɛdté yə̌l chǒm-ɛ́ɛ mpuu ńdíí.
10 Eles obedeceram à ordem, mas discutiram entre si sobre o que queria dizer essa ressurreição.
11 Hɛ́ɛ bésɛdtɛɛ́ Yesuɛ bánken, “Cheé ékə́ə́ boŋ bemeléede bé mbéndé béhɔ́bé nɛ́n bán Elaijaa atə́ŋgɛ́né asébe dé apɛ boŋ Ane-awě-Béwɔ́gté ǎpɛ̌?”
11 Então perguntaram a Jesus: — Por que os
12 Dɔ́ɔ átimtanné bɔ́ aá, “Ne mbále Elaijaa atə́ŋgɛ́né asébe dé apɛ atíí-ʼɛ mam mésyə̄ə̄l. Cheé-ɔ̄ ékə́ə́ boŋ étenléd á kálag e Dyǒb nɛ́n bán Mwǎn-a-Moonyoŋ ǎkǔd metake híin, bad bébáŋ-ʼɛ mɔ́ á yə̌l?
12 Ele respondeu:
13 Boŋ nlâŋge nyé nɛ́n mɛɛ́ Elaijaa ammǎd apɛ, bêmbɛ̌l-lɛ mɔ́ ngáne bêndəŋgé. Nɛ̂ dénlōnēd mam ḿme mêntenléd áyə̄l e echê.”
13 Eu afirmo a vocês que Elias já veio, e o maltrataram como quiseram, conforme as Escrituras dizem a respeito dele.
14 Áde bépédé wɛ́ɛ ábíníí bembapɛɛ bébédé, béntān nɛ́ɛ ndun e mod élə́ŋnédé bɔ́. Bemeléede bé mbéndé bépéntánnáá ne bɔ́.
14 Quando eles chegaram perto dos outros discípulos, viram uma grande multidão em volta deles e alguns mestres da Lei discutindo com eles.
15 Anyín áde ábê bad bényíné Yesuɛ, menyáké ménkōb bɔ́ bwâmbwam. Bênnyəgéd áwē âlɛled mɔ́.
15 Quando o povo viu Jesus, todos ficaram admirados e correram logo para o cumprimentarem.
16 Hɛ́ɛ Yesuɛ ásɛdtɛɛ́ ábɛ̄ bembapɛɛ aáken, “Cheé nyáābɔ̄ɔ nyépentanné?”
16 Jesus perguntou aos discípulos:
17 Dɔ́ɔ mod nhɔ́g átîntê e ene ndun e mod ákwɛntanné aá, “A-meléed, mpɛɛ́né awêm mwǎn a mwɛnchóm áwōŋ áyə̄le edəə́dəŋ é mbéb édé mɔ́ áte, ébɛ́lé eehɔ́bɛ́ɛ́-ʼɛ dyam.
17 Um homem que estava na multidão respondeu: — Mestre, eu trouxe o meu filho para o senhor, porque ele está dominado por um espírito mau e não pode falar.
18 Nzé ékóbé mɔ́, ébɛlé éhūnēd mɔ́ ásē, mehod-tɛ mébídé mɔ́ á nsəl. Ene póndé ádyāg mesoŋ á nsəl, anámɛ́n-nɛ. Nláŋgé-ʼɛ ábōŋ bembapɛɛ mɛɛ́ bébíded mɔ́ chɔ́ áte boŋ béehɛlɛɛ́.”
18 Sempre que o espírito ataca o meu filho, joga-o no chão, e ele começa a espumar e a ranger os dentes; e ele está ficando cada vez mais fraco. Já pedi aos discípulos do senhor que expulsassem o espírito, mas eles não conseguiram.
19 Dɔ́ɔ Yesuɛ ákwɛntanné aá, “Wáā, nyé bad béʼ chii, nyéewóoʼɛ́ adúbé. Chán mɛ́pɛɛ́ nyé adyɛn hɛ́n-ēē? Chán mépɛɛ́ nyé awɛsɛ́n-é? Hyɛnáád mɛ mwǎn awed.”
19 Jesus disse:
20 Dɔ́ɔ bépíínédé mɔ́ ane mwǎn. Anyín ádě échê edəə́dəŋ é mbéb ényíné Yesuɛ, ênsǒg ane mwǎn, éhūnēd mɔ́ ásē, áhə̄ŋlād á ndɔɔb, mehod-tɛ mébīdē mɔ́ á nsəl.
20 Quando o levaram, o espírito viu Jesus e sacudiu com força o menino. Ele caiu e começou a rolar no chão, espumando pela boca.
21 Hɛ́ɛ Yesuɛ ásɛdtɛɛ́ sáá aáken, “Á etûn é póndé éhéé ákɛ́tagké nɛ́n?” Dɔ́ɔ sáá ákwɛntanné aá, “Bootya se á mwěndemé.
21 Aí Jesus perguntou ao pai: O pai respondeu: — Ele está assim desde pequeno.
22 Éyɔ́gké mɔ́ ahúned á muú-te ne á mendíb-te âwúu mɔ́. Boŋ nzé dyam ádé áde éhɛlɛɛ́-sɛ ébɛl, ewóg sé ngɔl, ewóŋgɛ́n sé.”
22 Muitas vezes o espírito o joga no fogo e na água para matá-lo. Mas, se o senhor pode, então nos ajude. Tenha pena de nós!
23 Hɛ́ɛ Yesuɛ átímtɛ́né mɔ́ aá, “Wɛɛ́ nzé dyam ádé ádě ńhɛlɛɛ́ se ḿbɛl-ɛ? Chǒm ésyə̄ə̄l éhɛle ébɛnled ne mod awě awóó adúbe.”
23 Jesus respondeu:
24 Ábwɔ̄g-ábwɔ̄g dɔ́ɔ ane mwǎn sáá ákánté ehɔ́b ámīn aá, “Ndúbpé, wóŋgɛ́n adúbe ádêm áde déekwognede.”
24 Então o pai gritou: — Eu tenho fé! Ajude-me a ter mais fé ainda!
25 Ndun e mod enyə̌gtéʼáá âladɛn áte áhed. Áde Yesuɛ ányíné nɛ̂, ankáné échê edəə́dəŋ é mbéb áte aá, “Á-edəə́dəŋ é ndɔ́g ne é ebóbé, nkamlan wɛ mɛɛ́ ébîd mɔ́ áte, weesɔ́lé-ʼɛ mɔ́ áte ámpē.”
25 Quando Jesus viu que muita gente estava se juntando ao redor dele, ordenou ao espírito mau:
26 Échê edəə́dəŋ élébpé-ʼaá esaád, éságéd ane mwǎn ne ngíne, ébíd-tɛ. Ane mwǎn antǐm nɛ́ɛ ndim ḿ mod kə́ə́ŋ doŋge á bad béhɔ̄bē bán, “Awédé.”
26 O espírito gritou, sacudiu o menino e saiu dele, deixando-o como morto. Por isso todos diziam que ele havia morrido.
27 Boŋ nɛ́ɛ Yesuɛ áchə́ŋgé mɔ́ á ekáá, átīīdē mɔ́ ámīn, ane mwǎn atyéém-mɛ.
27 Mas Jesus pegou o menino pela mão e o ajudou a ficar de pé.
28 Yesuɛ ansɔ́l á ndáb-te. Hɛ́ɛ ábɛ̄ bembapɛɛ bésɛdtɛɛ́ mɔ́ á kun-tê, bánken, “Cheé ênkə̌ŋ boŋ sênkênhɛ̌l échê edəə́dəŋ é mbéb abíded?”
28 Quando Jesus entrou em casa, os seus discípulos lhe perguntaram em particular: — Por que foi que nós não pudemos expulsar aquele espírito?
29 Ankwɛntɛ́n bɔ́ aá, “Mekáne mwěmpɛn mɔ́ɔ méhɛle mébídéd enɛ́n ndín e edəə́dəŋ.”
29 Jesus respondeu:
30 Yesuɛ ne ábɛ̄ bembapɛɛ béhídté-ʼaá hɛ̂, bépōŋ á mbwɔ́g é Galilia. Enkênmwaá aá modmod ábíi wɛ́ɛ mɔ́díí,
30 Jesus e os discípulos saíram daquele lugar e continuaram atravessando a Galileia. Jesus não queria que ninguém soubesse onde ele estava
31 áyə̄le ayə́gtéʼáá ábē bembapɛɛ aá, “Bɛ́bɛ̌ Mwǎn-a-Moonyoŋ á mekáá mé baányoŋ. Bɔ́-ʼaá bɛ́wūū mɔ́. Nzé bémáá-ʼɛ mɔ́ awúu ǎpuú ámbīd e epun éʼláán.”
31 porque estava ensinando os discípulos. Ele lhes dizia:
32 Boŋ ábɛ̄ bembapɛɛ béenkênsóŋtɛ́nné chǒm éche ánhɔ̄bpē, bébááʼáá-ʼɛ mɔ́ asɛded.
32 Eles não entendiam o que Jesus dizia, mas tinham medo de perguntar.
33 Yesuɛ ne ábē bembapɛɛ bêmpɛ̌ á Kapenahum. Áde bépédé, bénsɔ̄l á ndáb-te. Dɔ́ɔ Yesuɛ ásɛdtɛɛ́ bɔ́ aáken, “Cheé nyéswáŋtánnáá á nzii bwéed?”
33 Jesus e os discípulos chegaram à cidade de Cafarnaum. Quando já estavam em casa, Jesus perguntou aos doze discípulos:
34 Boŋ bénkênhɔ́bpé dyamdyam áyə̄le běn ne běn bépéntánnáá tə̂ŋgɛne mod awě atómtɛ́né mod ambáá abɛ́ átîntê echâb.
34 Mas eles ficaram calados porque no caminho tinham discutido sobre qual deles era o mais importante.
35 Hɛ́ɛ Yesuɛ ádyɛ́ɛ́ ásē, áchəgé ábē bembapɛɛ dyôm ne bébɛ boŋ álāŋgē bɔ́ aá, “Kénzɛ́ɛ́ awě ahɛde mod a mbáá abɛ́, atə́ŋgɛ́né abɛ́ ndimtɛne, abɛ́-ʼɛ mbəledɛ a moosyəə́l.”
35 Jesus sentou-se, chamou os doze e lhes disse:
36 Hɛ̂ dɔ́ɔ átédé mwɛ̌ndem boŋ átīīdē mɔ́ áwab tîntê. Dɔ́ɔ abwáádé ane mwǎn, boŋ áhɔ̄bē aá,
36 Aí segurou uma criança e a pôs no meio deles. E, abraçando-a, disse aos discípulos:
37 “Kénzɛ́ɛ́ awě akobé enɛ́n ndín e mwǎn á dǐn ádêm, né akobé mɛ. Kénzɛ́ɛ́-ʼɛ awě akobé mɛ, eékobɛɛ́ mměn-pɛn. Akobé kə́ə́ŋne ane awě alómé mɛ.”
37 — Aquele que, por ser meu seguidor, receber uma criança como esta estará também me recebendo. E quem me receber não recebe somente a mim, mas também aquele que me enviou.
38 Jɔnɛ anláá Yesuɛ aá, “A meléed sênnyín mod abídte bad eʼdəə́dəŋ bé mbéb áte á dǐn ádōŋ, sênláá-ʼɛ mɔ́ bán ásôg abɛl nɛ̂, áyə̄le eésaá mod a echoŋ éche syánē.”
38 João disse: — Mestre, vimos um homem que expulsa demônios pelo poder do nome do senhor, mas nós o proibimos de fazer isso porque ele não é do nosso grupo.
39 Boŋ Yesuɛ anláá bɔ́ aá, “Nyéeláŋgé mɔ́ bán ásôg abɛl nɛ̂. Mod ké nhɔ́g eésaá awě ǎmad menyáké abɛl á dǐn ádêm, boŋ ámbīd e póndé áhɔ̄bē mɛ mam mé mbéb á yə̌l.
39 Jesus respondeu:
40 Áyə̄le, kénzɛ́ɛ́ awě eetə́ŋgán syánē né adé ne syánē.
40 Porque quem não é contra nós é por nós.
41 Ne mbále, nlâŋge nyé nɛ́n mɛɛ́, kénzɛ́ɛ́ awě abagé nyé ké kɔ̂b e mendíb âmwɛ́ á dǐn ádêm, áyə̄le nyédíí bad bé Krǐsto, atə́ŋgɛ́né ḿme nsábe akud.
41 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: quem der um copo de água a vocês, porque vocês são de Cristo, com toda a certeza receberá a sua recompensa.
42 “Kénzɛ́ɛ́ awě abɛ̌lté enɛ́n ndín e mwěndem echě edúbpé mɛ mbéb, ébɛ̄ mboŋ âtəə mɔ́ sáŋkalaa aláá á nkə́ŋ, béhúnéd-tɛ mɔ́ á edíb é nkwɛ̌.
42 Jesus continuou:
43 Nzé échoŋ ekáá ébɛlte wɛ mbéb, esɛ́l chɔ́, épim. Édé mboŋ wɛ âkud aloŋgé áde déemaáʼ ne epɛd é yə̌l tómaa wɛ âwóŋ mekáá mébɛ boŋ bébwém wɛ á dǔ-á-muú.
43 Se uma das suas mãos faz com que você peque, corte-a fora! Pois é melhor você entrar na vida eterna com uma só mão do que ter as duas e ir para o inferno, onde o fogo nunca se apaga.
44 — ausente —
44 [Ali os vermes que devoram não morrem, e o fogo nunca se apaga.]
45 Nzé échoŋ ekuu ébɛlte wɛ mbéb, esɛ́l chɔ́, épim. Édé wɛ mboŋ âkud aloŋgé áde déemaáʼ ne epɛd é yə̌l tómaa wɛ âwóŋ mekuu mébɛ, boŋ bébwém wɛ á dǔ-á-muú.
45 Se um dos seus pés faz com que você peque, corte-o fora! Pois é melhor você entrar na vida eterna aleijado do que ter os dois pés e ser jogado no inferno.
46 — ausente —
46 [Ali os vermes que devoram não morrem, e o fogo nunca se apaga.]
47 Nzé ádoŋ dǐd ábɛlte wɛ mbéb, ehúd dɔ́, épim. Édé mboŋ wɛ âsɔ́l á nkamlɛn ń Dyǒb ne dǐd ahɔ́g tómaa wɛ âwóŋ mǐd mébɛ boŋ bébwém wɛ á dǔ-á-muú.
47 Se um dos seus olhos faz com que você peque, arranque-o! Pois é melhor você entrar no
48 Áhed, ‘eʼkuu ábě éʼdyāg bad béēwāgkē, muú ḿmed-tɛ méēdīmɛ̄ɛ̄.’
48 Ali os vermes que devoram não morrem, e o fogo nunca se apaga.
49 “Muú mɛ́nyə̄ə̄ mod ké ahéé á yə̌l ngáne nkwɛ̌ ńnyə̂ŋgɛɛ́ á ndyééd-te.
49 — Pois todas as pessoas serão
50 Nkwɛ̌ ḿbóó, boŋ nzé ḿbɔ́dé alaŋ, chán béhɛle-sɛ bényīnēd mɔ́ ámpē? Nyényineʼ nɛ́ɛ nkwɛ̌, nyédyɛɛ-ʼɛ ne nsaŋ ne nhɔ́g ne aníníí.”
50 O sal é uma coisa útil; mas, se perder o gosto, como é que vocês poderão lhe dar gosto de novo? Tenham sal em vocês mesmos e vivam em paz uns com os outros.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.