Marcos 14
Melɛ̌ Mékɔ̄ɔ̄lē (BSSNT) vs ACF
1 Ênlyə̌g eʼpun éʼbɛ, Ngande e Nnyíme-ámīn ne e Ewɛle-é-Ngɛ̂n âpɛ áte. Beprisɛ bémbáá ne bemeléede bé mbéndé béhə́géʼáá mwane âkób Yesuɛ á mesɔɔm-tê, âwúu mɔ́.
1 E dali a dois dias era a páscoa, e a festa dos pães ázimos; e os principais dos sacerdotes e os escribas buscavam como o prenderiam com dolo, e o matariam.
2 Boŋ bénhɔ̄b bán, “Deébɛ̄lē nɛ̂ á mbwɛ ń ngande áyə̄le né bad bɛ́pɛɛ́n epuutéd.”
2 Mas eles diziam: Não na festa, para que porventura não se faça alvoroço entre o povo.
3 Yesuɛ ambɛ́ á Bɛtani á ndáb wɛ́ɛ Simɔnɛ awě ankwɛ̌ nkole mé meləŋ. Áde ádyágkē ndyééd nɛ̂, dɔ́ɔ mmwaád nhɔ́g ápédé ne apom á dyɔ̌g dé elod é bwâm áde dênlɛ̌l nkun bwâmbwam. Ádê dyɔ̌g bébɛ́nlé dɔ́ nâd. Hɛ̂ dɔ́ɔ ákɔ́gté nló mé epom boŋ ásyɔgé Yesuɛ ádê dyɔ̌g á nló.
3 E, estando ele em betânia, assentado à mesa, em casa de Simão, o leproso, veio uma mulher, que trazia um vaso de alabastro, com ungüento de nardo puro, de muito preço, e quebrando o vaso, lho derramou sobre a cabeça.
4 Boŋ doŋge á bad ábe bébédé áhed bênlǐŋ bwâmbwam, bésɛdté nhɔ́g ne aníníí bánken, “Cheé ékə́ə́ boŋ anɛ́n mmwaád ábēbtēʼ enɛ́n ndín e dyɔ̌g?
4 E alguns houve que em si mesmos se indignaram, e disseram: Para que se fez este desperdício de ungüento?
5 Béhɛ́léʼáá-sɛ bésóm ádɛ́n dyɔ̌g nkun ḿme ńchábé ámīn, bétéd ḿmê mɔné bébɛ̄ betóótōkɛ̄ bé bad.” Né-ɔɔ́, bénhɔ̄bɛ̄n ane mmwaád bwâmbwam.
5 Porque podia vender-se por mais de trezentos dinheiros, e dá-lo aos pobres. E bramavam contra ela.
6 Boŋ Yesuɛ anláá bɔ́ aá, “Nyéchene mɔ́. Cheé nyétagtɛɛ́ mɔ́? Abɛ̌nlé mɛ kəse e dyam echě eboó bwâmbwam.
6 Jesus, porém, disse: Deixai-a, por que a molestais? Ela fez-me boa obra.
7 Betóótōkɛ̄ bé bad bɛ́bē ne nyé póndé ésyə̄ə̄l, póndé ké ehéé echě nyédə́ə́-ʼɛ bɔ́ awôŋgɛn nyêhɛle nyêwóŋgɛ́n bɔ́, mɛ pɛn méebáá ne nyé póndé ésyə̄ə̄l.
7 Porque sempre tendes os pobres convosco, e podeis fazer-lhes bem, quando quiserdes; mas a mim nem sempre me tendes.
8 Abɛlé wɛ́ɛ mekáá mépédé mɔ́. Asyɔgé mɛ dyɔ̌g á nló âboŋsɛn nlíme ḿmêm áʼsō éʼ póndé.
8 Esta fez o que podia; antecipou-se a ungir o meu corpo para a sepultura.
9 Ne mbále, nlâŋge nyé nɛ́n mɛɛ́, kéhéé áde nkalaŋ ḿ bwâm mɛ́kanlédté nkǒŋsé áte ńsyə̄ə̄l, bɛ́hɔ̄b dyam áde anɛ́n mmwaád ábɛ́lé âkamtɛn mɔ́.”
9 Em verdade vos digo que, em todas as partes do mundo onde este evangelho for pregado, também o que ela fez será contado para sua memória.
10 Ámbīd e nɛ̂, mbapɛɛ nhɔ́g átîntê e bembapɛɛ dyôm ne bébɛ awě béchə́géʼáá bán Judas Iskariɔdɛ ankɛ̌ beprisɛ bémbáá atán âbɛl boŋ ásôm Yesuɛ áwāb.
10 E Judas Iscariotes, um dos doze, foi ter com os principais dos sacerdotes para lho entregar.
11 Beprisɛ bémbáá bémbɛ̄ menyiŋge ne dyam áde Judasɛ ánlāāʼɛ́ bɔ́, béhɔ́b-pɛ bán bɛ́bɛ̌ mɔ́ mɔné. Né-ɔɔ́, Judasɛ ambootéd nzii ahɛd âsóm Yesuɛ.
11 E eles, ouvindo-o, folgaram, e prometeram dar-lhe dinheiro; e buscava como o entregaria em ocasião oportuna.
12 Bɔɔb-pɔɔ́ póndé e ngande e Ewɛle-é-Ngɛ̂n empɛ̌. Mbwɛ méʼsō áde béwúɛ̄ʼáá bǎn bé ńdyɔŋ ḿ mbód âboŋsɛn ndyééd e Nnyíme-ámīn, bembapɛɛ ábe Yesuɛ béntān Yesuɛ, bésɛdté mɔ́ bánken, “Héé wɛ́dəŋgé wɛɛ́ séboŋsɛn wɛ ndyééd e Nnyíme-ámīn?”
12 E, no primeiro dia dos pães ázimos, quando sacrificavam a páscoa, disseram-lhe os discípulos: Aonde queres que vamos fazer os preparativos para comer a páscoa?
13 Dɔ́ɔ Yesuɛ álómɛɛ́ bembapɛɛ bébɛ ne nlyə́gtɛ́n nɛ́n aá, “Nyékag á dyad-tê, mod ǎbomɛ́n nyé awě apémé apom dé mendíb, nyéhíde mɔ́.
13 E enviou dois dos seus discípulos, e disse-lhes: Ide à cidade, e um homem, que leva um cântaro de água, vos encontrará; segui-o.
14 Nzé nyêpedé, nyéláa nwóó-ndáb bán, ‘Meléede ahɔ́bé aáken, Héé toŋ e beken édíí echě mɔ́dyɛ̄ɛ̄ ndyééd e Nnyíme-ámīn áte ne ábɛ̄ bembapɛɛ?’
14 E, onde quer que entrar, dizei ao senhor da casa: O Mestre diz: Onde está o aposento em que hei de comer a páscoa com os meus discípulos?
15 Ǎlūmēd nyé toŋ echě ekəlé áte echě bémáá aboŋsɛn, bénábpé-ʼɛ áte. Ene toŋ edé ámīn á ndáb-te. Nyéboŋsɛn syáā ndyééd áhed.”
15 E ele vos mostrará um grande cenáculo mobilado e preparado; preparai-a ali.
16 Hɛ́ɛ ábɛ̂ bembapɛɛ béhídté boŋ békǎg á dyad-tê. Béntān mekan mésyə̄ə̄l ngáne Yesuɛ ánlāāʼɛ́ bɔ́, bêmboŋsɛ́n-nɛ ndyééd e ngande e Nnyíme-ámīn.
16 E, saindo os seus discípulos, foram à cidade, e acharam como lhes tinha dito, e prepararam a páscoa.
17 Nɛ́ɛ ngukɛ́l épédé Yesuɛ ne ábē bembapɛɛ dyôm ne bébɛ bêmpɛ̌ áhed.
17 E, chegada a tarde, foi com os doze.
18 Bédyágéʼáá ndyééd á tébelɛ. Póndé echě bédyákē ndyééd nɛ̂, dɔ́ɔ Yesuɛ áhɔ́bɛɛ́ aá, “Nlâŋge nyé nɛ́n mɛɛ́, nyé mod nhɔ́g ǎbɛ̌ mɛ á mekáá mé bad bé ekɔyí, nyé nhɔ́g awě adyâg ndyééd ne mɛ.”
18 E, quando estavam assentados a comer, disse Jesus: Em verdade vos digo que um de vós, que comigo come, há de trair-me.
19 Nɛ́n dêmbɛ̌l bembapɛɛ bênsudɛ́n bwâmbwam. Bêmbootéd mɔ́ asɛded nhɔ́g ámbīd e aníníí bán, “Ndúbpé mɛɛ́ saké mɛ.”
19 E eles começaram a entristecer-se e a dizer-lhe um após outro: Sou eu? E outro disse: Sou eu?
20 Dɔ́ɔ átimtanné bɔ́ aá, “Mod nhɔ́g átîntê nyé bad dyôm-ne-bébɛ, mod awě súmɔ̄ sɛ́ɛ̄tɔdé ewɛle á dǐsɛ-tê atɔde ahɔ́g.
20 Mas ele, respondendo, disse-lhes: É um dos doze, que põe comigo a mão no prato.
21 Mwǎn-a-Moonyoŋ ǎwɛ̄ ngáne éténlédé boŋ medim ne ane mod awě ǎsōm mɔ́. Ébágáá bwâm ne ane mod nzé bénkêntɔgɛn mɔ́ achyáa.”
21 Na verdade o Filho do homem vai, como dele está escrito, mas ai daquele homem por quem o Filho do homem é traído! Bom seria para o tal homem não haver nascido.
22 Áde Yesuɛ ne ábē bembapɛɛ bédyákē ndyééd nɛ̂, dɔ́ɔ átédé ewɛle, ásāgnān Dyǒb, boŋ ákabtáád áte, ábagé ábē bembapɛɛ áhɔ̄bē aá, “Nyékob nɛ́n, yə̌l echêm nɛ́n.”
22 E, comendo eles, tomou Jesus pão e, abençoando-o, o partiu e deu-lho, e disse: Tomai, comei, isto é o meu corpo.
23 Ámbīd e nɛ̂, antéd mbwendé ḿ mǐm, ásāgnān Dyǒb, ábagé bɔ́. Bɔ́ moosyəə́l-lɛ bémwâg.
23 E, tomando o cálice, e dando graças, deu-lho; e todos beberam dele.
24 Dɔ́ɔ Yesuɛ álâŋgɛɛ́ bɔ́ aá, “Ḿmêm mekií mɔ̂mɛ́n ḿme ńsyɔ́gké á nló ḿ bad híin. Ḿmɛ́n mekií médíi mekií mé melɛ̌ mékɔ̄ɔ̄lē.
24 E disse-lhes: Isto é o meu sangue, o sangue do novo testamento, que por muitos é derramado.
25 Ne mbále, nlâŋge nyé nɛ́n mɛɛ́, méemwáá ḿmɛ́n mǐm ámpē kə́ə́ŋ ne epun éche mɛ́mwɛ̄ɛ̄ mɔ́ ekɔ́ɔ́lé á nkamlɛn ń Dyǒb.”
25 Em verdade vos digo que não beberei mais do fruto da vide, até àquele dia em que o beber, novo, no reino de Deus.
26 Bénkɔ̄n nkə́ŋgé mé nságnɛn. Nɛ́ɛ bémáá akɔ́n, bênkɛ̌ á Ekone é Menzab. Yesuɛ ne ábē bembapɛɛ bédyâg Ndyééd e Nnyíme-ámīn.|src="lb00320c.tif" size="span" ref="14.12-26"
26 E, tendo cantado o hino, saíram para o Monte das Oliveiras.
27 Yesuɛ anláá ábē bembapɛɛ aá, “Nyé baásyə̄ə̄l nyɛ́ɛ̄nyəgéd, nyétɛ̄dē mɛ. Áyə̄le éténlédé á kálag e Dyǒb nɛ́n bán,
27 E disse-lhes Jesus: Todos vós esta noite vos escandalizareis em mim; porque está escrito: Ferirei o pastor, e as ovelhas se dispersarão.
28 Dɔ́ɔ Yesuɛ áhɔ́bɛɛ́ aá, “Boŋ áde ápuúdté mɛ, mɛ̌kɛ̌ áʼsō á Galilia áwed-taá nyɛ́tānnē mɛ.”
28 Mas, depois que eu houver ressuscitado, irei adiante de vós para a Galiléia.
29 Dɔ́ɔ Petro áhɔ́bɛɛ́ aá, “Ké moosyəə́l annyəgéd átɛ̄dē wɛ, mɛ pɛn méetɛdɛ́ɛ́ wɛ.”
29 E disse-lhe Pedro: Ainda que todos se escandalizem, nunca, porém, eu.
30 Dɔ́ɔ Yesuɛ álâŋgɛɛ́ Petro aá, “Ne mbále, nlâŋge wɛ mɛɛ́, nkuu nɛ́n děn, nchóm-a-kúb adɛ̂hɔ́b aá mɔ́tōoʼ ngen ébɛ wɛ̌bāŋ mɛ á yə̌l ngen éláán.”
30 E disse-lhe Jesus: Em verdade te digo que hoje, nesta noite, antes que o galo cante duas vezes, três vezes me negarás.
31 Hɛ́ɛ Petro ábádtɛɛ́ mɔ́ áte aá, “Ké nkə́ŋ mɔ́ɔ bésɛ̄lɛ̄ɛ̄ mɛ, méebáŋgé wɛ áyə̄l mbêd.” Bembapɛɛ ábíníí bésyə̄ə̄l bɔ́mpē bénhɔ̄b melemlem.
31 Mas ele disse com mais veemência: Ainda que me seja necessário morrer contigo, de modo nenhum te negarei. E da mesma maneira diziam todos também.
32 Ámbīd e nɛ̂ Yesuɛ ne ábē bembapɛɛ bênkɛ̌ á abwɔ́g á hǒm áde béchə́géʼáá bán Getsɛmani. Áde bépédé Yesuɛ anláá bɔ́ aá, “Nyédyɛɛ hɛ́n, mɛ-ʼɛ ńkɛ ńkáne.”
32 E foram a um lugar chamado Getsêmani, e disse aos seus discípulos: Assentai-vos aqui, enquanto eu oro.
33 Ankɛɛ́n Petro, Jemsɛ ne Jɔnɛ âkáne. Ndəŋge ne metake híin bêmpií mɔ́ á nlém-tê.
33 E tomou consigo a Pedro, e a Tiago, e a João, e começou a ter pavor, e a angustiar-se.
34 Dɔ́ɔ álâŋgɛɛ́ bɔ́ aá, “Ndəŋge echě edé mɛ á nlém, ehɛle-sɛ ewúú mɛ. Nyélyəg hɛ́n, nyédyɛɛn mɛ epin.”
34 E disse-lhes: A minha alma está profundamente triste até a morte; ficai aqui, e vigiai.
35 Ansídé áʼsō, abwém yə̌l ásē, boŋ ákânneʼ aá nzé nzii edé echě ene póndé e metake éhɛlɛɛ́ se ébāmē mɔ́, ébame.
35 E, tendo ido um pouco mais adiante, prostrou-se em terra; e orou para que, se fosse possível, passasse dele aquela hora.
36 Anhɔ́b aá, “A-Tɛ̂, Titɛ́ɛ, ehɛle ébɛl kéchéé. Kobɛ́n mɛ ḿmɛ́n metuné. Boŋ ké nɛ̂, bɛ̌l ngáne ébóŋnédé wɛ, saké ngáne ébóŋnédé mɛ.”
36 E disse: Aba, Pai, todas as coisas te são possíveis; afasta de mim este cálice; não seja, porém, o que eu quero, mas o que tu queres.
37 Áde ámáá akáne, antǐm ámbīd wɛ́ɛ ábê bembapɛɛ béláán. Antán nɛ́ɛ békúnɛɛ́. Dɔ́ɔ álâŋgɛɛ́ Petro aá, “A-Simɔn, ekúneʼ-ɛ? Cheé ékə́ə́ boŋ weéhɛle awɛsɛn âdyɛɛn mɛ epin ké háwa pɔ́g?
37 E, chegando, achou-os dormindo; e disse a Pedro: Simão, dormes? não podes vigiar uma hora?
38 Nyédyɛɛ epin, nyékânne-ʼɛ âbɛl nɛ́n Dyǒb déemwǎg-sɛ mekəgsɛn mépiinéd nyé. Nlém ńdə́ə́ abɛl boŋ ekob é yə̌l édé mbwɔ́g.”
38 Vigiai e orai, para que não entreis em tentação; o espírito, na verdade, está pronto, mas a carne é fraca.
39 Antǐm ámbīd ámpē, ákɛ akáné melemlem ngáne ánsēbɛ̄ɛ̄ akáne.
39 E foi outra vez e orou, dizendo as mesmas palavras.
40 Áde átímé ámbīd ámpē, antán nɛ́ɛ békúnɛɛ́ áyə̄le eʼchó bémbɛ̄ bɔ́ á dǐd bwâmbwam. Né-ɔɔ́ bénkêmbííʼɛ́ chǒm éche bélâŋgɛɛ́ mɔ́.
40 E, voltando, achou-os outra vez dormindo, porque os seus olhos estavam pesados, e não sabiam o que responder-lhe.
41 Áde átímé ámbīd ngen éche élóntɛ́né éláán dɔ́ɔ álâŋgɛɛ́ bɔ́ aá, “Nyêlyəgé nyêkúneʼ nyêkɔ́mme-ʼɛ nyé áte-yɛ? Nɛ̂ ákwógé! Póndé epedé echě bɛ́bɛɛ́ Mwǎn-a-Moonyoŋ á mekáá mé bad bé mbéb.
41 E voltou terceira vez, e disse-lhes: Dormi agora, e descansai. Basta; é chegada a hora. Eis que o Filho do homem vai ser entregue nas mãos dos pecadores.
42 Nyépáde ásē dékag. Nyénɔneʼ, mod awě akií mɛ ntúrɛ́ mɔ́ ahúɛʼ nɛ́n.”
42 Levantai-vos, vamos; eis que está perto o que me trai.
43 Ehɔ́b éepedɛɛ́ Yesuɛ amaa á nsəl boŋ Judasɛ ápag. Judasɛ abédɛ́ɛ mbapɛɛ nhɔ́g átîntê e bembapɛɛ dyôm-ne-bébɛ ábe Yesuɛ. Ampɛ̌ ne ndun e mod. Ábê bad bénwālē nkwáté ne mbid. Beprisɛ bémbáá, bemeléede bé mbéndé ne bad bémbáá bé Israɛl bɔ́ɔ bénlōm bɔ́.
43 E logo, falando ele ainda, veio Judas, que era um dos doze, da parte dos principais dos sacerdotes, e dos escribas e dos anciãos, e com ele uma grande multidão com espadas e varapaus.
44 Bɔɔb-pɔɔ́, ntúrɛ́ awe Yesuɛ ammǎd bɔ́ eʼchemléd abɛ aá, “Kénzɛ́ɛ́ awě mɛ́hɛ̄ɛ̄ tə̂l, né mod awě nyéhɛdɛɛ́ mɔ̂ne. Nyékôb mɔ́, nyéchə́ə-ʼɛ mɔ́ bwâm boŋ nyékɛɛne mɔ́.”
44 Ora, o que o traía, tinha-lhes dado um sinal, dizendo: Aquele que eu beijar, esse é; prendei-o, e levai-o com segurança.
45 Judasɛ apedé-ʼaá pɛɛ́n, átōmē-ʼɛ wɛ́ɛ Yesuɛ. Anhɔ́b aá, “A-meléed.” Ahɛ́-ʼɛ mɔ́ tə̂l.
45 E, logo que chegou, aproximou-se dele, e disse-lhe: Rabi, Rabi. E beijou-o.
46 Hɛ́ɛ ábê bad békóbé Yesuɛ, béwéd-tɛ mɔ́ achə́ə.
46 E lançaram-lhe as mãos, e o prenderam.
47 Dɔ́ɔ mod nhɔ́g átîntê e bad ábe bémbɛ̄ ne Yesuɛ ádólé nkwáté á abám, nɛ́ɛ átómté mɔ́, asɛ́l-lɛ ntâŋ awě prisɛ ambáámbáa etúu.
47 E um dos que ali estavam presentes, puxando da espada, feriu o servo do sumo sacerdote, e cortou-lhe uma orelha.
48 Hɛ́ɛ Yesuɛ ásɛdtɛɛ́ bɔ́ aá, “Nchîb mɔ́ɔ ńdíi awě nyépɛ́ɛ́né nkwáté ne mbid ahyɛ dé akób-ɛ?
48 E, respondendo Jesus, disse-lhes: Saístes com espadas e varapaus a prender-me, como a um salteador?
49 Epun tɛ́ɛ́ mbédé á Ndáb-e-Dyǒb ne nyé, ń'yə̄gtē bad, nyéekóbe mɛ. Boŋ eʼyale éʼ kálag e Dyǒb éʼtə́ŋgɛ́né alón.”
49 Todos os dias estava convosco ensinando no templo, e não me prendestes; mas isto é para que as Escrituras se cumpram.
50 Hɛ̂ dɔ́ɔ bembapɛɛ bésyə̄ə̄l bétɛ́dté mɔ́, boŋ bétómé mehélé.
50 Então, deixando-o, todos fugiram.
51 Kɔ́demod pɔ́g ebédé áhed, éhīdē Yesuɛ ámbīd. Anwáá dásɔ̄ esóŋ é abad chěmpɛn. Ábê bad bênkə̌g bán békôb mɔ́,
51 E um certo jovem o seguia, envolto em um lençol sobre o corpo nu. E lançaram-lhe a mão.
52 boŋ antóm mehélé ne nsôb, áchennéd-tɛ bɔ́ échê esóŋ é abad.
52 Mas ele, largando o lençol, fugiu nu.
53 Bad ábe bénkōb Yesuɛ bênkɛɛ́n mɔ́ wɛ́ɛ Prisɛ Ambáámbáa. Beprisɛ bémbáá, bad bémbáá bé Israɛl ne bemeléede bé mbéndé bêmpɛ̌ bélādɛ̄n áhed.
53 E levaram Jesus ao sumo sacerdote, e ajuntaram-se todos os principais dos sacerdotes, e os anciãos e os escribas.
54 Áde békɛɛnɛɛ́ Yesuɛ nɛ̂, Petro ahídéʼáá mɔ́ ámbīd mwǎ etûn kə́ə́ŋ asɔ́l á eyáde éche prisɛ ambáámbáa. Andyɛɛ́ áhed ne benɔn bé Ndáb-e-Dyǒb, áwālē muú.
54 E Pedro o seguiu de longe até dentro do pátio do sumo sacerdote, e estava assentado com os servidores, aquentando-se ao lume.
55 Bɔɔb-pɔɔ́, beprisɛ bémbáá ne bad bé káánsɛl bésyə̄ə̄l béhɛ́déʼáá bad ábe bɛ́bīd mbóŋ é metóm á nló wɛ́ɛ Yesuɛ âbɛl nɛ́n béwúu mɔ́, boŋ bénkênkudté ké nhɔ́g.
55 E os principais dos sacerdotes e todo o concílio buscavam algum testemunho contra Jesus, para o matar, e não o achavam.
56 Ekud é bad émbīd mɔ́ mbóŋ é metóm á yə̌l, boŋ béēbédɛɛ́ nsəl nhɔ́g.
56 Porque muitos testificavam falsamente contra ele, mas os testemunhos não eram coerentes.
57 Hɛ́ɛ doŋge á bad bétyéémé ámīn, boŋ bébīdē mɔ́ mbóŋ é metóm bán,
57 E, levantando-se alguns, testificaram falsamente contra ele, dizendo:
58 “Sênwóg nɛ́ɛ áhɔ́bé aá, ‘Mɛ̌bootéd enɛ́n Ndáb-e-Dyǒb echě baányoŋ bélóó, nlóŋ empée, átîntê e eʼpun éʼláán echě béēlôŋnɛɛ́ mekáá.’ ”Ndáb-e-Dyǒb|src="hk00245c.tif" size="span" ref="14.58"
58 Nós ouvimos-lhe dizer: Eu derrubarei este templo, construído por mãos de homens, e em três dias edificarei outro, não feito por mãos de homens.
59 Boŋ ké nɛ̂, échab mbóŋ é metóm énkêmbáá nsəl nhɔ́g.
59 E nem assim o seu testemunho era coerente.
60 Dɔ́ɔ prisɛ ambáámbáa átyéémé ámīn átîntê e bad bé káánsɛl, boŋ ásɛdté Yesuɛ aáken, “Weewóoʼɛ́ dyamdyam ahɔ́b tə̂ŋgɛne dyam ádě ábɛ́n bad béhɔ́bé wɛ á yə̌l-ɛ?”
60 E, levantando-se o sumo sacerdote no Sinédrio, perguntou a Jesus, dizendo: Nada respondes? Que testificam estes contra ti?
61 Boŋ Yesuɛ andyɛɛ́ mɔ́ ngɛ̂n, enkênkobɛ́ɛ́ dyamdyam. Dɔ́ɔ ene prisɛ ambáámbáa ésɛdtɛɛ́ mɔ́ ámpē aá, “Wɛ-ɛɛ́ edé Ane-awě-Béwɔ́gté, Mwǎn awě Dyǒb áde bad bébagɛɛ́ edúbé-yɛ?”
61 Mas ele calou-se, e nada respondeu. O sumo sacerdote lhe tornou a perguntar, e disse-lhe: És tu o Cristo, Filho do Deus Bendito?
62 Hɛ́ɛ Yesuɛ ákwɛntanné aá, “Mɛɛ́ ndé, nyɛ́ɛ̄nyīn-nɛ ngáne Mwǎn-a-Moonyoŋ ádyɛ́ɛ́ á ekáá émbáá é Dyǒb a Ngum. Nyɛ́ɛ̄nyīn-nɛ nɛ́ɛ áhúɛʼɛ́ á mbag-tê ámīn.”
62 E Jesus disse-lhe: Eu o sou, e vereis o Filho do homem assentado à direita do poder de Deus, e vindo sobre as nuvens do céu.
63 Hɛ́ɛ prisɛ ambáámbáa ányábé mbɔ́té âlúmed nɛ́n aá mɔ́lií, boŋ áhɔ̄bē aá, “Mbóŋ éhéé émpēe déhɛdɛɛ́?
63 E o sumo sacerdote, rasgando as suas vestes, disse: Para que necessitamos de mais testemunhas?
64 Nyêwógé nɛ́ɛ ásyə́əʼɛ́ Dyǒb. Cheé nyéhɔ́bé á yə̌l echê?” Hɛ́ɛ bɔ́ moosyəə́l béhɔ́bɛɛ́ bán atə́ŋgɛ́né awɛ́.
64 Vós ouvistes a blasfêmia; que vos parece? E todos o consideraram culpado de morte.
65 Doŋge á bad bêmbootéd mɔ́ meléed asob á yə̌l, békūtān mɔ́ mǐd, bébɔmé mɔ́, bélāŋgē-ʼɛ mɔ́ bán, “Láá-ʼɛ sé mod awě abɔmé wɛ.” Dɔ́ɔ bembəledɛ bétédé mɔ́, boŋ bébootéd-tɛ mɔ́ abɔmted.
65 E alguns começaram a cuspir nele, e a cobrir-lhe o rosto, e a dar-lhe punhadas, e a dizer-lhe: Profetiza. E os servidores davam-lhe bofetadas.
66 Wɛ́ɛ Petro ádyɛ́ɛ́ ásē nɛ̂ á eyáde-tê, dɔ́ɔ mbəledɛ nhɔ́g a mmwaád awě prisɛ ambáámbáa ápédé.
66 E, estando Pedro embaixo, noátrio, chegou uma das criadas do sumo sacerdote;
67 Annyín Petro awále muú. Dɔ́ɔ ásímné mɔ́ boŋ álāŋgē mɔ́ aá, “Wɛ́mpē wembɛ́ ne Yesuɛ awě abídé á Nazarɛt.”
67 E, vendo a Pedro, que se estava aquentando, olhou para ele, e disse: Tu também estavas com Jesus, o Nazareno.
68 Boŋ Petro ambáŋ échê ehɔ́b á yə̌l, aá, “Meebíiʼɛ́, meesóŋtán-naá chǒm éche éhɔ́bɛɛ́.” Amaá-aá ahɔ́b nɛ̂ abíd-tɛ á mmwɛ. Ene póndé chěn nchóm-a-kúb antóŋ.
68 Mas ele negou-o, dizendo: Não o conheço, nem sei o que dizes. E saiu fora ao alpendre, e o galo cantou.
69 Dɔ́ɔ ane mbəledɛ ányíné mɔ́ ámpē boŋ ábootéd bad ábe bébédé bɛnbɛn aláa aá, “Anɛ́n mod adé nhɔ́g awě mɔ́mpē ahídéʼáá Yesuɛ.”
69 E a criada, vendo-o outra vez, começou a dizer aos que ali estavam: Este é um dos tais.
70 Boŋ Petro ambáŋ á yə̌l ámpē. Éebemɛɛ́ áte ámpē dɔ́ɔ bad ábe béntyēēm áhed bélâŋgɛɛ́ Petro bán, “Mbále chɔ́ edé. Edé nhɔ́g awě ahídéʼáá Yesuɛ, áyə̄le ebídé á Galilia.”
70 Mas ele o negou outra vez. E pouco depois os que ali estavam disseram outra vez a Pedro: Verdadeiramente tu és um deles, porque és também galileu, e tua fala é semelhante.
71 Boŋ Petro ambootéd yə̌l ebómán abɛ ámwāg-kɛ melɛ̌ aá, “Meebíiʼɛ́ anɛ́n mod awě nyétúbɛɛ́ dǐn nɛ̂.”
71 E ele começou a praguejar, e a jurar: Não conheço esse homem de quem falais.
72 Melemlem mé póndé nchóm-a-kúb antóŋ ngen échě élóntɛ́né ébɛ. Hɛ́ɛ Petro ákámtɛ́né chǒm éche Yesuɛ ánlāāʼɛ́ mɔ́ aá, “Nchóm-a-kúb adɛ̂hɔ́b aá mɔ́tōoʼ ngen ébɛ wɛ̌bāŋ mɛ á yə̌l ngen éláán.” Hɛ́ɛ Petro ábə́nlé awɛ́, ábooted-tɛ achii.
72 E o galo cantou segunda vez. E Pedro lembrou-se da palavra que Jesus lhe tinha dito: Antes que o galo cante duas vezes, três vezes me negarás. E, retirando-se dali, chorou.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.