Lucas 19
Melɛ̌ Mékɔ̄ɔ̄lē (BSSNT) vs NAA
1 Yesuɛ ampǒŋ á dyad á Jeriko, boŋ atóméʼáá tómɛ́n.
1 Entrando em Jericó, Jesus atravessava a cidade.
2 Mod nhɔ́g-kɛ abédé áwed bán Sakio, abédé-ɛɛ́ nlad-é-táásɛ ambáá, abɛ́-ʼɛ nhɔn ḿ mod.
2 Eis que um homem rico, chamado Zaqueu, chefe dos publicanos,
3 Ahɛdéʼáá aá mɔ́nyîn ane mod awe béchəgɛɛ́ Yesuɛ, boŋ nzii enkêmbagnédté mɔ́, ngáne amute démbɛ̄ɛ̄ áhed, mɔ́-ʼɛ ambɛ́ esóŋ.
3 procurava ver quem era Jesus, mas não podia, por causa da multidão, por ser ele de pequena estatura.
4 Hɛ́ɛ ányə́gté áʼsō boŋ áchə̄gkē bwɛl éʼ sikamɔ âbɛl boŋ ányîn Yesuɛ. Yesuɛ ahúɛ́ʼáá ene pɛd.
4 Então, correndo adiante, subiu num sicômoro a fim de ver Jesus, porque ele havia de passar por ali.
5 Apedé-ʼaá áhed, boŋ aá mɔ́sad dǐd ámīn, ányīnē Sakiosɛ. Dɔ́ɔ álâŋgɛɛ́ mɔ́ aá, “Á-Sakios, sǔd ásē á mehélé-te. Ntə́ŋgɛ́né nken abɛ́ áwôŋ ndáb chii.”
5 Quando Jesus chegou àquele lugar, olhando para cima, disse:
6 Hɛ̂ dɔ́ɔ Sakiosɛ ásúdé ásē ésebán abébte póndé, boŋ ákobé Yesuɛ nken ne menyiŋge mésyə̄ə̄l.
6 Zaqueu desceu depressa e o recebeu com alegria.
7 Bad bésyə̄ə̄l ábe bényīn nɛ̂, bényóŋgéʼáá áte bán, “Akií nken abɛ á ndáb wɛ́ɛ mod awe adé mbɛlé-mbéb.”
7 Todos os que viram isto murmuravam, dizendo que Jesus tinha se hospedado com um homem pecador.
8 Sakiosɛ antyéém ámīn, álāŋgē Sáŋgwɛ́ɛ́ aá, “Nɔnéʼ, a-Sáŋ, mɛ̌tēd nhɔn ḿmêm, ńkab mɔ́ áte eʼpɛd éʼbɛ, ḿbɛ́ epɛd ehɔ́g wɛ́ɛ betóótōkɛ̄ bé bad. Nzé édé-ʼɛ bán nkǒbné mod kéchéé á edoké-te, mɛ̌timtéd mɔ́ chɔ́ ámbīd ngen éniin.”
8 Zaqueu, por sua vez, se levantou e disse ao Senhor: — Senhor, vou dar a metade dos meus bens aos pobres. E, se roubei alguma coisa de alguém, vou restituir quatro vezes mais.
9 Boŋ Yesuɛ mɔ́-ʼɛ anláá mɔ́ nɛ́n aá “Á epun é bǐn éʼ chii, eʼsoósoŋ éʼbágnédé ne enɛ́n ndáb. Anɛ́n mod mɔ́mpē adíī mwǎn a Abraham.
9 Então Jesus lhe disse:
10 Mwǎn-a-Moonyoŋ apedé âbɛl boŋ âhɛd bad ábe bébɔ́ɔ́, âchood-tɛ bɔ́.”
10 Porque o Filho do Homem veio buscar e salvar o perdido.
11 Bad béwóglánnáá chǒm-ɛ́ɛ Yesuɛ áhɔ́béʼáá. Yesuɛ ammǎd apɛ bɛnbɛn ne dyad á Jerusalɛm. Né-ɔɔ́ béwēmtān bán nkamlɛn ń Dyǒb mɛ́pɛ̌ ábwɔ̄g-ábwɔ̄g.
11 Ouvindo eles estas coisas, Jesus contou uma parábola, visto estar perto de Jerusalém e lhes parecer que o Reino de Deus havia de manifestar-se imediatamente.
12 Hɛ́-ʼaá áhɔ́bɛɛ́ aá, “Kunze e mod pɔ́g eladéʼáá yə̌l âkɛ ekɛ á aloŋ áde áchábnédé âbɛl nɛ́n béwɔ́ged mɔ́ kə̂ŋ, boŋ ásūɛʼ.
12 Por isso, Jesus disse:
13 Áde ákagké, anchɛ́lé ábē bembəledɛ dyôm, ábagé nhɔ́g tɛ́ɛ́ ekə́lé é kábpe dyôm aá, ‘Nyétêd nɛ́n, nyékábe nyoŋgé kə́ə́ŋ ne á póndé echě mɛ́hūūʼɛ́.’
13 Chamou dez dos seus servos, confiou-lhes dez minas e disse-lhes: “Negociem até que eu volte.”
14 Boŋ ádē aloŋ á bad dénkêndəŋgé mɔ́. Bénlōm mésɛ́nzɛ âhíd mɔ́ âláa ngɔ́menaa bán, ‘Séēkobɛɛ́ bán anɛ́n mod ábɛ̂ echɛd kə̂ŋ.’
14 Mas os seus concidadãos o odiavam e enviaram após ele uma embaixada, dizendo: “Não queremos que este reine sobre nós.”
15 “Ké nɛ̂ bêmbɛl mɔ́ kə̂ŋ, átīm-mɛ ámbīd áwē dyad. Áde áhúú, ábwɔ̄g-ábwɔ̄g anlóm ábē bembəledɛ ábe âmbagké ngáb achəg âbɛl boŋ ábíi nsyə́ŋ ḿme békúdé á nyoŋgé-te.
15 — Quando ele voltou, depois de ter tomado posse do reino, mandou chamar os servos a quem tinha dado o dinheiro, a fim de saber quanto tinham conseguido ganhar em seus negócios.
16 Aʼsó ampɛ̌ ahɔ́b aá, ‘A-Sáŋ, échoŋ ekə́lé dyôm échyáá nsyə́ŋ ḿme ńdé ngen dyôm.’
16 — O primeiro se apresentou e disse: “Senhor, a sua mina rendeu dez.”
17 Ane mod anláá mɔ́ aá, ‘Nɛ̂ ábóó, edíī mbəledɛ a bwâm! Ngáne éhɛ́lé mekan mésad alyə́ged ngáne éhɛdnadté, mbage wɛ ngíne âkamlɛn myad dyôm.’
17 O senhor lhe disse: “Muito bem, servo bom! E porque você foi fiel no pouco, terá autoridade sobre dez cidades.”
18 Mbəledɛ awě alóntɛ́né bébɛ mɔ́mpē ampɛ̌ ahɔ́b aá, ‘A-Sáŋ, échoŋ ekə́lé dyôm échyáá nsyə́ŋ ḿme ńdé ngen éʼtáan.’
18 — O segundo servo veio e disse: “Senhor, a sua mina rendeu cinco.”
19 Ane mod anláá ane ámpē aá, ‘Wɛ̌kamlɛ́n myad métáan.’
19 A este o senhor disse: “Você terá autoridade sobre cinco cidades.”
20 “Dɔ́ɔ mbəledɛ ampée ápédé boŋ áhɔ̄bē aá, ‘A-Sáŋ, áboŋ eʼkə́lé dyôm wɛ bɛ́n. Menkaŋ bɔ́ á wáŋgesɛ-tê, ńkoo.
20 — Então veio outro servo, dizendo: “Senhor, aqui está a sua mina, que eu guardei embrulhada num lenço.
21 Mbááʼáá mɛ ngɛ́, ngáne mbíí bwâm mɛɛ́, échoŋ chǒm éhūnɛ̄ɛ̄ á ndɔɔb. Weébɛ̄lɛ̄ɛ̄ boŋ edyâg, ehúde-ʼɛ wɛ́ɛ wéēwēnɛɛ́.’
21 Porque tive medo do senhor, que é homem rigoroso. O senhor retira o que não depositou e colhe o que não semeou.”
22 Hɛ́ɛ ane mod átimtanné ane mbəledɛ aá, ‘Ḿmōŋ nsəl měn mɔ́ɔ̄ mɛ́wūū wɛ. Ebébtéd é mbəledɛ nɛ́ɛ wɛ. Nɛ́ɛ emǒŋ émáá abíi wɛɛ́, échêm chǒm éēhūnɛ̄ɛ̄ á ndɔɔb, ebíí-ʼɛ wɛɛ́, meébɛ̄lɛ̄ɛ̄ boŋ ńdyâg. Nɛ́ɛ ébíí wɛɛ́ nhúde-ʼɛ wɛ́ɛ méēwēnɛ̄ɛ̄,
22 Mas o senhor respondeu: “Servo mau, eu o julgarei usando as suas próprias palavras. Você sabia que eu sou homem rigoroso, que retiro o que não depositei e colho o que não semeei.
23 cheé-ɔ̄ ênkə̌ŋ boŋ weehéde echem ngáb á ndáb echě bad békoŋgɛɛ́ ngáb, âbɛl boŋ nzé ńhúú ńkob chɔ́ ne nsyə́ŋ ámīn?’
23 Por que você não pôs o meu dinheiro no banco? E, então, na minha vinda, eu o receberia com juros.”
24 “Hɛ́ɛ álâŋgɛɛ́ bad ábe béntyēēm á nkəg áhed aá, ‘Nyékobɛn mɔ́ ábê eʼkə́lé dyôm, nyébag bɔ́ wɛ́ɛ mod awě awóó mbwɔ́kɛl e ekə́lé.’
24 — E disse aos que estavam ali: “Tirem dele a mina e deem ao que tem as dez.”
25 Ábê bad bɔ́-ʼɛ bénlāā mɔ́ bán, ‘A-Sáŋ, ane mod amaá mbwɔ́kɛl e ekə́lé awóŋ!’
25 Eles ponderaram: “Senhor, ele já tem dez.”
26 Hɛ́ɛ ane mod átimtanné bɔ́ aá ‘Ńláa nyé mɛɛ́, kénzɛ́ɛ́ awě awóó, Dyǒb dɛ́bād mɔ́ abɛ. Boŋ ane awě mɔ́-ʼɛ eewóo, Dyǒb dɛ́kobɛ́n mɔ́ kə́ə́ŋne mwǎmpīn awě awóó.
26 Ao que o senhor respondeu: “Pois eu declaro a vocês que a todo o que tem será dado ainda mais; mas ao que não tem, até o que tem lhe será tirado.
27 Boŋ bad ábe békɔ́ɔ́ mɛ, ábe béehɛdeʼaá bán ḿbɛ̂ echab kə̂ŋ, nyéhyɛɛne bɔ́ hɛ́n. Béwúu bɔ́ áwem eʼsó hɛ́n.’ ”
27 Mas quanto a esses meus inimigos, que não quiseram que eu reinasse sobre eles, tragam-nos aqui e os matem na minha presença.”
28 Yesuɛ amaá-ʼaá enɛ́n pɔ́le akal, abwɔ́gé ásē ámpē, âkɛ á Jerusalɛm.
28 E, depois de dizer isto, Jesus prosseguia a sua viagem para Jerusalém.
29 Áde ákwógé apɛ á myad mé Bɛtpeg ne Bɛtani á Ekone é Menzab, anlóm bembapɛɛ bébɛ aá,
29 E aconteceu que, ao aproximar-se de Betfagé e de Betânia, junto ao monte das Oliveiras, Jesus enviou dois dos seus discípulos,
30 “Nyékɛ á dyad áde ádé á mǔdɛ ḿmíníí. Nzé nyêpedé á nló ń dyad nyɛ́ɛ̄nyīn ngáne bétə́ŋgé mwǎn a ésɛl awě mod éēdīīdɛ̄ɛ̄ mbêd. Nyéhune mɔ́, nyéhyɛɛne hɛ́n.
30 dizendo-lhes:
31 Nzé mod asɛ̌dté nyé aáken, cheé ékə́ə́ boŋ nyéhunné chɔ́, nyéláa mɔ́ nɛ́n bán, ‘Sáŋgwɛ́ɛ́ atógnɛ́né chɔ́.’ ”
31 Se alguém perguntar: “Por que o estão desprendendo?”, respondam assim: “Porque o Senhor precisa dele.”
32 Bad ábe ánlōmmē békíí-ʼaá, bétān-nɛ chɔ́ melemlem ngáne ánlāāʼɛ́ bɔ́.
32 E, indo os que foram mandados, acharam tudo conforme Jesus lhes tinha dito.
33 Áde béhunnɛɛ́ ésɛl, bewóŋ bênsɛdéd bɔ́ bánken, “Cheé ékə́ə́ boŋ nyéhunné échê ésɛl?”
33 Quando eles estavam soltando o jumentinho, os donos do animal disseram: — Por que estão desprendendo o jumentinho?
34 Bɔ́-ʼɛ bénhɔ̄b bán, “Sáŋgwɛ́ɛ́ atógnɛ́né chɔ́.”
34 Eles responderam: — Porque o Senhor precisa dele.
35 Hɛ́ɛ bépɛ́ɛ́né chɔ́ wɛ́ɛ Yesuɛ. Bêntǎl échab mbɔ́té áwedé-mîn, boŋ béchə̄gtē Yesuɛ áwedé-mîn.
35 Então trouxeram o jumentinho até Jesus e, pondo as suas capas sobre o animal, ajudaram Jesus a montar.
36 Áde ábóótédé akɛ, bad bétánléʼáá mɔ́ échab mbɔ́té á nzii-tê.
36 À medida que Jesus avançava, as pessoas estendiam as suas capas no caminho.
37 Áde ábóótédé Ekone é Menzab asyɔge âsɔ́l á Jerusalɛm, ndun e bembapɛɛ embootéd abwɛɛn ámīn ne menyiŋge, békɛné Dyǒb ne esaád áyə̄le ndəle é mekan ésyə̄ə̄l éche bényíné,
37 E, quando Jesus se aproximava da descida do monte das Oliveiras, toda a multidão dos discípulos começou, com muita alegria, a louvar a Deus em alta voz, por todos os milagres que tinham visto.
38 Béhɔ̄bē bán,
38 Diziam: “Bendito é o Rei que vem em nome do Senhor! Paz no céu e glória nas maiores alturas!”
39 Nguse é Befarisia éche énsɔ̄blɛ̄n amute á bad áte bénlāā Yesuɛ bán, “A-meléed, láá ábôŋ bembapɛɛ bélâm!”
39 Alguns dos fariseus lhe disseram em meio à multidão: — Mestre, repreenda os seus discípulos!
40 Mɔ́-ʼɛ antimtɛ́n bɔ́ aá, “Ne mbále, nzé ábén bad bédíbé nsəl, né meláá múmɔ́ mɛ́bootéd abón.”
40 Mas Jesus respondeu:
41 Áde Yesuɛ ápédé á nkəg ń dyad á Jerusalɛm, annyín dyad áʼsō. Dɔ́ɔ mésɔd mébóótédé mɔ́ abíd á mǐd, áchyɛɛ́ʼ Jerusalɛm
41 Quando Jesus ia chegando a Jerusalém, vendo a cidade, chorou por ela,
42 aá, “Êmbǒŋ bán nyébíi mekan ḿme mépɛɛne nsaŋ. Boŋ bɔɔb, nyéēhɛ̄lɛ̄ɛ̄ mɔ́ anyín.
42 dizendo:
43 Eʼpun éʼ bǐn éʼhúɛ nyé áʼsō á póndé echě bad ábe békɔ́ɔ́ nyé bɛ́ləŋnédté nyé nkúmbág nɛ́ɛ eʼkɛ́, bébentɛ́n-nɛ nyé pɛd ésyə̄ə̄l,
43 Pois virão dias em que os seus inimigos cercarão você de trincheiras e apertarão o cerco por todos os lados;
44 boŋ bémad nyé, nyáābe ábɛn bǎn moosyəə́l. Aláá ké ahɔ́g déelyəgké ásē áyə̄le nyênkênchemmé póndé echě Dyǒb ápédé âsoŋ ádɛ́n aloŋgé.”
44 e vão arrasar você e matar todos os seus moradores. Não deixarão pedra sobre pedra, porque você não reconheceu o tempo em que Deus veio visitá-la.
45 Yesuɛ ansɔ́l á Ndáb-e-Dyǒb, ábootéd bad ábe bésóméʼáá bwěm áwēd-te ananted,
45 Depois, entrando no templo, Jesus começou a expulsar os que ali vendiam,
46 álāŋgē bɔ́ aá, “Éténlédé á kálag e Dyǒb nɛ́n bán Dyǒb áhɔ́bé aá ‘Echem ndáb ěbɛ̄ ndáb e mekáne.’ Boŋ nyêtimté chɔ́ mbwɔg mé bechîb.”
46 dizendo-lhes:
47 Bootya nɛ̂, Yesuɛ ayə́gtéʼáá bad á Ndáb-e-Dyǒb. Beprisɛ bémbáá ne bemeléede bé mbéndé bɔ́ɔbɛ belyə́ged bé dyad, bɔ́-ʼɛ béhɛdé nzii eche béwúɛʼɛ́ mɔ́.
47 Diariamente, Jesus ensinava no templo. Os principais sacerdotes, os escribas e os maiorais do povo procuravam tirar-lhe a vida,
48 Nzii-ʼɛ eebédɛɛ́ bɔ́ âbɛl dyam ádíi dyam, áyə̄le moosyəə́l andə̌ŋ eʼyale ábe Yesuɛ awóg ne kə́n esyəə́l.
48 mas não achavam uma forma de fazer isso, porque todo o povo, ao ouvi-lo, era cativado por ele.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 19, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.