Lucas 18
Melɛ̌ Mékɔ̄ɔ̄lē (BSSNT) vs VC
1 Yesuɛ ankalé ábē bembapɛɛ ngan âlúmed bɔ́ áte nɛ́n aá, bétə́ŋgɛ́né békānnē póndé tɛ́ɛ́ ésebán béhûnte nlém á abum.
1 Propôs-lhes Jesus uma parábola para mostrar que é necessário orar sempre sem jamais deixar de fazê-lo.
2 Anhɔ́b aá, “Mod abédé dyad ahɔ́g, awě akáadteʼ bad. Ane mod eebáaʼaá Dyǒb, eébageʼaá-ʼɛ modmod edúbé.
2 Havia em certa cidade um juiz que não temia a Deus, nem respeitava pessoa alguma.
3 Nkúd é mmwaád-tɛ abédé melemlem mé dyad, eémaaʼaáʼ wɛ́ɛ ane mod. Póndé tɛ́ɛ́ álāŋgē mɔ́ aá, ‘Sé mod sêwóŋné mehɔ́b. Káád sé ésuud mɛ nzɔm.’
3 Na mesma cidade vivia também uma viúva que vinha com freqüência à sua presença para dizer-lhe: Faze-me justiça contra o meu adversário.
4 Á mbooted ane mod enkênháá mɔ́ dúu. Boŋ ámbīd é póndé anláá yə̌l aá, ‘Ké nɛ̂ŋgáne méebagɛ́ɛ́ Dyǒb edúbé, méēbāā-ʼaá modmod,
4 Ele, porém, por muito tempo não o quis. Por fim, refletiu consigo: Eu não temo a Deus nem respeito os homens;
5 ngáne édíí bán anɛ́n nkúd a mmwaád ahédé mɛ nló, mɛ̌kāā ḿme nkáá âbɛl ńsud mɔ́ nzɔm. Ésebɛ́ nɛ̂, né kə́ə́ŋ ne á asóg éemwaá aá ńkûn ne epɛ éche ápagké nɛ́n póndé ésyə̄ə̄l.’ ”
5 todavia, porque esta viúva me importuna, far-lhe-ei justiça, senão ela não cessará de me molestar.
6 Hɛ́ɛ Sáŋgwɛ́ɛ́ áhɔ́bɛɛ́ aá, “Nyêwógé chǒm-ɛ́ɛ ekúkú é mod awě akáadteʼ bad awě eebíi Dyǒb éhɔ́bé-yɛ?
6 Prosseguiu o Senhor: Ouvis o que diz este juiz injusto?
7 Nɛ́dē Dyǒb déekunné ábē bad ábe ápwɛ́dé-yɛ? Béchyɛɛneʼ mɔ́ nwôŋgɛn nkuu ne mǔte, nɛ́dē ǎkɔ̄lɛ̄n bɔ́ metúu póndé tɛ́-yɛ?
7 Por acaso não fará Deus justiça aos seus escolhidos, que estão clamando por ele dia e noite? Porventura tardará em socorrê-los?
8 Ńláa nyé mɛɛ́ ǎkun bɔ́ mehélé mehélé. Boŋ nyêdúbpé bán Mwǎn-a-Moonyoŋ ǎtān adúbe á nkǒŋsé-te á póndé echě ápɛɛ́-yɛ?”
8 Digo-vos que em breve lhes fará justiça. Mas, quando vier o Filho do Homem, acaso achará fé sobre a terra?
9 Yesuɛ ankǎl ngan empée tə̂ŋgɛne bad ábe bényínéʼáá yə̌l nɛ́ɛ bad ábe bésáá, bényīnē-ʼɛ bad bémpēe nkóŋtéd.
9 Jesus lhes disse ainda esta parábola a respeito de alguns que se vangloriavam como se fossem justos, e desprezavam os outros:
10 Anláá bɔ́ aá, “Bad bébɛ bênkɛ̌ á Ndáb-e-Dyǒb âkáne. Nhɔ́g abédé Farisia, aníníí-ʼɛ abɛ́ nlad-é-táásɛ.
10 Subiram dois homens ao templo para orar. Um era fariseu; o outro, publicano.
11 “Ane Farisia antyéém á ámīn, ákânneʼ, áhɔ̄bē á nlém-tê aá ‘A-Dyǒb, nságnɛ́né wɛ. Áyə̄le nɛ́n, meésaá nɛ̂ŋgáne bad bémpēe, ábe bédume bwěm éʼ bad, ábe bébébé nlém ábum, ábe békábe mesón á ndáb e eʼwóŋgé. Nságnɛ́né wɛ áyə̄le meésáa nɛ̂ŋgáne anɛ́n nlad-é-táásɛ hɛ́n.
11 O fariseu, em pé, orava no seu interior desta forma: Graças te dou, ó Deus, que não sou como os demais homens: ladrões, injustos e adúlteros; nem como o publicano que está ali.
12 Ndé nɛ́n, ndideʼ yə̌l nzaa á mekáne-tê ngen ébɛ sɔ̂ndɛ́ tɛ́ɛ́. Chǒm tɛ́ɛ́ éche ńkudɛɛ́-ʼɛ nkabe chɔ́ áte moŋge dyôm, ḿbagé wɛ akab nhɔ́g.’
12 Jejuo duas vezes na semana e pago o dízimo de todos os meus lucros.
13 “Nlad-é-táásɛ pɛn antyéém nchabnede, eéhɛle ké mǐd anyen ádyōb. Ambán ekáá á nlém, ákânne aá, ‘A Dyǒb, wóg mɛ ngɔl. Ndíi mbɛlé-mbéb.’ ”
13 O publicano, porém, mantendo-se à distância, não ousava sequer levantar os olhos ao céu, mas batia no peito, dizendo: Ó Deus, tem piedade de mim, que sou pecador!
14 Hɛ́ɛ Yesuɛ ábádé aá, “Ńláa nyé nɛ́n mɛɛ́, anɛ́n mod awě ńdímtɛ́né nyé aláa, ansú áwe ndáb nɛ́ɛ mod awě asáá áʼsō éʼ Dyǒb. Áyə̄le mod ké ahéé awě achə́gté yə̌l, bɛ́sudéd mɔ́. Boŋ ane awě asǔdté eche yə̌l, bɛ́chə̄gēd mɔ́.”
14 Digo-vos: este voltou para casa justificado, e não o outro. Pois todo o que se exaltar será humilhado, e quem se humilhar será exaltado.
15 Bɔɔb-pɔɔ́ bad bépɛ́ɛ́néʼáá běndem wɛ́ɛ Yesuɛ nɛ́n bán ábân bɔ́ ekáá á yə̌l ânamed bɔ́. Áde bembapɛɛ bényíné nɛ̂, bénkānē ábê bad áte.
15 Trouxeram-lhe também criancinhas, para que ele as tocasse. Vendo isto, os discípulos as repreendiam.
16 Boŋ Yesuɛ anchɛ́lé ábê bǎn, áhɔ̄bē aá “Nyétɛde bǎnbǎn béhyag áwêm. Nyéekə́ə́ bɔ́ áyə̄le nɛ́n, nyaa e bad nɛ́ɛ bɔ́ chɔ́ɔ éwóó nkamlɛn ń Dyǒb.
16 Jesus, porém, chamou-as e disse: Deixai vir a mim as criancinhas e não as impeçais, porque o Reino de Deus é daqueles que se parecem com elas.
17 Ne mbále, nlâŋge nyé nɛ́n mɛɛ́, kénzɛ́ɛ́ awě eékobe nkamlɛn ń Dyǒb nɛ̂ŋgáne mwěndem, éesɔ́nlé áwēd-te.”
17 Em verdade vos declaro: quem não receber o Reino de Deus como uma criancinha, nele não entrará.
18 Nkamlɛnɛ nhɔ́g ansɛdéd Yesuɛ aá, “A-meléed a bwâm, cheé mɛ́bɛnlé âbɛl nɛ́n ńkud aloŋgé áde déemaáʼ?”
18 Um homem de posição perguntou então a Jesus: Bom Mestre, que devo fazer para possuir a vida eterna?
19 Dɔ́ɔ Yesuɛ ásɛdtɛɛ́ mɔ́ aáken, “Cheé ékə́ə́ boŋ échəgé mɛ meléede a bwâm? Mod ké nhɔ́g eésaá mod a bwâm étómɛɛ́ Dyǒb děmpɛn.
19 Jesus respondeu-lhe: Por que me chamas bom? Ninguém é bom senão só Deus.
20 Ebíí mbéndé éche éhɔ́be bán, weekábé asón á ndáb e eʼwóŋgé, weewúɛ́ mod, weechíbéʼ, weebídé mbóŋ e metóm, bɛɛ́ sóó ne nyoŋ edúbé.”
20 Conheces os mandamentos: não cometerás adultério; não matarás; não furtarás; não dirás falso testemunho; honrarás pai e mãe.
21 Ane mod a nkamlɛn antimtɛ́n aá, “A meléed, nhídé échɛ́n mbéndé ésyə̄ə̄l bootya se á mwɛ̌ndemé.”
21 Disse ele: Tudo isso tenho guardado desde a minha mocidade.
22 Yesuɛ awógé-ʼaá nɛ̂, boŋ álāŋgē mɔ́ aá, “Dyam ahɔ́g éhɛdne wɛ. Sóm bwěm éʼsyə̄ə̄l ábe éwóó, étêd ḿmê mɔné, ékabe betóótōkɛ̄ bé bad. Nzé ebɛlé nɛ̂, wɛ̌kǔd nhɔn ádyōb. Ene póndé éhyɛ éhíde mɛ.”
22 A estas palavras, Jesus lhe falou: Ainda te falta uma coisa: vende tudo o que tens, dá-o aos pobres e terás um tesouro no céu; depois, vem e segue-me.
23 Awóg áde ane mod a nkamlɛn áwógé nɛ̂, anwóg ndutul bwâmbwam, áyə̄le ambɛ́ nhɔn bwâmbwam.
23 Ouvindo isto, ele se entristeceu, pois era muito rico.
24 Yesuɛ anyíné-ʼaá ngáne ásúdné boŋ áhɔ̄bē aá, “Élɛ̌l áte bwâmbwam behɔn bé bad âsɔ́l á nkamlɛn ń Dyǒb.
24 Vendo-o entristecer-se, disse Jesus: Como é difícil aos ricos entrar no Reino de Deus!
25 Édé mwǎn e akan sáŋkalaa a nyam nɛ́ɛ kamɛ̂l âpoŋ á epɔn é ndɔnde, tómaa nhɔn ḿ mod âsɔ́l á nkamlɛn ń Dyǒb.
25 É mais fácil passar o camelo pelo fundo duma agulha do que um rico entrar no Reino de Deus.
26 Bad ábe bénwōg chǒm echě Yesuɛ ánhɔ̄bpē, bénhɔ̄b bán nzé nɛ́ɛ édíí, né nzɛ́ɛ́-ʼɔ̄ ahɛle ákud eʼsoósoŋ?”
26 Perguntaram os ouvintes: Quem então poderá salvar-se?
27 Dɔ́ɔ Yesuɛ áhɔ́bɛɛ́ aá, “Dyam áde baányoŋ bényínɛɛ́ bán álɛ́lé áte, déelɛnledɛɛ́ Dyǒb áte.”
27 Respondeu Jesus: O que é impossível aos homens é possível a Deus.
28 Hɛ́ɛ Petro áhɔ́bé aá, “Nɔnéʼ, sêtɛ̌dté ábɛd bwěm éʼsyə̄ə̄l âhíd wɛ.”
28 Pedro então disse: Vê, nós abandonamos tudo e te seguimos.
29 Dɔ́ɔ Yesuɛ álâŋgɛɛ́ bɔ́ aá, “Á mbále, nlâŋge nyé mɛɛ́, kénzɛ́ɛ́ awě atɛ̌dté eche ndáb káa mwaád, káa baányaŋ, káa sáá ne nyaŋ káa bǎn, áyə̄le nkamlɛn ń Dyǒb,
29 Jesus respondeu: Em verdade vos declaro: ninguém há que tenha abandonado, por amor do Reino de Deus, sua casa, sua mulher, seus irmãos, seus pais ou seus filhos,
30 ǎkǔd nsyə́ŋ ámbīd mbád ne mbád enɛ́n póndé. Ǎkud-tɛ aloŋgé áde déemaáʼ á póndé échě ehúɛʼ.”
30 que não receba muito mais neste mundo e no mundo vindouro a vida eterna.
31 Hɛ́ɛ Yesuɛ átímné ábē bembapɛɛ dyôm ne bébɛ kun boŋ, álāŋgē bɔ́ aá, “Pɔ́n nyébíi bán dekag á Jerusalɛm. Mam mésyə̄ə̄l-lɛ ḿme bekal béʼdəə́dəŋ bétélé ásē tə̂ŋgɛne Mwǎn-a-Moonyoŋ mɛ́bɛnléd áned.
31 Em seguida, Jesus tomou à parte os Doze e disse-lhes: Eis que subimos a Jerusalém. Tudo o que foi escrito pelos profetas a respeito do Filho do Homem será cumprido.
32 Éténlédé nɛ́n bán bɛ́bɛ̌ mɔ́ á mekáá mé bad ábe béesɛ̌ bad bé Israɛl. Bɔ́-ʼɛ béwɛlé mɔ́, bésyə̄ə̄ mɔ́, bésobé-ʼɛ mɔ́ meléed á yə̌l. Bɛ́bɔmtéd mɔ́, béwúú-ʼɛ mɔ́.
32 Ele será entregue aos pagãos. Hão de escarnecer dele, ultrajá-lo, desprezá-lo;
33 Boŋ ámbīd e eʼpun éʼláán ǎpuú.”
33 bater-lhe-ão com varas e o farão morrer; e ao terceiro dia ressurgirá.
34 Boŋ bembapɛɛ bɔ́-ʼɛ bénkênsóŋtɛ́nné dyamdyam áyə̄le ḿmɛ́n mam mésyə̄ə̄l. Enɛ́n ngan entóm bɔ́ debyɛ́ɛ́ áte. Bénkênchemmé chǒm éche Yesuɛ áhɔ́béʼáá.
34 Mas eles nada disto compreendiam, e estas palavras eram-lhes um enigma cujo sentido não podiam entender.
35 Bɔɔb-pɔɔ́ áde Yesuɛ ákwógé apɛ á dyad á Jeriko, mod a ndím nhɔ́g andyɛɛ́ á nkəg ń nzii, áchɔ̄mē bwěm.
35 Ao aproximar-se Jesus de Jericó, estava um cego sentado à beira do caminho, pedindo esmolas.
36 Awógé-ʼaá ndun e mod etóme, boŋ ásɛdté bad dyam áde ádé.
36 Ouvindo o ruído da multidão que passava, perguntou o que havia.
37 Dɔ́ɔ bélāŋgē mɔ́ bán, “Yesuɛ, mod a Nazarɛt mɔ́ atóme nɛ̂.”
37 Responderam-lhe: É Jesus de Nazaré, que passa.
38 Hɛ́ɛ ábóné aá, “A-Yesu, Mwǎn a mbyaa ḿme Dabidɛ, wóg mɛ ngɔl!”
38 Ele então exclamou: Jesus, filho de Davi, tem piedade de mim!
39 Bad ábe bémbɛ̄ áʼsō bénkānē mɔ́ áte, bélāā mɔ́ bán ádib nsəl. Boŋ mɔ́-ʼɛ ambɛ́ ábōnē aá, “A-Mwǎn a Dabid, wóg mɛ ngɔl!”
39 Os que vinham na frente repreendiam-no rudemente para que se calasse. Mas ele gritava ainda mais forte: Filho de Davi, tem piedade de mim!
40 Dɔ́ɔ Yesuɛ átyéémé, boŋ áhɔ̄bē aá béhyɛɛne ane mod. Ane mod apedé-ʼaá mɔ́ bɛnbɛn, Yesuɛ ásɛdté mɔ́ aá,
40 Jesus parou e mandou que lho trouxessem. Chegando ele perto, perguntou-lhe:
41 “Cheé éhɛdɛɛ́ wɛɛ́, ḿbɛle wɛ?” Mɔ́-ʼɛ anhɔ́b aá, “A-Sáŋ, bɛ̌l ńnyínɛn ámpē.”
41 Que queres que te faça? Respondeu ele: Senhor, que eu veja.
42 Dɔ́ɔ Yesuɛ-ʼɛ álāŋgē mɔ́ aá, “Nyínɛ́n-nɔ̄! Adúbe ádôŋ ádídé wɛ bwâm.”
42 Jesus lhe disse: Vê! Tua fé te salvou.
43 Ábwɔ̄g-ábwɔ̄g ambootéd anyínɛn, áhīdē-ʼɛ mɔ́, ábagé Dyǒb mekɛnag. Áde ene ndun e mod ényíné nɛ̂, bɔ́mpē bêmbootéd Dyǒb akémed.
43 E imediatamente ficou vendo e seguia a Jesus, glorificando a Deus. Presenciando isto, todo o povo deu glória a Deus.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.