Lucas 15

Melɛ̌ Mékɔ̄ɔ̄lē (BSSNT) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Mbwɛ nhɔ́g belad bé táásɛ ne bebɛl bé mbéb bémpēe, bémpɛ̌ wɛ́ɛ Yesuɛ.
1 Certa ocasião, muitos cobradores de impostos e outras pessoas de má fama chegaram perto de Jesus para o ouvir.
2 Dɔ́ɔ Befarisia ne bemeléede bé mbéndé bényoŋgɛɛ́ áte bán, “Nɛ́dē anɛ́n mod awoŋne bebɛl bé mbéb, bɔ́bɔ̄ɔ bédyag-kɛ ndyééd hǒm ahɔ́g.”
2 Os fariseus e os mestres da Lei criticavam Jesus, dizendo: — Este homem se mistura com gente de má fama e toma refeições com eles.
3 Hɛ́ɛ Yesuɛ ákánlé bɔ́ ngan nɛ́n aá,
3 Então Jesus contou esta parábola :
4 “Nzɛ́-módɛ́ adé awě ǎwōŋ mbwɔ́kɛl é ńdyɔŋ ḿ mbód, boŋ nhɔ́g ḿbɔ́ɔ, boŋ eétɛdté ḿmíníí móom mé ńdyɔŋ ḿ mbód abog ne abog á etûn-tê, âkɛ dé ahɛd ḿmê nhɔ́g ḿme ḿbɔ́ɔ́ kə́ə́ŋ né adǐbté mɔ́?
4 — Se algum de vocês tem cem ovelhas e perde uma, por acaso não vai procurá-la? Assim, deixa no campo as outras noventa e nove e vai procurar a ovelha perdida até achá-la.
5 Adibed áde ádibte-ʼáa mɔ́, áhāg mɔ́ á abɔl ne menyiŋge mésyə̄ə̄l.
5 Quando a encontra, fica muito contente e volta com ela nos ombros.
6 Boŋ nɛ́ɛ ápédé á dyad-tê álad besón bé echoŋ ne baányaŋ áte, aláá bɔ́ aá, ‘Syánē déwôg menyiŋge áyə̄le ndǐbté ḿmêm ńdyɔŋ ḿ mbód ḿme mémbɔ̄ɔ?’ ”Nnɔné-mbód anyíné ḿmē ńdyɔŋ ḿ mbód ḿme mémbɔ̄ɔ|src="bk00005c.tif" size="span" ref="15.5-6"
6 Chegando à sua casa, chama os amigos e vizinhos e diz: “Alegrem-se comigo porque achei a minha ovelha perdida.”
7 Yesuɛ ambád ámpē aá, “melemlem-ʼaá ńlâŋgɛɛ́ nyé mɛɛ́, menyiŋge mɛ́tōm abɛ́ nɛ̂ ádyōb ámīn e mbɛlé-mbéb nhɔ́g awě atɛ̌dé abɛl dé mbéb boŋ atǐmné Dyǒb tómaa ámīn e móom mé bad abog ne abog ábe bésáá, ábe béehɛdnád ahəŋlɛn.
7 — Pois eu lhes digo que assim também vai haver mais alegria no céu por um pecador que se arrepende dos seus pecados do que por noventa e nove pessoas boas que não precisam se arrepender.
8 “Káa, mmwaád ahéé adé awě ǎwōŋ kábpe dyôm, boŋ nɛ́ɛ pɔ́g ébɔ́ɔ́, eéchōdēʼ ekag, boŋ áhɛdé ndáb áte, atóŋ ahɛd kə́ə́ŋ né adǐbté chɔ́?
8 Jesus continuou:
9 Adibed áde ádibte-ʼáa chɔ́, alade baáb ne baányaŋ áte, aláá bɔ́ aá, ‘Nyéwógɛn mɛ menyiŋge áyə̄le ndǐbté ene kábpe echě embɔ́ɔ́ mɛ.’
9 E, quando a encontra, convida as amigas e vizinhas e diz: “Alegrem-se comigo porque achei a minha moeda perdida.”
10 Melemlem-ʼaá ńlâŋgɛɛ́ nyé nɛ́n mɛɛ́, menyiŋge mɛ́tōm abɛ́ nɛ̂ ádyōb ámīn e mbɛlé-mbéb nhɔ́g awě atɛ̌dté abɛl dé mbéb boŋ átīmɛ̄n Dyǒb.”
10 — Pois eu digo a vocês que assim também os anjos de Deus se alegrarão por causa de um pecador que se arrepende dos seus pecados.
11 Yesuɛ ambád ahɔ́b aá, “Mod nhɔ́g ambɛ́, anchyáá bǎn bé baachóm bébɛ.
11 E Jesus disse ainda:
12 Dɔ́ɔ epun ehɔ́g, mwǎn asad álāŋgē sáá nɛ́n aá, ‘A-sáŋ, bɛɛ́ mɛ ádêm akab á mbwɔ́g áde ńtə́ŋgɛ́né akud.’ Hɛ́ɛ sáá átédé chǒm ésyə̄ə̄l éche ánwōŋgē, boŋ ákabpé bɔ́ áte.
12 Certo dia o mais moço disse ao pai: “Pai, quero que o senhor me dê agora a minha parte da herança.”
13 Nguse é eʼpun étómé-ʼaá, boŋ mwǎn asad áladé ḿmē nted ńsyə̄ə̄l, ákǎg á aloŋ démpēe áde áchábnédé. Áwed-taá ápédé boŋ ábootéd aloŋgé á mbaambaa achog, ábēbtē ngáb esyəə́l echě ánwōŋgē.
13 Poucos dias depois, o filho mais moço ajuntou tudo o que era seu e partiu para um país que ficava muito longe. Ali viveu uma vida cheia de pecado e desperdiçou tudo o que tinha.
14 Áde chǒm ésyə̄ə̄l émáá mɔ́ áyə̄l né bɔɔb, sáŋkalaa a nzaa anhún á aloŋ-tê wê. Atóg dɔ́-ʼɛ ábóótédé mɔ́ asɔ́l áyə̄l ngíne-ngíne.
14 — O rapaz já havia gastado tudo, quando houve uma grande fome naquele país, e ele começou a passar necessidade.
15 Hɛ́ɛ ákíí kunze e mod pɔ́g atán á dyad-tê wê, âchɔ́m mwǎ nsɔ́n. Ane mod mɔ́-ʼɛ alóm mɔ́ aá, ákɛ ádídtad mɔ́ esɔg é nguu.
15 Então procurou um dos moradores daquela terra e pediu ajuda. Este o mandou para a sua fazenda a fim de tratar dos porcos.
16 Anwóŋ á mewêmtɛn aá, mɔ́ɔ̄lōntē abum ké ne medyɛ́ mé nguu, boŋ modmod enkêmbaá mɔ́ chǒmchǒm éche áhɛlɛsɛ adyɛ́.
16 Ali, com fome, ele tinha vontade de comer o que os porcos comiam, mas ninguém lhe dava nada.
17 Dɔ́ɔ ádyɛ́ɛ́ chóóŋ, boŋ ákwanlád, áhɔ̄bē aá, ‘Nɔnéʼ ngáne bembəledɛ bélóné echem sáŋ á ndáb-te, boŋ ké nɛ̂ bédyâg medyɛ́ méchɔbe ásē, boŋ mɛ-ʼɛ ńwâg nzaa hɛ́n!
17 Caindo em si, ele pensou: “Quantos trabalhadores do meu pai têm comida de sobra, e eu estou aqui morrendo de fome!
18 Mɛ̌syəə́, ńkɛ ntán echem sáŋ, nláá mɔ́ mɛɛ́, A-sáŋ, mbɛlé mbéb áʼsō éʼ Dyǒb ne áʼsō éʼbôŋ.
18 Vou voltar para a casa do meu pai e dizer: ‘Pai, pequei contra Deus e contra o senhor
19 Mměn meékwognedɛɛ́ âchəgned nɛ́ɛ awoŋ mwǎn ámpē. Téd mɛ ké nɛ̂ŋgáne awôŋ mbəledɛ nhɔ́g.’
19 e não mereço mais ser chamado de seu filho. Me aceite como um dos seus trabalhadores.’ ”
20 “Hɛ̂ dɔ́ɔ ápádté ásē, boŋ ásūɛ̄ʼ á dyad wɛ́ɛ sáá. Boŋ áde ákwógé apɛ á ndáb nɛ̂, sáá annyín mɔ́ mwǎ etûn. Ankóbtɛ́n sáá ngɔl. Sáá annyəgéd, alúm mwǎn ámīn, ahɛ́ mɔ́ tə̂l.
20 Então saiu dali e voltou para a casa do pai.
21 Dɔ́ɔ mwǎn álāŋgē mɔ́ nɛ́n aá, ‘A-sáŋ, mbɛlé mbéb áʼsō éʼ Dyǒb ne áʼsō éʼbôŋ. Meékwognedɛɛ́ âchəgned nɛ́ɛ mwǎn awôŋ ámpē.’
21 E o filho disse: “Pai, pequei contra Deus e contra o senhor e não mereço mais ser chamado de seu filho!”
22 Hɛ́ɛ sáá mɔ́-ʼɛ áchɛ́nlé ábē bembəledɛ, álāŋgē bɔ́ nɛ́n aá, ‘Nyéhyiinad mɛ nsob ḿme ńtómtɛ́né adəŋ nɛ̂, á mehélé-te. Nyéwáad mɔ́ mɔ́ á yə̌l. Nyéhɛ̂-ʼɛ mɔ́ ebóŋ á ekáá, nyéhɛ̂-ʼɛ mɔ́ metámbé a ékuu.
22 — Mas o pai ordenou aos empregados: “Depressa! Tragam a melhor roupa e vistam nele. Ponham um anel no dedo dele e sandálias nos seus pés.
23 Nyétêd nchóm-é-nyag awě dékə́lté nɛ̂, nyékwɛl mɔ́, âbɛl nɛ́n, syánē moosyəə́l dédyɛ̂ débɛl-lɛ apaté.
23 Também tragam e matem o bezerro gordo. Vamos começar a festejar
24 Nyêbíí bán, awem mwǎn nɛ́n ammǎd awɛ́, boŋ atimé ámbīd á aloŋgé. Ambɔ́ɔ, boŋ abídé áwed.’ Hɛ́-ʼaá bébóótédé ngande achog.
24 porque este meu filho estava morto e viveu de novo; estava perdido e foi achado.”
25 “Ḿmɛ́n mésyə̄ə̄l mêmbɛnléd áde mwǎnyaŋ ambáá adíí á nzag-tê. Áde áhúú, dɔ́ɔ áwógɛɛ́ bad békɔ́ne, béságe-ʼɛ bwěm á ndáb-te.
25 — Enquanto isso, o filho mais velho estava no campo. Quando ele voltou e chegou perto da casa, ouviu a música e o barulho da dança.
26 Dɔ́ɔ áchɛ́nlé mbəledɛ nhɔ́g, boŋ ásɛdté mɔ́ dyam áde ábɛnlaad.
26 Então chamou um empregado e perguntou: “O que é que está acontecendo?”
27 Dɔ́ɔ mbəledɛ nɛ álûmtɛɛ́ mɔ́ áte nɛ́n aá, ‘Pɔ́n mwǎnyoŋ ahúú ámbīd-óó. Sóó akwɛ̌nlé mɔ́ nchóm-é-nyag ne, áyə̄le anyínɛn áde ányínné mɔ́ dǐd ámpē, ésebán dyamdyam ábɛ́lé mɔ́.’
27 — O empregado respondeu: “O seu irmão voltou para casa vivo e com saúde. Por isso o seu pai mandou matar o bezerro gordo.”
28 — ausente —
28 — O filho mais velho ficou zangado e não quis entrar. Então o pai veio para fora e insistiu com ele para que entrasse.
29 — ausente —
29 Mas ele respondeu: “Faz tantos anos que trabalho como um escravo para o senhor e nunca desobedeci a uma ordem sua. Mesmo assim o senhor nunca me deu nem ao menos um cabrito para eu fazer uma festa com os meus amigos.
30 Boŋ ngáne awoŋ mwǎn a nlém ápédé ámbīd, mɔ́ awě amaá echoŋ ngáb esyəə́l abébed ne bɛkwalɛɛ, ewúúdé mɔ́ nyag echě etómtɛ́né akəl.’
30 Porém esse seu filho desperdiçou tudo o que era do senhor, gastando dinheiro com prostitutas. E agora ele volta, e o senhor manda matar o bezerro gordo!”
31 Hɛ́ɛ sáá álâŋgɛɛ́ mɔ́ nɛ́n, ‘A-mwǎn, wɛ-ɛɛ́ edé ne mɛ hɛ́n póndé ésyə̄ə̄l. Kéchéé éche ńwóó-ʼɛ édíi échôŋ.
31 — Então o pai respondeu: “Meu filho, você está sempre comigo, e tudo o que é meu é seu.
32 Émbɛ̄ bwâm syánē âchog ngande, âwóg menyiŋge. Nɛ́n, mwǎnyoŋ ammǎd awɛ́, boŋ atimé ámbīd á aloŋgé. Ambɔ́ɔ, boŋ abídé áwed.’ ”
32 Mas era preciso fazer esta festa para mostrar a nossa alegria. Pois este seu irmão estava morto e viveu de novo; estava perdido e foi achado.”

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.