Lucas 14
Melɛ̌ Mékɔ̄ɔ̄lē (BSSNT) vs NVT
1 Mbwɛ nhɔ́g Yesuɛ ankɛ̌ ndyééd adyɛ́ wɛ́ɛ ndəle a Farisia pɔ́g. Nɛ́n démbɛ̄ a mbwɛ-mé-nkɔ́me-áte. Áde ápédé áwed, bénɔ́néʼáá mɔ́ chodchod.
1 Certo sábado, Jesus foi comer na casa de um líder fariseu, onde o observavam atentamente.
2 Mod mɔ́-ʼɛ ambɛ̌ áhed awě melɔ́g mémbīdtē á yə̌l.
2 Estava ali um homem com o corpo muito inchado.
3 Hɛ́ɛ Yesuɛ ásɛdtɛɛ́ bemeléede bé mbéndé ne Befarisia aáken, “Édé kunze âdid mod bwâm á mbwɛ-mé-nkɔ́me-áte, ngɛ́ éesaá?”
3 Jesus perguntou aos fariseus e aos especialistas da lei: “A lei permite ou não curar no sábado?”.
4 Boŋ bénkênhɔ́bpé dyamdyam. Dɔ́ɔ ákóbé ane mod awe melɔ́g mébídé á yə̌l á ekáá, ádidé mɔ́ bwâm, asúúd-tɛ mɔ́ á ndáb.
4 Eles nada responderam, e Jesus tocou no homem enfermo, o curou e o mandou embora.
5 Ámbīd e nɛ̂ dɔ́ɔ ásɛdtɛɛ́ bɔ́ aáken, “Nyé ahéé adé awě mwǎn káa nyag éhūnnē echóg, boŋ eékag chɔ́ abíded ábwɔ̄g-ábwɔ̄g, ké émbɛ̄ bán á mbwɛ-mé-nkɔ́me-áte?”
5 Depois, perguntou a eles: “Qual de vocês, se seu filho ou seu boi cair num buraco, não se apressará em tirá-lo de lá, mesmo que seja sábado?”.
6 Boŋ bénkênwóŋgé dyamdyam âhɔ́b.
6 Mais uma vez, não puderam responder.
7 Áde Yesuɛ ányíné bad ábe bénlēbɛ̄ɛ̄ âdyɛ́ ndyééd bésyə̄ə̄l ábe bépédé bébóótédé medii mémbáá apwɛd, ankalé bɔ́ enɛ́n ngan aá,
7 Quando Jesus observou que os convidados para o jantar procuravam ocupar os lugares de honra à mesa, deu-lhes este conselho:
8 “Nzé mod alébpé wɛ ngande, weépāg-sɛ éhɛdé eʼdii éʼmbáá, áyə̄le éhɛle ébɛ́ né bélébpé mod ampée awě adelé áte tómaa wɛ.
8 “Quando você for convidado para um banquete de casamento, não ocupe o lugar de honra. E se chegar algum convidado mais importante que você?
9 Nzé ene nyaa e mod epedé-ʼɛ, mod awě alébpé nyé moosyəə́l ǎlāā wɛ aá, ‘Bɛɛ́ anɛ́n mod atii.’ Á póndé eched dɔ́ɔ étimɛɛ́ atii asad atéd ne akwáké.
9 O anfitrião virá e dirá: ‘Dê o seu lugar a esta pessoa’, e você, envergonhado, terá de sentar-se no último lugar da mesa.
10 Boŋ nzé epedé ene ndín e hǒm, etédɛɛ́ eʼdii ábe éʼdé á ahə́ŋgé, âbɛl nɛ́n nzé nwóó-ngande anyíné wɛ, mɔ́ɔ̄ ǎlāā wɛ aá, ‘Amúɛ̄, kɛ̌ édyɛɛ á atii ámbáá híníí.’ Á póndé eched dɔ́ɔ ékudɛɛ́ edúbé átîntê e bad ábe nyáābɔ̄ɔ nyêtɛ́dé tébelɛ.
10 “Em vez disso, ocupe o lugar menos importante à mesa. Assim, quando o anfitrião o vir, dirá: ‘Amigo, temos um lugar melhor para você!’. Então você será honrado diante de todos os convidados.
11 Né-ɔɔ́, nyébíi bán, kénzɛ́ɛ́ awě achə́gté yə̌l, Dyǒb dɛ́sudéd mɔ́. Kénzɛ́ɛ́-ʼɛ awě asǔdté yə̌l Dyǒb dɛ́chə̄gēd mɔ́.”
11 Pois os que se exaltam serão humilhados, e os que se humilham serão exaltados”.
12 Hɛ́-ʼaá álâŋgɛɛ́ mod awě anlébé mɔ́ nɛ́n aá, “Nzé ehɔ́bé wɛɛ́, mɔ́chageʼ ngande, weehɔ́bé wɛɛ́ mɔ́lébpe áboŋ bɛ̌n, káa áboŋ baányaŋ, káa echoŋ túmbé, káa bewóŋ bé ngáb ábe nyáābɔ̄ɔ nyêbyɛ́ɛ́né. Nzé ehídé nɛ̂, né bɔ́mpē bɛ́lēbē wɛ. Nɛ̂ ábɛle átim ehɛ́ɛn ne metuutɛn.
12 Então Jesus se voltou para o anfitrião e disse: “Quando oferecer um banquete ou jantar, não convide amigos, irmãos, parentes e vizinhos ricos. Eles poderão retribuir o convite, e essa será sua única recompensa.
13 Boŋ nzé echagé ngande, elébé dásɔ̄ betóótōkɛ̄ bé bad, ne bad ábe béhúné epɛd, bɔ́ɔbɛ bad ábe békwédé ndím.
13 Em vez disso, convide os pobres, os aleijados, os mancos e os cegos.
14 Nzé ebɛlé nɛ̂, né wɛ̌kǔd nsimé áyə̄le béehɛnlé wɛ asábe ámbīd. Dyǒb dɛ́sābē wɛ áde bad bé bwâm bɛ́puúʼɛ́.”
14 Assim, na ressurreição dos justos, você será recompensado por ter convidado aqueles que não podiam lhe retribuir”.
15 Áde mod nhɔ́g awě bɔ́ɔbɛ Yesuɛ béntɛ̄d tébelɛ áwógé nɛ̂, dɔ́ɔ álâŋgɛɛ́ Yesuɛ aá, “Nsimé ne bad ábe bɛ́dyɛ̄ ndyééd á ngande e nkamlɛn ń Dyǒb!”
15 Ao ouvir isso, um homem que estava à mesa com Jesus exclamou: “Feliz será aquele que participar do banquete no reino de Deus!”.
16 Dɔ́ɔ Yesuɛ álâŋgɛɛ́ bɔ́ aá, “Mod nhɔ́g anchǎg sáŋkalaa a ngande, ábūd-tɛ bad alébe.
16 Jesus respondeu com a seguinte parábola: “Certo homem preparou um grande banquete e enviou muitos convites.
17 Áde póndé e ngande épédé, anlóm awe mbəledɛ wɛ́ɛ beken ábe ánlēbɛ̄ɛ̄ aá, ‘Nyéhyag, mboŋsɛ́n ńsyə̄ə̄l ḿmáá abɛ́.’
17 Quando estava tudo pronto, mandou seu servo dizer aos convidados: ‘Venham, o banquete está pronto’.
18 Boŋ bɔ́ moosyəə́l, bêmbootéd mecháŋgé abɛ nhɔ́gē-nhɔ́gē. Nhɔ́g anhɔ́b aá, ‘Nchané etúú, ntə́ŋgɛ́né chɔ́ akɛ dé anyín. Ncháa wɛ, méehɛnlé ahyɛ.’
18 Mas todos eles deram desculpas. Um disse: ‘Acabei de comprar um campo e preciso inspecioná-lo. Peço que me desculpe’.
19 Ampée anhɔ́b aá, ‘Bɔɔb nɛ́n děn, dɔ́ɔ ncháné nlád ń nyag ńtáan éche élíɛʼ nzag. Chɔ́ɔ ńkagké ahəgtɛn nɛ́n. Sôn, méehɛnlé apɛ!’
19 Outro disse: ‘Acabei de comprar cinco juntas de bois e quero experimentá-las. Sinto muito’.
20 Ampée-ʼɛ anhɔ́b aá, ‘Nkudé sɔ́mbé ekɔ́ɔ́lé-ekɔ́ɔ́lé. Né-ɔɔ́, méehɛnlé apɛ!’
20 Ainda outro disse: ‘Acabei de me casar e não posso ir’.
21 Ane mbəledɛ antǐm ámbīd, ákɛ áláá eche sáŋ mam mésyə̄ə̄l. Dɔ́ɔ ekaŋ ékóbé eche sáŋ áte, boŋ álōmē ane mbəledɛ. Anhɔ́b aá, ‘Kǎg mehélé, ékag á ntém ń nzii, kə́ə́ŋne á mɛ̌tɛ mé nzii mé dyad-tê, éhúɛn betóótōkɛ̄ bé bad, ne ábe béhúné epɛd, ne ábe békwédé ndím, ne ábe béehɛlé akɛ.’
21 “O servo voltou e informou a seu senhor o que tinham dito. Ele ficou furioso e ordenou: ‘Vá depressa pelas ruas e becos da cidade e convide os pobres, os aleijados, os cegos e os mancos’.
22 Éebemɛɛ́ áte ane mbəledɛ anhúú ámbīd, aláá sáá-a-ndáb aá, ‘A-sáŋ, mbɛlé ngáne wénhɔ̄bpē, boŋ ké nɛ̂, etə́l élyə́gé édé.’
22 Depois de cumprir essa ordem, o servo informou: ‘Ainda há lugar para mais gente’.
23 Dɔ́ɔ Sáá-a-ndáb áhɔ́bɛɛ́ aá, ‘Kǎg á nzii émbáá ne nzii é mehín, échɛ́le kénzɛ́ɛ́ wɛɛ́ áhyag âbɛl boŋ ndáb élôn.
23 Então o senhor disse: ‘Vá pelas estradas do campo e junto às cercas entre as videiras e insista com todos que encontrar para que venham, de modo que minha casa fique cheia.
24 Á mbále, mod ké nhɔ́g awě ménsēbɛ̄ɛ̄ alébe, éewógké chǒm ké ehɔ́g á nsəl á ngande-tê hɛ́n!’ ”
24 Pois nenhum dos que antes foram convidados provará do meu banquete’”.
25 Mbwɛ nhɔ́g ndun e mod éhídéʼáá Yesuɛ ámbīd. Hɛ́ɛ ábóótédé bɔ́ aláa nɛ́n aá,
25 Uma grande multidão seguia Jesus, que se voltou para ela e disse:
26 “Nzé mod ahɔ́bé aá, mɔ́hīde mɛ, ésebán achǎdtɛ́né nyaá, sáá, mwaád, bǎn, baányaŋ, kə́ə́ŋne ádē aloŋgé děn, ene ndín e mod eékwognedɛɛ́ âbɛ́ awêm mbapɛɛ.
26 “Se alguém que me segue amar pai e mãe, esposa e filhos, irmãos e irmãs, e até mesmo a própria vida, mais que a mim, não pode ser meu discípulo.
27 Kénzɛ́ɛ́ awě eepéme ádē awɔg, boŋ áhīdnē mɛ, eékwognedɛɛ́ ábɛ̄ awêm mbapɛɛ.
27 E, se não tomar sua cruz e me seguir, não pode ser meu discípulo.
28 “Nzɛ́-módɛ́ ǎbɛ̄ awě ǎwōŋ mewêmtɛn âlóŋ sáŋkalaa a ndáb, boŋ eesébpé adyɛɛ ásē, âhəgtɛn nkun ḿme ene ndáb étēdtē mɔ́, âbíi ké mɔ́ɔ̄hɛ̌l chɔ́ amad, káa mɔ́ɔhɛnlé?
28 “Quem começa a construir uma torre sem antes calcular o custo e ver se possui dinheiro suficiente para terminá-la?
29 Nzé amaá-ʼɛ ndáb asume, boŋ eéhɛle chɔ́ amad, moosyəə́l awě anyíné abɛlé ábootéd mɔ́ awɛl, béhɔ̄bē
29 Pois, se completar apenas os alicerces e ficar sem dinheiro, todos rirão dele,
30 bán, ‘Mod nhɔ́g ansáá ndáb, boŋ eéhɛlɛɛ́ chɔ́ amad.’
30 dizendo: ‘Esse aí começou a construir, mas não conseguiu terminar!’.
31 “Nzé kə̂ŋ pɔ́g ewémtɛ́né waáb kə̂ŋ bel akum, abɛ́lé asébé yə̌l ahəg á ekáá ké mesoŋgé mé sə́nze ḿme áwóó dyam dyôm dé ekə́lé, bɛ́hɛ̌l ábe waáb awě awóó sə́nze dyam móom mé ekə́lé mébɛ.
31 “Ou que rei iria à guerra sem antes avaliar se seu exército de dez mil poderia derrotar os vinte mil que vêm contra ele?
32 Nzé anyíné aá mɔ́ɔ̄kwognedɛɛ́, abɛlé alóm belyə́ged bé dyad áʼsō wɛ́ɛ waáb, waáb adêpɛ mɔ́ bɛnbɛn, âbɛl nɛ́n békɔ̂m nsaŋ.
32 E, se concluir que não, o rei enviará uma delegação para negociar um acordo de paz enquanto o inimigo está longe.
33 Melemlem nɛ̂ dɔ́ɔ édíí né ké nzɛ́ɛ́ awě eehúde chǒm ásyə̄ə̄l nlém. Ene ndín e mod eékwognedɛɛ́ awêm mbapɛɛ âbɛ́.
33 Da mesma forma, ninguém pode se tornar meu discípulo sem abrir mão de tudo que possui.
34 “Nyébíi bán nkwɛ̌ ńdé chǒm é bwâm. Boŋ nzé ḿbɔ́dé alaŋ, chán béhɛle-sɛ bényīnēd mɔ́ ámpē?
34 “O sal é bom para temperar, mas, se perder o sabor, como torná-lo salgado outra vez?
35 Méesaá dyam dé abɛlɛn ámpē. Apim dɔ́ɔ bépimɛɛ́ mɔ́. Bad ábe béwóó metúu, bésôŋtɛn bwâm.”
35 O sal sem sabor não serve nem para o solo nem para adubo; é jogado fora. Quem é capaz de ouvir, ouça com atenção!”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.