Atos 26
Melɛ̌ Mékɔ̄ɔ̄lē (BSSNT) vs NVI
1 Dɔ́ɔ kə̂ŋ Agripa álâŋgɛɛ́ Paalɛ aá, “Ewóó kunze bɔɔb âhɔ́b dyam.” Paalɛ ansálé ekáá áte, boŋ ábootéd akáa. Anhɔ́b aá,
1 Então Agripa disse a Paulo: "Você tem permissão para falar em sua defesa". A seguir, Paulo fez sinal com a mão e começou a sua defesa:
2 “A-kə̂ŋ Agripa, ntédé nɛ́n mɛɛ́ yə̌l eboó mɛ áte ânyín nɛ́n ntyéémé áwoŋ eʼsó chii âkáa âhúd mekan mésyə̄ə̄l áyə̄l ḿme ábɛ́n bad bé Israɛl béhɔ́bɛɛ́ bán mbɛlé.
2 "Rei Agripa, considero-me feliz por poder estar hoje em tua presença, para fazer a minha defesa contra todas as acusações dos judeus,
3 Nhɔ́be nɛ̂ áyə̄le nɛ́n, mbíí nɛ́n mɛɛ́ edíi mod awě asóŋtɛ́né eʼlem éʼ bad bé Israɛl, ne wɛ́ɛ nswaŋtɛn ḿbídɛɛ́ bɔ́. Né-ɔɔ́ ncháa wɛ nɛ́n mɛ́ɛ éched yə̌l, éwóglɛn mɛ.
3 e especialmente porque estás bem familiarizado com todos os costumes e controvérsias deles. Portanto, peço que me ouças pacientemente.
4 Ábêm bad bé Israɛl bébíí aloŋgé ádêm se á mwěndemé áde ḿbédé á Jerusalɛm.
4 "Todos os judeus sabem como tenho vivido desde pequeno, tanto em minha terra natal como em Jerusalém.
5 Bélyɔ́gé mɛ abíi. Nzé bédə́ə́-ʼɛ, né běn béhɛlé bébíd mbóŋ nɛ́n bán se á mbooted, mbédé mod a epepé éche éhídeʼ ḿmɛ̄d mekan mé Dyǒb ámbīd nyaa echě ewúú áte. Nhídeʼ ngáne mod a epepé é Befarisia átə́ŋgɛ́né abɛl.
5 Eles me conhecem há muito tempo e podem testemunhar, se quiserem, que, como fariseu, vivi de acordo com a seita mais severa da nossa religião.
6 Bɔɔb-pɔɔ́, nzé ntyéémé á nkáásé hɛ́n chii, né édíi áyə̄le eʼlyə́g bé nlém ábe ńwóó nɛ́n mɛɛ́ Dyǒb dɛ́bɛlé ábɛ̄d betaa chǒm éche ánhɔ̄bpē aá mɔ́ɔ̄bɛlé bɔ́.
6 Agora, estou sendo julgado por causa da minha esperança no que Deus prometeu aos nossos antepassados.
7 Ádɛ́n dyam dɔ́-ʼaá ḿmɛd metúmbé dyôm ne mébɛ mésúmé nlém áyə̄l bán bɛ́kǔd, abɛ áde bébagɛɛ́ Dyǒb edúbé nkuu ne mǔte. Boŋ ábɛ́n eʼlyə́g bé nlém běn-naá éʼkə́ə́ boŋ bad bé Israɛl béhɔ̄bēʼ mɛ mam mé mbéb á yə̌l, a-kə̂ŋ.
7 Esta é a promessa que as nossas doze tribos esperam que se cumpra, cultuando a Deus com fervor, dia e noite. É por causa desta esperança, ó rei, que estou sendo acusado pelos judeus.
8 Cheé ékə́ə́ boŋ nyé bad bé Israɛl nyéēhɛ̄lē adúbe nɛ́n bán Dyǒb ápuudte bad ámbīd e kwééd?
8 Por que os senhores acham impossível que Deus ressuscite os mortos?
9 Mměn ámpē menwémtɛ́n mɛɛ́ ntə́ŋgɛ́né nɛ́ɛ ńhɛ́dé nzii ésyə̄ə̄l âbébed dǐn áde Yesuɛ, mod a Nazarɛt.
9 "Eu também estava convencido de que deveria fazer todo o possível para me opor ao nome de Jesus, o Nazareno.
10 Né-ʼaá mêmbɛnlé á Jerusalɛm. Menkǔd kunze wɛ́ɛ beprisɛ bémbáá, nhɛ́-ʼɛ bad bé Dyǒb híin á mbwɔg. Nzé bémbīdēd-tɛ mbakú nɛ́n bán bétə́ŋgɛ́né awɛ́, mɛ́mpē nkwɛ̌ntánnáá.
10 E foi exatamente isso que fiz em Jerusalém. Com autorização dos chefes dos sacerdotes lancei muitos santos na prisão, e quando eles eram condenados à morte eu dava o meu voto contra eles.
11 Memmɛntɛ́n bɔ́ akɔ́gsɛn á ndáb é mekáne ésyə̄ə̄l, ńhɛdé nɛ́n mɛɛ́ béhɔ̂b Yesuɛ mam mé mbéb áyə̄l. Ekaŋ énkōb mɛ áte áyə̄l echâb nyaa echě ńkágéʼáá á myad mé meloŋ mémpēe âtaged bɔ́.
11 Muitas vezes ia de uma sinagoga para outra a fim de castigá-los, e tentava forçá-los a blasfemar. Em minha fúria contra eles, cheguei a ir a cidades estrangeiras para persegui-los.
12 “Enɛ́n nzɔm chɔ́ɔ ekəə́ boŋ ńkǎg á Damaskɔs ne kunze ne ekag éche beprisɛ bémbáá bêmbɛɛ́ mɛ.
12 "Numa dessas viagens eu estava indo para Damasco, com autorização e permissão dos chefes dos sacerdotes.
13 A-kə̂ŋ, á nzii wɛ̂, dyam kəd, dɔ́-ʼaá ńnyíné eʼnyínɛn bé ekíde ábe éʼpɛneʼ tómaa enyɛn, éʼbídé ámīn éʼləŋnéd mɛ ne bad ábe syáābɔ̄ɔ sênwǒŋ.
13 Por volta do meio-dia, ó rei, estando eu a caminho, vi uma luz do céu, mais resplandecente que o sol, brilhando ao meu redor e ao redor dos que iam comigo.
14 Sé moosyəə́l sênhún ásē. Hɛ́ɛ ńwógé ehɔ́b élâŋge mɛ á ehɔ́b é Hibru aá, ‘Á-Sɔɔl, á-Sɔɔl, cheé ékə́ə́ boŋ ehɛ́ mɛ á meséb. Nzum echě éwannɛɛ́ mɛ edíi nɛ̂ŋgáne mwǎn ákwaglɛɛ́ abíi ányaŋ. Echě yə̌l chěn-ɛɛ́ ábɛlɛɛ́ mbéb.’
14 Todos caímos por terra. Então ouvi uma voz que me dizia em aramaico. ‘Saulo, Saulo, por que você está me perseguindo? Resistir ao aguilhão só lhe trará dor! ’
15 Dɔ́ɔ ńsɛ́dté mɔ́ mɛɛ́ ‘A-Sáŋ, Nzɛ́-módɛ́ édíí?’ Dɔ́ɔ Sáŋgwɛ́ɛ́ átimtanné mɛ aá, ‘Mɛ-ɛɛ́ ndé Yesuɛ awě éhāgkē á meséb.
15 "Então perguntei: Quem és tu, Senhor? "Respondeu o Senhor: ‘Sou Jesus, a quem você está perseguindo.
16 Bɔɔb-pɔɔ́, hidé ásē étyéem ámīn. Mpiídé wɛ âpwɛd wɛ nɛ̂ŋgáne áwêm mbəledɛ. Wɛ-ɛɛ́ wɛ̌lāā bad ábe bélyə́gé ásē chǒm éche ényíné chii ne éche mɛ́lūmēdtē wɛ á póndé echě ehúɛʼ áʼsō.
16 Agora, levante-se, fique de pé. Eu lhe apareci para constituí-lo servo e testemunha do que você viu a meu respeito e do que lhe mostrarei.
17 Mɛ̌sǒŋ ádōŋ aloŋgé á mekáá mé bad bé Israɛl ne á mekáá mé bad ábe béesɛ̌ bad bé Israɛl ábe mɛ́lōmmē wɛ áwab.
17 Eu o livrarei do seu próprio povo e dos gentios, aos quais eu o envio
18 Wɛ-ɛɛ́ wɛ̌nedé bɔ́ mǐd âbɛl béhide á ehíntɛ́n-tê, békud eʼnyínɛn bé ekíde, béhīdē-ʼɛ ásē e nkamlɛn ń Satan bétim á nkamlɛn ń Dyǒb. Nɛ̂ dɛ́bɛ̌l bɛ́kǔd alagsɛn dé mbéb, bébɛ̄-ʼɛ hǒm ahɔ́g ne bad ábe Dyǒb ásáŋté ne adúbe áde bédúbpé mɛ.’
18 para abrir-lhes os olhos e convertê-los das trevas para a luz, e do poder de Satanás para Deus, a fim de que recebam o perdão dos pecados e herança entre os que são santificados pela fé em mim’.
19 “Né-ɔɔ́, a-kə̂ŋ Agripa, ndɔ́g echě ményīnnē echě ehúú ádyōb, menkêmbáŋgé chɔ́ ahíd.
19 "Assim, rei Agripa, não fui desobediente à visão celestial.
20 Bootya hɛ̂, membootéd nkalaŋ ḿ bwâm akal, membootéd á dyad á Damaskɔs, ńkɛ á Jerusalɛm boŋ ńtiméʼ á mbwɔ́g e Israɛl esyəə́l, ne á mbwɔ́g e bad ábe béesɛ̌ bad bé Israɛl. Nkǎnléʼáá bɔ́ mɛɛ́ bétɛde ḿmāb mbéb bétimɛn Dyǒb, bébɛle-ʼɛ mekan ḿme mélûmteʼ nɛ́n bán bétɛ́dté ḿmab mbéb.
20 Preguei em primeiro lugar aos que estavam em Damasco, depois aos que estavam em Jerusalém e em toda a Judéia, e também aos gentios, dizendo que se arrependessem e se voltassem para Deus, praticando obras que mostrassem o seu arrependimento.
21 Akal áde ńkáléʼáá ḿmɛ́n nkalaŋ dɔ́ɔ dênkə̌ŋ boŋ bad bé Israɛl békób mɛ áde ḿbédé á Ndáb-e-Dyǒb bépōn-nɛ mɛ awúu.
21 Por isso os judeus me prenderam no pátio do templo e tentaram matar-me.
22 Boŋ kə́ə́ŋne bɔɔb, Dyǒb děn dɔ́ɔ ákɛ̄wōŋgɛ̄n mɛ. Né-ɔɔ́, ntyéémé hɛ́n âkale nyé moosyəə́l mbále. Ken bad ábe bédé etógnɛ́n kéʼɛ ábe béesɛ̌ etógnɛ́n. Mekan ḿme ńhɔ́bɛɛ́ médíi melemlem mé mekan ḿme bekal béʼdəə́dəŋ ne Mosɛɛ bénhɔ̄bpē bán mɛ́bɛnléd.
22 Mas tenho contado com a ajuda de Deus até o dia de hoje, e, por este motivo, estou aqui e dou testemunho tanto a gente simples como a gente importante. Não estou dizendo nada além do que os profetas e Moisés disseram que haveria de acontecer:
23 Bénhɔ̄b bán Ane-awě-Béwɔ́gté atə́ŋgɛ́né ákūd metake, abɛ́-ʼɛ mod aʼsó âpuu. Ǎkalé bad aá eʼnyínɛn bé ekíde éʼpɛnteʼ ábɛ̄d bad bé Israɛl ekíde bɔɔb éʼpɛnté-ʼɛ bad ábe béesɛ̌ bad bé Israɛl.”
23 que o Cristo haveria de sofrer e, sendo o primeiro a ressuscitar dentre os mortos, proclamaria luz para o seu próprio povo e para os gentios".
24 Nyaa eche Paalɛ ánkāāʼɛ́ embɛ̌l Fɛstusɛ ankáné mɔ́ áte aá, “Á-Paal weesáaʼɛ́-yɛ? Ádôŋ ayə́ge ámbáá áhɛde we mǐn apid-ɛ?”
24 A esta altura Festo interrompeu a defesa de Paulo e disse em alta voz: "Você está louco, Paulo! As muitas letras o estão levando à loucura! "
25 Paalɛ ankwɛntɛ́n aá, “A-kə̂ŋ e edúbé, meépagké mǐn. Chǒm éche ńhɔ́bɛɛ́ édé mbále nhɔ́bne-ʼɛ debyɛ́ɛ́.
25 Respondeu Paulo: "Não estou louco, excelentíssimo Festo. O que estou dizendo é verdadeiro e de bom senso.
26 Mɛ̌panléd kə̂ŋ ḿmɛ́n mekan mésyə̄ə̄l áte áyə̄le mbíí mɛɛ́ asóŋtɛ́né ḿmɛ́n mekan. Ndúbpé nɛ́n mɛɛ́ mwěn asóŋtɛ́né akan tɛ́ɛ́ áde ábɛ́nlédé, áyə̄le dyam áde ábɛ́nlédé déebɛnledɛɛ́ á eʼkoŋnéd-te.
26 O rei está familiarizado com essas coisas, e lhe posso falar abertamente. Estou certo de que nada disso escapou do seu conhecimento, pois nada se passou num lugar qualquer.
27 A-kə̂ŋ Agripa, edúbpé mekan ḿme bekal béʼdəə́dəŋ bétélé ásē-yɛ? Mbíí mɛɛ́ edúbpé mɔ́.”
27 Rei Agripa, crês nos profetas? Eu sei que sim".
28 Agripa antimtɛ́n Paalɛ aá, “Áyə̄l e anɛ́n mwǎ esóŋ á póndé dɔ́ɔ éwémtɛ́né wɛɛ́ mɔ́hɛle mɔ́bɛ̄l ńtīmɛ̄n adúbé á Krǐstəə?”
28 Então Agripa disse a Paulo: "Você acha que em tão pouco tempo pode convencer-me a tornar-me cristão? "
29 Paalɛ ankwɛntɛ́n aá, “Ébɛ̂ ké á esóŋ é póndé kéʼɛ póndé eche echabé áte, nkânneʼ Dyǒb nɛ́n mɛɛ́, wɛ ne moosyəə́l awě awóglan mɛ, ábɛ̂ ngáne ńdíí. Boŋ pɛn meekánnɛ́ɛ́ mɛɛ́ béhɛ̂ nyé bengɔbéngɔ̄bē ngáne béhédé mɛ nɛ́n.”
29 Paulo respondeu: "Em pouco ou em muito, peço a Deus que não apenas tu, mas todos os que hoje me ouvem se tornem como eu, menos estas algemas".
30 Dɔ́ɔ kə̂ŋ, nkamlɛnɛ Fɛstusɛ, mwǎnyaŋ a kə̂ŋ, Bɛnisɛ ne bad bésyə̄ə̄l ábe bébédé áhed béhídté ásē âkɛ.
30 O rei se levantou, e com ele o governador e Berenice, como também os que estavam assentados com eles.
31 Bémáá-ʼaá abíd, áde békagké nɛ̂ dɔ́ɔ bébóótédé akal nɛ́n bán, “Anɛ́n mod eébɛlɛɛ́ dyamdyam áde ákwógnédé âhɔ́b bán béwúu mɔ́ kéʼɛ béhɛ̂ mɔ́ á mbwɔg.”
31 Saindo do salão, comentavam entre si: "Este homem não fez nada que mereça morte ou prisão".
32 Hɛ́ɛ Agripa álâŋgɛɛ́ Fɛstusɛ aá, “Nhɛláá-sɛ ńtɛ̄dē anɛ́n mod nzé enkênhɔ́b aá Kaisɛɛ mɔ́ɔ̄mǎd ḿme nkáá.”
32 Agripa disse a Festo: "Ele poderia ser posto em liberdade, se não tivesse apelado para César".
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 26, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.