Atos 26
Melɛ̌ Mékɔ̄ɔ̄lē (BSSNT) vs NAA
1 Dɔ́ɔ kə̂ŋ Agripa álâŋgɛɛ́ Paalɛ aá, “Ewóó kunze bɔɔb âhɔ́b dyam.” Paalɛ ansálé ekáá áte, boŋ ábootéd akáa. Anhɔ́b aá,
1 A seguir, Agripa, dirigindo-se a Paulo, disse: — Você está autorizado a falar em sua defesa. Então Paulo, estendendo a mão, passou a defender-se nestes termos:
2 “A-kə̂ŋ Agripa, ntédé nɛ́n mɛɛ́ yə̌l eboó mɛ áte ânyín nɛ́n ntyéémé áwoŋ eʼsó chii âkáa âhúd mekan mésyə̄ə̄l áyə̄l ḿme ábɛ́n bad bé Israɛl béhɔ́bɛɛ́ bán mbɛlé.
2 — Tenho-me por feliz, ó rei Agripa, pelo privilégio de, hoje, na presença do senhor, poder produzir a minha defesa de todas as acusações que os judeus fazem contra mim,
3 Nhɔ́be nɛ̂ áyə̄le nɛ́n, mbíí nɛ́n mɛɛ́ edíi mod awě asóŋtɛ́né eʼlem éʼ bad bé Israɛl, ne wɛ́ɛ nswaŋtɛn ḿbídɛɛ́ bɔ́. Né-ɔɔ́ ncháa wɛ nɛ́n mɛ́ɛ éched yə̌l, éwóglɛn mɛ.
3 especialmente porque o senhor é versado em todos os costumes e questões que há entre os judeus. Por isso, peço que o senhor me ouça com paciência.
4 Ábêm bad bé Israɛl bébíí aloŋgé ádêm se á mwěndemé áde ḿbédé á Jerusalɛm.
4 — Quanto à minha vida, desde a mocidade, como decorreu desde o princípio entre o meu povo e em Jerusalém, todos os judeus a conhecem;
5 Bélyɔ́gé mɛ abíi. Nzé bédə́ə́-ʼɛ, né běn béhɛlé bébíd mbóŋ nɛ́n bán se á mbooted, mbédé mod a epepé éche éhídeʼ ḿmɛ̄d mekan mé Dyǒb ámbīd nyaa echě ewúú áte. Nhídeʼ ngáne mod a epepé é Befarisia átə́ŋgɛ́né abɛl.
5 pois, na verdade, eu era conhecido deles desde o princípio, se assim o quiserem testemunhar, porque, na condição de fariseu, vivi conforme o partido mais rigoroso da nossa religião.
6 Bɔɔb-pɔɔ́, nzé ntyéémé á nkáásé hɛ́n chii, né édíi áyə̄le eʼlyə́g bé nlém ábe ńwóó nɛ́n mɛɛ́ Dyǒb dɛ́bɛlé ábɛ̄d betaa chǒm éche ánhɔ̄bpē aá mɔ́ɔ̄bɛlé bɔ́.
6 E agora estou sendo julgado por causa da esperança da promessa feita por Deus aos nossos pais,
7 Ádɛ́n dyam dɔ́-ʼaá ḿmɛd metúmbé dyôm ne mébɛ mésúmé nlém áyə̄l bán bɛ́kǔd, abɛ áde bébagɛɛ́ Dyǒb edúbé nkuu ne mǔte. Boŋ ábɛ́n eʼlyə́g bé nlém běn-naá éʼkə́ə́ boŋ bad bé Israɛl béhɔ̄bēʼ mɛ mam mé mbéb á yə̌l, a-kə̂ŋ.
7 a qual as nossas doze tribos, servindo a Deus fervorosamente, noite e dia, almejam alcançar. É por causa dessa esperança, ó rei, que eu sou acusado pelos judeus.
8 Cheé ékə́ə́ boŋ nyé bad bé Israɛl nyéēhɛ̄lē adúbe nɛ́n bán Dyǒb ápuudte bad ámbīd e kwééd?
8 Por que se julga incrível entre vocês que Deus ressuscite os mortos?
9 Mměn ámpē menwémtɛ́n mɛɛ́ ntə́ŋgɛ́né nɛ́ɛ ńhɛ́dé nzii ésyə̄ə̄l âbébed dǐn áde Yesuɛ, mod a Nazarɛt.
9 — Na verdade, eu pensava que devia fazer muitas coisas contra o nome de Jesus, o Nazareno;
10 Né-ʼaá mêmbɛnlé á Jerusalɛm. Menkǔd kunze wɛ́ɛ beprisɛ bémbáá, nhɛ́-ʼɛ bad bé Dyǒb híin á mbwɔg. Nzé bémbīdēd-tɛ mbakú nɛ́n bán bétə́ŋgɛ́né awɛ́, mɛ́mpē nkwɛ̌ntánnáá.
10 e foi exatamente o que fiz em Jerusalém. Havendo eu recebido autorização dos principais sacerdotes, encerrei muitos dos santos na prisão; e, quando os condenavam à morte, eu dava o meu voto contra eles.
11 Memmɛntɛ́n bɔ́ akɔ́gsɛn á ndáb é mekáne ésyə̄ə̄l, ńhɛdé nɛ́n mɛɛ́ béhɔ̂b Yesuɛ mam mé mbéb áyə̄l. Ekaŋ énkōb mɛ áte áyə̄l echâb nyaa echě ńkágéʼáá á myad mé meloŋ mémpēe âtaged bɔ́.
11 Muitas vezes, os castiguei por todas as sinagogas, obrigando-os até a blasfemar. E, demasiadamente enfurecido contra eles, eu os perseguia até em cidades estrangeiras.
12 “Enɛ́n nzɔm chɔ́ɔ ekəə́ boŋ ńkǎg á Damaskɔs ne kunze ne ekag éche beprisɛ bémbáá bêmbɛɛ́ mɛ.
12 — Com isto em mente, parti para Damasco, levando autorização dos principais sacerdotes e por eles comissionado.
13 A-kə̂ŋ, á nzii wɛ̂, dyam kəd, dɔ́-ʼaá ńnyíné eʼnyínɛn bé ekíde ábe éʼpɛneʼ tómaa enyɛn, éʼbídé ámīn éʼləŋnéd mɛ ne bad ábe syáābɔ̄ɔ sênwǒŋ.
13 Ao meio-dia, ó rei, enquanto eu seguia pelo caminho, vi uma luz no céu, mais resplandecente que o sol, que brilhou ao redor de mim e dos que iam comigo.
14 Sé moosyəə́l sênhún ásē. Hɛ́ɛ ńwógé ehɔ́b élâŋge mɛ á ehɔ́b é Hibru aá, ‘Á-Sɔɔl, á-Sɔɔl, cheé ékə́ə́ boŋ ehɛ́ mɛ á meséb. Nzum echě éwannɛɛ́ mɛ edíi nɛ̂ŋgáne mwǎn ákwaglɛɛ́ abíi ányaŋ. Echě yə̌l chěn-ɛɛ́ ábɛlɛɛ́ mbéb.’
14 E, caindo todos nós por terra, ouvi uma voz que me falava em língua hebraica: “Saulo, Saulo, por que você me persegue? É duro para você ficar dando coices contra os aguilhões!”
15 Dɔ́ɔ ńsɛ́dté mɔ́ mɛɛ́ ‘A-Sáŋ, Nzɛ́-módɛ́ édíí?’ Dɔ́ɔ Sáŋgwɛ́ɛ́ átimtanné mɛ aá, ‘Mɛ-ɛɛ́ ndé Yesuɛ awě éhāgkē á meséb.
15 Então eu perguntei: “Senhor, quem é você?” Ao que o Senhor respondeu: “Eu sou Jesus, a quem você persegue.
16 Bɔɔb-pɔɔ́, hidé ásē étyéem ámīn. Mpiídé wɛ âpwɛd wɛ nɛ̂ŋgáne áwêm mbəledɛ. Wɛ-ɛɛ́ wɛ̌lāā bad ábe bélyə́gé ásē chǒm éche ényíné chii ne éche mɛ́lūmēdtē wɛ á póndé echě ehúɛʼ áʼsō.
16 Mas levante-se e fique em pé. Eu apareci a você para constituí-lo ministro e testemunha, tanto das coisas em que você me viu como daquelas pelas quais ainda lhe aparecerei.
17 Mɛ̌sǒŋ ádōŋ aloŋgé á mekáá mé bad bé Israɛl ne á mekáá mé bad ábe béesɛ̌ bad bé Israɛl ábe mɛ́lōmmē wɛ áwab.
17 Vou livrar você do seu próprio povo e dos gentios, para os quais eu o envio,
18 Wɛ-ɛɛ́ wɛ̌nedé bɔ́ mǐd âbɛl béhide á ehíntɛ́n-tê, békud eʼnyínɛn bé ekíde, béhīdē-ʼɛ ásē e nkamlɛn ń Satan bétim á nkamlɛn ń Dyǒb. Nɛ̂ dɛ́bɛ̌l bɛ́kǔd alagsɛn dé mbéb, bébɛ̄-ʼɛ hǒm ahɔ́g ne bad ábe Dyǒb ásáŋté ne adúbe áde bédúbpé mɛ.’
18 para abrir os olhos deles e convertê-los das trevas para a luz e do poder de Satanás para Deus, a fim de que eles recebam remissão de pecados e herança entre os que são santificados pela fé em mim.”
19 “Né-ɔɔ́, a-kə̂ŋ Agripa, ndɔ́g echě ményīnnē echě ehúú ádyōb, menkêmbáŋgé chɔ́ ahíd.
19 — Assim, ó rei Agripa, não fui desobediente à visão celestial,
20 Bootya hɛ̂, membootéd nkalaŋ ḿ bwâm akal, membootéd á dyad á Damaskɔs, ńkɛ á Jerusalɛm boŋ ńtiméʼ á mbwɔ́g e Israɛl esyəə́l, ne á mbwɔ́g e bad ábe béesɛ̌ bad bé Israɛl. Nkǎnléʼáá bɔ́ mɛɛ́ bétɛde ḿmāb mbéb bétimɛn Dyǒb, bébɛle-ʼɛ mekan ḿme mélûmteʼ nɛ́n bán bétɛ́dté ḿmab mbéb.
20 mas anunciei primeiramente aos de Damasco e em Jerusalém, por toda a região da Judeia, e também aos gentios, que se arrependessem e se convertessem a Deus, praticando obras dignas de arrependimento.
21 Akal áde ńkáléʼáá ḿmɛ́n nkalaŋ dɔ́ɔ dênkə̌ŋ boŋ bad bé Israɛl békób mɛ áde ḿbédé á Ndáb-e-Dyǒb bépōn-nɛ mɛ awúu.
21 Por causa disto, alguns judeus me prenderam, quando eu estava no templo, e tentaram me matar.
22 Boŋ kə́ə́ŋne bɔɔb, Dyǒb děn dɔ́ɔ ákɛ̄wōŋgɛ̄n mɛ. Né-ɔɔ́, ntyéémé hɛ́n âkale nyé moosyəə́l mbále. Ken bad ábe bédé etógnɛ́n kéʼɛ ábe béesɛ̌ etógnɛ́n. Mekan ḿme ńhɔ́bɛɛ́ médíi melemlem mé mekan ḿme bekal béʼdəə́dəŋ ne Mosɛɛ bénhɔ̄bpē bán mɛ́bɛnléd.
22 Mas, com a ajuda de Deus, permaneço até o dia de hoje, dando testemunho, tanto a pequenos como a grandes, nada dizendo, a não ser o que os profetas e Moisés disseram que ia acontecer,
23 Bénhɔ̄b bán Ane-awě-Béwɔ́gté atə́ŋgɛ́né ákūd metake, abɛ́-ʼɛ mod aʼsó âpuu. Ǎkalé bad aá eʼnyínɛn bé ekíde éʼpɛnteʼ ábɛ̄d bad bé Israɛl ekíde bɔɔb éʼpɛnté-ʼɛ bad ábe béesɛ̌ bad bé Israɛl.”
23 isto é, que o Cristo devia padecer e, sendo o primeiro da ressurreição dos mortos, anunciaria a luz ao seu próprio povo e aos gentios.
24 Nyaa eche Paalɛ ánkāāʼɛ́ embɛ̌l Fɛstusɛ ankáné mɔ́ áte aá, “Á-Paal weesáaʼɛ́-yɛ? Ádôŋ ayə́ge ámbáá áhɛde we mǐn apid-ɛ?”
24 Quando Paulo estava dizendo estas coisas em sua defesa, Festo o interrompeu, gritando: — Você está louco, Paulo! Ficou louco de tanto estudar!
25 Paalɛ ankwɛntɛ́n aá, “A-kə̂ŋ e edúbé, meépagké mǐn. Chǒm éche ńhɔ́bɛɛ́ édé mbále nhɔ́bne-ʼɛ debyɛ́ɛ́.
25 Paulo, porém, respondeu: — Não estou louco, ó excelentíssimo Festo! Pelo contrário, digo palavras de verdade e de bom senso.
26 Mɛ̌panléd kə̂ŋ ḿmɛ́n mekan mésyə̄ə̄l áte áyə̄le mbíí mɛɛ́ asóŋtɛ́né ḿmɛ́n mekan. Ndúbpé nɛ́n mɛɛ́ mwěn asóŋtɛ́né akan tɛ́ɛ́ áde ábɛ́nlédé, áyə̄le dyam áde ábɛ́nlédé déebɛnledɛɛ́ á eʼkoŋnéd-te.
26 Porque tudo isto é do conhecimento do rei, a quem me dirijo com franqueza, pois estou persuadido de que nenhuma destas coisas lhe é oculta, pois nada se passou em algum lugar escondido.
27 A-kə̂ŋ Agripa, edúbpé mekan ḿme bekal béʼdəə́dəŋ bétélé ásē-yɛ? Mbíí mɛɛ́ edúbpé mɔ́.”
27 — Por isso, pergunto: Rei Agripa, o senhor acredita nos profetas? Eu sei que o senhor acredita.
28 Agripa antimtɛ́n Paalɛ aá, “Áyə̄l e anɛ́n mwǎ esóŋ á póndé dɔ́ɔ éwémtɛ́né wɛɛ́ mɔ́hɛle mɔ́bɛ̄l ńtīmɛ̄n adúbé á Krǐstəə?”
28 Então Agripa se dirigiu a Paulo e disse: — Por pouco você me convence a me tornar cristão.
29 Paalɛ ankwɛntɛ́n aá, “Ébɛ̂ ké á esóŋ é póndé kéʼɛ póndé eche echabé áte, nkânneʼ Dyǒb nɛ́n mɛɛ́, wɛ ne moosyəə́l awě awóglan mɛ, ábɛ̂ ngáne ńdíí. Boŋ pɛn meekánnɛ́ɛ́ mɛɛ́ béhɛ̂ nyé bengɔbéngɔ̄bē ngáne béhédé mɛ nɛ́n.”
29 Paulo respondeu: — Peço a Deus que faça com que, por pouco ou por muito, não apenas o senhor, ó rei, mas todos os que hoje me ouvem venham a ser alguém como eu, mas sem estas correntes.
30 Dɔ́ɔ kə̂ŋ, nkamlɛnɛ Fɛstusɛ, mwǎnyaŋ a kə̂ŋ, Bɛnisɛ ne bad bésyə̄ə̄l ábe bébédé áhed béhídté ásē âkɛ.
30 A essa altura, levantou-se o rei, e também o governador, e Berenice, bem como os que estavam assentados com eles.
31 Bémáá-ʼaá abíd, áde békagké nɛ̂ dɔ́ɔ bébóótédé akal nɛ́n bán, “Anɛ́n mod eébɛlɛɛ́ dyamdyam áde ákwógnédé âhɔ́b bán béwúu mɔ́ kéʼɛ béhɛ̂ mɔ́ á mbwɔg.”
31 E, ao saírem, falavam uns com os outros, dizendo: — Este homem não fez nada passível de morte ou de prisão.
32 Hɛ́ɛ Agripa álâŋgɛɛ́ Fɛstusɛ aá, “Nhɛláá-sɛ ńtɛ̄dē anɛ́n mod nzé enkênhɔ́b aá Kaisɛɛ mɔ́ɔ̄mǎd ḿme nkáá.”
32 Então Agripa se dirigiu a Festo e disse: — Este homem bem podia ser solto, se não tivesse apelado para César.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 26, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.