Atos 10

Melɛ̌ Mékɔ̄ɔ̄lē (BSSNT) vs NAA

Sair da comparação
NAA Nova Almeida Atualizada 2017
1 Mod a Roma nhɔ́g abédé á dyad a Kaisaria bán Kɔnɛliɔsɛ. Akǎmlánnáá echoŋ é mbwɔ́kɛl e sə́nze échě béchə́géʼáá bán, “Echoŋ é mbwɔ́kɛl e sə́nze é Italia.”
1 Em Cesareia morava um homem chamado Cornélio, que era centurião de uma companhia do exército chamada Italiana.
2 Kɔnɛliɔsɛ abédé mod awě ahídéʼáá mekan mé Dyǒb ámbīd. Mwěn ne eche ndáb esyəə́l bébɛ́nléʼáá Dyǒb. Ansálé ekáá áte, áwōŋgān betóótōkɛ̄ bé bad bé Israɛl, ákānnē-ʼɛ póndé ésyə̄ə̄l.
2 Era piedoso e temente a Deus com toda a sua casa, fazendo muitas esmolas ao povo e orando sempre a Deus.
3 Ebédé dyam ngə́ŋ éláán mǔte nhɔ́g, anyín ndɔ́g. Á ndɔ́g-te wɛ̂ ankǒŋ ángɛl e Dyǒb anyín. Enchəg mɔ́ aá, “Á-Kɔnɛliɔs.”
3 Um dia, por volta das três horas da tarde, durante uma visão, esse homem viu claramente um anjo de Deus que se aproximou dele e lhe disse:
4 Annɔn ángɛl ne chóóŋ, ne mbwɔ́g, boŋ ásɛdté nɛ́n aá, “A-Sáŋ, cheé édé?” Ángɛl enkwɛntɛ́n mɔ́ aá “Dyǒb áwógé ḿmôŋ mekáne, anyíné-ʼɛ ábôŋ eʼboŋ bé nlém. Adé-ʼɛ mboŋsɛ́n âkwɛntɛn wɛ mekáne.
4 — Cornélio! Este, fixando nele os olhos e possuído de temor, perguntou: — O que é, Senhor? E o anjo lhe disse: — As suas orações e as suas esmolas subiram para memória diante de Deus.
5 Bɔɔb-pɔɔ́, lóm bad á Jopa, békɛ̄ béchɛ́le mod nhɔ́g awě dǐn ádíí mɔ́ bán Simɔn awě béchəgɛɛ́ bán Petro.
5 Agora envie mensageiros a Jope e mande chamar Simão, que também é chamado de Pedro.
6 Adé nken á ndáb e mod nhɔ́g awě akînteʼ eʼkob éʼ nyam awe béchəgɛɛ́ bán, Simɔnɛ. Simɔnɛ ne adyɛɛʼ á nkəg mé edíb é nkwɛ̌.”
6 Ele está hospedado com Simão, curtidor, cuja residência está situada à beira-mar.
7 Dɔ́ɔ ángɛl eched éhídté, boŋ Kɔnɛliɔsɛ áchɛ̄nlē ábē bembəledɛ bé ndáb bébɛ, ne sə́nze pɔ́g echě chɔ́mpē ehídéʼáá mekan mé Dyǒb ámbīd, ebɛ́-ʼɛ sə́nze echě enɔnéʼáá Kɔnɛliɔsɛ.
7 Logo que o anjo que lhe falava se retirou, Cornélio chamou dois dos seus servos e um soldado piedoso dos que estavam a seu serviço
8 Aláŋgé-ʼaá bɔ́ dyam ádě ábɛ́nlédé, alóm-mɛ bɔ́ á Jopa.
8 e, depois de lhes explicar tudo, mandou que fossem a Jope.
9 Áde békagké, nɛ́ɛ bǐn éʼsáŋgé, áde békwógé apɛ á Jopa, Petro anchə́gé á ndáb mîn âkáne. Nɛ̂ ábédé dyam kəd.
9 No dia seguinte, enquanto eles viajavam e já estavam perto da cidade de Jope, Pedro subiu ao terraço, por volta do meio-dia, a fim de orar.
10 Nzaa enkób mɔ́, ádə̄ŋ-ʼɛ ndyééd adyɛ́. Áde béboŋsanné ndyééd, anyín ndɔ́g.
10 Estando com fome, quis comer; mas, enquanto lhe preparavam a comida, sobreveio-lhe um êxtase.
11 Anyín ngáne ngob e dyǒb énédnédé. Chǒm émbīd nɛ̂ŋgáne sáŋkalaa a abad, ébɛ́ nɛ́ɛ béchə́ŋgé dɔ́ mekéb méniin, bésudté dɔ́ ásē.
11 Viu o céu aberto e um objeto como se fosse um grande lençol, que descia do céu e era baixado à terra pelas quatro pontas,
12 Á abad-tê wɛ̂, ndín é nyam ésyə̄ə̄l émbɛ̄ áwēd-te; éche ékɛɛneʼ mekuu méniin, éche édole abum ásē ne menɔn mé ahín.Petro anyíné ndín é nyam ésyə̄ə̄l á abad-tê áde démbīd ádyōb á ndɔ́g-te|src="cn01945C.tif" size="span" ref="10.11-12"
12 contendo todo tipo de quadrúpedes, répteis da terra e aves do céu.
13 Hɛ́ɛ áwógé ehɔ́b élâŋge mɔ́ nɛ́n “A-Petro, syəə́ ásē, éwúu échɛ́n nyam, édyâg.”
13 E ouviu-se uma voz que se dirigia a ele:
14 Boŋ Petro anhɔ́b aá, “A-Sáŋ, meéhɛ̄lɛ̄ɛ̄ se ḿbɛ̄l ene ndín e dyam. Meédyédɛ́ɛ́ chǒmchǒm mbêd éche mbéndé éhɔ́bé aá béēdyāg, kéʼɛ éche éesáa áʼsō éʼ Dyǒb.”
14 Mas Pedro respondeu: — De modo nenhum, Senhor! Porque nunca comi nada que fosse impuro ou imundo.
15 Échê ehɔ́b émbād mɔ́ aláa nɛ́n aá, “Weetédé chǒm ké ehɔ́g éche Dyǒb áhɔ́bé aá ésáá, wɛɛ́ éesáaʼɛ́.”
15 Pela segunda vez, a voz lhe falou:
16 Nɛ́n dêmbɛnléd ngen éláán. Dɔ́ɔ bétímné ádê abad ámbīd ádyōb.
16 Isso aconteceu três vezes, e, em seguida, aquele objeto foi levado de volta para o céu.
17 Petro adoléʼáá áte âbíi chǒm éche ene ndɔ́g élûmtɛɛ́. Ene póndé dɔ́ɔ bad ábe Kɔnɛliɔsɛ ánlōmmē bédíbté wɛ́ɛ ndáb eche Simɔnɛ édíí. Béntyēēm á mmwɛ mé eʼkɛ́.
17 Enquanto Pedro estava perplexo sobre qual seria o significado da visão, eis que os homens enviados por Cornélio, tendo perguntado pela casa de Simão, pararam junto à porta.
18 Hɛ́ɛ bélébpɛɛ́ ehɔ́b bánken, “Nken adé áte wɛ̂ awě béchəgɛɛ́ Simɔn Petro-yɛ?”
18 Chamando, perguntaram se ali estava hospedado Simão, que também é chamado de Pedro.
19 Áde Petro ádíi ádólé áte âsôŋtɛn chǒm éche ndɔ́g élûmtɛɛ́ dɔ́ɔ Edəə́dəŋ éche Ésáá elâŋgɛɛ́ mɔ́ aá, “Wóglɛ́n! Bad béláán bépédé, béhɛde wɛ.
19 Enquanto Pedro meditava a respeito da visão, o Espírito lhe disse: — Estão aí três homens à sua procura.
20 Né-ɔɔ́ lǎd yə̌l, ésud á ndáb mîn, weebáá bɔ́ ahíd áyə̄le mɛɛ́ nlómé bɔ́.”
20 Portanto, levante-se, desça e vá com eles, sem hesitar; porque eu os enviei.
21 Né-ɔɔ́, Petro ansǔd ásē, ákɛ atán ábê bad, álāŋgē bɔ́ aá, “Mɛɛ́ ndé ane mod awě nyéhɛdɛɛ́. Cheé épídé nyé hɛ́n?”
21 Então Pedro desceu e disse àqueles homens: — Eu sou a pessoa que vocês estão procurando. O que os traz até aqui?
22 Bêntimtɛ́n mɔ́ bán, “Mod ambáá a sə́nze, Kɔnɛliɔsɛ mɔ́ɔ alómé sé. Adíi mod a bwâm awě abɛnle Dyǒb. Bad bé Israɛl bésyə̄ə̄l-lɛ bébage mɔ́ edúbé éche échábé ámīn. Ángɛl e Dyǒb eláŋgé mɔ́ nɛ́n aá álébe wɛ áwē ndáb, âbɛl nɛ́n áwôg dyam ádě étə́ŋgɛ́né mɔ́ aláa.”
22 Então disseram: — O centurião Cornélio, homem reto e temente a Deus e tendo bom testemunho de toda a nação judaica, foi instruído por um santo anjo a mandar chamar você para a casa dele e ouvir o que você tem a dizer.
23 Petro awógé-ʼaá nɛ̂, asɔ́léd bɔ́ á ndáb, ábɛ̄-ʼɛ bɔ́ eʼnoŋ. Boŋ Petro ansɔ́léd ábê bad á ndáb kénɛ́ɛ béēbédɛɛ́ bad bé Israɛl. Nɛ́ɛ bǐn éʼsáŋgé, Petro anlǎd yə̌l, ahíd ábê bad. Nguse é bad ábe bédúbpé Yesuɛ á Jopa bɔ́mpē bênwoón bɔ́.
23 Pedro, então, convidando-os a entrar, hospedou-os. No dia seguinte, Pedro se aprontou e foi com eles. Também alguns irmãos dos que moravam em Jope foram com ele.
24 Epun ehɔ́g ámbīd e nɛ̂, Petro bémpɛ̌ á Kaisaria. Kɔnɛliɔsɛ mwěn, ádē abum á ndáb, ne ábē besón bé echoŋ ábe ánlēbɛ̄ɛ̄, bésínéʼáá Petro bɔ́.
24 No dia seguinte, Pedro chegou a Cesareia. Cornélio estava esperando por eles, tendo reunido os seus parentes e os amigos mais íntimos.
25 Áde Petro áhɛdɛɛ́ asɔ́l á ndáb, Kɔnɛliɔsɛ ankɛ̌ mɔ́ atán, ákwɛ mɔ́ á mekuu, ábwāām-mɛ ásē âbɛ mɔ́ edúbé.
25 Quando Pedro estava por entrar, Cornélio foi ao seu encontro e, prostrando-se aos pés dele, o adorou.
26 Boŋ Petro annyen mɔ́ ásē ahɔ́b aá, “Tyéém ámīn. Mɛ́mpē ndíi moonyoŋ ngɛ̂n.”
26 Mas Pedro o levantou, dizendo: — Levante-se, porque eu também sou apenas um homem.
27 Petro ambɛ́ ákanlé Kɔnɛliɔsɛ ádě bésɔ́lɛɛ́ á ndáb-te. Antán nɛ́ɛ ndun e mod éládné á ndáb-te.
27 Falando com ele, Pedro entrou, encontrando muitos reunidos ali,
28 Hɛ́ɛ álâŋgɛɛ́ bɔ́ nɛ́n aá, “Nyé běn nyêbíí bwâm nɛ́n bán edé mod a Israɛl mbéndé âwoon mod awě eésɛ̌ mod a Israɛl kéʼɛ âsɔ́l áwe ndáb. Boŋ Dyǒb álúmté mɛ nɛ́n aá meéchə̄gē modmod mɛɛ́ adé mod awě eesáa kéʼɛ nɛ́ɛ mod awě adé mbinde áʼsō éʼ Dyǒb.
28 a quem se dirigiu, dizendo: — Vocês bem sabem que um judeu está proibido de se juntar a um gentio ou de entrar na casa dele. Mas Deus me mostrou que não devo considerar ninguém impuro ou imundo.
29 Né-ɔɔ́, áde élómé mɛ achəg mempádé ásē ábwɔ̄g-ábwɔ̄g, menkênhɔ́bpé mɛɛ́ méehyaá. Bɔɔb-pɔɔ́, nsɛdte wɛ, cheé ékə́ə́ boŋ élōmē mɛ achəg?”
29 Por isso, uma vez chamado, vim sem vacilar. E agora pergunto: Por que motivo vocês mandaram me chamar?
30 Hɛ́ɛ Kɔnɛliɔsɛ ákwɛntanné mɔ́ aá, “Sú éláán chii, nɛ́ɛ bɔɔb, nkánnéʼáá áwêm ndáb-te á ngə́ŋ éláán éʼ mǔte. Dɔ́ɔ mod awě awáá mesaŋ ḿmě mémwaaʼ áte átyéémé mɛ áʼsō-te təléd.
30 Cornélio respondeu: — Faz hoje quatro dias que, mais ou menos por esta hora, às três da tarde, eu estava orando em minha casa. De repente, se apresentou diante de mim um homem vestido com roupas resplandecentes
31 Boŋ áhɔ̄bē aá, ‘Á-Kɔnɛliɔs, Dyǒb áwógé wɛ mekáne, ányíné-ʼɛ ábōŋ eʼboŋ bé nlém.
31 que disse: “Cornélio, a sua oração foi ouvida e as suas esmolas foram lembradas na presença de Deus.
32 Lóm mod á Jopa, ákɛ áchɛ́le Simɔnɛ awě béchəgɛɛ́ bán Petro. Adé nken á ndáb wɛ́ɛ mod nhɔ́g awě akînteʼ eʼkob éʼ nyam awě béchəgɛɛ́ bán Simɔnɛ. Simɔnɛ nɛ adyɛɛʼ á nkəg mé edíb é nkwɛ̌.’
32 Envie, pois, alguém a Jope e mande chamar Simão, que também é chamado de Pedro; ele está hospedado na casa de Simão, curtidor, à beira-mar.”
33 Né-ɔɔ́ menlóm wɛ atéd ábwɔ̄g-ábwɔ̄g. Ebɛlé-ʼɛ bwâm ngáne épédé. Bɔɔb-pɔɔ́ sé moosyəə́l sêdé hɛ́n, Dyǒb ádé-ʼɛ ne syánē. Sêsineʼ âwóg dyam ké ahéé áde Sáŋ Dyǒbɛ áláŋgé wɛ aá éláa sé.”
33 Portanto, sem demora, mandei chamá-lo, e você fez muito bem em vir. Agora estamos todos aqui, na presença de Deus, prontos para ouvir tudo o que o Senhor ordenou a você.
34 Dɔ́ɔ Petro áhédé pɔ́le á nsəl aá, “Bɔɔb dɔ́ɔ ḿbíí mɛɛ́ Dyǒb átédé moosyəə́l nyaa pɔ́g.
34 Então Pedro começou a falar. Ele disse: — Reconheço por verdade que Deus não trata as pessoas com parcialidade;
35 Akobe kénzɛ́ɛ́ awě abage mɔ́ edúbé awě abɛle-ʼɛ mekan ḿme métə́ŋgɛ́né, ké aloŋ áhéé ane mod ábídté.
35 pelo contrário, em qualquer nação, aquele que o teme e faz o que é justo lhe é aceitável.
36 Nyêbíí nkalaŋ ḿme Dyǒb dénlōmɛ̄ɛ̄ bad bé Israɛl. Ḿmê nkalaŋ ḿbédɛ́ɛ tə̂ŋgɛne âkal nkalaŋ ḿ bwâm mé nsaŋ ḿme ḿpédé mbwiined ne Yesu Krǐstəə. Mɔ́ adé Sáŋgwɛ́ɛ́ á moosyəə́l.
36 Esta é a palavra que Deus enviou aos filhos de Israel, anunciando-lhes o evangelho da paz, por meio de Jesus Cristo. Este é o Senhor de todos.
37 Nyêbíí-ʼɛ dyam áde dêmbɛnléd mbwɔ́g e Judeya áte esyəə́l mbooted ne á Galilia. Nɛ́n démbɛ̄ áde Jɔnɛ ámáá bad aláa tə̂ŋgɛne edusɛn.
37 Vocês sabem o que aconteceu em toda a Judeia, tendo começado na Galileia depois do batismo que João pregou,
38 Nyêbíí nɛ́n bán Dyǒb dénwɔ̄gēd Yesuɛ, mod a Nazarɛt, ábɛ mɔ́ Edəə́dəŋ éche Ésáá ábɛ̄-ʼɛ mɔ́ ngíne. Yesuɛ akagéʼáá hǒm tɛ́ɛ́ ábɛlé mboŋ. Ngáne Dyǒb démbɛ̄ɛ̄-ʼaá ne mɔ́, adidéʼáá bad bésyə̄ə̄l ábe bémbɛ̄ ásē e ngíne e Satan bwâm.
38 como Deus ungiu a Jesus de Nazaré com o Espírito Santo e com poder. Jesus andou por toda parte, fazendo o bem e curando todos os oprimidos do diabo, porque Deus estava com ele.
39 Sé běn sênyínné mekan mésyə̄ə̄l ḿme âmbɛnlé á aloŋ á bad bé Israɛl ne á Jerusalɛm dǐd. Bénwūū mɔ́, abome áde bêmbomɛɛ́ mɔ́ á awɔg.
39 E nós somos testemunhas de tudo o que ele fez na terra dos judeus e em Jerusalém. Depois eles o mataram, pendurando-o num madeiro.
40 Boŋ Dyǒb dêmpuúd mɔ́ ámbīd e eʼpun éʼláán, ábɛl-lɛ bad bényín mɔ́.
40 Mas Deus o ressuscitou no terceiro dia e concedeu que fosse manifesto,
41 Saké bad bésyə̄ə̄l bénnyīn-nɛ mɔ́. Bad ábe Dyǒb dêmmadté apwɛd, bɔ́ɔ̄ bényīn mɔ́. Nɛ́dē sé ábe sêndyɛ́ ndyééd sêmwɛ́-ʼɛ mmíítéd ne mɔ́.
41 não a todo o povo, mas às testemunhas que foram anteriormente escolhidas por Deus, isto é, a nós que comemos e bebemos com ele, depois que ressurgiu dentre os mortos.
42 Anlyə́gtɛ́n sé aá sékanle bad nkalaŋ ḿ bwâm, sébīde-ʼɛ mbóŋ nɛ́n bán mɔ́ɔ mɔ́dē Ane awě Dyǒb ápwɛ́dé, âkaad bad ábe bédé á aloŋgé ne ábe béwédé.
42 Jesus nos mandou pregar ao povo e testemunhar que ele foi constituído por Deus como Juiz de vivos e de mortos.
43 Bekal béʼdəə́dəŋ bésyə̄ə̄l bénhɔ̄b tə̂ŋgɛne mɔ́ bán, mod ké ahéé awě adúbpé mɔ́, Dyǒb dɛ́lagsɛ́n mɔ́ mbéb. Nɛ́n dɛ́bɛnléd á ngíne e ádē dǐn.”
43 Dele todos os profetas dão testemunho de que, por meio do seu nome, todo o que nele crê recebe remissão dos pecados.
44 Áde Petro ádíi áhɔ́bɛɛ́ nɛ̂, Edəə́dəŋ éche Ésáá ênsǔd ásē, épīī moosyəə́l awě áwóglánnáá ḿmê nkalaŋ.
44 Enquanto Pedro falava estas palavras, o Espírito Santo caiu sobre todos os que ouviam a mensagem.
45 Bad bé Israɛl ábe béndūbē Yesuɛ, ábe bɔ́ɔbɛ Petro bémbīd á Jopa bémbɛ̄ menyáké bwâmbwam ânyín nɛ́n bán Dyǒb ábágé echě ndɛ e Edəə́dəŋ éche Ésáá kə́ə́ŋne wɛ́ɛ bad ábe béesɛ̌ bad bé Israɛl.
45 E os fiéis que eram da circuncisão, que tinham vindo com Pedro, admiraram-se, porque também sobre os gentios foi derramado o dom do Espírito Santo.
46 Bénwōg ngáne béhɔ́bɛɛ́ mehɔ́b mémpēe, bébagé-ʼɛ Dyǒb ehúmé. Dɔ́ɔ Petro áhɔ́bɛɛ́ aá,
46 Pois eles os ouviam falando em línguas e engrandecendo a Deus. Então Pedro disse:
47 “Ábɛ́n bad békúdé Edəə́dəŋ éche Ésáá melemlem ngáne sɛ́mpē sênkudté. Né-ɔɔ́, nzɛ́-módɛ́ ahɛle-sɛ ahɔ́b aá béedusán bɔ́ ne mendíb?”
47 — Será que alguém poderia recusar a água e impedir que sejam batizados estes que, assim como nós, receberam o Espírito Santo?
48 Hɛ́-ʼaá áhɔ́bé aá bédusɛn bɔ́ á dǐn á Yesu Krǐstəə. Dɔ́ɔ ábê bad béláŋgé mɔ́ bán ádyɛɛ ne bɔ́ nguse é eʼpun.
48 E ordenou que fossem batizados em nome de Jesus Cristo. Então lhe pediram que permanecesse com eles por alguns dias.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.