Marcos 8
MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs VC
1 Sɨmɨ ngíti sịndị́ kadra, zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e kpá yóko royé. Sɨmɨ bɨ éyị́ mɨánu ndaá lolụ zɨ́ye wá ní, zɨ́ Yésụ ndóloógụ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e úku ledre zɨ́ye kɨ́dí,
1 Naqueles dias, como fosse novamente numerosa a multidão, enão tivessem o que comer, Jesus convocou os discípulos e lhes disse:
2 “Lerị́ ꞌyị ga ba mengị máa yáa go mɨméngị, mengịzé kéye kɨ́ra go sị́lị́ ota, éyị́ mɨánu ndaá zɨ́ye wá.
2 Tenho compaixão deste povo. Já há três dias perseveram comigo e não têm o que comer.
3 Utúasá zɨ́ma ótoómo yée ndáꞌbayé ꞌbe kɨ́ ꞌbú wá, komoyé nɨ ụ́lụ́ do mɨsiꞌdi, zɨ́ye útúye gɨ zɨ́a ngíti géyị ogụnɨ́ gɨ gbála.”
3 Se os despedir em jejum para suas casas, desfalecerão no caminho; e alguns deles vieram de longe!
4 ꞌYị lódụ́ kacɨ́ga ya zɨ́a ní, “Azé ówo éyị́ mɨánu sɨmɨ súwú ona íꞌbí a zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e káa zɨ́ ga gére née gɨ ꞌda?”
4 Seus discípulos responderam-lhe: Como poderá alguém fartá-los de pão aqui no deserto?
5 Zɨ́ Yésụ ndúꞌyú yée kɨ́dí, “Ambata nɨ zɨ́se kɨ́rɨ́ née ndu?”
5 Mas ele perguntou-lhes: Quantos pães tendes? Sete, responderam.
6 Zɨ́a úku ledre zɨ́ ꞌyị e kɨ́dí ndị́sịsé aka bi. Zɨ́a ꞌdíꞌbi ambata ga bɨ ịnyị doa gbre (7) née, íꞌbí mbófo éyị́ zɨ́ Lomo gɨ royé, zɨ́a ꞌdéweífi sɨmɨyé, íꞌbí yée zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e gɨ ro ífi yée zɨ́ ꞌyị e, zɨ́ye méngị a tɨ́ kenée.
6 Mandou então que o povo se assentasse no chão. Tomando os sete pães, deu graças, partiu-os e entregou-os a seus discípulos, para que os distribuíssem e eles os distribuíram ao povo.
7 Mɨnzéré kénzé e nɨyí kóo kpá bo zɨ́ye ore cúkuꞌdée, zɨ́ Yésụ kpá íꞌbí mbófo éyị́ zɨ́ Lomo, zɨ́a ị́nyịné úku ledre zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne ga gére née, idínɨ́ kpá ífi kénzé ga gére née zɨ́ ꞌyị e.
7 Tinham também alguns peixinhos. Ele os abençoou e mandou também distribuí-los.
8 Zɨ́ ꞌyị ga gére née ánu éyị́, zɨ́a ásáne kɨ́ye mbá. Zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ꞌdóꞌdụ́yóko ngítí a bɨ ꞌyị e lereomonɨ́ ní, kɨ́ mbụ́ra e kpá ịnyị doa gbre.
8 Comeram e ficaram fartos, e dos pedaços que sobraram levantaram sete cestos.
9 ꞌYị e nɨyí kóo tụ́ꞌdụ́, yaꞌdá e nɨyí ꞌbɨ eyé álifu eso (4,000). Zɨ́ Yésụ íꞌbí mɨsiꞌdi zɨ́ye ndáꞌbayé ꞌbe ꞌbɨ eyé e.
9 Ora, os que comeram eram cerca de quatro mil pessoas. Em seguida, Jesus os despediu.
10 Geré zɨ́ye ị́nyị ꞌbɨ eyé kɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e ékị́ye sɨmɨ kuṛúngba ndéréye sɨmɨ ngíti káṇgá kɨ́ ịrịné Dalamanụ́ta.
10 E embarcando depois com seus discípulos, foi para o território de Dalmanuta.
11 Zɨ́ ngíti géyị Farụsáyo e ógụyé úzu Yésụ kɨ́ ndúꞌyú kɨ́dí, “Idí méngị ngíti géyị ledre ga bɨ kɨ́ rokoꞌbụyé komo ere ní.”
11 Vieram os fariseus e puseram-se a disputar com ele e pediram-lhe um sinal do céu, para pô-lo à prova.
12 Zɨ́ Yésụ ꞌdówụ́ne difi, zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Éyị́ bɨ ꞌyị ga bɨ cakaba ba ndịsịnɨ́ ndúnduꞌyú gɨ ro zɨ́ye lúrú ledre bɨ kɨ́ rokoꞌbụyé té kí kɨ́ komosé gɨ zɨ́a ní ꞌdi? Máúku zɨ́se maꞌdíi, máútúásá méngị éyị́ kenée zɨ́ ꞌyị e káa zɨ́se née wá.”
12 Jesus, porém, suspirando no seu coração, disse: Por que pede esta geração um sinal? Em verdade vos digo: jamais lhe será dado um sinal.
13 Zɨ́a ótoómo yée ore, zɨ́a ndáꞌba ékị́lúgu roné sɨmɨ kuṛúngba, do ꞌdógụ mɨkavu sága gɨ ꞌdí keṛị́.
13 Deixou-os e seguiu de barca para a outra margem.
14 Ábuwá ꞌyịmɨkása e otoomolịgịnɨ́ ambata go. Wo bɨ zɨ́ye sɨmɨ kuṛúngba ní nɨ lá dụụ́ kị́éꞌdo.
14 Aconteceu que eles haviam esquecido de levar pães consigo. Na barca havia um único pão.
15 Yésụ ya zɨ́ye ní, “Komosé idí ídí rosé. Zɨ́se ꞌbáꞌbá rosé gɨ zɨ́ bɨsinyí ꞌdódo ledre ꞌbɨ Farụsáyo e kɨ́ ꞌyị ꞌbɨ Eróde e bɨ káa zɨ́ ꞌdeꞌdị́ bɨ ndịsịnɨ́ óto a sɨmɨ ambata eyé e ní.”
15 Jesus advertiu-os: Abri os olhos e acautelai-vos do fermento dos fariseus e do fermento de Herodes!
16 Zɨ́ye tónó ódroyé dengbị́ye kɨ́dí, “Uku ledre née kenée gɨ zɨ́a bɨ ambata ndaá zɨ́ze ona wá ní?”
16 E eles comentavam entre si que era por não terem pão.
17 Yésụ ówo sómụ́ ledre eyé née go, zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Ndị́sịsé ódro gɨ ro ambata bɨ ngárá ndaá ní gɨ ro ꞌdi? Ówoyémesé esé fú lá ledre née wá? Éyị́ bɨ mɨmbéꞌdesé nɨ gɨ zɨ́a bɨsinyíne kenée ní ꞌdi?
17 Jesus percebeu-o e disse-lhes: Por que discutis por não terdes pão? Ainda não tendes refletido nem compreendido? Tendes, pois, o coração insensível?
18 Bɨ komosé nɨ bo ní, lúrúsé esé bi wá? Mbílíse uwú ené kpá ledre wá? Sómụ́ndíkisé esé kpá ledre wá?
18 Tendo olhos, não vedes? E tendo ouvidos, não ouvis? Não vos lembrais mais?
19 Sɨmɨ bɨ kóo máꞌdéweífi sɨmɨ ambata ga bɨ ịnyị (5), zɨ́ ꞌyị ga bɨ álifu ịnyị (5,000) ní, ngítí a bɨ kóo anuomonɨ́ ní, ꞌducunɨ́ kóo gbété e ndu?”
19 Ao partir eu os cinco pães entre os cinco mil, quantos cestos recolhestes cheios de pedaços? Responderam-lhe: Doze.
20 “Sara yée ga bɨ kóo ịnyị doa gbre (7) máꞌdéweífi sɨmɨyé zɨ́ ꞌyị ga bɨ álifu eso (4,000) ní, ꞌdóꞌdụ́ ꞌdúcusé kóo mbụ́ra e kɨ́ ngítí ye ndu?”
20 E quando eu parti os sete pães entre os quatro mil homens, quantos cestos de pedaços levantastes? Sete, responderam-lhe.
21 Yésụ ya zɨ́ye ní, “Sara née ní ní, ówosé aka ledre gɨ sɨmɨ a fú lá wá?”
21 Jesus disse-lhes: Como é que ainda não entendeis?...
22 Zɨ́ye ógụyé sɨmɨ Beteseyị́da, zɨ́ ngíti géyị ꞌyị e ꞌdíꞌbiógụ ngíti oꞌdo komoa ndaá, zɨ́ye dódó royé ro Yésụ idí óto sị́lị́ne ro oꞌdo née.
22 Chegando eles a Betsaida, trouxeram-lhe um cego e suplicaram-lhe que o tocasse.
23 Zɨ́ Yésụ ꞌdíꞌbi sị́lị́a, zɨ́ye ólụ́ógụyé kéne gɨ sɨmɨ owụ́ gara née sága. Zɨ́a óṛó súrú ro komo oꞌdo née, zɨ́a óto sị́lị́ne roa, zɨ́a ndúꞌyú wo kɨ́dí, “Lúrúndíki éyị́ e go íri?”
23 Jesus tomou o cego pela mão e levou-o para fora da aldeia. Pôs-lhe saliva nos olhos e, impondo-lhe as mãos, perguntou-lhe: Vês alguma coisa?
24 Zɨ́a lúrú bi cii, zɨ́a úku ledre kɨ́dí, “Málúrúndíki tɨ́ ꞌyị e go ní, tɨ́ lá nɨyí káa zɨ́ kágá e ndịsịnɨ́ gámá ye ní.”
24 O cego levantou os olhos e respondeu: Vejo os homens como árvores que andam.
25 Zɨ́ Yésụ kpá ótoándá sị́lị́ne ro komoa, zɨ́ komoa líkpíne zɨ́a nda lúrúyéme éyị́ e bɨlámáne.
25 Em seguida, Jesus lhe impôs as mãos nos olhos e ele começou a ver e ficou curado, de modo que via distintamente de longe.
26 Zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Ndáꞌba mu ꞌbe, tɨ́ lá ndá aka ꞌdódo royị́ zɨ́ ꞌyị e sɨmɨ gara íri wá.”
26 E mandou-o para casa, dizendo-lhe: Não entres nem mesmo na aldeia.
27 Zɨ́ Yésụ ị́nyịyé gɨ sɨmɨ Beteseyị́da gɨ ore kɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e, do ndéréógụyé sɨmɨ do ꞌbe ga bɨ cigí gara bɨ Kayisaríya Phị́lịpo ní. Sɨmɨ ndéréye do mɨsiꞌdi, zɨ́a ndúꞌyú ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e kɨ́dí, “ꞌYị e ndịsịnɨ́ úku a ya mááyí náambi?”
27 Jesus saiu com os seus discípulos para as aldeias de Cesaréia de Filipe, e pelo caminho perguntou-lhes: Quem dizem os homens que eu sou?
28 Zɨ́ye úkulúgu ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Ngíti géyị ꞌyị e ukunɨ́ ꞌbɨ eyé kɨ́dí, áyí Yiwáni ꞌyị Bábátị́zị́ ꞌyị e, ngíti géyị ya, áyí nébị Ilíya, ngíti géyị ya, áyí ngúru nébị ga bɨ kóo ꞌdesị́ ní.”
28 Responderam-lhe os discípulos: João Batista; outros, Elias; outros, um dos profetas.
29 Zɨ́ Yésụ kpá ndúꞌyú ándá yée kɨ́dí, “Sara nda sée, úkusé ꞌbɨ esé kɨ́dí mááyí náambi?”
29 Então perguntou-lhes Jesus: E vós, quem dizeis que eu sou? Respondeu Pedro: Tu és o Cristo.
30 Zɨ́ Yésụ lórụ yée kɨ́dí, “Ndásé aka úku ꞌdódo ledre máa née zɨ́ ꞌyị e wá.”
30 E ordenou-lhes severamente que a ninguém dissessem nada a respeito dele.
31 Zɨ́ Yésụ tónóne ꞌdódo ledre bɨ ꞌyị e nɨyí méngị née kɨ́e ní zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne kɨ́dí, “Mɨngburoko ꞌyị e, kɨ́ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e, kpá kɨ́ ꞌyị ꞌdódo lorụ e nɨyí karanée ị́nyị mbá méngị láráma, zɨ́ye úfu máa, gɨ do kacɨ́ sị́lị́ ota, zɨ́ma úrúma.”
31 E começou a ensinar-lhes que era necessário que o Filho do homem padecesse muito, fosse rejeitado pelos anciãos, pelos sumos sacerdotes e pelos escribas, e fosse morto, mas ressuscitasse depois de três dias.
32 Sɨmɨ bɨ uku ledre fúó kenée ní, kɨ́dí nɨyí karanée méngị láráne zɨ́ye kpá úfu née ní, zɨ́ Pétero ꞌdíꞌbi wo ndéré kɨ́e ndoo ꞌdí sogo, ndị́sịné úku ledre zɨ́a éyị́ ndaá méngị roné kenée wá.
32 E falava-lhes abertamente dessas coisas. Pedro, tomando-o à parte, começou a repreendê-lo.
33 Zɨ́ Yésụ óyó kóꞌdụ́ne zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e, zɨ́a úku ledre zɨ́ Pétero kɨ́dí, “Ị́nyị gɨ cigíma íri Satána. Sómụ́ ledre eyị́ née ndaá ꞌbɨ ené ꞌbɨ Lomo wá, yị́ ené ꞌbɨ ꞌyịmaꞌdí.”
33 Mas, voltando-se ele, olhou para os seus discípulos e repreendeu a Pedro: Afasta-te de mim, Satanás, porque teus sentimentos não são os de Deus, mas os dos homens.
34 Nda gɨ ore, zɨ́ Yésụ ndóloyóko tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e kpá kɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Togụ́ ꞌyị ili ídí ꞌyị lódụ́ kacɨ́ma yá, idí ótoómo ledre ené e mbá zɨ́a ị́mbị́ mɨngbúngbu kágá ené lódụ́ máa.
34 Em seguida, convocando a multidão juntamente com os seus discípulos, disse-lhes: Se alguém me quer seguir, renuncie-se a si mesmo, tome a sua cruz e siga-me.
35 ꞌYị bɨ ili yómo roné kɨ́ roné ní, omo gú wá. Togụ́ ꞌyị iꞌbí roné za mbá zɨ́ma kpá gɨ ro bɨlámá ledre ꞌbɨ Lomo yá, nɨ ídí kɨ́ trịdrị bɨ za fí ní.
35 Porque o que quiser salvar a sua vida, perdê-la-á; mas o que perder a sua vida por amor de mim e do Evangelho, salvá-la-á.
36 Abú ꞌyị nɨ ba kɨ́ éyị́ ga bɨ do sogo káṇgá ba za mbá zɨ́ne, togụ́ trịdrị bɨ za fí ní ndaá zɨ́a wá yá, éyị́ ga gére née mengịnɨ́ éyị́ zɨ́a mbá wá.
36 Pois que aproveitará ao homem ganhar o mundo inteiro, se vier a perder a sua vida?
37 Éyị́ bɨ kị́éꞌdo do sogo káṇgá ona yaá nɨ ꞌdíꞌbiógụ trịdrị bɨ za fí ní zɨ́ ꞌyị ní ndaá.
37 Ou que dará o homem em troca da sua vida?
38 Togụ́ dokuwu mengị ꞌyị zɨ́a otoomo ledre amá lá gɨ zɨ́ ngịrị ꞌyị lúyú ledre ga bɨ ilinɨ́ ledre amá wá ní yá, sɨmɨ bɨ karanée máa Owụ́ ꞌbɨ ꞌYịmaꞌdí, mááyí ndáꞌbaógụ kɨ́ maláyika amá e sɨmɨ rokoꞌbụ ꞌbɨ Babá ní, dokuwu nɨ kpá méngị máa zɨ́ma ótoómo ꞌyị máa née.”
38 Porque, se nesta geração adúltera e pecadora alguém se envergonhar de mim e das minhas palavras, também o Filho do homem se envergonhará dele, quando vier na glória de seu Pai com os seus santos anjos.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 8, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.