Lucas 8

MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Nda gɨ do kacɨ́ ledre máa wo née ní, zɨ́ Yésụ ị́nyịné kɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne ga bɨ sokó doa gbre (12) née ndị́sị gámáye kɨ́ úku bɨlámá ledre gɨ ro ꞌbe Lomo zɨ́ye.
1 Pouco tempo depois, Jesus começou a percorrer as cidades e os povoados vizinhos, anunciando as boas-novas a respeito do reino de Deus. Iam com ele os Doze
2 Ngíti géyị kará ga bɨ kóo Yésụ lagaoyó bɨcayi lomo e gɨ sɨmɨyé, kɨ́ yée ga bɨ kóo sịkpị yée gɨ do ndíyá, káa zɨ́ Maríya bɨ gɨ sɨmɨ Magɨdála bɨ Yésụ lagaoyó bɨcayi lomo e gɨ sɨmɨ a ịnyị doa gbre,
2 e também algumas mulheres que tinham sido curadas de espíritos impuros e enfermidades. Entre elas estavam Maria Madalena, de quem ele havia expulsado sete demônios;
3 nda kɨ́ Zowána meꞌbe Kúza. Kúza maꞌdáa nɨ manda ꞌbɨ ꞌyị ꞌbɨ moko ga bɨ ꞌbɨ ngére Eróde ní. Nda kpá kɨ́ ngíti kára kɨ́ ịrịné Suzéna, nda kpá kɨ́ ngíti géyị kará e. Kará ga gére née ndịsịnɨ́ kóo lódụ́ kacɨ́ Yésụ kɨ́ ꞌyịmɨkása ené e kɨ́ ndị́sị íꞌbí eyị́ ga bɨ Yésụ ilinɨ́ yée kɨ́ ꞌyịmɨkása ne e ní zɨ́ye.
3 Joana, esposa de Cuza, administrador de Herodes; Susana, e muitas outras que contribuíam com seus próprios recursos para o sustento de Jesus e seus discípulos.
4 Zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e ị́nyịyé gɨ sɨmɨ gara gɨ ore kpá kɨ́ ngíti géyị kacɨ́ do ꞌbe ga bɨ ore ní ndị́sị ógụyé zɨ́ Yésụ kɨ́ úwú bɨlámá ledre ga bɨ ndịsị úku yée ní. Zɨ́a úku ngíti ledre zɨ́ye sɨmɨ muruwayi kɨ́dí,
4 Certo dia, uma grande multidão, vinda de várias cidades, juntou-se para ouvir Jesus, e ele lhes contou uma parábola:
5 “Kadra kị́éꞌdo, zɨ́ ngíti oꞌdo ꞌdíꞌbi kúfú zɨ́a ndéréne yáká. Sɨmɨ bɨ ogụ go yáká ní, geré zɨ́a tónóne óyụ kúfú. Zɨ́ ngíti géyị léꞌbéútúye do mama, zɨ́ ꞌyị e ndị́sịyé ꞌdítí a kɨ́ ndéréye. Gɨ zɨ́a bɨ nɨyí do nyárá bi ní, zɨ́ solụ́ e ógụyé ánu yée.
5 “Um lavrador saiu para semear. Enquanto espalhava as sementes pelo campo, algumas caíram à beira do caminho, onde foram pisadas, e as aves vieram e as comeram.
6 Zɨ́ ngíti géyị útú ꞌbɨ eyé do landa. Gɨ zɨ́a bɨ ngárá mɨꞌbeꞌbe káṇgá ndaá ore bɨlámáne wá ní, zɨ́ye ụ́tụógụyé ꞌdiya. Sɨmɨ bɨ bɨrará kadra suwu nda ní, zɨ́ye gágáye rúfú gɨ zɨ́a mɨꞌbeꞌbe káṇgá nda zɨ́ cíyíye ólụ́ne sɨmɨ a wá.
6 Outras caíram entre as pedras e começaram a crescer, mas as plantas logo murcharam por falta de umidade.
7 Ngíti géyị utúnɨ́ ꞌbɨ eyé dongará kị́nị e. Zɨ́ye ụ́tụyé ngbóróye ndro kɨ́ kị́nị ga gére ní. Sɨmɨ bɨ kị́nị ga gére olụ́ịndị́nɨ́ nda yị́ eyé ní, zɨ́ kére ga gére née nda ídí eyé mbá andulé, anánɨ́ eyé lolụ wá.
7 Outras sementes caíram entre os espinhos, que cresceram com elas e sufocaram os brotos.
8 Ngíti géyị utúnɨ́ ꞌbɨ eyé do bɨlámá káṇgá, do ụ́tụyé ngbóróye kɨ́ mɨngburoko kókó sịndị́ye do ánáye mbá mụdụ.”
8 Ainda outras caíram em solo fértil e produziram uma colheita cem vezes maior que a quantidade semeada”. Quando ele terminou de dizer isso, declarou: “Quem é capaz de ouvir, ouça com atenção!”.
9 Zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ị́nyịyé ndúꞌyú wo kɨ́dí, “Ini ledre gɨ sɨmɨ muruwayi née yaá ꞌdi?”
9 Seus discípulos lhe perguntaram o que a parábola significava.
10 Zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Máúku phụ́trụ ledre gɨ ro ledre ꞌbe ꞌbɨ Lomo zɨ́se go fúó. Mándị́sị úku a zɨ́ ngíti géyị ꞌyị e sɨmɨ muruwayi.
10 Ele respondeu: “A vocês é permitido entender os segredos do reino de Deus, mas uso parábolas para ensinar os outros, a fim de que, ‘Quando olharem, não vejam; quando escutarem, não entendam’.
11 “Ini ledre gɨ sɨmɨ muruwayi bɨ gáa ba nɨ kɨ́dí, kúrú Lomo bɨ ndịsịnɨ́ úku a zɨ́ ꞌyị e ní nɨ káa zɨ́ ndịsịnɨ́ óyụ kúfú ní.
11 “Este é o significado da parábola: As sementes são a palavra de Deus.
12 Kúfú máa yée ga bɨ utúnɨ́ do mama ní, nɨyí ꞌbɨ eyé káa zɨ́ ꞌyị máa yée ga bɨ ukunɨ́ tɨ́ ledre ꞌbɨ Lomo go zɨ́ye, ꞌdiꞌbiotonɨ́ eyé ngị́rị sɨmɨ yana mɨmbéꞌdeyé wá ní. Sɨmɨ bɨ ngére ꞌbɨ bɨcayi lomo e lurú ngárá cíyí a ndaá do mɨmbéꞌdeyé wá ní, zɨ́a ógụné ꞌdiya ꞌdíꞌbióyó a gɨ sɨmɨyé ꞌdáꞌba káa bɨ nɨyí lányá ro ledre ꞌbɨ Lomo, zɨ́a yómo yée ke.
12 As sementes que caíram à beira do caminho representam os que ouvem a mensagem, mas o diabo vem e a arranca do coração deles e os impede de crer e ser salvos.
13 Kúfú máa yée ga bɨ utúnɨ́ do landa ní, nɨyí ꞌbɨ eyé káa zɨ́ ꞌyị máa yée ga bɨ togụ́ ukunɨ́ ledre ꞌbɨ Lomo go zɨ́ye yá, zɨ́ye ṇgúṇgu a ꞌdiya kɨ́ ꞌbúne, tɨ́ lá cíyí ledre maꞌdáa ndaá ꞌbɨ ené ngị́rị sɨmɨ mɨmbéꞌdeyé wá. Sɨmɨ bɨ ꞌdoꞌdó ndiki yée go ní, geré zɨ́ye ónzóóto ledre ꞌbɨ Lomo bɨ ṇguṇgunɨ́ née.
13 As sementes no solo rochoso representam os que ouvem a mensagem e a recebem com alegria. Uma vez, porém, que não têm raízes profundas, creem apenas por um tempo e depois desanimam quando enfrentam provações.
14 Kúfú máa yée ga bɨ utúnɨ́ ꞌbɨ dongará kị́nị e ní, nɨyí ꞌbɨ eyé káa zɨ́ ꞌyị máa yée ga bɨ ṇguṇgunɨ́ tɨ́ ledre Lomo go ní, ndaá ꞌbɨ ené za kɨ́ mɨmbéꞌdeyé mbá wá, gɨ zɨ́ kéyị née rokoꞌbụyé ndaá ꞌbɨ ené e wá. Gɨ zɨ́a mɨmbéꞌdeyé nɨ yị́ ené kpá mongụ́ne gɨ ro éyị́ ga bɨ ꞌbɨ sága ba, kpá kɨ́ rokinyi bɨ ꞌbɨ sága ba. Gɨ zɨ́ kéyị née utúasánɨ́ eyé tóro ngbúó méngị ledre ꞌbɨ Lomo wá.
14 As que caíram entre os espinhos representam outros que ouvem a mensagem, mas logo ela é sufocada pelas preocupações, riquezas e prazeres desta vida, de modo que nunca amadurecem.
15 Kúfú máa yée ga bɨ utúnɨ́ ꞌbɨ eyé sɨmɨ ngomụ káṇgá ní, nɨyí ꞌbɨ eyé káa zɨ́ ꞌyị máa yée ga bɨ uwúnɨ́ ledre ꞌbɨ Lomo zɨ́ye ꞌdíꞌbi a do mɨmbéꞌdeyé kɨ́ngaya, zɨ́ye ndị́sịyé méngị mbá bɨlámá ledre ga bɨ Lomo ili ní.”
15 E as que caíram em solo fértil representam os que, com coração bom e receptivo, ouvem a mensagem, a aceitam e, com paciência, produzem uma grande colheita.”
16 Zɨ́ Yésụ kpá ị́nyịné úku ngíti muruwayi gɨ do kacɨ́ wo bɨ ꞌdáꞌdá ní kɨ́dí, “Máúku zɨ́se ꞌyị bɨ kị́éꞌdo káa yaá ụndụoto phoꞌdụ go ꞌdị́cị́ kacɨ́ne kɨ́ ndụlụ zɨ́a lóꞌbụꞌdụ́tụ a sị́ pheṛé togụ́ zɨ́a ésịóto e ru sị́ ṛangba ní nda. Togụ́ ụndụotonɨ́ phoꞌdụ go kɨ́ ndụlụ ꞌdị́cị́ yá, ndịsịnɨ́ lengbe óto a gá do éyị́ ꞌdága gɨ do bɨ zɨ́a óṇgó bi ꞌdị́cị́ komo ꞌyị e.
16 “Não faz sentido acender uma lâmpada e depois cobri-la com uma vasilha ou escondê-la debaixo da cama. Pelo contrário, ela é colocada num pedestal, de onde sua luz pode ser vista pelos que entram na casa.
17 Sịndị́ kadra nɨ ógụ zɨ́ ꞌyị e ówoyéme ledre amá mbá zaá bɨlámáne wo bɨ kị́éꞌdo zɨ́a lóꞌboné ní nda gɨ zɨ́a Lomo nɨ nda ꞌdódo a za cụ́ ne zɨ́ye fúó.
17 Da mesma forma, tudo que está escondido será revelado, e tudo que está oculto virá à luz e será conhecido por todos.
18 Ídísé úwú ledre ga bɨ mándị́sị úku yée zɨ́se ba bɨlámáne zɨ́se ṇgúṇgu a. Gɨ zɨ́a togụ́ ꞌyị ṇguṇgu ledre amá go yá, Lomo nɨ nda ꞌdódo yata ledre e zɨ́a za kɨ́ngaya. ꞌYị bɨ ili ṇgúṇgu ledre amá wá, gɨ zɨ́a somụ́ yị́ ené ya née owo yị́ ené ledre bú, owụ́ ledre bɨ owo née, Lomo nɨ lụ́lụ a gɨ sɨmɨ doa mbá zɨ́a ídíákáne gbékpị́e.”
18 “Portanto, ouçam com atenção! Pois ao que tem, mais lhe será dado, mas do que não tem, até o que pensa ter lhe será tomado”.
19 Gɨ ore, zɨ́ ngíti géyị owụ́ ꞌbɨ mbágá Yésụ, nda kpá kɨ́ mbágáye Maríya ndéréye lúrú Yésụ. Sɨmɨ bɨ ogụnɨ́ kɨ́ꞌdí bɨ Yésụ nɨ ore ní, bi ógụyé ndaá kóo gbóo ro Yésụ maꞌdáa wá gɨ zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e.
19 Então a mãe e os irmãos de Jesus foram vê-lo, mas não conseguiram chegar até ele por causa da multidão.
20 Zɨ́ ngíti ꞌyị gɨ dongará tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga bɨ ndịsị ꞌdódo ledre zɨ́ye née ị́nyịné ndéréne ndoo gị zɨ́ Yésụ uku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, mbágáyị kɨ́ lúnduyị́ e nɨyí sága ꞌdáa ogụnɨ́ zɨ́yị.”
20 Alguém disse a Jesus: “Sua mãe e seus irmãos estão lá fora e querem vê-lo”.
21 Zɨ́a úkulúgu ledre zɨ́ ꞌyị ga gére née mbá kɨ́dí, “Máúku zɨ́se maꞌdíi, ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ úwú ledre ꞌbɨ Lomo bɨ mándị́sị ꞌdódo a, zɨ́ye ndị́sịyé méngị ledre e kacɨ́ a ní, nɨyí go kpá mbágáma e kɨ́ lúndumá e.”
21 Jesus respondeu: “Minha mãe e meus irmãos são aqueles que ouvem a palavra de Deus e a praticam”.
22 Nda sɨmɨ ngíti sị́lị́, zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e kɨ́dí, “ꞌDogụzé aka mɨkavu mu sága gɨ ꞌdí keṛị́.” Zɨ́ye ékị́ye sɨmɨ kuṛúngba, go ndéréye gɨ ro ꞌdógụ bi sága.
22 Certo dia, Jesus disse a seus discípulos: “Vamos para o outro lado do mar”. Assim, entraram num barco e partiram.
23 Zɨ́ye ndéréógụyé go sɨmɨ yana mɨkavu, ṛí zɨ́ Yésụ útú ꞌdúꞌdu ené. Zɨ́ mongụ́ síli ógụné kpị kpị kpị, zɨ́ iní ndị́sị kádané gɨ zɨ́a sɨmɨ kuṛúngba, zɨ́ kuṛúngba ndị́sị kị́zịné kɨ́ ízi roné kɨ́ éwé iní sɨmɨné áyíne go kpá gbóo gɨ ro ólụ́ sị́ iní, umbu ogụ go zɨ́ye.
23 Durante a travessia, Jesus caiu no sono. Logo, porém, veio sobre o mar uma forte tempestade. O barco começou a se encher de água, colocando-os em grande perigo.
24 Gɨ zɨ́ ngịrị, zɨ́ ꞌyịmɨkása ené ga gére née úru wo kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, mongụ́ ꞌyị, ꞌdiꞌdiya ị́nyịógụ mu azé go úyu.” Zɨ́ Yésụ úrúne ndíki ledre nɨ go tɨ́ ndị́sị méngị roné kenée.
24 Os discípulos foram acordá-lo, clamando: “Mestre, Mestre, vamos morrer!”. Quando Jesus despertou, repreendeu o vento e as ondas violentas. A tempestade parou, e tudo se acalmou.
25 Zɨ́a ị́nyịné úku ledre zɨ́ ꞌyịmɨkása ené ga gére née kɨ́dí, “Érésé ngịrị gɨ zɨ́ ꞌdi, ṇgúṇgusé aka esé ledremá fú lá wá ke?”
25 Então ele lhes perguntou: “Onde está a sua fé?”. Admirados e temerosos, os discípulos diziam entre si: “Quem é este homem? Quando ele ordena, até os ventos e o mar lhe obedecem!”.
26 Zɨ́ye ꞌdógụ mɨkavu Galiláya ndéréógụyé sɨmɨ gara ꞌbɨ ꞌyị ga bɨ Gerésa ní.
26 Então chegaram à região dos gadarenos, do outro lado do mar da Galileia.
27 Ábuwá ngíti oꞌdo nɨ kóo sɨmɨ ngíti gara sɨmɨ káṇgá née íri, nɨ kɨ́ tụ́ꞌdụ́ bɨcayi lomo e sɨmɨné. Kpálá bɨ Yésụ nditíogụ gɨ sɨmɨ kuṛúngba ní, geré zɨ́ye ndíkíye kɨ́ oꞌdo bɨ kɨ́ bɨcayi lomo e sɨmɨné née. Nɨ nda yị́ ené kóo gɨ zɨ́ye go kɨ́ nzanga komoné ndịsị nda gámá ené go ngíṛá, olụ́ogụ nda gɨ ꞌbe ndị́sị ꞌdúꞌdu ené dongará bi ga bɨ zɨ́ umbu e ní.
27 Quando Jesus desembarcou, um homem possuído por demônios veio ao seu encontro. Fazia muito tempo que ele não tinha casa nem roupas e vivia num cemitério fora da cidade.
28 Kpálá bɨ lurúndiki Yésụ ní, zɨ́a tónó gbúrógbóne gɨ zɨ́ nzanga bɨcayi lomo ga gére née, zɨ́a ndéré útúne gbrị kóꞌdụ́ Yésụ do kpá gbúrógbóne ꞌdága kɨ́dí, “Yésụ, yị́ị owụ́ ꞌbɨ mbigí Lomo, éyị́ bɨ íli méngị a kɨ́ma ní ꞌdi? Máṇgúṇgú romá zɨ́yị, ndá geré ꞌdóꞌdo máa wá.”
28 Assim que viu Jesus, gritou e caiu diante dele. Então disse em alta voz: “Por que vem me importunar, Jesus, Filho do Deus Altíssimo? Suplico que não me atormente!”.
29 Oꞌdo née uku ledre kenée gɨ zɨ́a, Yésụ ódro zɨ́ bɨcayi lomo ga gére née idínɨ́ ólụ́ógụ gɨ sɨmɨ oꞌdo née ꞌdáꞌba. Ndịsịnɨ́ nda kóo méngị wo bɨsinyíne zɨ́ ꞌyị e nda kóo ndị́sị éré wo mbá mɨéré. Abú utúꞌdiꞌbinɨ́ ba zaá wo do ódó sị́lị́a kɨ́ sịndị́a mɨódó cụ́ kɨ́ káꞌdá késị́, ɨ́ꞌɨ, zɨ́a ndị́sị ꞌdécị éyị́ ga gére née gɨ roné mbá kɨ́ rokoꞌbụ bɨcayi lomo ga gére née. Zɨ́a ndị́sị gámáne gɨ zɨ́ye nda lá rịị́ ꞌdága.
29 Pois Jesus já havia ordenado que o espírito impuro saísse dele. Esse espírito tinha dominado o homem em várias ocasiões. Mesmo quando era colocado sob guarda, com os pés e as mãos acorrentados, ele quebrava as correntes e, sob controle do demônio, corria para o deserto.
30 Zɨ́ Yésụ ndúꞌyú bɨcayi lomo bɨ sɨmɨ oꞌdo née kɨ́dí, “Ịrịyị́ náambi?”
30 Jesus lhe perguntou: “Qual é o seu nome?”. “Legião”, respondeu ele, pois havia muitos demônios dentro do homem.
31 Zɨ́ye ṇgúṇgú royé zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Ndaá aka geré ógó yée zɨ́ye ndéré útúye sɨmɨ mongụ́ gu ꞌbɨ nduwú bɨ gɨ ro bɨcayi lomo e ní wá.”
31 E imploravam que Jesus não os mandasse para o abismo.
32 Tụ́ꞌdụ́ mɨkụ́ṛụ́ nɨyí kóo kpá ro ngíti owụ́ landa ore ndị́sị ánu éyị́. Zɨ́ bɨcayi lomo ga gére úku ledre zɨ́ Yésụ idí ṇgúṇgu a zɨ́ye ndéré ólụ́ ndị́sịyé sɨmɨ mɨkụ́ṛụ́ ga bɨ íri née.
32 Ali perto, uma grande manada de porcos pastava na encosta de uma colina, e os demônios suplicaram que ele os deixasse entrar nos porcos. Jesus lhes deu permissão.
33 Zɨ́ye ólụ́ógụyé gɨ sɨmɨ oꞌdo née ndéré ólụ́ye mbá sɨmɨ mɨkụ́ṛụ́ ga gére ní. Zɨ́ éyị́ ídíne sɨmɨ do mɨkụ́ṛụ́ ga gére née káa zɨ́ nzanga ní, zɨ́ye ụ́dụyé rụụ ngásá ndúṛúꞌbụ́ye, ndéré útúye sɨmɨ mɨkavu nónụ́ye gɨ zɨ́ iní do úyuyé mbá.
33 Os demônios saíram do homem e entraram nos porcos, e toda a manada se atirou pela encosta íngreme para dentro do mar e se afogou.
34 Sɨmɨ bɨ ꞌyị ꞌbáꞌbá mɨkụ́ṛụ́ ga gére née lurúnɨ́ ledre bɨ mengị roné kenée ní, zɨ́ye ị́nyịyé ngásá ndáꞌbayé sɨmɨ gara kɨ́ úku ledre bɨ mengị roné née zɨ́ ꞌyị e kpá kɨ́ ngíti géyị bi ga bɨ gbóo gbóo ore ní mbá.
34 Quando os que cuidavam dos porcos viram isso, fugiram para uma cidade próxima e para seus arredores, espalhando a notícia.
35 Zɨ́ ꞌyị e ndéréye kacɨ́ ledre ga bɨ uwúnɨ́ ní. Zɨ́ye ndéréye ndíki oꞌdo bɨ bɨcayi lomo e olụ́ogụnɨ́ gɨ sɨmɨ a ba nɨ go ndị́sị cigí sịndị́ Yésụ bi kenée komoa oṇgó yị́ ené go nɨ go kɨ́ bɨlámá bongó roné. Zɨ́ ngịrị ledre née ólụ́ne ro ꞌyị ga bɨ lurúnɨ́ ní mbá.
35 O povo correu para ver o que havia ocorrido. Uma multidão se juntou ao redor de Jesus, e eles viram o homem que havia sido liberto dos demônios. Estava sentado aos pés de Jesus, vestido e em perfeito juízo, e todos tiveram medo.
36 Zɨ́ye ndị́sịyé úkutátá a zɨ́ ꞌyị ga bɨ lurúnɨ́ kɨ́ komoyé wá ní kɨ́dí, maꞌdíi Yésụ yomo oꞌdo née go.
36 Os que presenciaram os acontecimentos contaram aos demais como o homem possuído por demônios tinha sido curado.
37 Gɨ zɨ́ ngịrị ledre bɨ mengị roné née, zɨ́ ꞌyị ꞌbɨ Gerésa e úku ledre zɨ́ Yésụ idí mu ólụ́ógụ gɨ sɨmɨ káṇgá eyé gɨ ore ꞌdáꞌba. Zɨ́ Yésụ ékị́ye kɨ́ ꞌyị ené e sɨmɨ kuṛúngba zɨ́ye ndéréóyó royé gɨ ore ꞌdáꞌba.
37 Todo o povo da região dos gadarenos suplicou que Jesus fosse embora, pois ficaram muito assustados. Então ele voltou ao barco e partiu.
38 Zɨ́ oꞌdo bɨ lagaoyónɨ́ bɨcayi lomo e gɨ sɨmɨa ba ṇgúṇgú roné zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị azé ndéré ezé kése.” Zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́a kɨ́dí,
38 O homem que tinha sido liberto dos demônios suplicou para ir com ele, mas Jesus o mandou para casa, dizendo:
39 “Ndáꞌba aka ꞌbe zɨ́yị úku ledre bɨ Lomo mengị zɨ́yị née zɨ́ ꞌyị e ꞌbe íri.” Tɨ́ maꞌdíi, zɨ́ oꞌdo née ndáꞌbané ꞌbe ndéré kɨ́ úku ledre bɨ Yésụ mengị zɨ́a née zɨ́ ꞌyị e sɨmɨ gara ore mbá.
39 “Volte para sua família e conte a eles tudo que Deus fez por você”. E o homem foi pela cidade inteira, anunciando tudo que Jesus tinha feito por ele.
40 Zɨ́ Yésụ ị́nyịyé gɨ ore ꞌdógụ bi ndáꞌbalúgu royé sɨmɨ Galiláya. Sɨmɨ bɨ ogụnɨ́ íri ní, zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e ꞌdíꞌbi wo sɨmɨ sụmụ gɨ zɨ́a ndịsịnɨ́ go kú sóngó wo.
40 Do outro lado do mar, as multidões receberam Jesus com alegria, pois o estavam esperando.
41 Ngíti mongụ́ ꞌyị nɨ kóo bo ore kɨ́ ịrịné Yáyiro, nɨ mongụ́ ꞌyị bɨ ndịsị lúrú bi kacɨ́ moko sɨmɨ ꞌDị́cị́ Kótrụro ꞌbɨ Lomo ní. Zɨ́a ógụné útúne sị́ sịndị́ Yésụ ṇgúṇgú roné zɨ́a idí ógụ ꞌbe ꞌbɨ ené.
41 Então um homem chamado Jairo, um dos líderes da sinagoga local, veio e se prostrou aos pés de Jesus, suplicando que ele fosse à sua casa.
42 Ábuwá, bɨkéṛị́ nyị́ a, odụ owụ́ maꞌdáa kpá dụụ́ née kị́éꞌdo née, owụ́ ꞌbɨ sɨmɨbi sokó doa gbre nɨ kɨ́ ndíyá gbála, go gbóo kɨ́ umbu.
42 Sua única filha, de cerca de doze anos, estava à beira da morte. Jesus o acompanhou, cercado pela multidão.
43 Ábuwá ngíti kára nɨ kóo kpá bo dongará tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga gére née ore nɨ kɨ́ ndíyá ꞌbɨ kará e roné ndịsị nda kóo méngị wo bɨsinyíne ndaá do bɨlámá mɨsiꞌdiné káa zɨ́ bɨ lengbe ní wá. ꞌDiꞌbi kɨ́e ꞌdényé sɨmɨbi sokó doa gbre. Tɨ́ lá ꞌyị bɨ nɨ yómo wo ní ndaá.
43 Uma mulher no meio do povo sofria havia doze anos de uma hemorragia, sem encontrar cura.
44 Zɨ́ kára née ólụ́ne ndoo gɨ ngará tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga gére née ndéré óto sị́lị́ne ro tara bongó bɨ ro Yésụ ní. Geré zɨ́ bɨsinyí sáma ndíyá bɨ kóo ndịsị léfeógụ ro kára née káa zɨ́ ꞌdíya ní tóro ní. Kára oto sị́lị́ne ro tara bongó ꞌbɨ Yésụ|src="lb00310c.tif" size="span" loc="8:44" copy="Knowles" ref="8:43-48"
44 Ela se aproximou por trás de Jesus e tocou na borda de seu manto. No mesmo instante, a hemorragia parou.
45 Yésụ owo gáa go kɨ́dí ꞌyị oto sị́lị́ne go roné. Zɨ́a ndúnduꞌyú kɨ́dí, “Ambí oto sị́lị́ne romá ne?”
45 “Quem tocou em mim?”, perguntou Jesus. Todos negaram, e Pedro disse: “Mestre, a multidão toda se aperta em volta do senhor”.
46 Yésụ ya, “Abú tɨ́ kenée ndotó, máówo go kɨ́dí ꞌyị oto sị́lị́ne go romá, gɨ zɨ́a rokoꞌbụ bɨ romá ní mengị moko go.”
46 Jesus, no entanto, disse: “Alguém certamente tocou em mim, pois senti que de mim saiu poder”.
47 Sɨmɨ bɨ kára née lurú ledre bɨ mengị roné kenée ní, bi lóꞌbo a ndaá lolụ wá, zɨ́a ị́nyịné tɨ́ do komo tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga gére née ógụ útúne sị́ sịndị́ Yésụ úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, máóto sị́lị́ma máa royị́ gɨ zɨ́a mááyí kɨ́ ndíyá, gɨ zɨ́ kéyị née, ndíyá bɨ romá ní ụkụ́ go.”
47 Quando a mulher percebeu que não poderia permanecer despercebida, começou a tremer e caiu de joelhos diante dele. Todos a ouviram explicar por que havia tocado nele e como havia sido curada de imediato.
48 Zɨ́a úku ledre zɨ́ kára née kɨ́dí, “Owụ́ ꞌbɨ amáa, ndíyá ụkụ́ gɨ royị́ gɨ zɨ́a bɨ ṇgúṇgu ledremá ní. Ndéré yị́ eyị́ mu, mɨmbéꞌdeyị́ idí ídí teéteké.”
48 Então ele disse: “Filha, sua fé a curou. Vá em paz”.
49 Sɨmɨ bɨ Yésụ nɨ ngbụ́rụ́ ndị́sị úku ledre máa wo née yá, sanda ogụ go zɨ́ Yáyiro mongụ́ ꞌyị bɨ ndịsị lúrú bi kacɨ́ ꞌDị́cị́ Kótrụro ꞌbɨ Lomo ní kɨ́dí, “Owụ́ otoomo ꞌdówụ́ go, ndá lolụ ndolo mongụ́ née zɨ́a ndéréne gbékpị́e wá.”
49 Enquanto Jesus ainda falava com a mulher, chegou um mensageiro da casa de Jairo, o líder da sinagoga, a quem disse: “Sua filha morreu. Não incomode mais o mestre”.
50 Sɨmɨ bɨ Yésụ uwú ledre bɨ ukunɨ́ zɨ́ Yáyiro kenée ní, zɨ́a óyó komoné úku ledre zɨ́ Yáyiro kɨ́dí, “Mɨmbéꞌdeyị́ ndaá ꞌdécị gɨ zɨ́ ledre bɨ ukunɨ́ née wá, ídí lá ṇguṇgu ledremá kɨ́dí rokoꞌbụ nɨ bo zɨ́ma, owụ́ ꞌbɨ eyị́ née nɨ ómo ené.”
50 Ao ouvir isso, Jesus disse a Jairo: “Não tenha medo. Apenas creia, e ela será curada”.
51 Zɨ́ Yésụ ị́nyịyé gɨ ore mbá ndéréye ꞌbe ꞌbɨ Yáyiro íri. Sɨmɨ bɨ Yésụ ayí ólụ́ ꞌdị́cị́ íri ní, zɨ́a úku ledre dụụ́ zɨ́ ꞌyịmɨkása ené e ota. Née kóo Pétero e kɨ́ Yiwáni nda kɨ́ Yakóbo. Nda lá dụụ́ ꞌbụmɨowụ́ kɨ́ mbágáa zɨ́ye ólụ́ye ꞌdị́cị́ ini.
51 Quando chegaram à casa de Jairo, Jesus não deixou que ninguém o acompanhasse, exceto Pedro, João, Tiago e o pai e a mãe da menina.
52 Ini nɨ kenée mɨndéréne. Zɨ́ Yésụ maꞌdáa ị́nyịné ụ́cụómo ꞌyị e kɨ́dí, “Ndásé íni ini wá, owụ́kára ba uyu ené e wá, ꞌduꞌdu yị́ ené lá mɨꞌdúꞌdu.”
52 A casa estava cheia de gente chorando e se lamentando, mas ele disse: “Parem de chorar! Ela não está morta; está apenas dormindo”.
53 Zɨ́ ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ íni ini née útúye kúkugú gɨ zɨ́a owonɨ́ tɨ́ go owụ́kára née uyu go mɨúyu maꞌdíi.
53 A multidão riu dele, pois todos sabiam que ela havia morrido.
54 Zɨ́ Yésụ ꞌdíꞌbi sị́lị́ umbu do úku ledre kɨ́dí, “Owụ́ ꞌbɨ amáa, ị́nyịógụ mu.”
54 Então Jesus a tomou pela mão e disse em voz alta: “Menina, levante-se!”.
55 Beré, zɨ́ owụ́kára líkpíphụ́trụ komoné, zɨ́ ꞌdówụ́ a ndáꞌbaógụné. Zɨ́a úku ledre kɨ́dí idínɨ́ íꞌbí éyị́ mɨánu zɨ́a.
55 Naquele momento, ela voltou à vida e levantou-se de imediato. Então Jesus ordenou que dessem alguma coisa para ela comer.
56 Zɨ́ tara mbágá owụ́ née kɨ́ ꞌbụa ị́drị́ye mbá mɨị́drị́. Tɨ́ lá zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́ye kɨ́dí ledre bɨ mengị roné née ndanɨ́ úku a zɨ́ ꞌyị e wá.
56 Os pais dela ficaram maravilhados, mas Jesus insistiu que não contassem a ninguém o que havia acontecido.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 8, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.