Lucas 18

MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Gɨ do kacɨ́ ledre née ní, zɨ́ Yésụ ꞌdódo ledre zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne ga gére née gɨ ro ledre ꞌbɨ ini zɨ́ Lomo, ndanɨ́ ꞌdóꞌdó gɨ zɨ́ íni ini zɨ́ Lomo wá.
1 Jesus contou a seguinte parábola , mostrando aos discípulos que deviam orar sempre e nunca desanimar:
2 Zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Ngíti ngére ꞌbɨ ngíti káṇgá nɨ kóo bo, ndaá ꞌbɨ ené ꞌyị éré Lomo wá, somụ́ ené kpá do ꞌyị e wá.
2 — Em certa cidade havia um juiz que não
3 Kára umbu nɨ kóo bo sɨmɨ káṇgá ꞌbɨ ngére máa née ngíti géyị ꞌyị e mengịnɨ́ kóo wo bɨsinyíne. Zɨ́ kára née ndị́sị éṛịné kɨ́ ngbanga ené née zɨ́ ngére née má.
3 Nessa cidade morava uma viúva que sempre o procurava para pedir justiça, dizendo: “Ajude-me e julgue o meu caso contra o meu adversário!”
4 “Zɨ́ ngére née ásiné kɨ́ sáká kára née kɨ́ ngbángbá sịndị́ kadra. Odụ a, zɨ́a úku ledre zɨ́ne kɨ́ roné kɨ́dí, ‘Abú mándá ꞌyị éré Lomo wá, másómụ́ kpá do ꞌyịmaꞌdí e wá yá,
4 — Durante muito tempo o juiz não quis julgar o caso da viúva, mas afinal pensou assim: “É verdade que eu não temo a Deus e também não respeito ninguém.
5 nɨ mɨútúásáne zɨ́ma sáká kára ba. Togụ́ máméngị kenée wá, nɨ fú lá ndị́sị ógụ ꞌdóꞌdo máa.’ ”
5 Porém, como esta viúva continua me aborrecendo, vou dar a sentença a favor dela. Se eu não fizer isso, ela não vai parar de vir me amolar até acabar comigo.”
6 Zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Ngére née ndaá ꞌbɨ ené ꞌyị éré Lomo wá, sómụ́sé aka sɨmɨ ledre bɨ uku née.
6 E o Senhor continuou:
7 Sómụ́sé Lomo utúasá méngị bɨlámá ledre zɨ́ ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ ndúꞌyú wo gbụụ́ gɨ ro sáká éyị́ ní wá? Nɨ ndị́sị ógólúgu yée fú lá mɨógólúgu?
7 Será, então, que Deus não vai fazer justiça a favor do seu próprio povo, que grita por socorro dia e noite? Será que ele vai demorar para ajudá-lo?
8 Nɨ ndị́sị sáká yée ꞌdiya. Sɨmɨ bɨ karanée, Owụ́ ꞌbɨ ꞌYịmaꞌdí nɨ ndáꞌbaógụ ní, nɨ kpá fú ógụndíki ꞌyị e kɨ́ ṇgúṇgu ledrené?”
8 Eu afirmo a vocês que ele julgará a favor do seu povo e fará isso bem depressa. Mas, quando o
9 Zɨ́ Yésụ kpá úku muruwayi gɨ ro ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ lúrú royé kɨ́dí yée nɨyí ye mbigí ꞌyị ꞌbɨ Lomo, zɨ́ye ndị́sịyé lúrú cáyi lafúye e mbá mɨlúrú cáyi ní
9 Jesus também contou esta parábola para os que achavam que eram muito bons e desprezavam os outros:
10 kɨ́dí, “Kadra kị́éꞌdo, zɨ́ yaꞌdá e gbre ị́nyịyé ndéréye sɨmɨ ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo íni ini zɨ́ Lomo. Ngíti a ꞌbɨ ené Farụsáyo, ngíti a ꞌbɨ ené ꞌyị ꞌdóꞌdụ́ ụsórụ gɨ zɨ́ ꞌyị e.
10 — Dois homens foram ao Templo para orar. Um era
11 Zɨ́ wo bɨ Farụsáyo ní ị́nyị tóroné ꞌdága mbófo roné zɨ́ Lomo kɨ́dí, ‘Mbófo éyị́ zɨ́yị Lomo, gɨ zɨ́a mándá ꞌbɨ amá ꞌyị lúyú ledre káa zɨ́ ꞌyị ugu e wá, kpá káa zɨ́ ngíti géyị ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ méngị bɨsinyí ledre ní wá, máóto komomá dụụ́ ro meꞌbemá. Mándá ꞌbɨ amá kpá káa zɨ́ ꞌyị ꞌdóꞌdụ́ ụsórụ bɨ ꞌdáa ba wá.
11 O fariseu ficou de pé e orou sozinho, assim: “Ó Deus, eu te agradeço porque não sou avarento, nem desonesto, nem imoral como as outras pessoas. Agradeço-te também porque não sou como este cobrador de impostos.
12 Sɨmɨ sị́lị́ ịnyị doa gbre (7), mándị́sị órụ́ taramá kɨ́ꞌdí gbre máánu éyị́ wá. Zɨ́ma ndị́sịmá íꞌbí ngíti géyị éyị́ ga bɨ mándị́sị ndíki yée ní káa do tákpásị́lị́ zɨ́yị.’
12 Jejuo duas vezes por semana e te dou a décima parte de tudo o que ganho.”
13 “Nda née ní, zɨ́ ngíti oꞌdo bɨ nɨ ꞌbɨ ené ꞌyị ꞌdóꞌdụ́ ụsórụ ba ị́nyịné ꞌbúóꞌbụ́ roné ndéré tóroné gbála, ótụ́ doné bi kɨ́ lerị́ gɨ zɨ́ lúyú ledre ené ndị́sị íni ini zɨ́ Lomo kɨ́ ndị́sị óngbo kóꞌdụ́ne kɨ́dí, ‘Lomo, mááyí ꞌyị lúyú ledre, ídí ótoómo ledre zɨ́ma.’ ”
13 — Mas o cobrador de impostos ficou de longe e nem levantava o rosto para o céu. Batia no peito e dizia: “Ó Deus, tem pena de mim, pois sou pecador!”
14 Zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Máúku zɨ́se maꞌdíi, ꞌyị bɨ ndaꞌba gɨ ore drá lúyú ledre ndaá lolụ roa wá ní, nɨ wo bɨ ndịsị ꞌbúóꞌbụ́ roné íni ini zɨ́ Lomo ní, ndaá Farụsáyo bɨ gáa née wá. ꞌYị bɨ ndịsị ꞌbúóꞌbụ́ roné mɨꞌbúóꞌbụ́ ní, nɨ ídí kɨ́ ledrené owóowó, wo bɨ ndịsị óto ledrené owóowó ní, nɨyí óto wo nde.”
14 E Jesus terminou, dizendo:
15 Kadra kị́éꞌdo zɨ́ ꞌyị e ndị́sị ógụyé kɨ́ owụ́ ꞌbɨ eyé e zɨ́ Yésụ gɨ ro zɨ́a íꞌbí úndru zɨ́ye. Zɨ́ ledre née kóo sínyí ené ro ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga mɨsínyí. Zɨ́ye úku ledre kɨ́dí ndásé ndị́sị ꞌdóꞌdo mongụ́ ꞌyị kɨ́ ledre esé née wá.
15 Depois disso, algumas pessoas levaram as suas crianças a Jesus para que ele as abençoasse, mas os discípulos viram isso e repreenderam aquelas pessoas.
16 Yésụ ya zɨ́ye ní, “Ídísé ótoómo mɨnzéré owụ́ e zɨ́ye ógụyé zɨ́ma, ndásé ógólúgu yée wá. Mbigí ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ ꞌbe ꞌbɨ Lomo ní, yị́ ené dụụ́ yée ga bɨ ndịsịnɨ́ ótoómo royé káa zɨ́ mɨnzéré owụ́ e ní.
16 Então Jesus chamou as crianças para perto de si e disse:
17 Maꞌdíi, ꞌyị ga bɨ ilinɨ́ ótoómo royé káa zɨ́ mɨnzéré owụ́ e zɨ́ Lomo ídíne Ngére eyé wá ní, utúasánɨ́ ógụ ꞌbe ꞌbɨ Lomo wá.”
17 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: quem não receber o Reino de Deus como uma criança nunca entrará nele.
18 Kadra kị́éꞌdo zɨ́ ngíti mongụ́ ꞌyị ógụné ndúꞌyú Yésụ kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, áyí bɨlámá ꞌyị ꞌdódo ledre, éyị́ bɨ máídí méngị a zɨ́ma ndíki trịdrị bɨ za fí ní ꞌdi?”
18 Certo líder judeu perguntou a Jesus: — Bom Mestre, o que devo fazer para conseguir a vida eterna?
19 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́a kɨ́dí, “Éyị́ bɨ ndólo máa gɨ roa bɨlámá ꞌyị ní ꞌdi? Odụ bɨlámáne ꞌyị yị́ ené dụụ́ Lomo.
19 Jesus respondeu:
20 Ówo lorụ bɨ Mụ́sa eké kɨ́dí, ‘Ndásé sóꞌdo rosé kɨ́ ꞌyị bɨ ófụ́sé rosé kéne wá ní wá, ndá úfu ꞌyị wá, ndá úgu ugu wá, ndá ṛáṛanga wá, ídí óto úndru ꞌbụyị́ kɨ́ mbágáyị ní bú bɨlámáne.’ ”
20 Você conhece os mandamentos: “Não cometa adultério, não mate, não roube, não dê falso testemunho contra ninguém, respeite o seu pai e a sua mãe.”
21 Zɨ́a úkulúgu ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Mátónó kóo méngị ledre ga gére née go kú gɨ do owụ́ma ndéréógụné gị karaba.”
21 O homem respondeu: — Desde criança eu tenho obedecido a todos esses mandamentos.
22 Sɨmɨ bɨ Yésụ uwú ledre née kenée ní, zɨ́a úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Bɨlámáne, ngítí ledre nɨ bo kị́éꞌdo méngị aka wá. Ídí ndéré úgúóyó éyị́ ga bɨ zɨ́yị ꞌbe ní mbá ꞌdáꞌba. Zɨ́yị íꞌbí késị́ye zɨ́ ꞌyị lerị́ e, zɨ́yị ndáꞌbaógụyị́ lódụ́ kacɨ́ma. Áyí ídí kɨ́ tụ́ꞌdụ́ éyị́ e zɨ́yị komo ere.”
22 Quando Jesus ouviu isso, disse:
23 Sɨmɨ bɨ oꞌdo née uwú ledre née kenée ní, zɨ́ bi sínyíne roa gɨ ro éyị́ ené e gɨ zɨ́a nɨ ꞌyị bɨ kɨ́ tụ́ꞌdụ́ éyị́ e zɨ́ne ní.
23 Quando o homem ouviu isso, ficou muito triste, pois era riquíssimo.
24 Zɨ́ Yésụ lúrú kacɨ́ oꞌdo née kɨ́ ndéré, zɨ́a úku ledre zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e kɨ́dí, “Máúku zɨ́se maꞌdíi, nɨ mɨórụné kɨ́ngaya zɨ́ ꞌyị ga bɨ kɨ́ tụ́ꞌdụ́ éyị́ e zɨ́ye ní gɨ ro zɨ́ye ógụyé ꞌbe ꞌbɨ Lomo.
24 Vendo a tristeza dele, Jesus disse:
25 Nɨ ídí mɨꞌdiyíne zɨ́ gémele ólụ́phụ́trụ bi gɨ sɨmɨ gu lị́bịra, tɨ́ lá nɨ ídí mɨórụné kɨ́ngaya zɨ́ ꞌyị bɨ kɨ́ tụ́ꞌdụ́ éyị́ e zɨ́ne ní ógụné ꞌbe ꞌbɨ Lomo.”
25 É mais difícil um rico entrar no Reino de Deus do que um camelo passar pelo fundo de uma agulha.
26 Zɨ́ ꞌyị ga bɨ uwúnɨ́ ledre bɨ Yésụ úku née ndúꞌyú Yésụ kɨ́dí, “Togụ́ nda go kenée ní, ambí nɨ nda ómo ne?”
26 Os que ouviram isso perguntaram: — Então, quem é que pode se salvar?
27 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Éyị́ bɨ nɨ mɨórụné zɨ́ ꞌyịmaꞌdí e ní, orụ ené zɨ́ Lomo wá.”
27 Jesus respondeu:
28 Zɨ́ Pétero úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, sara zée ga bɨ otoomozé yị́ ezé e go mbá zɨ́ze íꞌbí rozé lódụ́ kacɨ́yị ba, ledre nɨ ídí gɨ rozé káa be ꞌdi?”
28 Aí Pedro disse: — Veja! Nós deixamos a nossa família e seguimos o senhor.
29 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Maꞌdíi, togụ́ ꞌyị otoomo ꞌbe ꞌbɨ ené go, kɨ́ meꞌbené kɨ́ owụ́ ꞌbɨ ené e, lúnduné e kɨ́ ꞌyị ga ndikiogụnɨ́ wo ní gɨ ro zɨ́ne ídíne ꞌyị ꞌbɨ ꞌbe ꞌbɨ Lomo yá,
29 Jesus respondeu:
30 Lomo nɨ íꞌbí tụ́ꞌdụ́ éyị́ e zɨ́ ꞌyị máa née, zɨ́a kpá ndíki trịdrị bɨ za fí ní gɨ zɨ́ Lomo maꞌdáa.”
30 receberá ainda nesta vida muito mais e, no futuro, receberá a vida eterna.
31 Gɨ do kacɨ́ ledre née ní, zɨ́ Yésụ ndólo ꞌyịmɨkása ené ga bɨ sokó doa gbre née ꞌdí sogo, zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Káa zɨ́ bɨ azé go ndéré sɨmɨ Yerụsaléma ba, ídísé ówo a bɨlámáne kɨ́dí, ledre ga bɨ kóo nébị e ukunɨ́ yée ꞌdesị́, gɨ ro Owụ́ ꞌbɨ ꞌYịmaꞌdí ní, nɨyí go ógụ méngị royé mbá káa zɨ́ bɨ kóo ukunɨ́ ní.
31 Jesus levou os doze discípulos para um lado e disse:
32 Nɨyí íꞌbí ngbángá a zɨ́ asikíri ga bɨ ꞌbɨ Róma ní, zɨ́ye ndị́sịyé kɨ́ fóló wo, kɨ́ úkucáyi wo, zɨ́ ngíti géyị kɨ́ údru súrú roa, zɨ́ye ócó wo, do ꞌdíꞌbi wo úfu a.
32 Ele será entregue aos não judeus, e estes vão zombar dele, insultá-lo, cuspir nele
33 Sɨmɨ bɨ otonɨ́ bi zɨ́a ní, zɨ́a méngịné lá dụụ́ sị́lị́ gbre, nda sɨmɨ ota sị́lị́, zɨ́a úrú ené.”
33 e bater nele; e depois o matarão. Mas no terceiro dia ele ressuscitará.
34 ꞌYị lódụ́ kacɨ́ga owonɨ́ eyé ini ledre gɨ sɨmɨ ledre bɨ ndịsị úku a née wá. Gɨ zɨ́a ledre née nɨ yị́ ené mɨótoécịné gɨ zɨ́ye.
34 Os discípulos não entenderam nada do que Jesus disse. O que essas palavras queriam dizer estava escondido deles, e eles não sabiam do que Jesus estava falando.
35 Sɨmɨ bɨ Yésụ nderé ógụ go gbóo kɨ́ Zérịko ní, zɨ́ye ógụndíki ngíti oꞌdo komoa ndaá mɨndị́sịné dogboṛụ mɨsiꞌdi kenée ndị́sị ómbo éyị́ gɨ zɨ́ ꞌyị e.
35 Jesus já estava chegando perto da cidade de Jericó. Acontece que um cego estava sentado na beira do caminho, pedindo esmola.
36 Sɨmɨ bɨ uwú do tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e kɨ́ ndị́sị ndéré ní, zɨ́a ndúnduꞌyú kɨ́dí, “ꞌBɨé karaba ledre ꞌdi bɨ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e ndịsịnɨ́ ndéré káa ní ní?”
36 Quando ouviu a multidão passando, ele perguntou o que era aquilo.
37 Zɨ́ ngíti géyị ꞌyị e úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Yésụ bɨ ꞌyị ꞌbɨ Nazeréta ní ndéréne bɨ zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e ndị́sịyé lódụ́ wo née.”
37 — É Jesus de Nazaré que está passando! — responderam.
38 Geré zɨ́ oꞌdo née gbúrógbóne ꞌdága kɨ́dí, “Yésụ bulúndu ngére Dawídi, ídí ówo ledre kɨ́ma.”
38 Aí o cego começou a gritar: — Jesus,
39 Zɨ́ ngíti géyị ꞌyị e gɨ dongará ꞌyị ga bɨ nɨyí ndị́sị ndéré née ị́nyịyé ụ́cụómo wo kɨ́dí, ndá gbúrógbó wá. Zɨ́a nda gbúrógbóne ꞌdáꞌdá kɨ́ngaya kɨ́dí, “Yésụ bulúndu ngére Dawídi, ídí ówo ledre kɨ́ma.”
39 As pessoas que iam na frente o repreenderam e mandaram que ele calasse a boca. Mas ele gritava ainda mais: — Filho de Davi, tenha pena de mim!
40 Zɨ́ Yésụ tóroné zɨ́a úku ledre zɨ́ ꞌyị ga gére née idínɨ́ ꞌdíꞌbiógụ oꞌdo née gɨrí zɨ́ne yáa. Sɨmɨ bɨ ꞌdiꞌbiogụnɨ́ wo ní, zɨ́ Yésụ ndúꞌyú wo kɨ́dí,
40 Jesus parou e mandou que trouxessem o cego. Quando ele chegou perto, Jesus perguntou:
41 “Éyị́ bɨ íli máídí méngị a zɨ́yị ní ꞌdi?”
41 — O que é que você quer que eu faça? — Senhor, eu quero ver de novo! — respondeu ele.
42 Zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Gɨ zɨ́a bɨ ṇgúṇgu ledre ꞌbɨ Lomo go ní, komoyị́ likpí mu.”
42 Então Jesus disse:
43 Tɨ́ maꞌdíi, zɨ́ komoa líkpíne zɨ́a geré útúne do kacɨ́ Yésụ ndéré kɨ́ íꞌbílúgu mbófo éyị́ zɨ́ Lomo. Sɨmɨ bɨ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga gére née lurúnɨ́ ledre bɨ mengị roné née kenée ní, zɨ́ye tónóye kpá ndị́sị mbófo Lomo.
43 No mesmo instante o homem começou a ver e, dando glória a Deus, foi seguindo Jesus. E todos os que viram isso começaram a louvar a Deus.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.