Lucas 18
MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs NAA
1 Gɨ do kacɨ́ ledre née ní, zɨ́ Yésụ ꞌdódo ledre zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne ga gére née gɨ ro ledre ꞌbɨ ini zɨ́ Lomo, ndanɨ́ ꞌdóꞌdó gɨ zɨ́ íni ini zɨ́ Lomo wá.
1 Jesus lhes contou uma parábola para mostrar que deviam orar sempre e nunca desanimar:
2 Zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Ngíti ngére ꞌbɨ ngíti káṇgá nɨ kóo bo, ndaá ꞌbɨ ené ꞌyị éré Lomo wá, somụ́ ené kpá do ꞌyị e wá.
2 — Em certa cidade havia um juiz que não temia a Deus, nem respeitava ninguém.
3 Kára umbu nɨ kóo bo sɨmɨ káṇgá ꞌbɨ ngére máa née ngíti géyị ꞌyị e mengịnɨ́ kóo wo bɨsinyíne. Zɨ́ kára née ndị́sị éṛịné kɨ́ ngbanga ené née zɨ́ ngére née má.
3 Havia também, naquela mesma cidade, uma viúva que sempre o procurava, dizendo: “Julgue a minha causa contra o meu adversário.”
4 “Zɨ́ ngére née ásiné kɨ́ sáká kára née kɨ́ ngbángbá sịndị́ kadra. Odụ a, zɨ́a úku ledre zɨ́ne kɨ́ roné kɨ́dí, ‘Abú mándá ꞌyị éré Lomo wá, másómụ́ kpá do ꞌyịmaꞌdí e wá yá,
4 Por algum tempo, ele não a quis atender, mas depois pensou assim: “É bem verdade que eu não temo a Deus, nem respeito ninguém.
5 nɨ mɨútúásáne zɨ́ma sáká kára ba. Togụ́ máméngị kenée wá, nɨ fú lá ndị́sị ógụ ꞌdóꞌdo máa.’ ”
5 Porém, como esta viúva fica me incomodando, vou julgar a sua causa, para não acontecer que, por fim, venha a molestar-me.”
6 Zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Ngére née ndaá ꞌbɨ ené ꞌyị éré Lomo wá, sómụ́sé aka sɨmɨ ledre bɨ uku née.
6 Então o Senhor disse:
7 Sómụ́sé Lomo utúasá méngị bɨlámá ledre zɨ́ ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ ndúꞌyú wo gbụụ́ gɨ ro sáká éyị́ ní wá? Nɨ ndị́sị ógólúgu yée fú lá mɨógólúgu?
7 Será que Deus não fará justiça aos seus escolhidos, que a ele clamam dia e noite, embora pareça demorado em defendê-los?
8 Nɨ ndị́sị sáká yée ꞌdiya. Sɨmɨ bɨ karanée, Owụ́ ꞌbɨ ꞌYịmaꞌdí nɨ ndáꞌbaógụ ní, nɨ kpá fú ógụndíki ꞌyị e kɨ́ ṇgúṇgu ledrené?”
8 Digo a vocês que, depressa, lhes fará justiça. Contudo, quando o Filho do Homem vier, será que ainda encontrará fé sobre a terra?
9 Zɨ́ Yésụ kpá úku muruwayi gɨ ro ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ lúrú royé kɨ́dí yée nɨyí ye mbigí ꞌyị ꞌbɨ Lomo, zɨ́ye ndị́sịyé lúrú cáyi lafúye e mbá mɨlúrú cáyi ní
9 Jesus também contou esta parábola para alguns que confiavam em si mesmos, por se considerarem justos, e desprezavam os outros:
10 kɨ́dí, “Kadra kị́éꞌdo, zɨ́ yaꞌdá e gbre ị́nyịyé ndéréye sɨmɨ ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo íni ini zɨ́ Lomo. Ngíti a ꞌbɨ ené Farụsáyo, ngíti a ꞌbɨ ené ꞌyị ꞌdóꞌdụ́ ụsórụ gɨ zɨ́ ꞌyị e.
10 — Dois homens foram ao templo para orar: um era fariseu e o outro era publicano.
11 Zɨ́ wo bɨ Farụsáyo ní ị́nyị tóroné ꞌdága mbófo roné zɨ́ Lomo kɨ́dí, ‘Mbófo éyị́ zɨ́yị Lomo, gɨ zɨ́a mándá ꞌbɨ amá ꞌyị lúyú ledre káa zɨ́ ꞌyị ugu e wá, kpá káa zɨ́ ngíti géyị ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ méngị bɨsinyí ledre ní wá, máóto komomá dụụ́ ro meꞌbemá. Mándá ꞌbɨ amá kpá káa zɨ́ ꞌyị ꞌdóꞌdụ́ ụsórụ bɨ ꞌdáa ba wá.
11 O fariseu ficou em pé e orava de si para si mesmo, desta forma: “Ó Deus, graças te dou porque não sou como os demais homens, roubadores, injustos e adúlteros, nem ainda como este publicano.
12 Sɨmɨ sị́lị́ ịnyị doa gbre (7), mándị́sị órụ́ taramá kɨ́ꞌdí gbre máánu éyị́ wá. Zɨ́ma ndị́sịmá íꞌbí ngíti géyị éyị́ ga bɨ mándị́sị ndíki yée ní káa do tákpásị́lị́ zɨ́yị.’
12 Jejuo duas vezes por semana e dou o dízimo de tudo o que ganho.”
13 “Nda née ní, zɨ́ ngíti oꞌdo bɨ nɨ ꞌbɨ ené ꞌyị ꞌdóꞌdụ́ ụsórụ ba ị́nyịné ꞌbúóꞌbụ́ roné ndéré tóroné gbála, ótụ́ doné bi kɨ́ lerị́ gɨ zɨ́ lúyú ledre ené ndị́sị íni ini zɨ́ Lomo kɨ́ ndị́sị óngbo kóꞌdụ́ne kɨ́dí, ‘Lomo, mááyí ꞌyị lúyú ledre, ídí ótoómo ledre zɨ́ma.’ ”
13 O publicano, estando em pé, longe, nem mesmo ousava levantar os olhos para o céu, mas batia no peito, dizendo: “Ó Deus, tem pena de mim, que sou pecador!”
14 Zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Máúku zɨ́se maꞌdíi, ꞌyị bɨ ndaꞌba gɨ ore drá lúyú ledre ndaá lolụ roa wá ní, nɨ wo bɨ ndịsị ꞌbúóꞌbụ́ roné íni ini zɨ́ Lomo ní, ndaá Farụsáyo bɨ gáa née wá. ꞌYị bɨ ndịsị ꞌbúóꞌbụ́ roné mɨꞌbúóꞌbụ́ ní, nɨ ídí kɨ́ ledrené owóowó, wo bɨ ndịsị óto ledrené owóowó ní, nɨyí óto wo nde.”
14 Digo a vocês que este desceu justificado para a sua casa, e não aquele. Porque todo o que se exalta será humilhado; mas o que se humilha será exaltado.
15 Kadra kị́éꞌdo zɨ́ ꞌyị e ndị́sị ógụyé kɨ́ owụ́ ꞌbɨ eyé e zɨ́ Yésụ gɨ ro zɨ́a íꞌbí úndru zɨ́ye. Zɨ́ ledre née kóo sínyí ené ro ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga mɨsínyí. Zɨ́ye úku ledre kɨ́dí ndásé ndị́sị ꞌdóꞌdo mongụ́ ꞌyị kɨ́ ledre esé née wá.
15 Traziam também as crianças a Jesus para que ele as abençoasse, mas os discípulos, ao verem isso, os repreendiam.
16 Yésụ ya zɨ́ye ní, “Ídísé ótoómo mɨnzéré owụ́ e zɨ́ye ógụyé zɨ́ma, ndásé ógólúgu yée wá. Mbigí ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ ꞌbe ꞌbɨ Lomo ní, yị́ ené dụụ́ yée ga bɨ ndịsịnɨ́ ótoómo royé káa zɨ́ mɨnzéré owụ́ e ní.
16 Jesus, porém, chamando as crianças para junto de si, disse:
17 Maꞌdíi, ꞌyị ga bɨ ilinɨ́ ótoómo royé káa zɨ́ mɨnzéré owụ́ e zɨ́ Lomo ídíne Ngére eyé wá ní, utúasánɨ́ ógụ ꞌbe ꞌbɨ Lomo wá.”
17 Em verdade lhes digo: Quem não receber o Reino de Deus como uma criança de maneira nenhuma entrará nele.
18 Kadra kị́éꞌdo zɨ́ ngíti mongụ́ ꞌyị ógụné ndúꞌyú Yésụ kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, áyí bɨlámá ꞌyị ꞌdódo ledre, éyị́ bɨ máídí méngị a zɨ́ma ndíki trịdrị bɨ za fí ní ꞌdi?”
18 Certo homem de destaque perguntou a Jesus: — Bom Mestre, que farei para herdar a vida eterna?
19 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́a kɨ́dí, “Éyị́ bɨ ndólo máa gɨ roa bɨlámá ꞌyị ní ꞌdi? Odụ bɨlámáne ꞌyị yị́ ené dụụ́ Lomo.
19 Jesus respondeu:
20 Ówo lorụ bɨ Mụ́sa eké kɨ́dí, ‘Ndásé sóꞌdo rosé kɨ́ ꞌyị bɨ ófụ́sé rosé kéne wá ní wá, ndá úfu ꞌyị wá, ndá úgu ugu wá, ndá ṛáṛanga wá, ídí óto úndru ꞌbụyị́ kɨ́ mbágáyị ní bú bɨlámáne.’ ”
20 Você conhece os mandamentos: “Não cometa adultério”, “não mate”, “não furte”, “não dê falso testemunho”, “honre o seu pai e a sua mãe”.
21 Zɨ́a úkulúgu ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Mátónó kóo méngị ledre ga gére née go kú gɨ do owụ́ma ndéréógụné gị karaba.”
21 Então o homem disse: — Tudo isso tenho observado desde a minha juventude.
22 Sɨmɨ bɨ Yésụ uwú ledre née kenée ní, zɨ́a úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Bɨlámáne, ngítí ledre nɨ bo kị́éꞌdo méngị aka wá. Ídí ndéré úgúóyó éyị́ ga bɨ zɨ́yị ꞌbe ní mbá ꞌdáꞌba. Zɨ́yị íꞌbí késị́ye zɨ́ ꞌyị lerị́ e, zɨ́yị ndáꞌbaógụyị́ lódụ́ kacɨ́ma. Áyí ídí kɨ́ tụ́ꞌdụ́ éyị́ e zɨ́yị komo ere.”
22 Ouvindo isso, Jesus lhe disse:
23 Sɨmɨ bɨ oꞌdo née uwú ledre née kenée ní, zɨ́ bi sínyíne roa gɨ ro éyị́ ené e gɨ zɨ́a nɨ ꞌyị bɨ kɨ́ tụ́ꞌdụ́ éyị́ e zɨ́ne ní.
23 Mas, ouvindo ele estas palavras, ficou muito triste, porque era riquíssimo.
24 Zɨ́ Yésụ lúrú kacɨ́ oꞌdo née kɨ́ ndéré, zɨ́a úku ledre zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e kɨ́dí, “Máúku zɨ́se maꞌdíi, nɨ mɨórụné kɨ́ngaya zɨ́ ꞌyị ga bɨ kɨ́ tụ́ꞌdụ́ éyị́ e zɨ́ye ní gɨ ro zɨ́ye ógụyé ꞌbe ꞌbɨ Lomo.
24 Jesus, vendo-o assim triste, disse:
25 Nɨ ídí mɨꞌdiyíne zɨ́ gémele ólụ́phụ́trụ bi gɨ sɨmɨ gu lị́bịra, tɨ́ lá nɨ ídí mɨórụné kɨ́ngaya zɨ́ ꞌyị bɨ kɨ́ tụ́ꞌdụ́ éyị́ e zɨ́ne ní ógụné ꞌbe ꞌbɨ Lomo.”
25 Porque é mais fácil um camelo passar pelo fundo de uma agulha do que um rico entrar no Reino de Deus.
26 Zɨ́ ꞌyị ga bɨ uwúnɨ́ ledre bɨ Yésụ úku née ndúꞌyú Yésụ kɨ́dí, “Togụ́ nda go kenée ní, ambí nɨ nda ómo ne?”
26 Os que ouviram isto perguntaram: — Sendo assim, quem pode ser salvo?
27 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Éyị́ bɨ nɨ mɨórụné zɨ́ ꞌyịmaꞌdí e ní, orụ ené zɨ́ Lomo wá.”
27 Mas Jesus respondeu:
28 Zɨ́ Pétero úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, sara zée ga bɨ otoomozé yị́ ezé e go mbá zɨ́ze íꞌbí rozé lódụ́ kacɨ́yị ba, ledre nɨ ídí gɨ rozé káa be ꞌdi?”
28 Então Pedro disse: — Eis que nós deixamos nossa casa e seguimos o senhor.
29 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Maꞌdíi, togụ́ ꞌyị otoomo ꞌbe ꞌbɨ ené go, kɨ́ meꞌbené kɨ́ owụ́ ꞌbɨ ené e, lúnduné e kɨ́ ꞌyị ga ndikiogụnɨ́ wo ní gɨ ro zɨ́ne ídíne ꞌyị ꞌbɨ ꞌbe ꞌbɨ Lomo yá,
29 Jesus lhes respondeu:
30 Lomo nɨ íꞌbí tụ́ꞌdụ́ éyị́ e zɨ́ ꞌyị máa née, zɨ́a kpá ndíki trịdrị bɨ za fí ní gɨ zɨ́ Lomo maꞌdáa.”
30 que não receba, no presente, muitas vezes mais e, no mundo por vir, receberá a vida eterna.
31 Gɨ do kacɨ́ ledre née ní, zɨ́ Yésụ ndólo ꞌyịmɨkása ené ga bɨ sokó doa gbre née ꞌdí sogo, zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Káa zɨ́ bɨ azé go ndéré sɨmɨ Yerụsaléma ba, ídísé ówo a bɨlámáne kɨ́dí, ledre ga bɨ kóo nébị e ukunɨ́ yée ꞌdesị́, gɨ ro Owụ́ ꞌbɨ ꞌYịmaꞌdí ní, nɨyí go ógụ méngị royé mbá káa zɨ́ bɨ kóo ukunɨ́ ní.
31 Chamando os doze para um lado, Jesus lhes disse:
32 Nɨyí íꞌbí ngbángá a zɨ́ asikíri ga bɨ ꞌbɨ Róma ní, zɨ́ye ndị́sịyé kɨ́ fóló wo, kɨ́ úkucáyi wo, zɨ́ ngíti géyị kɨ́ údru súrú roa, zɨ́ye ócó wo, do ꞌdíꞌbi wo úfu a.
32 Ele será entregue aos gentios, que vão zombar dele, insultá-lo e cuspir nele.
33 Sɨmɨ bɨ otonɨ́ bi zɨ́a ní, zɨ́a méngịné lá dụụ́ sị́lị́ gbre, nda sɨmɨ ota sị́lị́, zɨ́a úrú ené.”
33 Depois de açoitá-lo, eles o matarão, mas, ao terceiro dia, ressuscitará.
34 ꞌYị lódụ́ kacɨ́ga owonɨ́ eyé ini ledre gɨ sɨmɨ ledre bɨ ndịsị úku a née wá. Gɨ zɨ́a ledre née nɨ yị́ ené mɨótoécịné gɨ zɨ́ye.
34 Eles, porém, não entenderam nada disso. O significado dessas palavras lhes era encoberto, e eles não sabiam do que Jesus estava falando.
35 Sɨmɨ bɨ Yésụ nderé ógụ go gbóo kɨ́ Zérịko ní, zɨ́ye ógụndíki ngíti oꞌdo komoa ndaá mɨndị́sịné dogboṛụ mɨsiꞌdi kenée ndị́sị ómbo éyị́ gɨ zɨ́ ꞌyị e.
35 Aconteceu que, quando Jesus se aproximava de Jericó, um cego estava sentado à beira do caminho, pedindo esmolas.
36 Sɨmɨ bɨ uwú do tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e kɨ́ ndị́sị ndéré ní, zɨ́a ndúnduꞌyú kɨ́dí, “ꞌBɨé karaba ledre ꞌdi bɨ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e ndịsịnɨ́ ndéré káa ní ní?”
36 E, ouvindo o barulho da multidão que passava, perguntou o que era aquilo.
37 Zɨ́ ngíti géyị ꞌyị e úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Yésụ bɨ ꞌyị ꞌbɨ Nazeréta ní ndéréne bɨ zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e ndị́sịyé lódụ́ wo née.”
37 Anunciaram-lhe que Jesus, o Nazareno, estava passando.
38 Geré zɨ́ oꞌdo née gbúrógbóne ꞌdága kɨ́dí, “Yésụ bulúndu ngére Dawídi, ídí ówo ledre kɨ́ma.”
38 Então ele gritou: — Jesus, Filho de Davi, tenha compaixão de mim!
39 Zɨ́ ngíti géyị ꞌyị e gɨ dongará ꞌyị ga bɨ nɨyí ndị́sị ndéré née ị́nyịyé ụ́cụómo wo kɨ́dí, ndá gbúrógbó wá. Zɨ́a nda gbúrógbóne ꞌdáꞌdá kɨ́ngaya kɨ́dí, “Yésụ bulúndu ngére Dawídi, ídí ówo ledre kɨ́ma.”
39 E os que iam na frente o repreendiam para que se calasse. Mas ele gritava cada vez mais: — Filho de Davi, tenha compaixão de mim!
40 Zɨ́ Yésụ tóroné zɨ́a úku ledre zɨ́ ꞌyị ga gére née idínɨ́ ꞌdíꞌbiógụ oꞌdo née gɨrí zɨ́ne yáa. Sɨmɨ bɨ ꞌdiꞌbiogụnɨ́ wo ní, zɨ́ Yésụ ndúꞌyú wo kɨ́dí,
40 Jesus parou e mandou que trouxessem o cego. E, tendo ele chegado, Jesus perguntou:
41 “Éyị́ bɨ íli máídí méngị a zɨ́yị ní ꞌdi?”
41 — O que você quer que eu lhe faça? Ele respondeu: — Senhor, que eu possa ver de novo.
42 Zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Gɨ zɨ́a bɨ ṇgúṇgu ledre ꞌbɨ Lomo go ní, komoyị́ likpí mu.”
42 Jesus lhe disse:
43 Tɨ́ maꞌdíi, zɨ́ komoa líkpíne zɨ́a geré útúne do kacɨ́ Yésụ ndéré kɨ́ íꞌbílúgu mbófo éyị́ zɨ́ Lomo. Sɨmɨ bɨ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga gére née lurúnɨ́ ledre bɨ mengị roné née kenée ní, zɨ́ye tónóye kpá ndị́sị mbófo Lomo.
43 Imediatamente ele passou a ver de novo e seguia Jesus, glorificando a Deus. Também todo o povo, vendo isto, dava louvores a Deus.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.