Hebreus 7
MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs NVT
1 Malekesédeke nɨ kóo ngére ꞌbɨ ngíti gara ndolonɨ́ Salímu, nɨ kpá ꞌyị ꞌdáná éyị́ zɨ́ mbigí Lomo. Sɨmɨ bɨ kóo Abarayáma ndaꞌbaogụ gɨ sɨmɨ okó bɨ kóo romo komo ezeokó née sɨmɨ a ní, zɨ́ Malekesédeke ndéréne zɨ́a úku ledre zɨ́ Abarayáma kɨ́dí, “Lomo bɨ rokoꞌbụa ofụ go ní, bɨ otoogụ ere kɨ́ do sogo káṇgá ní idí ídí kɨ́yị.”
1 Esse Melquisedeque era rei de Salém e também sacerdote do Deus Altíssimo. Quando Abraão regressava para casa, depois de derrotar os reis, Melquisedeque foi ao seu encontro e o abençoou.
2 Nda gɨ ore zɨ́ Abarayáma ꞌdíꞌbi tákpásị́lị́ kị́éꞌdo gɨ sɨmɨ sokó ꞌbɨ éyị́ ga bɨ ngakanɨ́ yée gɨ sɨmɨ okó ní íꞌbí yée zɨ́ Malekesédeke. Ịrị bɨ Malekesédeke ní, ini ledre gɨ sɨmɨ a kɨ́dí, “Mbigí ꞌyị ꞌbɨ Lomo.” Kpá kɨ́ ledre bɨ kɨ́dí ngére ꞌbɨ Salímu ní, ini ledre gɨ sɨmɨ a kɨ́dí, “Ngére ꞌbɨ bikịdrị́.”
2 Então Abraão separou a décima parte de tudo e a entregou a Melquisedeque, cujo nome significa “rei da justiça”, enquanto rei de Salém quer dizer “rei da paz”.
3 Ịrị ꞌbụa kɨ́ ịrị mbágáa kpá kɨ́ bulúnduga ndanɨ́ mɨékéye sɨmɨ mɨéké kúrú Lomo wá. Gbawá ledre gɨ ro mɨárá a kɨ́ mɨúyu a ꞌyị ówo a ndaá. Nɨ yị́ ené cé káa zɨ́ Owụ́ ꞌbɨ Lomo ní, ꞌyị ꞌdáná éyị́ ꞌbɨ Lomo za fí odụ a ndaá.
3 Não há registro de seu pai nem de sua mãe, nem de nenhum de seus antepassados, nem do começo nem do fim de sua vida. Semelhantemente ao Filho de Deus, ele permanece sacerdote para sempre.
4 Lúrúsé aka ledre Malekesédeke kɨ́ ówó zɨ́ Abarayáma. Zɨ́a ị́nyịné za cụ́ ne ꞌdíꞌbi tákpásị́lị́ íꞌbí a zɨ́ Malekesédeke gɨ ro óto úndru Lomo kɨ́e.
4 Considerem, portanto, a importância de Melquisedeque. Até mesmo Abraão, o patriarca, a reconheceu ao entregar a ele um décimo do que havia conquistado na batalha.
5 Gɨ zɨ́ kéyị née, nɨ mɨékéne sɨmɨ lorụ bɨ Mụ́sa eké ní kɨ́dí ꞌyị ꞌdáná éyị́ ga bɨ gɨ sɨmɨ bulúndu Lévị ní, idínɨ́ ndị́sị ꞌdóꞌdụ́ tákpásị́lị́ gɨ zɨ́ ꞌyị e za mbá abú kpá yée ga bɨ nɨyí kéye do lúndu gɨ sɨmɨ bulúnduyé Abarayáma ní.
5 A lei de Moisés exigia que os sacerdotes, os descendentes de Levi, recebessem o dízimo de seus irmãos israelitas, que também são descendentes de Abraão.
6 Abú Malekesédeke ndaá gɨ sɨmɨ bulúndu Lévị wá, zɨ́a ꞌdíꞌbi tákpásị́lị́ gɨ zɨ́ Abarayáma zɨ́a kpá úku ledre, Lomo idí íꞌbí úndru zɨ́ Abarayáma tɨ́ bɨ Lomo iꞌbí úndru go zɨ́ Abarayáma maꞌdáa ní.
6 Melquisedeque, porém, que não era descendente de Levi, recebeu o dízimo e, em seguida, abençoou Abraão, que já havia recebido as promessas.
7 Nɨ mɨówoné kɨ́dí, ꞌyị íꞌbí úndru romo do ꞌyị bɨ ꞌdiꞌbi úndru ní.
7 Sem dúvida, quem tem poder para abençoar é superior a quem é abençoado.
8 Abú ꞌyị ꞌdáná éyị́ ga bɨ gɨ sɨmɨ bulúndu Lévị ndịsịnɨ́ née ꞌdíꞌbi tákpásị́lị́ yá, nɨyí úyu mɨúyu gɨ zɨ́a nɨyí ꞌyịmaꞌdí e. Tɨ́ lá Malekesédeke nɨ ꞌbɨ ené yị́ ené trịdrịné za fí.
8 Os sacerdotes que recebem os dízimos são homens mortais. A respeito de Melquisedeque, no entanto, é dito que ele continua vivo.
9 Abú bulúndu Lévị ndịsịnɨ́ kóo ꞌdóꞌdụ́ tákpásị́lị́ ga gére née ye yá, née kpá fú tákpásị́lị́ bɨ kóo Lévị iꞌbí zɨ́ Abarayáma íꞌbí a zɨ́ Malekesédeke ní.
9 Além disso, pode-se dizer que os levitas, que recebem o dízimo, também o entregaram por meio de Abraão.
10 Ukunɨ́ ledre née kenée gɨ zɨ́a sɨmɨ bɨ Abarayáma nɨ íꞌbí tákpásị́lị́ zɨ́ Malekesédeke ní, ndikinɨ́ aka kóo Lévị wá.
10 Embora Levi ainda não tivesse nascido, a semente da qual ele veio já estava no corpo de Abraão, seu antepassado, quando Melquisedeque se encontrou com ele.
11 Abú lorụ bɨ kóo Mụ́sa eké ní uku kɨ́dí ꞌyị ꞌdáná éyị́ idínɨ́ ídí dụụ́ gɨ sɨmɨ kúfú Lévị yá, ꞌdáná éyị́ eyé ꞌdiꞌbioyó ené lúyú ledre gɨ ro ꞌyị e wá. Née sị́ ledre bɨ kasaogụnɨ́ mɨkánda ꞌyị ꞌdáná éyị́ káa zɨ́ Malekesédeke ndaá kúfú Lévị kɨ́ Aróna gɨ zɨ́a wá ní.
11 Portanto, se o sacerdócio de Levi, sob o qual o povo recebeu a lei, pudesse ter alcançado a perfeição, por que seria necessário estabelecer outro sacerdócio, com um sacerdote segundo a ordem de Melquisedeque, em vez da ordem de Arão?
12 Nɨ lengbe kenée togụ́ mɨkánda ꞌyị ꞌdáná éyị́ nɨ go ógụ wo bɨ ngárá ndaá gɨ sɨmɨ bulúndu Lévị wá ní, nɨyí aka óyólóꞌbó lorụ bɨ ꞌbɨ Mụ́sa ní kí.
12 E, se o sacerdócio muda, também é preciso que a lei mude.
13 Máúku ledre née gɨ ro Ngére Yésụ, ndaá ꞌbɨ ené gɨ tara mbotụ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ sị́ mbayi ꞌbɨ Lomo gɨ do sogo káṇgá ba wá, ꞌbɨ ené mɨméngị moko ené nɨ kpị́.
13 Pois o sacerdote ao qual estamos nos referindo pertence a outra tribo, cujos membros nunca serviram no altar como sacerdotes.
14 Ngére ezé Yésụ bɨ ukunɨ́ ledre a née ndaá ꞌbɨ ené gɨ tara mbotụ máa bɨ ꞌbɨ Lévị ní wá, nɨ ꞌbɨ ené yị́ ené gɨ tara mbotụ bɨ ꞌbɨ Zụ́da ní. Sɨmɨ ledre ga bɨ za mbá Mụ́sa eké yée ní, ịfị́ ené ịrị kúfú bɨ Zụ́da ní káa do ꞌyị ꞌdáná éyị́ wá.
14 De fato, como todos sabem, nosso Senhor veio da tribo de Judá, e Moisés nunca mencionou que dessa tribo viriam sacerdotes.
15 Maꞌdíi, nɨ mɨútúásáne gɨ ro zɨ́ mɨkánda yéme ledre ídíne togụ́ ngíti mɨkánda ꞌyị ꞌdáná éyị́ káa zɨ́ Malekesédeke nɨ goó bo ní.
15 Essa mudança se torna ainda mais clara com o surgimento de outro sacerdote, semelhante a Melquisedeque,
16 Mɨógụ a bɨ zɨ́a ídíne ꞌyị ꞌdáná éyị́ née ní, ndaá ꞌbɨ ené gɨ zɨ́a bɨ yaá tara mbotụ ené nɨ kú ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ káa zɨ́ tara mbotụ ꞌbɨ Lévị ní wá. Yị́ ené gɨ zɨ́a nɨ ꞌbɨ ené yị́ ené trịdrịné za fí uyu ené e wá ní.
16 o qual se tornou sacerdote não por cumprir leis e exigências humanas, mas pelo poder de uma vida indestrutível.
17 Nɨ mɨékéne sɨmɨ mɨéké kúrú Lomo gɨ ro Yésụ kɨ́dí,
17 Pois a respeito dele foi dito: “Você é sacerdote para sempre, segundo a ordem de Melquisedeque”.
18 Mɨyéme ledre kóo yemenɨ́ ꞌdáꞌdá gɨ ro do ndị́sị gélé ꞌyị ꞌdáná éyị́ e kɨ́e ní oyóloꞌbónɨ́ go gɨ zɨ́a utúasá ené óto ꞌyị zɨ́a ídíne mbigí ꞌyị ꞌbɨ Lomo wá.
18 Desse modo, o antigo requisito, por ser fraco e inútil, foi cancelado.
19 Mɨméngị ledre ga bɨ kacɨ́ lorụ bɨ Mụ́sa eké ní, oto ené ꞌyị zɨ́a ídíne mbigí ꞌyị ꞌbɨ Lomo wá, éyị́ bɨ nɨ nda goó bo ní, mɨkánda yéme ledre ꞌdiꞌbi nda bi goó ne. Née nda go mɨyéme ledre máa bɨ nɨ ꞌdíꞌbiógụ zée gbóo kɨ́ Lomo ní.
19 Pois a lei nunca tornou perfeita coisa alguma. Agora, porém, temos certeza de uma esperança superior, pela qual nos aproximamos de Deus.
20 Mɨógụ Yésụ bɨ káa do ꞌyị ꞌdáná éyị́ ní ndaá ꞌbɨ ené káa zɨ́ ꞌbɨ ngíti géyị ꞌyị ꞌdáná éyị́ e ní wá. Lomo lobụ́ ꞌbɨ ené gɨ roa za cụ́ lóbụ́ gɨ ro zɨ́a ídíne káa do ꞌyị ꞌdáná éyị́.
20 Esse novo sistema foi instituído com um juramento solene. Os outros se tornaram sacerdotes sem esse juramento,
21 Zɨ́ Lomo úku ledre gɨ ro Yésụ kɨ́dí,
21 mas a respeito dele houve um juramento, pois Deus lhe disse: “O Senhor jurou e não voltará atrás: ‘Você é sacerdote para sempre’”.
22 Káa zɨ́ bɨ Lomo lobụ́ kóo lóbụ́ gɨ ro zɨ́ Yésụ ídíne káa do ꞌyị ꞌdáná éyị́ ní, bɨ ba ní Yésụ yeme mɨkánda ledre go kɨ́ rokoꞌbụné kɨ́ngaya.
22 Por causa desse juramento, Jesus é aquele que garante uma aliança superior.
23 ꞌYị ꞌdáná éyị́ ga kóna ní nɨyí lengbe tụ́ꞌdụ́ gɨ zɨ́a nɨyí ꞌyịmaꞌdí e ndịsịnɨ́ úyu mɨúyu, togụ́ ngíti a uyu go yá, geré zɨ́ eze a ꞌdíꞌbi bi kacɨ́ a.
23 Além disso, havia muitos sacerdotes, pois a morte os impedia de continuar a desempenhar suas funções.
24 Gɨ ro Yésụ ní ndaá ꞌbɨ ené kenée wá, nɨ ꞌbɨ ené yị́ ené ꞌyị ꞌdáná éyị́ za fí gɨ zɨ́a uyu ené ꞌbɨ ené e wá.
24 Mas, visto que ele vive para sempre, seu sacerdócio é permanente.
25 Káa zɨ́ bɨ goó kenée ní, togụ́ ndịsịzé kacɨ́ kadra mbá íni ini zɨ́ Lomo kɨ́ ịrị Yésụ yá, Lomo nɨ yómo zée gɨ zɨ́a Yésụ maꞌdáa ndịsị kpá fú ódro zɨ́ Lomo gɨ rozé kɨ́dí Lomo idí yómo zée.
25 Portanto, ele é capaz de salvar de uma vez por todas aqueles que se aproximam de Deus por meio dele. Ele vive sempre para interceder em favor deles.
26 Idízé ówo a kɨ́dí Yésụ nɨ ne mongụ́ ꞌyị ꞌdáná éyị́ bɨ azé óto komozé roa ní, gɨ zɨ́a kémbị́ lúyú ledre ndaá roa wá. ꞌYị e za mbá ndịsịnɨ́ óto úndru a romo do ꞌbɨ maláyika e komo ere mbá.
26 É de um Sumo Sacerdote como ele que necessitamos, pois é santo, irrepreensível, sem nenhuma mancha de pecado, separado dos pecadores e colocado no lugar de mais alta honra no céu.
27 Ndaá ꞌbɨ ené káa zɨ́ ngíti géyị mɨngburoko ꞌyị ꞌdáná éyị́ e zɨ́a ndị́sịné ꞌdáná éyị́ kacɨ́ kadra mbá ní wá. ꞌYị ga bɨ ndịsịnɨ́ ꞌdáná éyị́ kacɨ́ kadra mbá ní ndịsịnɨ́ ꞌdáná éyị́ née kpá gɨ ro ꞌbɨ eyé lúyú ledre kpá gɨ ro ꞌbɨ ꞌyịmaꞌdí e. Yésụ ꞌdaná ꞌbɨ ené éyị́ dụụ́ kɨ́ꞌdí kéṛị́ sɨmɨ bɨ iꞌbí roné do úyuné do mɨngbúngbu kágá ní.
27 Ele não precisa oferecer sacrifícios diariamente, ao contrário dos outros sumos sacerdotes, que os ofereciam primeiro por seus próprios pecados e depois pelos pecados do povo. Ele, porém, o fez de uma vez por todas quando ofereceu a si mesmo como sacrifício.
28 ꞌYị máa yée ga bɨ nɨyí mɨngburoko ꞌyị ꞌdáná éyị́ e kacɨ́ lorụ bɨ Mụ́sa eké ní, nɨyí née lá gbékpị́ ꞌyịmaꞌdí e rokoꞌbụ ndaá royé wá. Sɨmɨ bɨ Lomo iꞌbíogụ nda mɨkánda lorụ ní, zɨ́a ꞌdíꞌbi mbigí Owụ́ ꞌbɨ ené Yésụ bɨ utúasá mɨútúásá kacɨ́ komoa ní zɨ́a ídíne káa do ꞌyị ꞌdáná éyị́ za fí.
28 A lei nomeava sacerdotes limitados pela fraqueza humana. Mas, depois da lei, Deus nomeou com juramento seu Filho, que se tornou o Sumo Sacerdote perfeito para sempre.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Hebreus 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.